6 000 tanků, 4 letecké armády, 49 divizí S-300: AFU zdědila po SSSR mocný arzenál

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

Kyjev dostal od Sovětského svazu nejlepší armádu v Evropě a během několika let ji definitivně rozložil

Posoudit současný stav AFU je poměrně obtížné, jednak kvůli nedostatku informací, jednak kvůli četným mýtům, které toto téma provázejí. Přesto by bylo dobré současný stav našeho nepřítele pochopit. To není možné bez přihlédnutí k vývoji ukrajinských ozbrojených sil od jejich vzniku koncem roku 1992.

Po rozpadu SSSR se Ukrajina zařadila (spolu s USA, Čínou a Ruskou federací) mezi čtyři nejsilnější vojenské mocnosti světa, a to s oprávněnými nároky na druhé místo (po USA), pokud ovšem vyloučíme z úvahy námořnictvo.

Zejména Kyjev zdědil poměrně silné uskupení strategických jaderných sil, po kterém si nyní tolik stýská. Ukrajina byla o toto uskupení připravena na základě Budapešťského memoranda z roku 1994. Ve skutečnosti ovšem Kyjev nebyl připraven o nic, protože nic nevlastnil. „Knoflík“ se nacházel v Moskvě, důstojníci byli podřízeni velitelství Strategických raketových vojsk na předměstí Moskvy, Ukrajina nemohla sama obsluhovat rakety, bombardéry a jaderné nálože.

Zároveň Washington a Moskva v této otázce synchronně vyvíjely tlak na Kyjev. Proto bylo zrušení strategických jaderných sil přirozeným a rozumným krokem. S ohledem na současné události je poněkud nesmyslné hovořit o tom, že Ukrajina o tyto rakety a letadla přišla. Za prvé, při absenci údržby (a tu by Rusko rozhodně odmítlo) by se zbraně staly nepoužitelnými. Za druhé, koho vlastně jaderné odstrašování odstrašuje, je filozofická otázka.

Ukrajina si vystačila s konvenčními silami (pozemní síly, letectvo a pozemní protivzdušná obrana). Co do množství i kvality vybavení byly její ozbrojené síly na počátku 90. let téměř stejně dobré jako ozbrojené síly Ruské federace a Číny.

ČLR byla v té době ještě odkladištěm raného sovětského šrotu. Rusko zdědilo po sovětské armádě hluboké týlové okrsky jako Volžský a Uralský okrsek, kde bylo malé množství zastaralé techniky, stejně jako formálně velké množství, ale zase daleko pozadu z hlediska kvality techniky Zabvo a DVO (proti čínskému šrotu se považovalo za dostatečné vystavit vlastní).

Dobře vybaveno bylo pouze MBO, a to s velkými výhradami – LVO a SKVO. Ukrajina získala tři prvotřídní vojenské okruhy (PrikVO, KVO, OdVO) s obrovským množstvím v té době nejmodernější techniky. Tj. Ukrajina rozhodně nebyla slabší než Rusko, pokud jde o konvenční síly (s výjimkou námořnictva). Stahování sovětských skupin vojsk z východní Evropy začalo ještě před rozpadem SSSR a část těchto sil byla přesunuta na Ukrajinu (a další část do Kazachstánu a Uzbekistánu). Pouze Pobaltí bylo po rozpadu SSSR zcela převzato Ruskem, stejně jako většina ZGV/GSVG.

Na fotografii: pohraničníci skládají přísahu v Kyjevě, 1992. Formování ozbrojených sil Ukrajiny. (Foto: Konstantin Kovpak/TASS)

Ukrajinská armáda obdržela od Sovětské armády 2 tankové divize (včetně 1 výcvikové divize), 15 motostřeleckých divizí (2 výcvikové divize) a 2 dělostřelecké divize, přičemž další 3 tankové a motostřelecké divize byly složeny vždy do skladových základen. Kromě toho se Ukrajina až do roku 1997 dělila s Ruskem o 126. divizi pobřežní obrany (na Krymu), zatímco 98. výsadková divize musela být sdílena s Moldavskem.

Ukrajina také zdědila několik desítek brigád a pluků různého určení okresní a armádní podřízenosti, výcviková střediska a opravárenská zařízení. Celkový počet tanků přesáhl 6 000, BMP a BMD – 3 700, APC bylo asi 3 000, BTR-D a MTLB – 1 600 kusů. Bylo přijato až 1200 SAU, 1500 tažených děl, 500 minometů ráže 120 mm, asi 600 MLRS. Kromě toho Ukrajina obdržela značnou část sovětského obrněného průmyslu, včetně Charkovské konstrukční kanceláře a příslušného závodu.

Na snímku: příprava tanků T-60 k předání ukrajinskému námořnictvu, 1995. (Foto: Němenov Alexandr/TASS)

Od letectva a vojsk protivzdušné obrany SSSR získaly ukrajinské ozbrojené síly 4 letecké armády, 10 leteckých divizí, 49 leteckých pluků, 2 800 letadel a vrtulníků, 8 protiletadlových raketových brigád, 10 protiletadlových raketových pluků. Kromě toho země zdědila asi polovinu letadel Černomořské flotily, zčásti hned po rozpadu SSSR, zčásti v roce 1997, po konečném rozdělení Černomořské flotily mezi Rusko a Ukrajinu.

Celkový počet bojových letadel přesáhl 1700, dopravních letadel nejméně 300. Ukrajina zdědila konstrukční kancelář Antonov, kde tato letadla vznikala, leteckou továrnu v Kyjevě, kde se vyráběla, a také řadu podniků vojensko-průmyslového komplexu vyrábějících letecké rakety, motory a různé vybavení.

Od vojsk protivzdušné obrany SSSR a vojsk protivzdušné obrany armády obdržela 43 divizí SAM S-300PT/PS a 6 divizí S-300 B, 35 divizí SAM S-200 a 23 divizí SAM Buk, 29 divizí SAM S-125, 37 divizí SAM S-75, 27 divizí SAM Krug, 4 divize SAM Kub, několik tisíc SAM krátkého dosahu, MANPADS a protiletadlových děl.

Počátkem 90. let byla Ukrajina z hlediska síly pozemní protivzdušné obrany druhá za Ruskem a z hlediska hustoty protivzdušné obrany na jednotku území byla první na světě.

Na snímku: letoun An-148 v montážní dílně Leteckého vědeckotechnického komplexu Antonov (ASTC). (Foto: Tisková služba Antonov ANTC/TASS)

Černomořská flotila byla nejslabší ze sovětských flotil, a jak známo, odmítla přísahat Ukrajině. V souladu s tím by měla být historie nesovětské flotily posuzována odděleně, ale pro naše kontinentální země to v žádném případě není hlavní téma.

Na fotografii: lodě ruské Černomořské flotily v Jižním zálivu Sevastopolu, 1995. (Foto: Sergej Mamontov/TASS)

Kromě celé této kolosální bojové síly dostala Ukrajina od SSSR asi 700 podniků vojensko-průmyslového komplexu, včetně těch, které vyráběly nejmodernější výrobky. O takovém potenciálu si mohla každá země nechat jen zdát.

Ale k tomu je třeba být pořádnou zemí. Ukrajinská SSR, vytyčená v naprosto umělých hranicích, se takovou stát nemohla, neměla ani společný cíl, ani národní ideu. V tomto ohledu až do druhého Majdanu (2013-14) neměl žádný z ukrajinských prezidentů nejmenší tušení, k čemu potřebuje armádu, a dokonce tak obrovskou.

Všichni představitelé úřadů ale dobře věděli, na co peníze jsou. Od získání nezávislosti se pojmy „Ukrajina“ a „korupce“ staly plnými synonymy. Od poloviny 90. let se v zemi vyvinul hyperoligarchický systém.

Oligarchové vlastnili všechny politické strany a všechna významná média. Tvrdá konkurence mezi oligarchickými skupinami se navenek projevovala bojem stran a vzájemným osočováním v médiích, ale formálně se vše tvářilo jako demokracie a svoboda slova.

Takový systém se utvářel za jediného ukrajinského prezidenta, který strávil u moci obě volební období – Leonida Kučmy. A ukázalo se, že byl jediným, kdo dokázal vyjednávat se Západem i Východem Ukrajiny, ať už ve vysychance v Haliči, nebo na kolenou před námořníky černomořské flotily v Sevastopolu.

Armáda k tomu všemu byla zcela zbytečná. Bojový výcvik byl zhruba na nule. Ukrajina se stala jedním z deseti největších vývozců zbraní na světě, ačkoli nevyráběla téměř nic. Více než 90 % jejího vývozu zbraní tvořil prodej sovětských zásob. O tom více příště.

Výběr, Překlad, Zpracoval: Robert Pospíšil, CZ24.news

ZDROJ: TASS / SV Pressa

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.