V úterý proběhlo v běloruském Minsku převratné jednání, kde nastal průlom v otázce řešení krize na východní Ukrajině. Kyjev a povstalci totiž odsouhlasili tzv. Steinmeierův plán, který pochází z dílny bývalého německého ministra zahraničí Frank-Waltera Steinmeiera, který je dnes ve funkci spolkového prezidenta. Rozhovory o ukončení pětiletého konfliktu na východní Ukrajině totiž přinesly první zásadní průlom od původní mírové dohody z roku 2015, která postupně připravila cestu k tomuto mezinárodnímu summitu a k posílení určitého pokroku. Týmy vyjednavačů se v úterý v běloruském hlavním městě dohodli na harmonogramu voleb, které se budou konat v odtržených regionech Východní Ukrajiny, a navíc bude přijat nový zákon, který jim udělí zvláštní postavení [1]. Tento plán navrhl Frank-Walter Steinmeier, když byl ještě německým ministrem zahraničí, a je známý také jako Steinmeierův plán. Petro Porošenko však plán tvrdě odmítal.

Západní média hodnotí průlom jako klíčový, ale čert je ukrytý v detailu. Už dopředu je jasné, že udělená autonomie Východní Ukrajiny bude balancovat na pomezí vyhlášení suverenity, protože Kyjev ustoupil ze všech požadavků a jediné, co mu teď stačí, je zachování integrity státní hranice, že zkrátka na mapě bude východ Ukrajiny stále ukrajinský, ale tím to asi celé zhasne.

První šok přišel už dnes dopoledne, když se na veřejnost dostaly první obrysy požadované autonomie. Povstalci totiž požadují, že Ukrajina nevstoupí do NATO. Hned tento požadavek bude velkým problémem v Kyjevě. Vedení obou povstaleckých republik totiž odmítá spolupracovat s americkými vojsky při cvičeních, považují je za nepřátelské ozbrojené formace a lze tedy očekávat, že východ Ukrajiny bude mít zachovánu vlastní domobranu a vlastní ozbrojené síly, které budou zcela oddělené od těch ukrajinských.

Steinmeierův plán je začátek, ale na konci může být nový Majdan v Kyjevě

Taková situace ale automaticky znamená už nikoliv autonomii, ale de facto suverenitu. Kyjev bude nadále usilovat o vstup do NATO, ale povstalci hrozí, že Steinmeierův plán má smysl jen tehdy, pokud Kyjev zanechá svých snah o vstup do NATO. Zelenského Ukrajina tak bude mít před sebou opravdu pořádné dilema, buď udržet Ukrajinu pohromadě, ale nebýt nikdy v NATO, anebo vstoupit do NATO, ale přijít definitivně o východní kus svého území. A to zdaleka není všechno. Autonomie se má totiž týkat veškeré zahraniční politiky. Doněcká i Luhanská republika neuznávají Asociační smlouvu s Evropskou unií, která je úzce provázána s veřejnými rozpočty, s privatizacemi a hlavně s rozprodáváním ukrajinské infrastruktury západním společnostem. Znamená to, že autonomie se bude týkat i zahraniční politiky.

Další překážkou je školství a jazyk. Steinmeierův plán počítá s tím, že na východě Ukrajiny si lidé budou moci svobodně zvolit, jakým jazykem budou na úřadech mluvit, ale toto otevírá mnoho další problémů, protože nejde vůbec jen o jazyk na úřadech, ale především o vyučovací jazyk na školách. Na Ukrajině totiž vešel v roce 2017 v platnost zákon [2], který garantuje výuku v měšťance, tedy od 5. třídy, jen v ukrajinském jazyce. Autonomie na východě Ukrajiny se tak bude muset vztahovat i na školství. Dalším faktorem je neziskový sektor, který je v obou povstaleckých republikách zakázán a povstalci na tom zjevně nic měnit nechtějí, což platí hlavně o LGBT agendě. Ukazuje se proto, že na povstaleckých územích budou školy fungovat pod řízením místních samospráv a Kyjev nebude mít na výuku prakticky žádný vliv.

Chasidský prezident na Ukrajině okamžitě začal normalizovat vztahy Ukrajiny s Chasidskou Rusí

Kyjev de facto prohrál válku o východní Ukrajinu a po nástupu židovského chasidského prezidenta Volodymyra Zelenského k moci v Kyjevě se k procesům řízení dostávají Chasidé, kteří budou usilovat o normalizaci vztahů Ukrajiny s Chasidskou Rusí, což ale nebude zadarmo. Jednou z těch věcí bude ukončení kyjevských námluv s NATO a udělení de facto suverenity východní Ukrajině. i když území na mapě zůstane zakresleno jako součást Ukrajiny. Kyjev bude muset toto překousnout, nic jiného mu nezbývá, protože normalizaci situace v oblasti vyžadují především vedoucí země Evropské unie. Konec ozbrojených střetů a ukončení nepřátelství. Důležité ovšem je si uvědomit, kdo tahá za delší konec provazu.

Kyjevu se nepodařilo za celých 5 let povstalce na východě Ukrajiny porazit a tudíž vítězem války se stávají  Luhanská a Doněcká republika. A právě ony si budou určovat podmínky s Kyjevem. Zelenského vedení na Ukrajině nemá žádnou sílu něco na těchto procesech změnit, protože hlavní hudbu obstarává Moskva a Berlín. Německo potřebuje ruský plyn stůj co stůj a Moskva chce zrušení evropských sankcí. Ukrajina je tak až třetí u stolu a čeká, na čem se dohodnou Angela Merkel a Vladimir Putin. Povstalci požadují zachování dvojitého občanství, širokou autonomii, ochranu vodních a těžebních zdrojů před zahraničními investory, a to zejména kvůli zachování pracovních míst a mnohé další požadavky. Hlavní důraz je ale z jejich strany kladen na nevstupování do NATO.

Ruský prezident použije povstalce jako žolíka, jako vyjednávací kartu proti NATO na Ukrajině. Od Berlína se Kyjev podpory pro vstup do NATO nedočká, to už je snad jasné i méně chápavým ukrajinským politikům, protože Berlín má už jiné plány a po podpisu Aachenské smlouvy se plánuje evropská armáda, která nebude mít s NATO nic společného. To poslední, co Berlín potřebuje, je posilování Američanů v Evropě.

Ukrajina buď ztratí východ Ukrajiny anebo si bude muset nechat zajít chuť na vstup do NATO

Zelensky však prohlásil, že zvláštní postavení Donbasu nebude zahrnovat změny ukrajinské ústavy, která stanoví cíle pro členství v EU a NATO. V tom případě to ale prý bude bez východní Ukrajiny, zaznívá z Doněcku. Jak je vidět, Steinemeierův plán zdaleka není koncem krize, ale prvním krokem k řešení v neurčitém časovém horizontu. Kreml nesouhlasí s plány Ukrajiny na západní integraci, která v roce 2013 vyvolala napětí mezi dvěma bývalými spojenci a nakonec vedla k Majdanu a svržení prezidenta Viktora Janukovyče.

Legislativa pro zvláštní postavení obou republik povstalců bude navržena parlamentem v úzké spolupráci se všemi stranami. V novém zákoně prý nebudou překročeny žádné červené čáry, takže nedojde ke kapitulaci Kyjeva. Podle průzkumu Kyjevské ratingové skupiny asi 53% Ukrajinců podporuje myšlenku voleb na východě Ukrajiny, jakmile Ukrajina znovu získá kontrolu nad územím. Otázkou bude definice té kontroly, protože povstalci nedovolí na své území vstup jednotkám ukrajinské armády, ale pouze společným hlídkám tzv. milicí.

Dalším krokem v mírovém procesu je schůzka vůdců Německa a Francie, spolu s Zelenským a s ruským prezidentem Vladimirem Putinem – takzvaný Normandský formát rozhovorů. Úterní vývoj otevírá cestu k takovému setkání a směřuje v náznacích k mírovému vyřešení konfliktu, uvedl Alexej Česnakov, bývalý činitel Kremlu, který nadále pracuje jako konzultant pro ruské úřady na Ukrajině. Německý ministr zahraničí Heiko Maas uvedl, že „dveře jsou otevřené“ pro další pokrok při provádění mírové dohody z Minsku v roce 2015, ovšem v Kyjevě mezitím ve středu vypukla demonstrace na náměstí Majdanu a objevily se tam první stany. Sionisté nedovolí ohrožení plánů na nasunutí NATO na Ukrajinu, neustále mají v rukávu Pravý sektor a žoldáky, kteří jsou připraveni provést další Majdan.

V Kyjevě od úterý vypukl nový Majdan, lidé obviňují prezidenta z velezrady, kapitulace a lokajství k ruským Židům

Lidé v Kyjevě vyšli do ulic a Majdan znovu ožil [3], objevují se antisemitské plakáty, že Volodymyr Zelensky je zrádce pracující pro ruské Židy, což ale paradoxně vůbec není pomluva, ale holá pravda. Zelensky proto neustále zdůrazňuje, že nejde o kapitulaci před povstalci, že Kyjev z ničeho neustupuje, z žádné pozice, ale to se bude těžko vysvětlovat, až padnou na stůl první obrysy a požadavky obou povstalecký republik, protože mnoho z těch požadavků jde proti oficiální politice Kyjeva ražené od roku 2014, tedy proti EU a proti NATO.

Zachování východu Ukrajiny jakou součásti Ukrajiny nakonec může vyjít Kyjev pěkně draho, dokonce se objevují úvahy, zda-li východ Ukrajiny nepustit a uznat jejich samostatnost, protože tím by se Ukrajina zbavila mohutného břemene. Jenže, to je politicky v Kyjevě neprůchodné. Ukrajina již přišla o Krym a kdyby přišla o další území, mohlo by to vést k rozpadu celé Ukrajiny, protože jednotlivé regiony by si to vyložily jako slabost a neschopnost centrální vlády udržet Ukrajinu pohromadě. Steinmeierův plán tak nakonec skončí tak, že proběhnou volby, v nich si občané zvolí znovu ty samé povstalce a Kyjev bude muset s nimi vyjednávat, ale už ne jako s povstalci, ale jako s demokraticky zvolenými partnery, na které už nebude možné sypat bomby a dělostřelecké granáty.

Nejen o situaci na Ukrajině budeme hovořit dnes od 19:00 hodin v pravidelném pořadu na Svobodném vysílači CS. Budeme se věnovat hlavní zprávě týdne, úmrtí legendy a národního umělce Karla Gotta, na kterého zavzpomínáme v širokých souvislostech. A budou jistě i jeho písničky o přestávkách. Všichni jste tak srdečně zváni k poslechu.

Záznam pořadu

-VK-

Šéfredaktor AE News