AE NEWS: Unikátní analýza potvrzuje, že v Bejrútu došlo k odpálení termobarické hlavice z rodiny volumetrických zbraní, a to přímo uvnitř skladu plného zbraní! Rusko již v prosinci minulého roku otestovalo v Sýrii volumetrickou hlavici ODAB-500P a zničilo úkryt zbraní teroristů! Uniklé vojenské záběry prokazují vysokou shodu s explozí v Bejrútu, stejná mechanika dvoustupňové exploze bomby, stejná tvorba kondenzačního cylindru!

LIBANON: Hlavním městem Libanonu Bejrútem otřásla nejen úterní exploze v tamním přístavním skladu, ale i následné nepokoje a demonstrace, které mají všechny parametry počátku nové občanské války. A to přesně byl úkol a plán izraelských tajných služeb, a i proto Donald Trump dostal od svých generálů jasnou informaci [1], že jsou přesvědčeni o tom, že ve skladu vybuchla podle všeho nějaká bomba, protože americká generalita je myslím nejlepším odborníkem na posuzování výbuchů a explozí vojenských bomb, takže se tím pouze potvrdilo, že mainstreamová média opravdu neinformují správně, když i do této chvíle opakují, že ve skladu vybuchly 6 let staré a uskladněné pytle s dusičnanem amonným. Neustále se v médiích pořád dokola tvrdí, že dusičnan amonný je nebezpečný, že může vybuchnout.

Kondenzační cylindr při explozi v Bejrútu

A do redakce nám hned napsal jeden z našich čtenářů, zemědělec, že nakoupil 5 pytlů tohoto hnojiva ve velkoskladu, protože farmaří, a manželka teď do něho hučí, že jim stodola vyletí do povětří. Ne, nevyletí. Dusičnan amonný je velice oblíbený u teroristů. Používá se všude, prakticky do všech typů improvizovaných bomb, jeho pořízení je laciné a pokud se pytle nakupují v menším množství, je to nenápadné a nikdo si toho nevšimne. Jenže, mainstreamová média neuvádí, že dusičnan amonný je naprosto stabilní látka, která velmi těžko a nerada hoří, těžko se zapaluje, a pokud se to povede, vznikají spečené slepence. Jak je tedy možné, že je dusičnan amonný tak nebezpečný, když špatně hoří?

A po vypaření cylindru zůstal tento tmavý hřib v barvě tmavě červené až černé.
Kdo četl Breivika, tak ví moc dobře, jak je těžké odpálit dusičnan amonný. A když se to povede, po výbuchu zůstane bílý kouř, ne červeno-hnědý

Na toto by vám nejlépe odpověděl Anders Breivik, norský terorista, který několik sudů s tímto hnojivem odpálil v centru Osla před sídlem úřadu vlády v roce 2011 [2]. Exploze zdemolovala průčelí budovy. Po explozi se nad místem útoku vytvořil bílý hřib, který vítr postupně odvál pryč, ale fotografie z toho dne ukazují, že po explozi dusičnanu amonného vznikl bílý hřib, nikoliv tmavě červený se zbarvením do hněda. To je první indicie toho, že současná pohádka o výbuchu nitrátů v Bejrútu je dezinformace mainstreamu, kterou Aeronet musí uvádět na pravou míru.

Kouř stoupající z výbuchu sudů s dusičnanem amonným odpálených Andersem Breivikem v dodávce  před budovou norské vlády v Oslu dne 22. července 2011.

Musíme si nejprve odpovědět tedy na otázku, jak se ze stabilního hnojiva stane výbušnina? K tomu je totiž zapotřebí jedna věc, kterou jen tak člověk nesežene. K iniciaci a k zahájení řetězové reakce ledku je zapotřebí tzv. primer, tedy roznětka. Jejím úkolem je vygenerovat dostatečný žár v kombinaci s úvodní tlakovou vlnou, která teplotu primeru na nitrátovou nálož ještě zvýší. Po zahřátí se dusičnan amonný totiž rozkládá na rajský plyn a na vodu, která zabraňuje hoření.

Proto za normálních okolností je prakticky nemožné dusičnan amonný používat pro výbušná zařízení. Aby skutečně došlo k explozi, musí se v ledku spustit exotermická reakce, která začne rozkládat dusičnan amonný na vodík a kyslík. Níže máte ve videu laboratorní test, jak se chová dusičnan amonný při pokusu o zapálení pomocí průmyslového hořáku, tzv. letlampy. Teplota plamene letlampy se podle regulace hořáku pohybuje od 1100°C do 1900° Celsia.

Volně uložené pytle s dusičnanem amonným nejsou bomba a nechovají se jako bomba, a to ani po zapálení. K detonační reakci je zapotřebí roznětka nebo jiný zdroj vysokého žáru a tlaku

Roznětka tedy způsobí následující proces: Vysoký žár primeru způsobí chemický rozklad nitrátu amonného na dusík, vodík a kyslík, ale při explozi roznětky dojde i k mohutnému tlaku v místě zážehu primeru. A tento tlak a vysoká teplota primeru způsobí rázem opačný proces, slučování kyslíku a vodíku opět dohromady. Tím se uvolní obrovská energie, větší něž z roznětky a dojde k nastartování řetězové reakce, tedy k explozi. Tomuto chemickému procesu se říká detonační cyklus. Výsledným produktem takové exploze nitrátu je bílý oblak. Anders Breivik pro usnadnění zážehu použil naftu přimíchanou do nitrátu, která zvyšuje teplotu hoření a současně snižuje hranici nutnou pro spuštění detonačního cyklu pomocí roznětky.

Cylindr vytvořený ruskou volumetrickou bombou ODAB-500P v Sýrii vloni v prosinci.

Vojenské primery umí vyvinout teplotu až 5 000 stupňů Celsia, což je dostatečná teplota pro zažehnutí termodynamické a exotermické reakce ve vybraných výbušninách. Civilní roznětky mají obvykle teplotu nižší. Jenže, aby prostě došlo k explozi dusičnanu amonného, musí dojít k odpálení tohoto hnojiva pomocí roznětky, tedy malé iniciační výbušniny, která vygeneruje dostatečně vysokou teplotu a tlak pro nastartování detonačního cyklu nitrátu amonného.

A teď se dostáváme k tomu naprosto hlavnímu. Při explozi dusičnanu amonného nedojde ke spotřebování celé nálože hnojiva k exotermické reakci, protože primer způsobuje tlakovou vlnu, která pytle s dusičnanem amonným roztrhne. Na tento problém narazil Anders Breivik, když testoval dusičnan amonný v plastových sudech na dešťovou vodu a na chemický odpad. Exploze byla ubohá, naprosto zoufale malá, napsal ve svém manifestu.

A když cylindr zmizel, zůstal tento hřib. Porovnejte nahoře s obrázkem z Bejrútu.
Zkušenosti Anderse Breivika z jeho manifestu ukazují, že odpálit hnojivo je neskutečně náročný úkol

Aby došlo k nastartování detonačního cyklu, musí být nitrát amonný odpálen v pevném plechovém sudu a sud musí být dokonale utěsněn a víko zaletováno. Po zážehu primeru dojde k vytvoření tlakové vlny uvnitř sudu, která spustí detonační cyklus v nitrátu, ale i tato malá úvodní vlna má tolik síly, že rozmetá plastový sud na kusy a nedojde tak ke spuštění detonačního cyklu nitrátové nálože. De facto vybuchne jenom roznětka, tedy primer, který nitrát rozmetá po okolí. Anders Breivik proto sháněl ropné plechové barely, ale nepodařilo se mu je sehnat. Na internetu se ale dozvěděl, že americký terorista Timothy McVeigh [3], který v roce 1995 provedl bombový útok na budovu FBI v Oklahoma City, použil do plastových barelů s nitrátem naftu.

Volumetrický cylindr při explozi v Bejrútu. Otvor v cylindru způsobilo mohutné silo na obilí československé konstrukce, které odstínilo tvorbu části cylindru, jinak by byl dokonale plný jako na ukázce ODAB-500P v Sýrii.

Po odpálení primeru nafta způsobí snížení teploty pro zápal nitrátu, který tak detonuje o několik tisícin vteřiny rychleji, než tlaková vlna z primeru stihne plastový sud roztrhat. Aby toto fungovalo spolehlivě, museli Anders Breivik i Timothy McVeigh provést v sudech ještě jednu další úpravu, kterou zde nebudu popisovat, aby to nebylo bráno jako nějaký návod. Informace jsou ale uveřejněny v dokumentárním filmu jedné americké televize o Timothy McVeighovi.

Pokud se podaří dusičnan amonný uvést do detonačního cyklu, dopadne to jako v Tianjinu v Číně v roce 2015 a budou z nebe pršet na celé město oharky spečených hrud nezreagovaného hnojiva

A tady se dostáváme k tomu hlavnímu. I když se vám povede dusičnan amonný takto odpálit, tak v závislosti na použitém utěsnění nálože dojde k detonaci jen přibližně 50% objemu nálože. V případě uskladněných pytlů s tímto hnojivem to bude méně než 5% nitrátu, protože exploze volně uložených pytlů způsobí jejích rozmetání a žár exploze následně způsobí spečení krystalů dusičnanů amonného, které začnou hořet, ale nebudou schopné detonačního cyklu.

A jak to vypadá ve skutečnosti, když dojde k explozi skladu dusičnanu amonného, to jsme viděli v srpnu v roce 2015 v čínském Tianjinu, kde došlo k výbuchu celé chemické továrny na výrobu tohoto hnojiva. Několik masivních explozí způsobilo obrovské ohňové hřiby, ale po každé explozi z epicentra výbuchu na oblohu vylétávaly svazky spečených hrudek nitrátu amonného, který byl při explozi rozmetán tlakovou vlnu a nebyl tak zapojen do detonační řetězové reakce. Nic takového jsme ale v Bejrútu neviděli.

Mainstream nadále tvrdí, že před oním masivním výbuchem v Bejrútu ve skladu detonovala zábavní pyrotechnika. Opravdu nevím, jestli novináři mainstreamu mají všech pět pohromadě, ale požár pyrotechnického skladu s rachejtlemi a petardami vypadá úplně jinak. Připravil jsem do tohoto článku i titulkované video, které máte tady o kousek výše a zachycuje požár dánské továrny na zábavní pyrotechniku ve městě Kolding v roce 2004.

Sami se podívejte, jak to vypadá a jak dlouho to trvá, když hoří sklad pyrotechniky, a porovnejte to se záběry z Bejrútu. Je naprosto zjevné, že v přístavním skladu v Bejrútu vybuchovala munice a nikoliv pyrotechnika, vybuchovaly tam náboje do pušek, samopalů a granáty. Jenže, to hlavní, co naprosto potvrzuje, že v Bejrútu za ten výbuch nemohou volně uložené pytle s dusičnanem amonným, ale explozi měla na svědomí nejmodernější bomba, kterou disponují jen v podstatě 3 armády na této planetě, potvrzuje zásadní video ze Sýrie.

Ruská armáda v prosinci minulého roku otestovala v Sýrii novou volumetrickou zbraň, podobné mají už jenom USA a Izrael, o vývoj se snaží i Írán

Připravil jsem v úvodu článku porovnávací video, které ukazuje několik explozí z celkem 3 různých událostí. První část videa zachycuje dosud neidentifikovanou explozi, ke které došlo v prosinci minulého roku v Sýrii. Podle ruských serverů se jednalo o test nejnovější ruské volumetrické zbraně, o test bomby ODAB-500P a její svržení na sklad zbraní teroristů, podle všeho jeden ze skladů Islámského státu, kterých po celé Sýrii zůstalo opravdu mnoho a hrozí, že ty zbraně upadnou do rukou někomu dalšímu.

Všimněte si, jakým způsobem tato ruská volumetrická zbraň funguje. Vidíte klasický dvoustupňový proces, kdy v první fází nejprve dojde k výbuchu a k vytvoření malého hřibu, následuje velmi krátká pauza a potom přichází druhá fáze, mohutná exploze a generování bílého cylindru zkondenzované vzdušné vlhkosti. Takto vypadá exploze nejmodernější ruské volumetrické zbraně, konkrétně termobarické bomby.

Postupně zanikající cylindr ruské volumetrické pumy ODAB-500P

Další ukázka zachycuje explozi v Bejrútu z různých kamer. Ta podobnost je doslova do očí bijící. Opět vidíme dvoufázovou explozi jako u volumetrické bomby. Nejprve exploze s malým hřibem, poté následuje pauza, velmi malá prodleva, a po ní najednou se vytvoří bílý cylindr a následuje druhá fáze, obrovská tlaková vlna a detonace.

Po výbuchu neprší na Bejrút tisíce žhavých slepených oharků spečených krystalů hnojiva, vůbec nic totiž nepadá z nebe. A pozor, namísto bílého hřibu, který by měl po explozi dusičnanu amonného zůstat stejně, jako zůstal v Oslu po útoku Anderse Breivika, vidíme jakýsi červený a až do hněda zbarvený hřib. Vojenští odborníci potvrzují, že tyto spálené plyny této barvy ukazují na vojenské chemikálie používané do raket, do bomb a obecně vojenské munice.

Po odpálení volumetrické zbraně se vytváří kondenzační cylindry stejně jako po odpálení termonukleární bomby, např. při zkoušce Crossroads Baker

Poslední ukázka videa v v úvodu tohoto článku zachycuje svědecké video z čínského Tianjinu v roce 2015 při explozi tamní továrny na dusičnan amonný. Při žádném výbuchu se netvoří kondenzační cylindr, a to ani přesto, že Tianjin je město na břehu moře s obrovskou vlhkostí vzduchu, a to zejména v létě. Po žádné z explozí se nevytvoří kondenzační cylindry, ale to není jediná věc, která odporuje obrázkům z Bejrútu. Po každé explozi v Tianjinu vidíme na obloze tisíce hořících a z nebe padajících kusů spečeného hnojiva, které prší do ulic tohoto čínského města. A nic takového jsme v Bejrútu také neviděli. Kondenzační cylindry ovšem kromě volumetrických zbraní způsobují i zbraně termonukleární. K vytvoření cylindrů je totiž zapotřebí obrovská teplota a enormní tlak, který umí vyvinout jen volumetrické zbraně a zbraně jaderné.

Jinými slovy, máte nyní před sebou důkazy, fakta, Aeronet vám přinesl analýzu a znovu vidíte, že v dnešní době je mainstream jenom k tomu, aby se člověk dozvěděl to, co se nestalo. Jedinou otázkou teď je, jestli Hizballáh měl v přístavním skladu uskladněnou volumetrickou bombu, kterou získal např. z Íránu, anebo se jednalo o sabotáž izraelské tajné služby, která nechala v tomto skladě vybuchnout svoji volumetrickou zbraň, ale nejprve to zamaskovala počátečním požárem. Vzhledem k tomu, že Izrael je jedinou zemí, který nyní z hrozící občanské války v Libanonu profituje, je potom jasné, proč média od samého počátku odvádějí pozornost jinam, a jak jinak než k Rusku a k blábolům o zábavní pyrotechnice. U nás ale máte fakta a sami můžete posoudit, kde je pravda.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Napsat komentář