Američtí žháři usilovně pracují na Trumpově znovuzvolení. Zarputilost Demokratů, Bezradnost bažin

USA: PETR AKOPOV se zamýšlí šílením Demokratů a rostoucími vyhlídkami Donalda Trumpa znovu v listopadu vyhrát prezidentské volby

Plán to byl původně prostý, ale po tom všem, kdy v boji proti Donaldu Trumpovi bylo v posledních letech použito všechno možné i nemožné (nejprve byl misogyn nenávidějící ženy, pak rasista, ruský agent, tyran a nakonec blázen) a s nulovým výsledkem, včetně bezvýsledného pokusu o impeachment – bylo možné očekávat leccos, včetně pokusů o atentát. Díky Bohu, Trump je stále naživu.

Ale jak ho vyhnat z Bílého domu?

Na hraně občanské války

Pokud zapálíte dům, švábi zajisté shoří také. Nezkoušeli jste to? – Tak to zkuste, stačí jedna sirka!

Pokus rozehrát hru na hraně občanské války (přinejmenším vyprovokovat jejího ducha), aby se zabránilo Trumpovu znovuzvolení, je přesně to, co nyní sledujeme ve Spojených státech amerických.

Nikdo samozřejmě smrt černocha v Minneapolis neplánoval, ale když už to vyvolalo tak obrovskou odezvu v americké společnosti, která byla beztak již dost podrážděná koronavirem, protesty pod heslem „Nemohu dýchat“ bylo snadné obrátit proti Bílému domu. Trump může za všechno: je to typický bílý bohatý rasista, pryč s ním! Trump že bojuje proti drancování? Nikoli, lže – staví se proti protestům jako takovým! Závěr je prostý: je to diktátor, dokonce chce proti  lidu poštvat armádu!

Organizátoři kampaně si pochopitelně nemyslí, že s Trumpem smetou i samotný americký stát, protože nevěří, že je v sázce osud USA. Vždyť je to jen politický boj – ten má někdy velmi ostré hrany, ale v případě Trumpa, který se dostal do prezidentského křesla kdoví odkud, jsou všechny metody dobré. Je to šílenec, buran, hulvát, který pohřbí USA, pokud zůstane na další funkční období, takže je naší povinností zabránit jeho znovuzvolení jakýmikoli prostředky. Tak nějak se hájí ti, kdo nyní podpalují Ameriku, aby vykouřili Trumpa z Bílého domu.

Vzpoura elit

Trumpův oblíbený televizní moderátor Tucker Carlson řekl:

„Privilegovaní lidé v naší společnosti protežují zoufalce, aby všechny ostatní odstavili od vlády. Nejde jim o rasovou spravedlnost, usilují o totální kontrolu!“

Zde je velmi důležité od sebe oddělit dva problémy – sociálně-ekonomický a politický. Ve Spojených státech roste sociální a rasové napětí – ale nemá to nic společného s Trumpovou politikou. Naopak, americký prezident se snaží posílit americkou ekonomiku, a tak zvýšit životní úroveň obyčejných lidí. Dostal se tak do střetu s elitami, které se zakuklily samy do sebe a zajímají se pouze o svoje věčné setrvání u moci a o pokračování amerického imperiálního modelu jako nástroje globalizace. Sociální stratifikace a mezirasové rozpory se vzájemně kříží a situace se každým rokem zhoršuje. Karanténa a nezaměstnanost jen přilily olej do ohně – ale samotné protesty ještě ničím podstatným nehrozí.

Pro Ameriku je nebezpečné něco jiného: snaha prohlásit odvetná opatření ze strany vlády, včetně boje proti drancování, za antidemokratická, protilidová a nezákonná. To znamená delegitimovat vládu jako takovou – protože tím se prokazuje, že protest má vyšší autoritu, vyšší legitimitu, že je „hlasem lidu“, a tudíž může být postaven proti vládě. V tom tkví celá podstata problému: bažiny se nestarají o černochy a chudinu, chtějí jen získat zpět všechny páky své moci. Včetně Bílého domu, který podle jejich názoru ztratili shodou nepříznivých okolností při volbách v roce 2016.

Bezradnost bažin

Washingtonské bažiny nic nepochopily a ničemu se nenaučily – Trump se stal prezidentem v roce 2016 právě proto, že země již byla v hluboké krizi, do níž ji zavedly právě elity z obou parlamentních stran zapouzdřené do amerického establishmentu. A muž, který se nikdy nezabýval vrcholnou politikou a který o celé této krizi a charakteru elit mluvil přímo a nepokrytě, byl právě proto Američany zvolen za jejich prezidenta. Mnozí z těch, kteří tehdy hlasovali proti Trumpovi, tedy za Clintonovou, byli vystrašeni oním „Trumpem“, jakého stvořila média – ta s ním byla ve válce a strašila americké voliče jeho „rasismem“. K velkému překvapení Demokratů však během let Trumpova prezidentování vzrostl počet jeho stoupenců mezi černošskou (a obecně barevnou) populací – stejně jako vzrostly příjmy této vrstvy americké společnosti.

Šanci porazit Trumpa by měl pouze druhý Trump – osoba, která není spojena s elitami a nesdílí jejich názory. Demokraté takového kandidáta měli: senátora Bernieho Sanderse, jemuž v roce 2016 podvodem sebrali nominaci za Demokratickou stranu. A ani teď mu nedovolili kandidovat – socialista Sanders není pro elity o nic lepší než národovec a izolacionista Trump. Postavením Joe Bidena proti Trumpovi globalistický establishment prakticky vyjádřil svůj stav bezmoci – porážka bývalého viceprezidenta tak byla téměř jistě dopředu dána.

Marné naděje

Pak ale přišel koronavirus a kolaps ekonomiky a Demokraté vycítili své šance. Jenže prudký pokles ekonomiky vystřídal stejně rychlý růst – a tu najednou zabili George Floyda.

„Trump je rasista“ – tak znělo jedno z prvních obvinění současného prezidenta ihned poté, co se jal v roce 2015 kandidovat na prezidentský úřad. Nyní „rasistu“ znovu vytáhli na světlo, přičemž doufají, že vlna lidového hněvu se do listopadu neuklidní a konečně Trumpa smete. Ale uplynulý týden protestů naznačuje něco úplně jiného.

Americká společnost se ještě více polarizovala – ne proto, že by Trump řekl nebo udělal něco provokativního, ale proto, že politici a média podporující protesty začali na prezidenta útočit. Ten říká pouze to, že je nutné zastavit drancování a obnovit pořádek. Polarizaci vyvolaly požadavky na pokoření bělochů jako rasy a výkřiky o jejich „kolektivní vině“, v důsledku potom řada případů bezmocnosti, nebo svévolného ústupu policie.

Trumpovi příznivci se kolem svého prezidenta ještě více semkli a je velmi těžké si představit, že by se stejným způsobem barevní semkli kolem Bidena. Nikdo si nepřeje chaos a pogromy – a Demokraté se postavili proti prezidentovým pokusům obnovit pořádek. Biden sice může navštívit všech pět pohřebních obřadů na památku Floyda – nelze si však myslet, že by černoši vážně uvěřili tomu, že jejich život se zlepší, pokud v listopadu zvítězí bývalý Obamův viceprezident – vzešlý z krve a těla establishmentu. Přitom Demokraté potřebují nejen hlasy černochů, ale všech menšin, zejména těch původem z latinské Ameriky. A jejich postoj k Trumpovi se postupně za ta léta také změnil k lepšímu.

Zarputilost Demokratů

Do voleb v USA zbývá jen pět měsíců a je zřejmé, že Demokraté je budou vést v duchu hesla „Nemohu dýchat“ a snažit se ho aplikovat na celé Trumpovo prezidentství. Tím však pouze pomohou k jeho znovuzvolení – protože i mnoho nerozhodnutých se odkloní od těch, kdo jsou ochotni si zahrávat s ohněm a rozdmýchávat rasovou a sociální válku. Na to člověk nemusí být ani socialista, ani bojovník za lidská práva. Jak řekl sám Biden v nedávném rozhovoru: „Porazím Joe Bidena.“

Sázkou na vyhrocení rozporů Demokraté riskují, že prohrají víc než pouze volby. A bude to ještě horší, pokud se i po listopadu nerozhodnou změnit způsob boje – to znamená, pokud neuznají výsledky voleb a druhé Trumpovo vítězství.

Budou odhalovat domnělé podvody a falsifikace (na které se ovšem sami chystají), požadovat přepočítávání hlasů – případy půjdou k soudu, ale tam se vše bude protahovat (na rozdíl od roku 2000, kdy Bush porazil Al Gora). Hrozí, že do 20. ledna 2021, kdy by mělo začít nové prezidentské funkční období, bude situace váznout. Bude váznout také proto, že se může vyskytnout hned několik sporných případů, každý v jiném státě, kdy bude každá ze stran moci interpretovat upravený výsledek voleb ve svůj prospěch: „Nakonec budeme mít my více hlasů“ – „Ne, my!“ Pak se do všeho může vložit Kongres – a následně se budou vyjadřovat jednotlivé státy. Čili na počátku příštího roku může v USA nastat reálný stav dvojvládí – nebo minimálně část země nebude uznávat prezidentovy pravomoci.

Z bláta do louže?

A totéž může nastat i v opačném případě – při porážce Trumpa. Byť šance jsou mnohem menší, a to jak na jeho prohru, tak i na to, že jeho stoupenci v takovém případě neuznají výsledky voleb.

Trumpův problém spočívá v tom, že jeho elitní příznivci – republikánští senátoři, členové Sněmovny reprezentantů, guvernéři – jsou většinou nucenými spojenci a dočasnými společníky, kteří ho klidně zradí, protože neunesou útoky washingtonských bažin (navíc mnozí z nich k nim sami patří). V případě Trumpovy hypotetické listopadové porážky je mnohem reálnější lokální „povstání mas“ – jinými slovy vzpoura rozhořčených voličů, kteří se sjednotí na územním principu a budou se snažit zmocnit místních vlád.

Nyní se pravděpodobnost zmíněného vývoje po listopadových volbách výrazně zvýšila – a to je hlavní ponaučení z toho, co jsme během minulého týdne pozorovali v USA.

PETR AKOPOV

Překlad: protiproud.cz