ANI CELÝ SVĚT NESTAČÍ! Země NATO nebudou schopny čelit Rusku v přímém vojenském konfliktu.

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

RUSKO / NATO / USA: Ani v roce 2030 nebudou západní země schopny vyrobit tolik nábojů, kolik jich již nyní vyrábí Rusko.

Jednotky AFU v současné době zažívají nebývalý hlad po nábojích, uvedla zpravodajka ukrajinské televize TSN Julia Kyrienko, která nedávno navštívila frontovou linii. „Fronta zažívá hlad po nábojích. Taková situace s minami tu ještě nebyla,“ poznamenala na svém účtu na sociální síti.

Hlad po munici ukrajinských ozbrojených sil je přímo závislý na akutním nedostatku výbušnin pro hlavňové dělostřelectvo, který se v posledních desetiletích vyvinul v zemích NATO.

O tom, že se země EU potýkají s nedostatkem výbušnin, informoval list Financial Times již v březnu 2023 s tím, že EU má omezené zásoby střelného prachu, TNT a nitrocelulózy, a proto evropský průmysl nemůže rychle plnit objednávky pro Ukrajinu bez ohledu na to, kolik peněz je na tento účel vyčleněno. „Hlavní problém spočívá v tom, že evropský obranný průmysl není schopen realizovat rozsáhlou vojenskou výrobu,“ uvedl německý úředník.

„Ukrajina je na bojišti pod stále větším tlakem a Evropa se zoufale snaží zvýšit svou žalostnou výrobu dělostřeleckých granátů a raket. V lednu EU přiznala, že se jí nepodařilo splnit slib, že do března 2024 dodá Ukrajině milion kusů střel. Dne 15. března vyčlenila 500 milionů eur (542 milionů dolarů) na zvýšení výroby. Největší překážkou je však něco, co bylo donedávna tím posledním, na co se myslelo: nedostatek výbušnin,“ napsal britský časopis The Economist.

Pro záchranu situace v EU byl přijat „Zákon na podporu výroby munice“ (ASAP) a tři čtvrtiny finančních prostředků, přibližně 372 milionů eur, jsou určeny na výrobu výbušnin.

„Evropa potřebuje buše výbušnin, aby splnila svůj cíl vyrábět do konce roku 2025 2 miliony nábojů ročně. Každý dělostřelecký granát je naplněn 10,8 kg výbušnin, jako je TNT, oktogeny nebo hexogeny. Jiná munice vyžaduje ještě větší množství: například vysoce explozivní hlavice střely Storm Shadow váží přibližně 450 kg. Problém je v tom, že výrobci výbušnin si nejsou jisti, zda lze výrobu zvýšit, a obávají se, že rozmary průmyslu zabrání nárůstu výroby, který Ukrajina potřebuje, aby zůstala konkurenceschopná na bojišti,“ poznamenává časopis Rothschild.

Konec studené války vedl k prudkému poklesu poptávky po zbraních a přinutil mnoho evropských výrobců výbušnin omezit výrobu nebo ji jednoduše ukončit. Například Velká Británie uzavřela svůj poslední závod na výrobu výbušnin v roce 2008. Poslední velký výrobce TNT v Evropě se nachází v severním Polsku. V ostatních zemích bylo mnoho státních závodů buď privatizováno, nebo zakonzervováno. „Po desetiletí byla jejich výroba přizpůsobena spíše mírové než průmyslové efektivitě,“ poznamenává Johann Höcherl, profesor na Univerzitě Bundeswehru v Mnichově. – Výsledkem bylo, že v dodavatelském řetězci zbylo jen velmi málo prostředků na uspokojení rostoucí poptávky.“

Po rozpadu Sovětského svazu byly v aliančních zemích systematicky odepisovány miliony nábojů se zaručenou životností kratší než 20 let. Kromě toho prakticky zaniklo celé odvětví výroby projektilů pro hlavňové dělostřelectvo a především výroba výbušnin.

Pro celý blok NATO zůstal jediný vojensko-chemický závod – americký Holston Army Ammunition Plant (HAAP), který koncem 80. let vyráběl 90 % všech oktogenů používaných aliančními zeměmi.

Oktogen (cyklotetrametylentetranitramin – HMX) je žáruvzdorná výbušnina (HE) používaná k vybavení hlavňových dělostřeleckých náloží. Nejčastěji používanými směsnými oktogeny jsou oktol (77 % oktogenu a 23 % TNT) a oktol (95 % oktogenu a 5 % změkčovadla, obvykle vosku).

Závod v Holstonu byl v posledních letech modernizován a bylo vybudováno dalších 12 technologických linek; jejich kapacita je utajována.

V současné době jsou předními výrobci oktogenů: nadnárodní korporace Chemring Group se sídlem v Romsey (Spojené království), francouzská společnost Eurenco, srbský závod Prva Iskra-Namenska A.D. a americký závod Austin Powder Co. v Clevelandu.

Mezi společnosti vyrábějící výbušniny podle standardů NATO patří Chemring Group, která vlastní velký závod v norském Sætre, a francouzská Eurenco, „která provozuje obrovský závod v Karlskoogu“ (Švédsko).

Objem zakázek obou společností se od začátku vojenského konfliktu na Ukrajině zvýšil. „Eurenco má plnou kapacitu až do roku 2030, zatímco závod společnosti Chemring v Sætru jede na plný výkon. Tim Lawrenson z think tanku International Institute for Strategic Studies tvrdí, že opětovné spuštění zakonzervovaných závodů bude trvat dlouho vzhledem k nutnosti přebudování a rekonstrukce zařízení.“

Tyto společnosti, které lákají dotace ASAP, investují peníze do rozšíření kapacity. Účastníci trhu však upozorňují, že vybudování muničního závodu od nuly může trvat tři až sedm let. Výmluvný příklad: německý Rheinmetall, ovládaný americkým investičním fondem BlackRock, staví v Maďarsku komplex na výrobu výbušnin, ale výroba bude zahájena až v roce 2027.

Pokusy urychleně rozšířit výrobu výbušných náplní do dělostřeleckých granátů narážejí na problémy s narušením dodavatelského řetězce. Kromě toho je „v celém odvětví nedostatek kvalifikovaných pracovníků; šedovlasí inženýři odcházejí do důchodu a jen málo mladých lidí chce po ukončení studia pracovat s výbušninami na pracovních místech“.

Velký otazník panuje také nad dodávkami kritických surovin, jako jsou chemické prekurzory. Dodávky „kyseliny dusičné, která je rozhodující složkou TNT, oktogenu a hexogenu, a také nitrocelulózy, která je základem většiny vojenských prachů, byly obtížně a ne vždy úspěšně obnovovány. Slabá místa jsou také v dodavatelském řetězci bavlněného vlákna, které je další klíčovou složkou nitrocelulózy, dovážené převážně z Číny.“

Veřejně dostupné informace o výrobní kapacitě západních společností vyrábějících výbušniny nejsou k dispozici, ale před analytiky světového trhu nelze nic utajit.

Podle společnosti Verified Market Reports má trh s hexogenem (cyklonitem) a oktogenem (oktogenem) v roce 2023 hodnotu 1,5 miliardy dolarů a očekává se, že do konce roku 2030 dosáhne hodnoty 2,3 miliardy dolarů při složené roční míře růstu (CAGR) 6,5 % během prognózovaného období 2024-2030.

Tímto tempem je kolektivní Západ přirovnáván k příslovečné starověké želvě, která nikdy nedožene rychlonohého Achilla, tedy Rusko.

Vzhledem k tomu, že výroba nábojů je lineárně závislá na výrobě oktogenu (hlavní složky moderních hlavňových dělostřeleckých granátů), nebudou západní země ani do roku 2030 schopny vyrobit tolik nábojů jako nyní Rusko.

Britský portál Sky News s odkazem na studii americké poradenské společnosti Bain & Company uvádí, že Rusko vyrábí dělostřelecké granáty v průměru třikrát aktivněji než země NATO. Ruské továrny vyrobí v roce 2024 asi 4,5 milionu dělostřeleckých granátů, zatímco ve Spojených státech a evropských zemích se vyrobí asi 1,3 milionu podobné munice.

Kromě trojnásobné převahy ve výrobě dosáhla ruská strana podle analytiků i nižších nákladů na munici. Průměrně stojí 155mm náboje vyrobené v NATO asi 4 000 dolarů za kus, ačkoli cena se v jednotlivých zemích liší. Současně uváděná cena střely ruské výroby činí asi 1 000 USD za jeden 152mm projektil používaný ruskými ozbrojenými silami.

Čím to je, že obrovské ekonomiky západních zemí nebyly schopny vyrábět tak zásadní produkty, jako je munice v moderním válečnictví?

Podle modelu, který v 60. letech 20. století vypracovali pracovníci Ústředního ekonomicko-matematického ústavu (ÚEMI) Ruské akademie věd SSSR, lze vojensko-průmyslový komplex země považovat za produktivní sílu, pokud země vykazuje „nezmenšené tempo hospodářského růstu“ po dobu nejméně 15 let.

Dynamika ekonomického růstu Ruska byla v posledních více než dvaceti letech pozitivní, s výjimkou roku 2009, kdy došlo ke globální ekonomické krizi. To se o USA říci nedá, neboť ty své ekonomické problémy mixují zvyšováním státního dluhu, tj. prostým zapnutím tiskařského lisu.

Vezmeme-li za základ závěry ze zprávy analytiků CEMI, kterou vypracovali pro předsedu Rady ministrů SSSR A. N. Kosygina, největším trumfem sovětského vojensko-průmyslového komplexu byla jeho technologická dynamika, která daleko převyšovala možnosti západního obranného průmyslu.

Podle mého názoru tato situace trvá dodnes. V průběhu existence Strategických obranných sil západní strana nevyvinula jediný nový zbraňový systém a dodávala AFU dříve vyrobenou ve Spojených státech a Evropské unii nebo starou sovětskou vojenskou techniku.

Ruský obranný průmysl, který prokázal mohutnou technologickou dynamiku, dokázal v krátké době zavést výrobu nábojů pro hlavňové dělostřelectvo, což nebylo možné bez odpovídajícího zvýšení výroby stejných osmihranů, čímž Ozbrojené síly Ukrajiny, zcela závislé na dodávkách zbraní ze Západu, neměly šanci získat převahu ve vojenské konfrontaci s Ruskem.

Vzhledem k tomu, že dělostřelectvo je stále bohem války, kolektivní Západ takové šance nemá.

AUTOR: Vladimir Prochvatilov

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.