Apokalyptická sekta s podporou vlád

RADEK POKORNÝ přináší zprávu i video z diskusního večera Akce D.O.S.T. o pozadí v současné době stále rostoucího globálního ekoterorismu

S otřesnými zkušenostmi z působení v evropském sociálním výboru Evropského parlamentu se s účastníky podělil bývalý člen představenstva Svazu průmyslu a dopravy ČR a Konfederace evropského papírenského průmyslu Josef Zbořil.

O svých zážitcích s ekologickými aktivisty z pohledu bývalého ředitele Šumavského národního parku informoval přítomné expert hnutí Trikolóra pro otázky životního prostředí Jiří Mánek. Ekonomické aspekty klimatického alarmismu osvětlil spolupracovník Institutu Václava Klause ekonom Filip Šebesta a temné spirituální zakotvení nové ideologie a její nebezpečí pro lidskou svobodu rozebral ve svém vystoupení poslední z panelistů, místopředseda Akce D.O.S.T. a publicista z měsíčníku MY Michal Semín.

Totalitní EU

Podle Josefa Zbořila je působní EU v environmentálních otázkách pouze o emocích a fakta úředníky EU příliš nezajímají. „Chybí odbornost, tak se najímají konzultační firmy, které jsou často spojeny se zeleným byznysem. Je to těžko změnitelné. Pracoval jsem na studii ohledně plastů, která měla být podkladem pro jednání Evropského parlamentu. Garantem za Evropskou komisi byl ustaven člověk, který neměl o plastech ani ponětí, neboť byl odborníkem na pracovní právo“, uvedl Zbořil.

Právě nedostatek odborníků je podle tohoto experta, který působil i jako ředitel jihočeských papíren ve Větřní nahrazován aktivismem ekologických příznivců, kteří spolu s velkým byznysem ovládli důležité posty v EU a vytvářejí atmosféru, ve které se nepřipouští žádné odborné diskuse, ale pouze jednostranný ideologický pohled, tak jak jsme to znali před listopadem 1989 ve východním bloku. „Je to totalita jak vyšitá,“ uvedl. Zároveň poukázal na zajímavý fakt, že motivem tohoto jednání je kromě ekologického fanatismu také snaha získat z evropského rozpočtu co nejvíce peněz pro tyto tzv. ekologické projekty, neboť peníze na tuto finančně náročnou agendu podle něho brzo dojdou.

Celé environmentální šílenství, které se nazývá dekarbonizací, bude podle něho stát až 30 bilionů dolarů a stejně to bude stále málo. Co by znamenala tzv. dekarbonizace, tj. odstranění jakékoliv uhlíkové stopy v průmyslu do roku 2050, uvedl na příkladech. Podle něho by v takovém případě bylo nutné postavit každé dva dny tři jaderné elektrárny, nebo každý den větrníkovou obří farmu na moři. Což je mimo jakékoliv reálné uvažování a ukazuje to naprostou odtrženost těchto skupin od ekonomické reality.

Strategie ekoteroristů

To ve svém vystoupení potvrdil ze své dlouholeté manažerské praxe v ochraně přírody i Jiří Mánek. Podle kterého stojí za celým inviromentálním třeštěním, které můžeme v posledních letech sledovat velký zelený byznys. „Neziskovky si osvojili marketing a zelený byznys jim na něj dává obrovské prostředky.“ Právě neziskovky se na tomto stavu výrazně podílejí a na svou činnost takto získávají dotace. „Mají na to své nástroje a dosahují v této činnosti velké úspěchy. Točí se v tom mnoho peněz. Právě skrze neziskovky jsou zeleným byznysem ovládáni politici a veřejnost.“

Zvláště alarmující je podle Mánka to co se děje v posledních 5 až 10 letech, kdy se do tohoto kolotoče zeleného byznysu a neziskovek zapojují stále častěji i školní děti. Díky neziskovkám tak dochází k mohutné indoktrinaci na školách včetně těch základních. Podle něho je to ze strany zeleného byznysu dobrý kalkul, neboť tím, že plánuje na desítky let dopředu, automaticky předpokládá, že si tím vychová budoucí klienty a podporovatele svých podnikatelských zájmů a jeho investice se mu v budoucnu mnohonásobně vrátí.

Mánek také přítomným nechal z vlastní praxe bývalého ředitele Šumavského národního parku nahlédnout do taktiky a strategie ekoteroristů. Ti si v poslední v době podle něho oblíbili podávání trestních oznámení na úředníky, kteří by měli odvahu se jim postavit. Používají k tomu protikorupční policii, kterou zavalí podáními, které musí řešit. Velmi oblíbenou metodou se v poslední době staly také hromadné maily poslancům pomocí tzv. mailových automatů.

Aktivisté také podávají podněty na Inspekci životního prostředí a v konečné fázi používají Evropskou unii jako beranidlo k dosažení svých cílů, udáními proti vlastnímu státu. „Posílají stížnosti Evropské komisi na vládu ČR a po opakovaných stížnostech hrozí udělení pokuty, čehož se vláda většinou lekne a těmto skupinám ustoupí.“ Otázka, zdali nám hrozí Zelená totalita platila podle něho před 20 lety „Dnes už v zelené totalitě dávno jsme,“ uvedl za potlesku účastníků Mánek.

Konkurenční boj

Ekonom z Institutu Václava Klause Filip Šebesta ve svém vystoupení poukázal na to, že ekonomové o ekologii už všechno řekli, ale v současné době jejich argumenty nechce nikdo slyšet. Podle něho si téma zelené ideologie osvojil velký byznys. To je podle něho mimo jiné způsobeno i samotnou proměnou velkého byznysu, který tvoří stále větší měrou progresivní korporace IT firem. „Část velkého byznysu pochopila, že správnou strategií je inkorporovat tuto strategii do svého podnikání. Jak uvedl Václav Klaus: Ekologicko – průmyslový komplex je zde a o peníze bude soupeřit s vojensko – průmyslovým komplexem, který se také nevzdává. Prodělá na tom obyčejný člověk, který nepatří do žádné z těchto skupin a který to nakonec všechno zaplatí.“

Také Šebesta se ve svém vystoupení dotkl indoktrinace mládeže, ke které v dnešní době masivně dochází. Situace začíná podle něho stále více připomínat, padesátá léta, kdy vládnoucí komunistický režim využíval zfanatizované mládežníky k prosazování svých budovatelských cílů. Na rozdíl od 80 let, kdy komunistické ideologii nevěřili nejen občané, ale už ani velká většina stranických funkcionářů, dnes vidíme odhodlané inviromentální eurosvazáky prosazující z přesvědčení příchod zelené totality.

Náboženství

O spirituálním temném pozadí zelené ideologie promluvil poslední z panelistů, místopředseda Akce D.O.S.T. publicista Michal Semín. Pozastavil se zejména nad hlavními dogmaty nového náboženství ke kterým patří posvátnost planety. „Když se podíváme do očí Grety Thunbergové a dalších stávkařů, tak v nich naleznete něco víc než jen to, co je na první pohled zřejmé, že platí, za vším hledej peníze. Je to něco daleko hlubšího něco vášnivějšího co souvisí s tím, jaká jsou ta myšlenková východiska environmentalismu.“

Ekologičtí aktivisté přicházejí podle Semína se základním východiskem, že naše planeta je posvátná a je jí třeba chránit nikoli pro lidi, aby se nám žilo lépe, ale pro ni samotnou. „Člověk na této planetě v tomto světě nestojí na vrcholu na pomyslné pyramidě tvorů, ale je pouhou organickou součástí globálního ekosystému. A globální ekosystém má podle nich větší hodnotu než jednotlivý člověk,“ uvedl Semín. Tento postoj má podle něho blízko k panteismu.

Environmentalismus tvoří podle něho ucelenou ideologii, v níž Bůh a příroda a celý svět tvoří jediný celek. Z toho také vyplývá, že se člověk musí ve všem této nové agresivní ideologii podvolit. Jedná se tedy o velmi extrémní nenávistnou ideologii, která se vždy v dějinách vynořuje v různých obdobích dějin. Environmentalismus patří mezi extrémně kolektivistické ideologie. Z podobných ideových kořenů podle něho vyrůstal i německý nacismus. „Mlčí se o tom, že první ucelený program inveromentalistické politiky, včetně získávání energie z vody, z větru a jiných obnovitelných zdrojů měla NSDAP. Tedy skutečnými průkopníky environmentální politiky byli nacisté.“

Stejně jako nacisté se i klimatičtí alarmaisté zabývají také omezováním porodnosti a objevují se dokonce takové šílenosti jako je stávka pro plození. environmentalismus je náboženství městských liberálů, kteří odvrhli křesťanství. Je zcela na místě srovnání se známými extrémními sektami, neboť i oni používají apokalyptickou rétoriku a poukazování na brzký konec světa, který nám díky globálnímu oteplování způsobenému člověkem údajně hrozí. S jehovisty spojuje současné klimaalarmisty také neustálé posouvání zlomového okamžiku, kdy má dojít k ekologické katastrofě, což je v jejich očích konec světa.

Je jen otázkou času, kdy si podobné experimenty lidé přestanou nechat líbit a postaví se radikálně za své zájmy. Jak uvedl v následné diskusi ekonom Karel Kříž, je jen otázkou času, kdy se lidé zvednou a tyto falešné proroky vyženou jednou provždy.