Argument: Pokud se evropané nevzepřou systému amerických sankcí, budou pořád v ekonomickém vleku a pod tlakem USA

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

EVROPA: Také v letošním roce bude Evropská unie čelit rizikům vyplývajícím z nevyzpytatelné a k evropským zájmům bezohledné politiky sankcí USA.

Spojené státy dlouhodobě využívají své dominantní postavení k tomu, aby ekonomickým tlakem prosazovaly vlastní zahraničněpolitické zájmy, konstatují Jonathan Hackenbroich a Ellie Geranmayeh. Často se uchylují k extrateritoriálním sankcím, které se ve srovnání s minulostí staly za administrativy Donalda Trumpa značným problémem pro Evropu.

V roce 2020 bude ekonomické donucení hlavním nástrojem současné administrativy k prosazování priorit USA v zahraniční politice, neboť prezident Trump dává ekonomickým zbraním přednost před vojenskou silou. Jeho administrativa využívá geoekonomický tlak na Evropu pravidelně – zaměřuje se na evropské výrobky (auta, víno nebo energetické projekty), aby ovlivnila evropské postoje k otázkám např. 5G technologií nebo digitálních daní.

Rizikem pro Evropu jsou i „nezamýšlené“ druhotné dopady amerických sankcí vůči jiným zemím, např. Turecku či Rusku. K extrateritoriálním sankcím může Washington snadno přistupovat proto, že americkou ekonomiku skoro nic nestojí.

V roce 2019 došlo ke třem událostem, které naznačují, co by mohlo přijít v budoucnu. Sekundární sankce v případě Íránu ukazují, že i přes odhodlání Evropanů chránit své firmy mohou USA zásadně omezit obchod EU s třetími zeměmi, pokud se k tomu rozhodnou.

Dále se ukázalo, že sankce ze strany USA mohou přijít prakticky kdykoliv a bez varování. Příkladem byly nerealizované Trumpovy výhružky vůči Turecku v souvislosti s invazí do severní Sýrie (změna politiky tureckého prezidenta vedla k tomu, že na sankce nedošlo).

Třetím příkladem jsou americké sankce proti plynovodu Severní proud 2, skvělá ukázka, jak se evropský obchod s třetími zeměmi dostává pod tlak USA. Nejen prezident USA, ale i členové obou stran Kongresu (zákon NDAA 2020) se bez zábran vměšují do evropské ekonomiky, pokud se zájmy USA a EU rozcházejí.

Co tedy může Evropa očekávat v roce 2020? Přestože jsou v americké administrativě lidé, kteří si uvědomují negativní dopady politiky USA vůči Rusku na Evropu, nelze očekávat, že by v roce 2020 nedošlo k zavedení dalších extrateritoriálních sankcí. Ve volebním roce bude navíc politika Trumpovy administrativy ještě více nepředvídatelná.

Nebude tedy překvapením, když Kongres zpřísní kroky vůči Rusku i v tomto roce – navzdory ekonomickým zájmům Evropanů. Zdrojem velké nejistoty budou v tomto ohledu také vztahy mezi Trumpem a tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem v kontextu vývoje v Sýrii a nákupu ruského systému S-400. Kongres by mohl prezidenta donutit zavést proti Turecku sankce podle zákona CAATSA (doposud platí výjimka, kterou Trump Turecku udělil), které by sekundárně zasáhly i evropský byznys.

Dalším místem střetu je politika vůči Íránu, uvádí článek. Zde se zájmy EU a USA neshodují, takže USA se budou snažit oslabit snahy Evropanů o udržení jaderné dohody z roku 2015. USA už daly jasně najevo, že nebudou váhat s přímým postihem jakékoliv společnosti obchodující s Íránem. K takovému kroku se už rozhodly v případě Číny.

Kritickým aspektem extrateritoriálních kroků USA jsou pro Evropany sankce proti Číně v roce 2020. Vývoj vztahů mezi USA a Čínou se nedá odhadnout. Přestože Trump podepsal fázi 1 obchodní dohody (v neposlední řadě i proto, aby v předvolebním období prokázal svou obchodní zdatnost), je nepravděpodobné, že v tomto roce přikročí i k fázi 2. Spíše bude i nadále proti Číně používat cla, seznamy a sankce proti konkrétním společnostem.

Stále trvá riziko, že se Evropané dostanou do ještě složitější situace, pokud se některé společnosti budou muset rozhodovat mezi USA a Čínou. Před USA se otevírá i extrémní možnost přesunout obchodní konflikt na finanční trhy, například omezením kapitálových toků do Číny. Existují již náznaky omezení amerických investic do konkrétních odvětví čínské ekonomiky.

Zákon Export Control Reform Act, který vláda USA uplatňuje od r. 2020, má extrateritoriální důsledky pro evropské technologické společnosti. USA zavádějí exportní kontroly pro nové a zásadní technologie, např. umělou inteligenci, polovodiče a biotechnologie. Týkají se sice jen exportu z USA, ale ovlivní i globální výrobní řetězce.

Ne všechny kroky, které autoři článku zmiňují, jdou proti evropským zájmům. Například zamezení přenosu technologií do Číny může Evropě přinést prospěch. Ale protože USA jen málokdy zohledňují zájmy EU, budou muset evropské vlády vypracovat dlouhodobý plán na obranu evropských zájmů před americkými extrateritoriálními kroky. Dokud si Evropané nevybudují vlastní ekonomickou odolnost, budou i nadále nuceni následovat americkou politiku.