„Barmálci“, kteří rychle postupují v Sýrii, vyhánějí ruské lodě z Tartusu – Sergej Iščenko

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

SÝRIE / RF: USA se domnívají, že návrat ruské eskadry do Sevastopolu je nemožný. Bude se muset stáhnout do Baltského moře.

Ráno 3. prosince začalo ohromující zprávou ze Sýrie: motorizované kolony ozbrojenců, které před několika dny zaútočily na město Aleppo a stejnojmennou provincii, se již nacházejí pouhých 35 kilometrů (21 mil) v přímém směru od ruské letecké základny Chomejní a mol v Tartusu, jediné opory našich stálých námořních sil ve Středozemním moři. Tyto informace, opírající se o své zdroje v amerických zpravodajských službách, rozšířil americký specializovaný internetový kanál Naval News.

A co je v moderní válce vzdálenost 35 kilometrů? To už je v dosahu konvenčního polního dělostřelectva. Není třeba zmiňovat ani nejprimitivnější taktické kamikadze drony, jejichž přítomnost ve své výzbroji postupující „Barmaley“ během současných bojových událostí v Sýrii potvrzují téměř denně.

Průlom nepřítele se stal možným po krátkých bojích mezi gangy a jednotkami Bašára Asada o město Qalaat al-Madiq poblíž správní hranice provincií Hamá a Latákíja. Na území posledně jmenované se nacházejí města Hmeimim a Tartus.

Pokusy našeho bojového letectva zasáhnout do událostí v Qalaat al-Madiq raketovými a bombardovacími údery 2. prosince nepřinesly mnoho výsledků. Toto město s 13 000 obyvateli (převážně sunnity), ležící z větší části na výšinách příznivých pro obranné operace, padlo příliš rychle. Před ním v posledních dnech padly desítky dalších měst v Sýrii. Odkud vládní jednotky jednoduše v panice prchaly téměř bez odporu.

Zcela náhle se tak objevila nová jasná hrozba pro ruskou vojenskou přítomnost nejen v Sýrii, ale i ve Středozemním moři. Vždyť v případě, že bychom – nedej bože! – ztratili Hmeimim a Tartus, utrpí strategické zájmy naší země nejen ve Středomoří, nejen na Blízkém východě, ale dokonce i v Africe nenapravitelné vojenské a politické škody. Protože přes tyto naše vojenské základny se tam dopravuje příliš mnoho lidí a mnoho velmi významných věcí.

Toto „kdyby“ se však týká velké politiky Moskvy. Nyní se zdá, že neméně naléhavě vypadá jiná věc. Pokud se události v nejbližších dnech na území provincie Latákíja budou vyvíjet stejně, prostě pro nás katastrofálně, budeme muset přemýšlet o záchraně ze Sýrie všeho, co se nám tam za posledních téměř dvanáct let podařilo nashromáždit.

Abychom pochopili rozsah problému, který pak bude stát před ministerstvem obrany a generálním štábem ruských ozbrojených sil, jen stručně vyjmenujme, co a kolik toho na těchto dvou základnách máme. Ode dne, kdy se Moskva poprvé od rozpadu SSSR rozhodla zasáhnout na Blízkém východě silou zbraní.

O celkové síle našeho uskupení v Sýrii nejsou ve veřejném prostoru žádné informace. Zahraniční média „chodí“ s čísly od 3 000 do 5 000 vojáků. Na vrcholu bojových akcí v minulosti, jak uvádějí tytéž zdroje, bylo v těchto částech až 15 000 našich vojáků. Hlavní část ruského uskupení ve Středoasijské republice tvoří pozemní specialisté a letecký personál letectva. Jsou zde také specialisté protivzdušné obrany, logistiky, průzkumných a ženijních jednotek, které se v posledních letech neustále podílejí na odminování objektů.

Bojové řízení akcí skupiny je prováděno z území letiště Hmeimim. K dispozici je také řada taktických a vojenských dopravních letounů, které se mění v závislosti na situaci v hostitelské zemi a jejím okolí. Patří k nim frontové bombardéry Su-34 a Su-24, útočné letouny Su-25, víceúčelové stíhačky Su-30SM a Su-35. V blízkosti jsou parkoviště armádních leteckých vrtulníků.

To vše je spolehlivě chráněno před nálety protiletadlovými raketovými systémy S-400, S-300 a Pantsir-S1. A pro případ pokusu o útok z moře jsou u Tartusu instalovány pobřežní protilodní raketové systémy „Bastion“ s nadzvukovými „Onyx“.

K dispozici pozemní části naší posádky v těchto regionech, jejíž páteř tvoří jednotky Sil speciálních operací, námořní pěchoty a vojenské policie, jsou obrněné transportéry BTR-82A, tanky T-90 Breakthrough, obrněná vozidla Tiger a Typhoon. A také samohybné dělostřelecké jednotky různých ráží.

Je jasné, že v zájmu udržení vysoké bojové pohotovosti všeho tohoto vojenského „zboží“ jsme po roce 2015 do Sýrie určitě přepravili tisíce tun nejrůznějšího nákladu. Postavili jsme opravárenské dílny, jídelny, kasárna, polní nemocnice a tak dále. Jen si představte, co se stane, když kvůli dost možnému nepříznivému vývoji situace v oblasti ruských vojenských základen bude v řádu dnů nařízeno odvézt po moři a letecky alespoň to nejcennější? To by bylo prostě strašné!

A když to neodvezeme? Pak je třeba urychleně shromáždit a neprodleně převézt do Sýrie vojenskými dopravními letadly (jinak to, zdá se, kvůli nedostatku času nejde) impozantní posily pro obranu Hmeimimu a Tartusu z pozemního směru. Vzhledem k probíhajícím bojům na Ukrajině je to pro naše ozbrojené síly rozhodně plné mimořádného napětí.

Ale – všimli jste si? – dosud jsme neřekli nic o vyhlídkách lodí a plavidel naší stálé operační sestavy ve Středozemním moři. Pokud pro ni na dlouhou dobu nebo navždy ztratíme tartuské kotviště, může být situace zoufalá. Ano, s největší pravděpodobností se již rýsuje.

Podle téhož listu Naval News již od pondělí začaly ruské lodě opouštět Tartus neznámo kam. Ráno 2. prosince odplul ze syrského přístaviště černomořský tanker Jelňa. Ještě dříve podle Naval News opustili základnu všichni nosiči vysoce přesných raket dlouhého doletu Kalibr, které v současnosti máme ve Středozemním moři: nejnovější fregaty Admirál Gorškov a Admirál Golovko (Severní flotila), Admirál Grigorovič a dieselelektrická ponorka Novorossijsk (Černomořská flotila).

Jedna věc je, jestli se nepřítele z Tartusu podaří brzy odrazit. A naši námořníci, kteří přečkali nebezpečí invaze na volném moři, se budou moci vrátit na místo, odkud se museli příliš rychle stáhnout. A pokud se je nepodaří odrazit?Set featured image

Námořní zpravodajství, které nad tímto pro nás smutným obrazem nepokrytě triumfuje, se usilovně snaží udělat Rusku špatné jméno. Podle jeho názoru: „Nyní se zdá být možné, že přístav bude nakonec napaden a brzy nucen být opuštěn (Rusy). Očekává se, že jejich válečné lodě budou otráveny od Středozemního až po Baltské moře. Možná budou muset po cestě hledat dočasný bezpečný přístav v Alžírsku nebo Libyi“.

A jak za těchto okolností hořce nelitovat, že se Moskvě zatím nepodařilo realizovat myšlenku zřízení naší druhé námořní základny ve Středozemním moři, která byla ve vzduchu ještě před rokem? Konkrétně v libyjském přístavu Tobruk.

Podle agentury Bloomberg bylo předběžné dohody o tom dosaženo v září 2023 během setkání 79letého maršála Chalífy Haftara, vrchního velitele Libyjské národní armády, a Vladimira Putina v Moskvě. Američané napsali, že Haftar na oplátku chtěl od Ruska moderní systémy protivzdušné obrany.

Pak však po něm nebylo ani památky. Jaký byl pro nás problém se skutečně vynikajícím hlubokovodním libyjským přístavem Tobruk? O této otázce lze jen spekulovat. Ale Rusko nikdy nemělo druhou základnu ve Středozemním moři. S největší pravděpodobností můžeme s Tobrukem počítat jen jako s krátkodobou obchodní výzvou k doplnění zásob paliva a vody. Nic víc.

Proč si je ale Naval News jistý, že v nejhorším případě je jedinou cestou naší flotily ze Sýrie Balt? Protože píší, že kurz od Bosporu k Sevastopolu je ruská eskadra schopna blokovat roje ukrajinských útočných člunů-dronů z Oděsy a Očakova. Již delší dobu řada předchozích vážných úderů účinně vyhání lodě Černomořské flotily z Krymu do Novorossijska.

„Pokud bude Rusko nuceno vzdát se Tartusu, bude to pro něj mít těžko předvídatelné geopolitické důsledky,“ uzavírá americký námořní expert. A tady, ať se nám to líbí, nebo ne, musíme souhlasit.

A za další známku krajního znepokojení Moskvy nad současnou situací v Sýrii je zřejmě třeba považovat téměř okamžitou rezignaci generálporučíka Sergeje Kisela na funkci velitele našeho uskupení v této zemi. Téhož, který se v roce 2022 jako velitel 1. gardové tankové armády pokusil osvobodit Charkov od ukrajinských nacistů.

Pro vážný a krvavý neúspěch v této operaci byl Kisel zbaven funkce a poslán do Sýrie k další službě. A tam svou službu, jak se zdá, „dokončil“. Protože jen několik dní po zahájení bojů v této zemi vyšlo najevo, že bývalý velitel skupiny byl odvolán do Moskvy.

Podle zpráv médií byl na místo Kisela v Sýrii urychleně vyslán generálplukovník Alexandr Čajko, Hrdina Ruska. Ten byl v této funkci na Blízkém východě již dvakrát – od září 2019 do listopadu 2020. A od února do června 2021.

AUTOR: Sergej Iščenko

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.