Benjamin Kuras: Jak zachránit poštu

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

ČESKO: Sledujeme v přímém přenosu kolosální finanční absurditu: pokus o záchranu finanční stability podniku snížením tržeb. V normálním podnikání to funguje líp – víte? – jejich zvyšováním. Čili lovením nových zákazníků, spíše než zaháněním starých. Jakmile začnete zavírat poštovní provozovny a propouštět pošťáky, rozjíždíte nezastavitelný spirálovitý pád, který bude muset po nevyhnutelném úbytku tržeb pokračovat dalším zavíráním a propouštěním, a nakonec vás bude muset, tak jako tak, zachraňovat daňový poplatník, protože stále zůstanou poště nějaké úkony a úkoly, které nebude moci žádná jiná služba nahradit.

Druhým takovým aspektem je společné remcání s frontou poštovních spoluuživatelů, ať už je to na samotnou poštu, vládu, inflaci, energetiku, novináře, nebo mizerný český fotbal. Seznamování se sousedy, s nimiž byste se jinak nesetkali. A třeba i flirtování se sousedkami, aby národ nevymíral. Ty drobné lidskosti, kterých jste si po propuštění z covidového domácího vězení začali znovu cenit. Za ty dva kilometry chůze vám jakž takž stály. Za tři už míň.

A vůbec to tak nemusí být. Jak praví stará moudrost, každá krize je zároveň příležitostí. Ale abyste si hledáním těch příležitostí nemuseli drtit mozek, můžete si jednoduše okopírovat jednu takovou úspěšnou. Tu už před snad třiceti lety – kdy tam úplně stejná poštovní krize vznikla – provedla Velká Británie. Přesněji řečeno její indičtí hokynáři. Ti dostali nápad, že krachem sousední velké pošty by si mohli přivydělávat založením malé poštovní pobočky v levém, respektive pravém koutě své prodejny, a procentuální provizí z poštovní tržby. Klasický příklad onoho populárního systému „win-win“. Všichni na tom vydělali. Pošta neztratila zákazníky a tržby, naopak jí přibyli noví. Ušetřila na zaměstnancích, jejichž práci zastali hokynáři, jejichž provize byla ve srovnání se zaměstnaneckými platy zanedbatelná.

Indičtí hokynáři (trafikanti, papírníci, knihkupci, oděvníci nebo obuvníci) zvýšili prodej svého základního zboží uživatelům pošty, kteří by do jejich prodejny jinak nepřišli. A měli extra přivýdělek z poštovní provize.

A teď si představme totéž, tady. Třeba knihkupectví, kde dnes postávají celý den tři prodavačky v jinak téměř vylidněné prodejně doufající v prodej dvaceti (třiceti? padesáti? no tak dobře, stovky?) knížek za den. To proto, že jedna generace kupovačů knih odchází do věčných lovišť, druhá generace do důchodu k pokleslému příjmu, a ty další generace si už vše, co potřebují, přečtou na mobilech. Podobně vypadá sousední papírnictví (kdo nečte, taky nepíše), a sousední trafika (noviny se nečtou, předražené cigarety se nekupují).

O kousek dál si představme poštu, kde tři dámy u přepážek nestíhají za den pět set (tisíc?) nevrlých uživatelů. Tak to je teď, a jestli pošta provede, čím hrozí, bude hůř. A hůř.

No, a teď to otočte naruby po anglicku a zaplňte jeden kout toho knihkupectví, papírnictví, trafiky, ale třeba i cukrárny a prodejny dámské módy či domácích potřeb. S poštovní službou každých třeba 500 metrů. V každém obchodním centru, každé hlavní obchodní ulici, u každého metra. 

Radost a sláva všem. Jasně. Ale teď, jako správní Češi, začněte jako obvykle vysvětlovat, proč to nejde. Ale pošlete to dál.

ZDROJ: Radio universum

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.