Branislav Michalka: Inventura Velkého resetu: Přirozenému světu zakroutíme krkem. Jak využít nákladně vytvořený STRACH? Tři K: Kovid, klima, kontrola. Hlavně, že je pryč Trump! Novému světovému řádu už nikdo neunikne? Možná jásají předčasně

Branislav Michalka se ohlíží za online setkáním mocných v Davosu, a vyvozuje z toho celou řadu závěrů určujících budoucnost světové totality, na níž se shodli vůdci „Internacionály resetu“ bez ohledu na formálně zachované „různice“

Po tom, co se oficiální titul knihy zakladatele Světového ekonomického fóra Klause Schwaba: Covid-19 Velký reset stal označením pro plán světových lídrů na planetární transformaci ekonomických, sociálních a kulturních struktur, došlo mezi „seriózními“ a se současnou mocí ztotožněnými médii k zajímavému úkazu: používání oficiálního Schwabova označení Velký reset alternativními médii – která jej evidentně převzala z oficiálních zdrojů – je předmětem pohoršení a obviňování z šíření tzv. konspiračních teorií.

Oficiální média na jedné straně do úplného zemdlení chrlí fráze světových představitelů, včetně papeže, které hovoří o nutnosti totální změny v ekonomice, sociálním nastavení světa či myšlení lidí, a zároveň odsuzují každého „hoaxera“, který by se opovážil říci, že se něco takového chystá. Přitom neexistuje renomovaná nebo oficiální zahraniční stránka, která by referovala o setkání Světového ekonomického fóra a zároveň nepoužívala termín Velký reset. Ten je vnímán jako samozřejmost a zaběhlý pojem. Přesto se někteří liberální lídři a novináři někdy tváří, že nic takového neexistuje.

V čem je tedy vlastně problém? Proč není možné hovořit o tom, o čem všichni mluví, a to dokonce v míře větší, než je stravitelné? Situaci pochopíme pouze tehdy, pokud si osvojíme podnětnou formulku soudruha ministra z českého filmu Bílá paní (1965): „Soudruhu, ty už přece dávno víš, že není důležité jestli něco je, nebo není. Důležité je jak to uchopit a jak se k tomu postavit.“ Problém tedy nespočívá v tom, že by se Velký reset nechystal a všichni o něm nemluvili, ale v tom, jak ho kdo uchopí a jak se k němu postaví. Pokud se postaví kladně, tak může (ba přímo musí) o něm psát a mluvit (případně ho adorovat), pokud se postaví negativně, tak bude označen za dezinformátora.

Pojem Velký reset obsahují oficiální stránky Světového ekonomického fóra, používají ho běžně spřízněná média, západní i východní. Berou ho jako samozřejmost. Jakmile však vyjádříte nesouhlas, tak Velký reset neexistuje.

Minulý týden však proběhla akce Světového ekonomického fóra, která měla uspokojit touhy lídrů po setkání, i přes Covid a která opět potvrdila skutečnost Velkého resetu neboli globálního přeformátování ekonomiky, sociálního života a politiky, který pro alternativní média vlastně nemá existovat.

Davos Agenda – lednová generálka na Singapur

Původní plán světových lídrů a WEF bylo svolat do Davosu setkání v lednu. Když však došlo k utužení proti-covidových opatření téměř na celém světě, řekli lídři, že se rozhodli odložit setkání na později a přesunout ho do Singapuru. Datum setkání bylo stanoveno na 13. až 16. května. Fyzicky se má vrátit do lokality Davos-Kloster až v roce 2022. Důvodem je údajně pandemie: „Po pečlivém zvážení a vzhledem k současné situaci, co se týče počtu nemocných na Covid-19 bylo přijato rozhodnutí, že nejlepším místem k pořádání WEF je Singapur,“ uvedli organizátoři.

Přesto se světové elity rozhodly pro setkání i v lednu – možná, aby ten neexistující Velký reset dobře připravili a nic nezanedbali. Setkání bylo virtuální, světoví vůdci se připojili online a diskutovali o tom, jak zařídit svět po Covidu. Setkání se konalo ve dnech 25. až 29. ledna a bylo pozoruhodné i tím, že média o něj neprojevovala zájem. Kusé zprávy, spíše noticky, k denním událostem budily dojem, že jde o nějaký nezávazný seminář nebo školení, bez většího dopadu na realitu. Přitom svou účast přislíbila většina světových lídrů, včetně Vladimíra Putina, který se setkání v Davosu nezúčastnil od roku 2009. Nyní zřejmě přestal trucovat, protože jak uvidíme níže: svět se vyvíjí směrem k multipolaritě a každému se zřejmě hodí jeho díl moci. Pokud se podrobí globální ideologické agendě.

Už jen výčet jmen zúčastněných budí uctivý údiv: Ursula von der Leyenová, Emmanuel Macron, Angela Merkelová, Christine Lagardeová, prezidentka Evropské centrální banky, António Guterres, generální tajemník OSN, Narendra Modi, indický premiér. Jako náhrada za vytěženého Joea Bidena se zúčastnil Anthony Fauci, hlavní hygienik a korona-organizátor z USA, John Kerry, velvyslanec USA pro klimatické záležitosti, čínský vůdce Si Ťin-pching, ze země, která zřejmě zvládá koronavirus (a nejen ten) na jedničku. Proto asi dostal 25. ledna tu čestnou roli, že promluvil na setkání jako první. Varoval před konfrontací mezi velmocemi a žádal „společný postup mezinárodního společenství proti pandemii koronaviru a klimatickým změnám.“

Hlavně jednotně

Za nejnaléhavější úkol mezinárodního společenství označil boj proti pandemii, především posílení spolupráce v oblasti vývoje, výroby a distribuce vakcín. Tato obava před možnými oběťmi pandemie, tak velká, že je schopna kvůli tomu volat po mobilizaci celého lidstva, je v případě Číny trochu podezřelá. Protože současná pandemie, pokud vůbec splňuje parametry pro pandemii, je oproti někdejším morovým, cholerovým či jiným pandemiím, mimořádně slabá. Přesto ji čínský komunistický vůdce považuje za nejnaléhavější úkol na světě.

Jak rozumět tomuto exaltovanému humanismu u představitele státu, který s maximální neústupností praktikoval celá desetiletí a nadále praktikuje, umělé potraty, čili zabíjení nenarozených dětí. Během desetiletí „politiky jednoho dítěte“, která byla donedávna v Číně státem vymáhána, často i násilnými potraty v pokročilých stádiích těhotenství, zahynulo v Číně takové množství lidí, že čísla obětí současné pandemie jsou oproti tomu zanedbatelná. Jak tedy rozumět obavám čínského vůdce o lidské životy? Zastaví okamžitě i zabíjení nenarozených dětí?

Druhým řečníkem otevíracího dne byl starý veterán globalismu António Guterres, který se před několika dny mimo jiné vyslovil za celosvětové regulování sociálních sítí a internetu. V rámci online Davos Agendy se však spíše orientoval na hospodářství po Covidu a vyslal pro mezinárodní korporace, které jsou označovány v médiích jako „soukromý sektor“ (i když už dnes většinou přestává být vlastně jasné, kde končí stát a kde začíná soukromý koncern), zprávu, že se s nimi velmi počítá, možná z toho důvodu, aby se příliš nezalekly socialistické rétoriky určené pro široké masy:

„Soukromý sektor musí hrát klíčovou roli při odstraňování následků krize Covid-19 a klimatické krize. Potřebujeme vás více než kdykoliv předtím, abyste nám pomohli změnit směr, ukončit nestabilitu, odvrátit klimatické katastrofy a vybudovat spravedlivou a udržitelnou budoucnost, kterou chceme a potřebujeme.“ Po tomto mesianistickém zvolání a ujištění, které povýšilo soukromý sektor na jeden ze sekulárních zachránců světa, uvedl, že „oživení globálního hospodářství po pandemii je nadále nejisté.“ To asi proto, aby se planetární občané nezačali příliš opájet jistotou své záchrany a neztratili inspirující strach.

Vakcinace – spása světa

Podle Guterrese Covid-19 vyvolal „nejhorší hospodářskou krizi za poslední téměř století,“ což je zvláštní tvrzení, protože evropští lídři tvrdí, že ekonomické následky určitě zvládneme a popisují je v možná opatrnějších, ale jinak běžných frázích o ekonomickém růstu. Dokonce Christine Lagardeová, také účastnice Davos agendy, tvrdí, že dopady na nezaměstnanost nebudou velké.

Potom tajemník zopakoval to, co všichni, že musíme využít zotavení z pandemie na přechod od „křehkosti k odolnosti“, z čehož se nakonec vyklubalo ekosocialistické řešení otázky údajné změny klimatu a ztráty biodiverzity. A jak na to? Řešení je podle něj jednoduché: „Inkluzivní a udržitelné zotavení po celém světě bude záviset na dostupnosti a účinnosti vakcín pro všechny, okamžité fiskální a měnové podpoře v rozvinutých i rozvojových zemích a dlouhodobých transformačních stimulačních opatřeních.“

Čili: globální vakcinace, odpuštění dluhů rozvojových zemí, dotace těmto zemím a půjčky těmto zemím, které pravděpodobně nebudou splácet, podobně jako ty dluhy, které se jim nyní možná budou rušit. Zaplatí to občané zemí (domácí rukojmí nadnárodních korporací), které budou dluhy odpouštět. Pak ještě Guterres zmínil obligátní kouzelný proutek: zelená energie, která přinese zotavení planety a témata Velkého resetu byla z jeho strany vyčerpána.

Angela Merkelová, jako správná Němka odchovaná pocitem viny za německé dějiny, druhý den vyšperkovakĺa ve svém projevu ohlašování vakcinační spásy o obavu, aby vakcíny nebyly „rasistické“, tedy přednostně dostupné pro bělochy v Evropě a Americe. V tomto ji okamžitě podpořil následující řečník, jihoafrický prezident Cyril Ramaphosa – a napadl „vakcinační nacionalismus“, přičemž obvinil bohaté země z hromadného nákupu vakcín. Nepochybně i on, prezident země s jednou z největších zločinností na světě, vidí největší problém v pandemii a záchranu ve vakcínách.

Merkelová zároveň kritizovala Čínu a naznačila, že podsouvala pro WHO falešná data v počátečních stadiích pandemie. Je však jen možné, že čínský vůdce tehdy ještě neměl jasno v tom, že se chystá předělávat svět na nový obraz a že příčinou bude Covid-19, jinak by pandemii nezlehčoval. Nakonec, asi nebude jediným vládcem, který táhne covidová čísla z klobouku. Především musíme být jednotní.

NEP – nová ekonomická politika

Francouzský prezident Macron (podobně jako soudruh Lenin, když musel naservírovat zklamaným soudruhům NEP) konkretizoval ve čtvrtek cíl Velkého resetu trochu přesněji. Oznámil, že „moderní kapitalismus už dále nemůže fungovat“. Tím posunul post-covidovou vizi z roviny mesianistického vakcinačního profetismu, do roviny konkrétních ekonomických cílů, na konci kterých bude s největší pravděpodobností model připomínající současnou Čínu: socialismus, sociální kontrola, pracovní výkony a kreditní systém pro spodní a střední vrstvy, kapitalismus pro horní vrstvy. Stádo bude sehnáno do jedné rovnostářské masy a „řídící kádry“ se obětují: zůstanou žít v nelítostném kapitalismu. Však to známe. Na rozdíl od vakcinačního mesianismu přinesl Macron do virtuálního Davosu mesianismus rovnostářský, přesně v jakobínském duchu Francouzské revoluce, matky všech moderních revolucí: „Z pandemie se dostaneme jen s ekonomikou, která více myslí na boj s nerovností.“

„Novou ekonomiku“ ohlásila i Christine Lagardeová, šéfka Evropské centrální banky, přičemž jasně řekla, že rok 2021 musí být rokem „zotavení“. Růst v posledním čtvrtletí byl podle ní negativní, a jak by také ne, když drastická omezení srazila ekonomiku na kolena. K oživení dojde podle ní pouze, pokud přejdeme přes „most“ první fáze transformace společnosti. Tato první fáze (Lagardeová evidentně považuje celou akci za kontinuální proces, který má jasná a předem načrtnutá pravidla) „je jednoznačně ta, která je spojena s velkou mírou nejistoty – vývoj vakcín, dodávka a distribuce, omezení … Jakmile však přejdeme na druhou stranu, kde se ekonomika znovu otevírá, tam jsou výzvy odlišné, protože půjde o – novou ekonomiku. „Pak už přijdou pozitiva. Jaká?

Větší digitalizace, protože některé země zaostaly, jak řekla Lagardeová, přičemž asi tušíme, že to bude znamenat i efektivnější kontrolu. To už ale samozřejmě neřekla. Dále uvedla, že až 20 % pracovního času se bude realizovat z domova, což bude znamenat ještě větší propojení domácností s centrální sítí, protože práce bude online. Nezapomněla však dodat i eko-mantru: otázku klimatu třeba řešit prioritně.

Tato eko-mantra zřejmě představuje v globálních plánech nejdůležitější a neustále vytahovaný prvek nátlaku, protože na rozdíl od pandemie, které se může člověk nějak vyhnout útěkem do pustiny, klima se týká celé planety, a proto neustále šířený strach z klimatického kolapsu může udržet občany planety v neustálém příjemném napětí.

Jsou mezi námi i škůdci

Ursula von der Leyenová byla ve svém vystoupení ještě konkrétnější a otevřenější. Otevřeně hovořila o cílech post-covidového resetu. Nejprve uvedla, že stejná eko-kritéria jako v EU budou postupně prosazována všude. „Hodně jsme mluvili o souvislostech mezi ztrátou biodiverzity a Covidem. Nyní musíme jednat. Chráníme nejméně 30 % pevniny a moře zde v Evropě. Jsme připraveni zprostředkovat stejné ambice na globální úrovni a na následujícím summitu OSN o biologické rozmanitosti v Kunmingu.“

Před eko-totalitou, ve které bude každý neustále kontrolován, zda se chová zodpovědně vůči Matce Zemi, zřejmě nebude úniku. A ti, kdo by se chtěli stavět na zadní? Zde je již von Leyenová zcela konkrétní, vzpomíná útoky na Kapitol a dodává: „Musíme se zaměřit na temnější stránku digitálního světa. Musíme rozvíjet naši demokracii každý den a bránit naše instituce před agresivní silou nenávistných projevů, dezinformací, falešných zpráv a podněcování k násilí. … Chceme, aby bylo jasně stanoveno, že internetové společnosti přebírají odpovědnost za způsob, jakým šíří, propagují a odstraňují obsah.“

Vize Antónia Guterrese o celosvětově regulovaných sociálních sítích a internetu dostává s Velkým resetem konkrétní podobu. Bude se odstraňovat obsah a někteří „nenávistní“ asi nebudou mít přístup na internet vůbec.

Šéfka MMF Kristalina Georgievová byla zase nadšená z toho, že Joe Biden přivedl USA zpět do spolku slušných zemí, takže realizace Velkého resetu, nebude sabotována Donaldem Trumpem, který byl předmětem několika odsuzujících příspěvků na Světovém ekonomickém fóru v Davosu již vloni.

Návrat marnotratného syna?

Vladimír Putin, který Schwaba oslovoval familiárně Klausi, předestřel nový model světa po geopolitické stránce. Odmítl unipolární i bipolární svět, ve kterém by byl jen jeden centrální mocenský činitel. Podle něj pravděpodobně vznikne něco na způsob „koncertu velmocí“, jak ho znalo 18. a 19. století. Ten zajistí lokálním vykonavatelům globální agendy moc sice ideově závislou na centru a kontrolovanou ostatními účastníky „koncertu“, ale aplikaci na lokální úrovni si určí místní vládce:

„Realita je taková, že ve světě vznikla skutečně různá rozvojová centra se svými vlastními charakteristickými modely, politickým systémem a společenskými institucemi. A dnes je nesmírně důležité budovat mechanismy koordinace jejich zájmů, aby se rozmanitost a přirozená konkurence mezi póly rozvoje nezměnila na anarchii a sérii zdlouhavých konfliktů. Z tohoto důvodu budeme muset mimo jiné pracovat na posilování a rozvoji univerzálních institucí, které nesou zvláštní odpovědnost za zajištění stability a bezpečnosti ve světě, za vývoj pravidel chování v globálním hospodářství a v obchodě.“ Čili, pokud si někdo myslel, že Putin představuje vzpouru proti globalizaci, tak byl zřejmě na omylu. Přílišné očekávání mnohých konzervativců asi zůstanou nenaplněna.

Že jde skutečně o globální akci, do níž jsou zapojeny všechny relevantní složky, dokládáí i účast kardinála Petra Turksona, který se prezentoval v Davosu už vloni a byl to právě on, kdo se vyjádřil o Donaldu Trumpovi jako o destruktivním prvku v Novém krásném globálně-solidárním světě. To je však již minulostí. Minulý týden přednesl běžné fráze, takové které před ním opakovali téměř všichni přednášející: doporučil zpřístupnit vakcíny všem – a více solidarity. Mluvil samozřejmě o nárůstu chudoby kvůli pandemii, avšak tato teorie má několik chybiček na kráse: v Africe, kde je chudoba dosud největší, pandemii téměř nevnímají, v Evropě a USA podle tvrzení Christine Lagardeové a jiných ekonomů a politiků chudoba nehrozí, v Číně asi také ne – a v Indii či Jižní Americe mají svou míru chudoby konstantní již po staletí.

Jako symbolický vrchol a ukázka toho, kam lidstvo směřuje, se zjevila v davoské Agendě Greta Thunbergová, hvězda levicového infantilismu, kterou opatření kolem koronaviru, BLM happeningy a příprava elit na Velký reset připravily na chvíli o zájem médií. Nyní je však zpět a celému světu oznamuje: „Čas malých kroků skončil. Klimatickou krizi už nelze překonat metodou malých kroků. Čím déle se budeme této nepříjemné pravdě vyhýbat, čím déle budeme předstírat, že problém klimatické krize dokážeme vyřešit jednoduchými a postupnými kroky, aniž jsme se k tomuto problému postavili se vší vážností a rozhodností, tím cennější čas ztratíme. Čas hraje proti nám.“

Bude se tedy resetovat.

Jak dopadla inventura?

Většina příspěvků se nesla v duchu vzletných frází, které bychom mohli vnímat jako běžnou levicově liberální agendu, která zde straší minimálně od I. světové války. To, co dává této přehlídce utopického fanatismu a popření neměnných daností přirozeného světa děsivý nátěr, je právě reálná unifikace všech zúčastněných států a velmocí na této agendě. Ani Rusko a Čína nebudou stát stranou.

Koperníkovský obrat, který se podařil udělat revolučním silám, aby tuto unifikaci dosáhly, je v podstatě geniální. Na uskutečnění unifikace lidstva předtím předpokládali obětavost revolučního boje, heroismus a třídní nenávist. Teď na to stačí strach. Zpohodlněním a především odkřesťanštění mas, které spojuje ten nejelementárnější předmět strachu – smrt. Nebe už ztratilo pro lidi svoji atraktivitu a na Zemi s jejími novými elektronickými hračkami je tak krásně. Ten, kdo zachrání lidem zdraví a život, tomu dají i svou duši. Sázka na kult bílého pláště a vědu se vyplatila.

Online „komunistického sjezdu“ se zúčastnilo téměř 2000 delegátů, nechyběl ani Bill Gates. Účelem setkání bylo, co řekl Klaus Schwab: „Udělat inventuru, podívat se na stav světa, vyměnit si vize a nápady a ukázat směry.“ Bezprostředně rozhodovat budou  soudruzi až v květnovém Singapuru. Avšak ani tato inventurní uzávěrka nedopadla špatně: vize „resetované budoucnosti“ se začíná naplňovat.

Inventura tedy pro Klause Schwaba a jeho kolektiv dopadla výborně:

Donald Trump se nestal prezidentem a USA jsou nyní opět nejhorlivějším šiřitelem globální a environmentální neomarxistické agendy;

Strach z pandemie účinkuje, lidé jsou natolik vystrašení, že nakonec tuto novou agendu a vizi přijmou;

Ekonomika zřejmě přece jen bude klesat, a tak se budou moci zavést nová ekonomické pravidla prezentována jako záchrana před propastí;

Podařilo se propojit řešení Covidu s eko-socialistickou agendou a vytvořit dojem, že tyto věci jsou zapříčiněny stejným problémem – dosavadním přirozeným lidským myšlením, a mají proto stejné řešení;

Výborná zpráva pro globalisty je definitivní připojení se papeže Františka k vizi nové solidarity a spolupráce Vatikánu s globálními miliardáři na novém začlenění kapitalismu;

Čína a Rusko pochopily, že lze spojit globální cíle se zachováním lokální moci;

Politické elity jsou nakloněny velkému přerozdělování světového bohatství, což je předpoklad globálního rovnostářství pod vládou „osvícených kapitalistů“.

Podtrženo a sečteno: vyhlídky jsou velmi příznivé. Vyhlídky na co? Na realizaci revolučního snu, jehož kořeny sahají nejméně do 18. století: utopické globální republiky skvěle racionálně řízené, v níž je většina majetku společná a je moudře rozdělována těm, kteří jej potřebují. Republika, v níž se odstranila jakákoliv nenávist založená na náboženství, rase, národě, pohlaví či sexuální orientaci.

Jaká je tedy nejdůležitější zpráva Agendy Davos? Definitivní potvrzení nastoupeného globalizačního trendu. Unisono, bez disharmonických zvuků a pochybností. Agenda Davos vyslala světu jednoznačný signál: už žádné pochybnosti a váhání! To vše bylo ještě před volbami v USA nejisté. Nyní mohou ve WEF otevírat šampaňské.

Někteří jsou však stále skeptičtí. Například profesor Jonathan Michie z Oxfordu upozorňuje, že v minulosti nevedly rozhovory v Davosu ke skutečným změnám: „Výzvy k akci přicházejí od lídrů v Davosu už léta. Doufejme, že tentokrát rozsah nouze konečně způsobí nutnost radikálních změn.“ Je však skutečně taková nouze jako po I. nebo II. světové válce, abychom mohli hovořit o jejím mimořádném rozsahu? Pan profesor však nesmí ztrácet naději.

Samozřejmě ještě nic není vyhráno definitivně, a ani být nemůže. Nejen my křesťané víme, že nakonec člověk zůstane takový, jaký je a potvrdí se neměnnost základních věcí. Avšak online setkání Davos Agenda 2021 naznačuje oprávněnou radosti utopistů z globalistického očekávání, a fakt že otcové zakladatelé a matky zakladatelky prošli velký kus cesty směrem cíli.

Než se tedy synové Adamovi a dcery Eviny vrátí k poznání o nezrušitelnosti následků chyby svých prarodičů a znechuceně se odvrátí od další bláznivé utopie k přirozené realitě, přejde evidentně ještě hodně času.