ČESKO: „Jestliže se nebudeme proti cenzorům (a proti jejich pomocníkům) bránit, jejich pravomoci porostou a oni postoupí z pozice našich faktických soudců na pozici našich skutečných vládců a (jak nás historie učí) možná i katů,“ varuje český vědec a publicista žijící v Izraeli, Tomáš Guttmann. Ve svých textech podrobně rozebral, kdo jsou lidé, kteří stojí za křižáckou výpravou proti dezinformacím zač. Například že František Vrabel, zakladatel firmy Semantic Visions, která prý umí strojově vyhledávat nebezpečné dezinformace, založil své podnikání s člověkem, který pracoval pro StB. Že o tom, kdo kde má inzerovat, chce rozhodovat bývalý marketér a hlavně, o kom bojovníci proti dezinformátorům nemluví.
Boj s dezinformacemi je už několik let v Česku výsadou jistých uskupení a organizací, jako jsou např. Čeští elfové, Manipulátoři.cz, Evropské hodnoty, firma Semantic Visions či relativně nový spolek Nelež. Ovšem kdo za těmito weby a organizacemi stojí a jakou má minulost, není v médiích příliš často probíráno.
Právě na toto téma se zaměřil publicista a vědec (chemik) žijící v Izraeli, Tomáš Guttmann. Věnuje se zejména spolku Nelež a jeho zakladatelům: Františku Vrabelovi a Romanu Číhalíkovi. „Spolek Nelež sám přispívá k dezinformaci spíše než k jejímu potlačování, jsa podoben zkorumpovaným policistům a jejich donašečům na rozhraní zákona a podsvětí, u nichž již nikdo neví, na kterou stranu patří,“ soudí. Tento spolek chce přitom odstřihnout weby, které považuje za dezinformační, od reklamy, a tedy i od peněz.
U spolku kritizuje, že nemá jasnou definici dezinformace. „Mezi jeho bojové prostředky bohužel patří zastrašování a dávání na černou listinu,“ říká Guttmann a zaráží ho, s jakou jistotou dotyční prohlašují, že jen oni dokážou správně poznat informaci a dezinformaci a že ostatní jsou v tomto oboru bezradní a měli by se řídit jejich radou.
Guttmann cituje definici používanou na Wikipedii, tedy že dezinformační je „internetová stránka zveřejňující tendenční informace s cílem zmanipulovat čtenáře ke změně názoru, chování či vyvolání názorové nejistoty“. Podotýká, že podle této definice by dezinformační byla řada médií včetně těch, která jsou uznávaná jako seriózní.
„Často se za symptom dezinformace považují proruské sklony; další symptomy vidí zakladatelé spolku Nelež v kritice NATO, EU, USA a migrace nebo v kritice teorie globálního oteplování. Takže dezinformačním je i proevropský web, když je zároveň proti migraci, anebo proimigrační web, když zároveň nevěří antropogennímu oteplování,“ vysvětluje Guttmann.
A doplňuje, že sami tito bojovníci s dezinformacemi používají manipulativní taktiku, kdy směšují např. víru v ilumináty s odmítáním antropogenní klimatické změny, aby lépe obhájitelné pozice znevážili těmi neobhájitelnými. „Paradoxně činí tato demagogie z antidezinformačních webů včetně webu nelez.cz weby dezinformační, protože zveřejňují tendenční informaci s cílem zmanipulovat čtenáře ke změně názoru, chování či vyvolání názorové nejistoty,“ říká publicista.
Jak si Guttmann všímá, předseda a zakladatel spolku Nelež Roman Číhalík vystudoval učitelství, ale místo této dráhy se začal věnovat reklamě. „V níž šlo o to ukazovat, že telefony, piva, auta, banky a pochutiny těch, co mu platí, jsou lepší než podobné produkty těch druhých. Prostě Číhalík vymýšlel tendenční informace s cílem zmanipulovat potenciální zákazníky ke změně názoru a chování (což podle výše uvedené definice přesně odpovídá jednání dezinformačního webu) a přimět je ke koupi svého produktu,“ poukazuje publicista.
I František Vrabel, šéf firmy Semantic Visions s.r.o. vystudoval učitelství. Díky tomu, že jeho rodiče mohli za komunismu působit v zahraničí, jelikož jeho otec byl trenérem diskaře Ludvíka Daňka, se Vrabel naučil cizím jazykům ještě před rokem 1989. Po revoluci se vrhl na podnikání, jak uvádí Ondřej Kundra v Respektu. „S bratrem několik let vykupovali pozemky za Brnem a plánovali tu první velké nákupní centrum v zemi. Později od nich projekt odkoupil řetězec Ahold a Vrabel na investici vydělal několik desítek milionů,“ píše.“
A Vrabel neměl problém spolupracovat ani s lidmi s minulostí v StB. „Přes společné známé se dal dohromady se špičkovým kryptografem Tomášem Feglarem. Ten před revolucí pracoval jako kryptograf pro Státní bezpečnost, Vrabel v tom v nových demokratických časech problém neviděl, spatřoval v něm poněkud chladnokrevně především experta, který ho může posunout dál. Společně vyplnili díru na trhu: Začali firmám prodávat elektronickou ochranu, která byla stále ještě v plenkách,“ uvádí Kundra.
Vrábel prý vymyslel systém, který by dokázal „pochopit informace napříč jazyky“, ale u společnosti Google nepochodil, jiní hráči neměli zájem a když se konečně jeden našel, překazila Vrábelovi plány hospodářská krize. „Vrabel začal živořit a nakonec v roce 2011 zkrachoval,“ uvádí investigativec Respektu.
Zadluženého a nemocného Vrabela nakonec vytáhl z bryndy podnikatel Jan Barta, který koupil jeho úvěry. Kundra popisuje Bartu jako potomka vynálezce Františka Křižíka, jehož rodiče za komunismu emigrovali do USA a jako skupovatele domén. Co ovšem Kundra nepíše, je, že Barta je přes své společnosti majitelem bulvárního webu Extra.cz. Toho si ovšem všímá Guttmann.
Jak spolek Nelež uvádí, jeho seznam je průsečíkem ze tří zdrojů. Jednak výstupů Vrabelovy Semantic Visions, jež zkoumá web pomocí počítačové analýzy, dále názorů Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky a pak komisních rozhodnutí webu Konšpirátori.sk. Guttmann poukazuje na to, že Nadační fond nezávislé žurnalistiky je „spolek 36 lidí různých povolání, od podnikatele prodávajícího balené sendviče až po sociology, z nichž ani jeden nemá exaktní vzdělání (v matematicky vyjádřitelných vědách – pozn. red.)“, ale všichni mají zájem o žurnalistiku.
„Není jasné, jak NFNŽ vytváří seznam dezinformačních webů a ani kde lze onen seznam zhlédnout,“ tvrdí Guttmann. Zde dodejme, že fond tento seznam má na svých stránkách. Ovšem vznikl „na základě shody mezi NFNŽ, Konšpirátori.sk, společností Semantic Visions a projektem Atlas konspirací“. Jakou metodou není přesně popsáno, jisté ovšem je, že pokud ho spolek Nelež bere jako bernou minci, vychází opět z již zmíněných zdrojů. Stejně tak metoda společnosti Semantic Visions není odhalena, pouze uvádí, že sleduje denně milion článků z 600 tisíc zdrojů. Guttmann se tedy podivuje, jak tato metoda vedla k vybrání 17 českých webů.
„Spolek Konšpirátori hodnotí weby podle důvěryhodnosti; z 20 hodnotitelů mají dva exaktní vzdělání; jen tento zdroj poskytuje konkrétní seznam ‚stránek se sporným obsahem‘ a navíc i seznam ‚stránek s ověřeným obsahem‘,“ doplnil vědec. Není podle něho jasné, čím má být seznam spolku Nelež lepší než ten, který uveřejňují Konšpirátori.
Co však považuje za podstatné, je fakt, že ani u spolku Nelež, ani u Konšpirátorů není uveden bulvární web Extra.cz, zatímco weby jako Blesk.cz nebo Expres.cz u Konšpirátorů hodnoceny jsou. „To asi souvisí s faktem, že Barta je jedním z hlavních mecenášů Františka Vrabela a jeho antidezinformačního a antibulvárního projektu, takže členové spolku Nelež a asi i webu Konšpirátori mu jeho bulvárnost musejí prominout,“ domnívá se.
Jak Guttmann upozorňuje, boj proti dezinformacím není nic nového. Zabýval se jím už novinář Jakub Kalenský, který byl vybrán do týmu bývalé šéfky diplomacie EU Federicy Mogheriniové pro boj s ruskou propagandou. Kalenský tvrdí, že lidé bez pomoci bojovníků s dezinformacemi tyto nepoznají. „Boj proti dezinformaci nevymysleli Vrabel a Číhalík, pouze se na něm svezli v naději na zvýšení svých zisků,“ tvrdí Guttmann.
Připomíná, že na sklonku roku se Asociace komunikačních agentur rozhodla apelovat na zadavatele reklamy, aby kvůli reputačnímu riziku neinzerovali na dezinformačních webech. „Předseda spolku Nelež Číhalík, ztělesnění samolibosti a sebeuspokojení, kritizuje pracovníky v reklamních agenturách, že nepracují s blacklistem jako on, protože jemu, jak říká, není lhostejné v jakém kontextu se jeho práce a reklama zadavatelů pohybuje; to znamená, že lhát o kvalitách produktu, což je součást práce reklamních agentů, se smí jen na spolehlivých webech,“ kritizuje jednoho ze zakladatelů spolku. U Vrabela si pro změnu všímá toho, že si na dezinformační weby stěžoval i u internetových gigantů, jako je Google, což mu připomíná „udavačské dopisy českých komunistů do Moskvy“. Se kterými sice neuspěl, ale od britské vlády získal grant 5,7 milionu korun.
Guttmann varuje i před dalšími skupinami, jako jsou Čeští elfové nebo lobbistický spolek Evropské hodnoty. „Spolu s nimi bojují i jejich přátelé a přívrženci ve sdělovacích prostředcích a na společenských sítích, na Wikipedii, a i ve státních institucích, jakými jsou například ministerstva,“ dodává. Říká, že v závodě, stejně jako ve školce, vyhraje ten, kdo žaluje paní učitelce nejrychleji, nad tím, kdo se žalování vyhýbá.
Kupříkladu Čeští elfové, kteří jsou mu svým protiruským směřováním na první pohled sympatičtí, i když vystupují anonymně, „si k boji za pravdu přibalili i boj za své vlastní koníčky, předsudky a úchylky“. Podle Guttmanna je otázkou, pro koho vlastně takové spolky „odhalují“ dezinformace. „Kdo Aeronet čte, přece ví, že jde o proruskou propagandu, a právě proto web čte. Nevím, proč v demokracii bránit komukoli v publikaci a čtení čehokoli. Kromě toho nechápu, o co je tento malý web škodlivější než masově vydávané deníky českého magnáta a bývalého agenta StB,“ argumentuje publicista.
„Nemyslím si, že někdo přestane věřit v ilumináty jen proto, že mu pornoherec nebo nedostudovaný právník vysvětlí, že ilumináti neexistují. Milovníci Ruska sotva přestanou věřit, že ruské vakcíny a ruské atomové elektrárny jsou ty nejbezpečnější na světě jen proto, že reklamní agenti tvrdí opak. Na koho se obracejí ty desítky pracovníků placených z nejasných zdrojů nebo Sorosem?“ táže se s odkazem na to, že mezi sponzory Evropských hodnot se řadí i nadace Open Society Fund.
Ani autority jako Masaryk nebo Karel Havlíček Borovský by dle Guttmanna neměly právo někomu nakazovat, co číst a co ne. „Jakub Janda (ředitel think-tanku Evropské hodnoty), na rozdíl od Masaryka, co získal doktorát u slavného Brentana, nebyl schopen dostudovat dokonce ani politologii, a navíc byl za plagiátorství potrestán důtkou děkana; natočil však video pro gay pornografii a stal se ředitelem think-tanku,“ podotkl.
„Kdyby šlo oněm bojovníkům o skutečnou neutralizaci ruského a čínského vlivu, nemíchali by do své propagandy tolik dalších motivů, jako je podpora islámu, podpora boje proti klimatu nebo nenávist k prezidentovi Trumpovi,“ soudí vědec. „Je jasné, že antidezinformační aktivisté mají stejnou agendu jako aktivisté bojující za politickou korektnost. Údajný ‚boj proti dezinformacím‘ se tak stal další zbraní, spolu s ruskými a čínskými dezinformacemi, proti západní liberální demokratické společnosti,“ míní.
„Ale hlavní média v Česku, která jsou z 80 % v rukou bývalých komunistů nebo obchodníků se zájmy v Číně, je povýšila na znalce a nejvyšší arbitry ve všech oborech lidské činnosti, od politiky a podnebí až po virologii a dokonce morálku. Tito znalci, stejně jako Jára Cimrman, nám chtějí ukazovat kudy cesta nevede, a pro tento účel sestavují dlouhé seznamy špatných webů, politiků, publicistů, vědců a zpěváků. Příkladem jsou stránky Českých elfů, sepsané anonymními znalci, obsahující černé listiny se stovkami jmen,“ stěžuje si.
Situace došla tak daleko, že spolek jako Evropské hodnoty vytváří žebříček dezinformátorů, odkazuje Tomáš Guttmann na kauzu, kvůli které se Janek Ledecký hodlá obrátit na soud. „Protidezinformační aktivismus dává zřejmě mnoha lidem dobrou práci, hlavně takovým, co nevědí, čím by se chtěli stát až dospějí, nebo nedostudovaným filozofům, nebo dostudovaným učitelům, co je nebaví učit, anebo odborníkům v reklamě. Ale přes všechnu směšnost těchto aktivit člověka mrazí, když si vzpomene, jak podobné seznamy byly využity třeba nacisty, když mohli, hned jak přišli v roce 1939 do Prahy, rychle vyhledat nepřátele a židy, nebo jak byly využity bolševiky, když mohli, hned jak přišli v roce 1945 do Prahy, rychle vyhledat nepřátele a bývalé ruské občany,“ varuje obyvatel Izraele, že samozvaní soudci rozhodují o lidských životech.
„Začíná to tím, že jsou jejich vlivem mazány účty na Facebooku a že je manipulováno hodnocení webů v Googlu. Aktivisté škodí demokracii ve všech oblastech života. Výrazné to bylo například během současné diskuse o protikoronových opatřeních, kdy se aktivisté postavili na stranu úřadů a pomlouvali uznávané vědce s jinými názory,“ dává chemik příklad profesora Berana, kterého z dezinformací obvinilo i Ministerstvo zdravotnictví.
Guttmann varuje, že není jasné, komu budou seznamy sloužit. „U aktivistů nejde jen o zradu spoluobčanů, kterým škodí a které denuncují cizím společnostem; nesmírná škoda spočívá také v diskreditaci boje proti nebezpečné ruské a čínské dezinformaci,“ říká s tím, že si Rusko a Čína nemohou přát nic lepšího než „zdiskreditované bojovníky“, jakými jsou dle publicisty například Jakub Janda nebo František Vrabel. „Jestliže se nebudeme proti cenzorům (a proti jejich pomocníkům) bránit, jejich pravomoci porostou a oni postoupí z pozice našich faktických soudců na pozici našich skutečných vládců a (jak nás historie učí) možná i katů,“ říká na závěr Tomáš Guttmann.
Poznámka: V textu Tomáše Guttmanna se nachází zmínky o šéfredaktoru serveru Manipulátoři.cz, Janu Cemperovi. Publicista kritizuje dotyčného, že je pokrytec, když serveru ParlamentníListy.cz dává rozhovory a zároveň ho uvádí jako dezinformační, s odkazem na „Seznam dezinformačních a proruských webů“ uveřejněný na Wikipedii. Zde se ovšem jedná o mýlku, tento seznam sestavil server Neovlivní.cz a uveřejnily ho Hospodářské noviny. „Vytváření nějakých seznamů se mi dlouhodobě příčí,“ vyjádřil se pro náš server šéfredaktor Cemper.
Celé texty Tomáše Guttmanna:
Cenzura proti dezinformaci – delegitimace legitimních webů a nabádání inzerentů k jejich bojkotu by mělo být postaveno mimo zákon, i když jde o tzv. dezinformační weby
Založení spolku Nelež
Boji proti dezinformaci jsem odjakživa věnoval pozornost; v jednom z článků (zde) jsem například napsal: „Musíme usilovat o neustálé snižování entropie v naší lidské společnosti, což vyžaduje trvalé úsilí v boji proti dezinformaci“. Proto jsem se podíval se zájmem na plány spolku i na jeho hlavní proponenty. Zjistil jsem, že spolek Nelež sám přispívá k dezinformaci spíše než k jejímu potlačování, jsa podoben zkorumpovaným policistům a jejich donašečům na rozhraní zákona a podsvětí, u nichž již nikdo neví, na kterou stranu patří.
Nová pohroma pro západní demokracii – antidezinformační aktivisté podlamují demokracii stejně jako ruské a čínské dezinformace, a navíc sestavují černé listiny
Není jasné, jak lze v boji proti dezinformacím vyhrát, ale určitě lze mnoha lidem uškodit. Jako ve školce, kde získává výhodu ten, kdo první doběhne k paní učitelce a žaluje, že ho kamarád bouchnul, tak i žalobníci u gigantů, jako jsou Google, Amazon, Twitter a Facebook vítězí nad těmi, kdo se denunciaci bližních vyhýbají. Jako první spíš doběhne člověk přesvědčený o své vyvolenosti a o svém právu diktovat ostatním jak žít než člověk uvážlivý. Na Wikipedii vždy vítězí levicová interpretace u hesel, kde nejde o matematickou pravdu. V takovém závodě by se Sokrates těžko prosadil.
Někteří ze zmíněných aktivistů, například Čeští elfové (kteří se však bojí vystupovat pod svými jmény), na mě působí na první pohled sympaticky. Jdou proti ruské propagandě, a podle mého názoru každý ví, že poststalinské Rusko a postmaoistická Čína jsou hlavním nebezpečím pro západní demokratický svět, zvláště ve světle pandemie vzniklé v Číně. Bohužel, bojovníci proti dezinformaci si k boji za pravdu přibalili i boj za své vlastní koníčky, předsudky a úchylky.
Otázkou je, komu vlastně oni bojovníci údajnou dezinformaci odhalují. Vezměme například jejich častý cíl, web zvaný „Aeronet“. V životě by mě nenapadlo jej číst, ale jde o nabídku a poptávku. Kdo Aeronet čte, přece ví, že jde o proruskou propagandu, a právě proto web čte. Nevím, proč v demokracii bránit komukoli v publikaci a čtení čehokoli. Kromě toho nechápu, o co je tento malý web škodlivější než masově vydávané deníky českého magnáta a bývalého agenta StB.
Nemyslím si, že někdo přestane věřit v ilumináty jen proto, že mu pornoherec nebo nedostudovaný právník vysvětlí, že ilumináti neexistují. Milovníci Ruska sotva přestanou věřit, že ruské vakcíny a ruské atomové elektrárny jsou ty nejbezpečnější na světě, jen proto, že reklamní agenti tvrdí opak. Na koho se obrací ty desítky pracovníků placených z nejasných zdrojů nebo Sorosem (zde)? Inteligentní lidé mají svůj pevný názor a neinteligentní lidé rovněž.
I kdyby nám nejváženější osobnosti z historie, jako třeba Jan Ámos Komenský, Karel Havlíček Borovský nebo Tomáš Garrigue Masaryk, nakazovaly co číst a co ne, nemělo by to žádný dopad, a i přes jejich morální kredit by jejich příkazy neměly žádné oprávnění. O to menší oprávnění mají soukromé názory lidí jako jsou Vrabl, Cemper nebo Janda.
František Vrabl (zakladatel Semantic Visions) sice studoval na učitele, ale na rozdíl od Komenského ho pedagogika nezajímala, a tak začal ve spolupráci s bývalým pracovníkem StB podnikat (zde); založil web radící, jak se za účelem sexu seznámit (zde). Jan Cemper (zakladatel webu Manipulátoři) nedostudoval práva, angažoval se v anarchistickém hnutí a podařilo se mu dostat se na seznam extremistů (zde), ale na rozdíl od Havlíčka žádné srozumitelné texty nikdy nevytvořil. Jakub Janda (ředitel think-tanku Evropské hodnoty), na rozdíl od Masaryka, co získal doktorát u slavného Brentana, nebyl schopen dostudovat dokonce ani politologii, a navíc byl za plagiátorství potrestán důtkou děkana; natočil však video pro gay pornografii a stal se ředitelem think-tanku (zde).
Kdyby šlo oněm bojovníkům o skutečnou neutralizaci ruského a čínského vlivu, nemíchali by do své propagandy tolik dalších motivů, jako je podpora islámu, podpora boje proti klimatu nebo nenávist k prezidentovi Trumpovi. Jako příklad nepochopitelné naivity (bezmyšlenkovitosti? hlouposti?) lze zmínit stoupenkyni Vrabela Alexandru Alvarovou, v současnosti působící v Americe. Dezinformační kampaně jsou podle ní zodpovědné dokonce i za zemřelé během covidové epidemie (viz např. Revue Forum, 14. prosince 2020, zde). Alvarová tvrdí, že Rusové zájemcům prodávají jakési záhadné „datové a algoritmické služby na různých platformách“ umožňující „šíření narativů napříč on-line platformami i komerčními médii“.
Alvarová věří, že Vrabel je schopen „nepřátelské narativy“ důmyslně kvantifikovat pomocí svých tajemných algoritmů. Tak jako Karel Gott věřil v tajemné ilumináty, tak věří Alvarová v tajemné platformy, které zvrátily volby v Česku i USA. V posledních volbách to ale platformám v USA nevyšlo, protože se lidé prý již začínají „štítit takových, jako je Trump“, a „USA budou díky expertům na amerických univerzitách schopny definovat podstatu nebezpečí pramenícího ze sociálních sítí a pokusí se zásadním, tj. regulativním způsobem zasáhnout… jinak to demokracie nepřežije“. Více regulovaný má být podle Vrabela, Cempera a Alvarové i Facebook, který kupodivu stále ještě ne zcela dostatečně reguluje vyjadřované názory.
Nechci polemizovat s politickými názory zmíněných aktivistů. Mohl bych jim citovat mnoho spolehlivých pramenů ukazujících, že to v USA byli demokraté v čele s Obamou, kdo téměř podřídili Ameriku Číně a kdo chtěli „resetovat“ vztahy s Ruskem, že to byla Bidenova rodina, která prováděla ilegální obchody s Čínou a se státy bývalého SSSR. Také bych jí mohl ukázat, jak rodina demokratických Clintonů zbohatla na proruských aktivitách, například na převedení severoamerické těžební společnosti Uranium One do rukou ruské firmy Rosatom (zde). Každý si pamatuje (kromě aktivistů), že to byl Trump, kdo se po letech postavil proti rostoucí síle Ruska a Číny.
Je jasné, že antidezinformační aktivisté mají stejnou agendu jako aktivisté bojující za politickou korektnost. Údajný „boj proti dezinformacím“ se tak stal další zbraní, spolu s ruskými a čínskými dezinformacemi, proti západní liberální demokratické společnosti.
O spojení protidezinformačních bojovníků s nejnižším bulvárem a se starými strukturami jsem již psal, stejně jako o jejich podílu na zlepšování image Čínské lidové republiky v Česku (zde). Jejich četná vystoupení navíc prozrazují bezzásadovost a prolhanost. Například, jeden z hlavních aktivistů, Jan Cemper, klidně publikoval v Parlamentních listech (zde), přestože je toto médium na prvním místě v jeho seznamech dezinformačních médií (zde), a ve veřejné diskusi se dokonce bál přiznat, že Parlamentní listy jsou na jeho seznamech (viz čas 2.05.54 na videu zde).
Lidé jako Vrabel, Cemper, Janda nebo Alvarová by, přes své úspěchy v reklamě, určitě neměli sloužit mladým jako příklad k následování. Ale hlavní média v Česku, která jsou z 80 % v rukou bývalých komunistů nebo obchodníků se zájmy v Číně (zde), je povýšila na znalce a nejvyšší arbitry ve všech oborech lidské činnosti, od politiky a podnebí až po virologii a dokonce morálku. Tito znalci, stejně jako Jára Cimrman, nám chtějí ukazovat kudy cesta nevede, a pro tento účel sestavují dlouhé seznamy špatných webů, politiků, publicistů, vědců a zpěváků. Příkladem jsou stránky Českých elfů, sepsané anonymními znalci, obsahující černé listiny se stovkami jmen.
V poslední době aktivisté dokonce publikují v denním tisku pořadí známých politiků a populárních zpěváků podle míry jejich „dezinformativnosti“ (zde). Protidezinformační aktivismus dává zřejmě mnoha lidem dobrou práci, hlavně takovým, co nevědí, čím by se chtěli stát až dospějí, nebo nedostudovaným filozofům, nebo dostudovaným učitelům, co je nebaví učit, anebo odborníkům v reklamě. Ale přes všechnu směšnost těchto aktivit člověka mrazí, když si vzpomene, jak podobné seznamy byly využity třeba nacisty, když mohli, hned jak přišli v roce 1939 do Prahy, rychle vyhledat nepřátele a židy, nebo jak byly využity bolševiky, když mohli, hned jak přišli v roce 1945 do Prahy, rychle vyhledat nepřátele a bývalé ruské občany (zde).
Samozvaní soudci najednou rozhodují o našich životech. Začíná to tím, že jsou jejich vlivem mazány účty na Facebooku a že je manipulováno hodnocení webů v Googlu. Aktivisté škodí demokracii ve všech oblastech života. Výrazné to bylo například během současné diskuse o protikoronových opatřeních, kdy se aktivisté postavili na stranu úřadů a pomlouvali uznávané vědce s jinými názory (například profesora Berana).
Nikdo neví, komu nebo čemu budou černé seznamy sestavené aktivisty nakonec sloužit. U aktivistů nejde jen o zradu spoluobčanů, kterým škodí a které denuncují cizím společnostem; nesmírná škoda spočívá také v diskreditaci boje proti nebezpečné ruské a čínské dezinformaci. Rusko a Čína si nemohou přát nic lepšího, než aby se boj proti nim ocitl na praporu právě takových zdiskreditovaných lidí, jako jsou Vrabel, Cemper a Janda.
Jestliže se nebudeme proti cenzorům (a proti jejich pomocníkům) bránit, jejich pravomoci porostou a oni postoupí z pozice našich faktických soudců na pozici našich skutečných vládců a (jak nás historie učí) možná i katů.
Zdroj: https://www.parlamentnilisty.cz/
Komentáře a diskuse jsou otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články