Bruselská bestie cení zuby: Úřad evropského veřejného žalobce by záviděli i sovětští poradci v 50. letech. Kolegium drábů v akci. Rumunka si nás má ohlídat. Pryč z vězení národů

Radek Pokorný komentuje zavedení institutu bruselského prokurátora, který má za úkol urvat zase pěkný kus z naší již tak notně ohlodané suverenity

Bruselská bestie ukázala zuby. EU už není jen popletená organizace, kde si armády byrokratů vymýšlejí nesmysly, aby nějak obhájily svoji zbytečnou existenci, zatímco občané v jednotlivých zemích si klepou na čelo, co zase ti šílenci vymysleli. Od začátku letošního června začal v Lucemburku fungovat tzv. Úřad evropského veřejného žalobce (EPPO), který má rozsáhlé pravomoci. V podstatě to znamená, že končí svrchovanost jednotlivých států v oblasti práva.

Bruselský prokurátor sídlící v Lucemburku může zasahovat do jakékoliv kauzy jak se mu zachce a jež přímo či nepřímo spojí s Evropskou unií. Ať už jde o tzv. evropské fondy nebo tzv. evropské hodnoty. Veřejnost se o to v podstatě nezajímá, ale přitom je to zlomový okamžik. Z vysmívané organizace bláznů se tím stává organizace katů, která likviduje národní suverenitu i občanské svobody pomocí svých pátých kolon, které globalisté, kteří za projektem EU stojí, dosazují do vedení jednotlivých zemí.

Už jen bič

Dosud se museli spoléhat na armádu kolaborantů, kteří museli svádět souboj s vlastním národem, aby prosadili vliv impéria, které vládlo skrze páté kolony. To, že se v českém parlamentu odsouhlasovali jako na běžícím pásu nařízení EU, která byla implementována do českého zákonodárství, bylo právě kvůli armádě politických kolaborantů, dnes sdružených v Bruselské pětce, v ANO a v ČSSD. Tyto loutky Evropské unie a na ní navázaných korporací tvořících spolu s politiky, médii, neziskovkami a velkým byznysem novou vládnoucí třídu dostávají do rukou další zbraň proti vlastnímu národu.

Čeho jsou schopni můžeme vidět v poslední době při aplikaci sociálních urychlovačů společenských změn – typicky covidismus a na něj navázaná drastická omezení občanských práv a svobod.

Ustavením EPPO se však situace radikálně mění. Již nebude třeba spoléhat pouze na vrtkavé hlasy voličů, s jejichž pomocí by instalovali své zástupce do rozhodujících politických pozic. Už nebude třeba používat metodu cukru a biče a přes své mediální projekty vést kampaně proti jednotlivým vzbouřeným politikům. Dnes už bude stačit pouze bič. Od chvíle kdy se moci ujímá evropský prokurátor, je možné kohokoli bez ohledu na vnitřní zákony jednotlivých zemí poslat za mříže. O takové moci se sovětským poradcům v padesátých letech u nás ani nesnilo.

Tajný stát

Dnes Bruselská hydra přebírá definitivně moc. Bude úkolovat jednotlivé vyšetřovatele v evropských státech a rozhodovat, kdo z kritiků EU, který se Bruselu znelíbí, skončí za mřížemi. A to bez ohledu na to, zda se podle domácích zákonů dopustil nějakého trestného činu.

Jednou to přijít muselo. Cesta k totální diktatuře trvala 20 let – to je doba, odkdy evropského prokurátora začalo bruselské politbyro potichu prosazovat, až se mu to dnes podařilo.

Jeho uvedení do praxe znamená přepsání politické evropské mapy, aniž je třeba měnit tzv. zakládací smlouvy EU. Dává to neuvěřitelnou moc domácí páté koloně konfidentů, z nichž se zvláště Piráti stali v udavačské disciplíně opravdovými přeborníky. Ve špiclování pro Brusel překonali i do té doby jasné šampiony jakými jsou lidovci či TOP 09.

Jen na rozjezd počítá bruselská parta, že se bude jednat v českém případě o zhruba 60 trestních kauz, ze kterých by se později měly stát stovky, které tyto struktury nějak spojují s EU. Jako první už oznámili šetření kauzy českého premiéra Andreje Babiše. To se dalo očekávat, útoky se budou soustřeďovat především na významnější politické a ekonomické subjekty, které je třeba donutit k poslušnosti.

Koneckonců údajným střetem zájmů českého premiéra se zabývá už delší dobu i Evropská komise. Nástroji Evropského žalobce se ovšem nepodvolily všechny státy. Polsko, Maďarsko, Irsko, Švédsko a Dánsko se na práci úřadu podílet nebudou. V ostatních zemích bude mít bruselský prokurátor svá tykadla a armádu spolupracovníků, která mu pomůže spolu s šiky udavačů utáhnout obruče bruselské diktatury. Proč jsme se také nebránili? Otázka je vlastně odpovědí. Ještě chce někdo mluvit o tom, že EU je „mezinárodní organizace“ a ne „tajný stát“?

Nikdo si nemůže být jist

Bruselští „žalobci“ budou dohlížet na vyšetřování a stíhání a spolu s evropskou nejvyšší prokurátorkou budou tvořit tzv. kolegium EPPO. Žalobci jsou jmenováni na funkční období šesti let. Každý stát, který je součástí bruselského vězení národů, navrhl do funkce evropského žalobce svého kandidáta. Konečný výběr ale měla na starosti Velká bruselská justiční rada.

V čele bruselského inkvizičního kolegia stojí Rumunka Laura Codruta Kövesiová. Ta bude dohlížet na pověřené žalobce, kteří budou působit jako její místodržící v národních státech. Ti, přesně jako sovětští poradci v 50 letech, budou u nás dohlížet na vyšetřování. Na rozdíl od nich, ale mají k dispozici úřad, který je nadřízeným orgánem české státní správy. To Sověti k dispozici neměli a museli se spoléhat pouze na českou justici a policii.

Národní stát tímto v jistém ohledu přestal existovat, neboť o tom kdo bude vyšetřován a za jaký trestný čin rozhoduje mimo českých orgánů jim nadřízená bruselská prokuratura. Tento moment je zásadní změnou v pravomocech Evropské unie. Fakticky jsme tak vstoupili do nové fáze bruselského protektorátu.

To otevírá řadu otázek, z nichž ta nejdůležitější se stává před říjnovými parlamentními volbami nanejvýš aktuální. Odchod z EU již není teoretickou záležitostí, ale po nastolení bruselského prokurátorského teroru otázkou další národní existence. Žádný český občan si již od této chvíle nemůže být jist, že ho chrání český stát a české zákony, které když dodržuje, by neměl skončit ve vězení.

Otázkou proto už není, zda z EU odejdeme, ale kdy se tak stane.