Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
Vojenské transportní letouny Il-76 se proměnily ve strategické bombardéry, které jsou schopny během jednoho letu zničit celá města
Západním a ukrajinským vojenským expertům trvalo zhruba týden, než rozluštili hlavní záhadu překvapivého ruského bombového útoku z 8. ledna 2025 na obrovský obranný závod Motor-Sich v Záporoží.
Připomínám, že toho dne dva naše vysoce přesné FABy s univerzálními plánovacími a korekčními moduly (UPMK) zničily klíčové dílny Motor-Sich. Včetně mechanické montážní dílny. V níž podle některých zpráv nepřítel zřídil výrobu svých nejnovějších útočných raketových bezpilotních letounů typu Palianica, které se již zúčastnily náletů na náš týl.
V čem spočívá výjimečnost tohoto úderu? Vždyť na Záporoží a Motor-Sich, jakožto klíčový obranný závod na území tohoto města, jsme již nejednou se střídavými úspěchy ze vzduchu zaútočili. Jen v roce 2023 bylo provedeno šest takových operací. Další tři – v roce 2024.
Současně byly pokaždé v předchozích měsících použity jak bezpilotní letouny kamikadze Geranium, tak rakety Iskander a S-300 (bývalé protiletadlové střely upravené pro zasahování stacionárních pozemních cílů).
Pokud však bylo útoků na Záporoží tolik – proč by se tedy o úderu, který následoval 8. ledna 2025, mělo mluvit jako o jedinečné události?
Důvodem je, že toho dne byla proti Motor-Sichu poprvé použita zásadně nová ruská letecká zbraň. Půltunové vysoce explozivní letecké pumy FAB-500 byly na cíle v závodě dopraveny ne jako dříve – s pomocí spolehlivého a osvědčeného UPMK, který již delší dobu používáme proti nejdůležitějším cílům na Ukrajině.
Je důvod se domnívat, že tentokrát naši piloti použili zásadně nový modul. Jeho oficiální název prý zní UMPK-P.
Bulharské vydání časopisu Bulgarian Military nedávno zcela jasně psalo o výhodách, které získalo ruské bombardovací letectvo s přijetím tohoto nově vyvinutého zařízení.
Jak se ukázalo, podle výpočtů specialistů NATO je obyčejná ruská litinová letecká puma vybavená tímto udělátkem schopna nejen zasáhnout i otevřené okno nebo obyčejný kůl. S UMPK-P získává schopnost učinit tak na vzdálenost, která byla dříve dostupná pouze pro křižující nebo balistické rakety. To se ukázalo před tuctem dní na obloze nad Záporožím.
Ale křižující a balistické rakety jsou příliš složité a drahé. Proto je možné je vyrábět jen v řádu stovek kusů ročně. A my máme ve výzbroji spoustu FAB ještě z dob Sovětského svazu. Neměli jsme čas je zlikvidovat. A teď, když tato banální „litina“ najednou získala vlastnosti plnohodnotné rakety, má Rusko před kýmkoli značnou bojovou výhodu. Na Ukrajinu v této souvislosti není třeba vzpomínat.
„Rusko představilo novou UMPK schopnou dopravit bomby na vzdálenost 103 mil (asi 165 kilometrů – SP“) hluboko na Ukrajinu,“ varuje s jistým údivem naše nepřátele Bulgarian Military v článku právě s tímto názvem. A označuje nový systém s vylepšenými aerodynamickými vlastnostmi za nic menšího než revoluční. Což, jak upozorňují bulharští odborníci, okamžitě přitáhlo pozornost odborníků a analytiků po celém světě.
A dále: „Hlavním cílem nové ruské technologie je výrazně prodloužit dolet leteckých pum a zároveň zvýšit jejich přesnost a rychlost při zásahu cíle. Díky vylepšenému systému mohou nyní bombardéry zasahovat cíle na vzdálenost až 165 kilometrů. A rychlost bomby za letu dosahuje hodnoty Mach 0,9.“
Což je mimochodem téměř nadzvuková rychlost.
Podle specialistů NATO, kteří spěchali ke kráterům, z nichž se na území továrny stále kouří, aby pochopili, co toho dne na Motor-Sich spadlo, je charakteristickým rysem UMPK-P použití hliníkového dvojplošníku s neobvykle velkým rozpětím křídel. To umožňuje pumě plachtit, čímž se zvyšuje dolet i přesnost.
Po svržení se dvojplošník oddělí a bomba pokračuje v letu samostatně, zrychluje a koriguje svou trajektorii směrem k cíli.
Rozpětí křídel supermodulu však s sebou nese značné obtíže při jeho aplikaci z bojových letounů zvyklých na takový případ. Faktem je, že rozměry těchto systémů neumožňují jejich zasunutí do pumových zásobníků nejoblíbenějších frontových bombardérů v bojové zóně, jako je Su-34. Dosud se v zóně SVO používaly FAB s dlouhodobě používanými UMPK.
Pro shoz nových výrobků je zapotřebí působivější „transportér“. A výkonnější. Pravděpodobně – dálkové těžké bombardéry Tu-22M3. Nebo upravené vojenské dopravní letouny IL-76MD-90A se stojany-vodiči v nákladních kabinách pro sériové shozy pum přes obvyklé rampy. Jejich operační šířka 3,45 metru je pro použití UMPK-P s impozantními křídly zcela dostačující.
Nehrozí však při použití obrovských „transportérů“ jako frontových bombardérů zbytečné riziko? Představte si – ne.
Před nepřátelským systémem protivzdušné obrany je zaručuje již zmíněná obrovská vzdálenost místa shozu UMPK-P FAB od zamýšlených cílů. Koneckonců takové Ilyas mohou provádět bombardovací mise, aniž by se příliš přiblížily k frontové linii. Mohou se zbavit pum ve vzdálenosti 90-100 kilometrů od ní.
Pro ilustraci: k bombardování řekněme ukrajinského Charkova, který je od našeho Belgorodu vzdálen asi 60 kilometrů, není třeba letět až k Belgorodu. Můžeme otevřít pumové poklopy, když naše frontové regionální centrum nebude na obzoru vidět. Asi 30-40 kilometrů na východ. A je to – „náklad“ nevyhnutelně přijmou ti, kterým je určen.
A žádný nepřátelský „Patriot“ s maximálním dosahem palby na aerodynamické cíle 80 kilometrů zaručeně nedosáhne našich letadel. Můžou jej předsunout na samou „frontu“, přímo pod hlavně ruského polního dělostřelectva. Což ale samozřejmě žádný velitel AFU, mající střízlivou mysl a pevnou paměť, nikdy nedovolí. Protože téměř jistě nebude chtít jít do vězení za ztrátu složité vojenské techniky v miliardové hodnotě.
A pokud budou Ukrajinci přepadeni Patrioty v jejich nejbližším (alespoň brigádním) týlu, nebude mít takový nápad sebemenší šanci na úspěch.
Co však bude použití nových systémů vyžadovat od posádky našeho „transportéru“? Při přiblížení k bombardovacímu pásmu plynule nabere maximální výšku 11-12 tisíc metrů. To znamená – dosáhnout svého letového stropu.
Pak, v zájmu zajištění vlastní bezpečnosti, odbočí na opačný kurz, stačí otevřít rampu. Bomby začnou z „transportéru“ vypadávat postupně „samospádem“.
Další inteligentní automatika, naváděná satelitními údaji a parametry, které do ní byly předem zadány na letišti, udělá vše sama.
A co je ještě důležitější: obrovské rozměry nákladového prostoru IL-76MD-90A (délka 24,5 metru, šířka 3,46 metru a výška 3,4 metru) umožňují naložit do něj najednou několik desítek nejvýkonnějších FABů s UMPK-P. A pak je téměř současně vysypat na hlavy nepřátel.
Ani pokusit se odrazit tak masivní nálet – stačí mrak vysoce přesných leteckých útočných prostředků, blížících se téměř nadzvukovou rychlostí, není o co se pokoušet. Jedině jako ve staré anekdotě: rychle se zabalit do bílého prostěradla a pomalu se plazit na hřbitov.
Co dalšího v tomto příběhu může být pro naše protivníky velmi deprimující? Myslím, že z hlediska NATO a Ukrajiny je zvláště rozčilující, že za obdobu našich FAB s bývalými UMPK byly přirozeně považovány americké letecké systémy JDAM (Joint Direct Attack Munition). V zásadě také obyčejné staré letecké pumy o hmotnosti 230 až 960 kilogramů každá. Pouze dovybavené aerodynamickou sadou s naváděním pomocí GPS.
Hlavní však je, že dolet takových zámořských zbraní, již dodaných AFU, nepřesahuje 75 kilometrů. A naše FAB s UMPK-P, jak již bylo zmíněno, jsou schopny doletět nejméně dvakrát tak daleko. A to je, jak se říká, jiná liga.
A to je realita, proti které nepřítel v zóně SVO dnes prostě nemá co postavit.
Překlad, Zpracoval: CZ24.news
ZDROJ: Sergej Iščenko, SV Pressa

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi