„Čechům celoživotní úspory a životní plány roztávají před očima a každá návštěva samoobsluhy nebo benzínové čerpačky jim připomene co je tato vláda zač“ Martin Konvička však prozradil mnohem víc (Rozhovor)

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

ČESKO: „Čechům celoživotní úspory a životní plány roztávají před očima a každá návštěva samoobsluhy nebo benzínové čerpačky jim připomene, že jsou vlastně chudí. Typická nálada příslušníka středního stavu: ještě před rokem vycházel s měsíční mzdou, mohl si dovolit i drobný luxus a ještě tvořit rezervy – dnes odkrajuje z rezerv a netuší, jak dlouho mu bude chodit mzda,“ tvrdí rázně aktivista a entomolog Martin Konvička. Ani domácí a mezinárodní situace podle něj neukazuje světlo v tunelu.

Jak vnímáte vládou schválenou windfall tax – tedy válečnou daň pro energetické firmy a banky? Je správné v energetické krizi zdaňovat větší zisky energetických firem?

Vnímám to nevěřícně až znechuceně, jako ostatně všechny energeticko-válečné kroky stávající v uvozovkách Aspenské vlády. Protože když si to shrneme, tak ty nehorázné zisky jdou do značné míry na vrub obchodování energiemi na takzvané Lipské burze, kde ceny vyhnaly spekulace akcelerované dvěma ruku v ruce působícími procesy. Jedním je celé klimatické šílenství, které válce předcházelo a které vedlo k odstavení energetických kapacit hlavně v západní Evropě, a výstavba takzvaných obnovitelných zdrojů, tedy hlavně větrníků a slunečníků, které se zdají být černou dírou na peníze a hlavně, neobejdou se bez záložních zdrojů.

Druhým pak je válčení samotné, či přesněji západní sankce, které vedly k odstřižení laciných zdrojů paliv. Česko se tak stalo jednou z mála zemí, kde je elektrická energie produkována v nadbytku a lacino – jen aby byla zákazníkům, včetně českých, prodávána draho a možná i v nedostatku. Kvůli tomu nedostatku, ať už skutečnému nebo očekávanému, se spekuluje na růst cen, z toho pak ony nadměrné zisky. A podotknu, že například u pohonných hmot nebo paliv pro domácí topeniště je ten obrázek podobný – i tam se samozřejmě spekuluje a ceny jsou drženy na hraně únosnosti.

Normální vláda by nejspíš postupovala tak, že by ceny domácímu zákazníkovi, včetně firem, nějak odrážely výrobní ceny. Nástroje na to jsou, napadají mě všelijaké stavy nouze, protože v nouzi jsme. Samozřejmě už vidím námitku, že by to bylo zavádění socialismu. Jenže co jiného je mimořádná daň z nečekaných zisků než socialismus? Akorát že daň je – lživě – zdůvodněná válkou, jíž vzdor vlhkým snům soudruha profesora Fialy nejsme účastníkem, což je první lež. A na rozdíl od cenového stropu pro domácí výrobce povede k tomu, k čemu mimořádné daně vedou vždy – ke všelijakému fixlování a odklánění. Což ostatně ukázali hned po vyhlášení té daně někteří velcí tržní hráči, medializován byl podnikatel Křetínský, kteří okamžitě přesunuli své aktivity do daňově příznivějších lokalit. Hlavně ale ty peníze nezůstanou občanům, ale vládě. Představa, že z nich něco uvidí občané, je druhá lež.

Podle průzkumu agentury STEM/MARK souhlasí s demonstracemi proti vládě pětina Čechů. Až 78 procent si pak myslí, že by je vládní politici neměli brát na lehkou váhu. O čem to vypovídá s ohledem na ostrá vyjádření politiků pětikoalice ODS, KDU-ČSL, TOP 09, STAN a Pirátů na účet protestujících nebo jejich organizátorů?

Vypovídá to jednoduše o tom, že 78 procent občanů není spokojeno se situací, kdy jim celoživotní úspory a životní plány roztávají před očima, kdy jim každá návštěva samoobsluhy nebo benzínové čerpačky připomene, že jsou vlastně chudí. Typická nálada příslušníka středního stavu: ještě před rokem vycházel s měsíční mzdou, mohl si dovolit i drobný luxus a ještě tvořit rezervy – dnes odkrajuje z rezerv a netuší, jak dlouho mu bude chodit mzda, a kdy domácí ani mezinárodní situace neukazuje světlo tunelu. Prostě zde máme jen 22 procent sebemrskačských šílenců, což je vcelku normální a odpovídá to běžným statistickým rozdělením.

Pokud ale máte na mysli vyjádření vládních mluvících hlav ve smyslu, že ty demonstrace pořádají a podporují ruští švábové, agenti Kremlu, nepřátelé eurosocialistického zřízení, dezoláti a lúza, tak ta nesvědčí o ničem jiném, než o vládním pocitu bohorovné beztrestnosti a povýšení nad skoro 80 procent občanů. Přičemž ale pozor. Pokud uvedeného dezoláta definujeme jako někoho, komu vnitřní či vnější okolnosti takzvaně zkazily život, tak ano, současná vládní politika kazí život obrovské spoustě lidí. Což ale není důvod se chlubit. A pokud ruského švába definujeme jako někoho, kdo je znepokojen z dlouhé a vyčerpávající války kdesi ve východních stepích, pak má vláda nejspíš pravdu v tom, že masy občanů si uvědomují, že jim to válčení nepřináší nic dobrého a že nejlepším východiskem by bylo, kdyby ta válka skončila.

A tady znovu připomenu své snad konzistentní stanovisko. Ta válka musí skončit, její protahování nepřináší evropským národům nic dobrého ani hospodářsky, ani sociálně – a to nemluvím o obětech, které přinášejí její přímí účastníci na obou stranách. O to víc mě v poslední době znepokojuje, že na zprávy o deeskalaci – mám na mysli ruské vyklizení Chersonu – reagují gaučoví válečníci ještě větším běsněním. V různých diskusích čtu, že Rusko musí být potrestáno, ne-li rovnou zničeno, že je třeba pokračovat směr Krym a možná i směr Moskva, což netuším. Představa ukončení či utlumení té války je pro část občanů nepřijatelná, pořád nemají dost. Asi se ale jedná o těch 22 procent šílenců, které najdeme snad v každém národě.

Co podle vás způsobilo, že se 60 procent z dotázaných domnívá, že vláda pomáhá Ukrajincům na úkor Čechů?

Řekl bych, že prostá fakta. Žádná peněženka není bezedná, ani když vám lidé půjčují peníze, a když se prostředky vydávají někde, nemohou se vydávat jinde. My tu válku do značné míry platíme, nemluvě o přímé podpoře statisíců ukrajinských národních hostů. To na stavu zdrojů nemůže nebýt vidět.

Všimněme si také, že rozhazovačně válečnická politika Fialova gangu má alternativu. Je tady Orbánovo Maďarsko, které sice pomáhá uprchlíkům, ale odmítlo financovat válčení, a je tady sousední Rakousko a také Švýcarsko, které důsledně trvají na své neutralitě. Jen připomenu, že přesně na platformě Rakousko – Uhry – České země kdysi vzniklo soustátí, které poté, co eliminovalo Osmanské nebezpečí z jihu, zkoušelo fungovat jako společná ochrana malých středoevropských národů před rozpínavostí dvou nepříjemných sousedů, toho východního a toho západního. Že se ten projekt ne zcela podařil, je jiná věc, ale mohl by to být projekt, který by jak západ, tak východ musely brát vážně a který by mohl, pravda skromně, vyvíjet tlak ve směru dosažení míru nejen na Brusel, ale i na Moskvu. Maďarská vláda to ví, rakouská vláda to ví, jen česká vláda jako by neznala Palackého řeč k Frankfurtskému sněmu. Na čemž je pikantní, že tu vládu vede politolog, který by základní politické koncepce českých dějin znát měl.

Na moji otázku v minulém rozhovoru, co s drahými energiemi, jste odvětil: „Recept je všeobecně znám, byl vyzkoušen v rumunské Bukurešti roku 1989. Tehdejší vedení Rumunska, stejně jako dnešní vedení Česka, lidem braly světlo, teplo a potraviny, tedy základní životní potřeby. Nyní máme vedení země, které si neuvědomuje, co dělají lidé připravení o světlo, teplo a potraviny, tedy základní životní potřeby.“ Domníváte se, že právě to ukázaly výsledky zmíněného průzkumu?

Popravdě se nedomnívám, že by ten průzkum napovídal na blížící se řešení ve smyslu rozplácnutí odsouzeného před prochcanou zdí, protože situace je dnes krapet jiná. Především, rychlý proces s rumunským šéfkomunistou byl tak rychlý i proto, že v tamní armádě, policejních složkách a nejbližším diktátorově okolí byli tací, kteří se ho chtěli rychle zbavit, umlčet ho, zamést stopy. Dále rumunská úsporná opatření, která se projevovala nedostatkem světla, tepla a potravin pro běžné lidi, tehdy trvala už několik let, lidé byli skutečně zbídačení a smrtelně naštvaní. Dejme té válce na východě a ochuzování národa ještě dva až tři roky a na tu zeď by došlo i v holubičím národě českém. Jenže tolik času snad válečnická Fialova vláda nedostane.

Jiná věc ovšem je, že zbavit, umlčet a zamést stopy možná napadne i některé blízké premiérovy spolupracovníky. To se ale dávno nedělá u zdi, to se najde nějaký finančně -sexuální škandál, zapomenutý e-mail od někoho zlého či podobná, relativně benigní, fintička. Nebude to ale tak dramatické, jako tenkrát v Rumunsku.

Stále častěji slýcháme slovo dezinformace. Ministerstvo vnitra plánuje monitorovat státní zaměstnance a radikalizaci jejich názorů, o demonstrantech někteří tvrdí, že podlehli dezinformacím. Vznikají texty i reportáže, co všechno může dezinformace způsobit – včetně rozpadu manželství. Dvě současné senátorky byly médii označeny za dezinformátorky. Z dezinformací jsou viněni i někteří členové vlády za informace, které řekli, aniž by je ověřili. Pomiňme, že pojem dezinformace nemá oporu v zákoně a že informace může být pravdivá či nepravdivá. S jakými postoji a pocity poslední dění sledujete?

Už tím, že pojem dezinformace jakoby před pár lety spadl z nebes – předtím se mohlo říkat alternativní pohled na dění a ve vyhraněném případě třeba nepřátelská propaganda, ale dezinformace opravdu ne! – je tak nějak jasné, že celý slavný boj s dezinformacemi je snahou umlčet informace a názory nepříjemné mocným. Nebo přesněji prosadit jeden jediný správný pohled na dění a umlčet všechno ostatní. Není to cenzura v původním slova smyslu – ta totiž potlačuje konkrétní vládě nebezpečná fakta, ale nechává debatu v zásadě otevřenou. Je to snaha připustit jediný výklad dění, a to ten oficiální. Výklad se může měnit ze dne na den – i to ostatně známe, vzpomeňme si například, že miliardář Elon Musk byl ještě včera hrdinou, dnes je padouchem. Je to prostě – když se mě ptáte na pocity – Orwellovština, srabárna a lež.

Zatímco mezi Českem a Slovenskem stále probíhá diskuze ohledně kontrol na hranicích kvůli migrantům, Itálie pod vedením nové premiérky Giorgie Meloniové odmítá přijmout migranty z lodí, nedávno vybrala děti bez doprovodu dospělých a ty, kdo potřebovali lékařskou pomoc. Podobný přístup uplatňoval i bývalý premiér Mateo Salvini. Meloniová tvrdí, že migranty si mají převzít země, pod jejichž vlajkou lodě plují. Co vy na to?

Co bych na to. Tak trochu čekám, co se bude dít, jakmile neevropským migrantům začne docházet, že Evropa už dávno nenabízí tu zaručenou lehkoživnou prosperitu, která je sem v první řadě nalákala. Je jasné, že západoevropské úřady, aby předešly pouličnímu násilí, budou své migrační menšiny různě uplácet – samozřejmě na úkor domorodců, protože ti mají co ztratit a nechají si líbit všechno. Italové si tu časovanou bombu zjevně uvědomují, Maďaři si ji uvědomují. Vlastně i Rakušanovo ministerstvo si ji uvědomuje, když ty kluky chytá někde u Lanžhota či v Beskydech a lifruje je co nejblíže k německé hranici. Že to je postup krátkozraký, si asi vysvětlovat nemusíme.

Situace je podle čísel ještě horší, než byla migrační krize v roce 2015. Kde stále přetrvává chyba nebo v čem se Evropa či země mimo ni nepoučily, že se vše opakuje?

Ta chyba je přece pořád stejná! Jestliže nejsme schopni migranty vracet domů, nebo jim aspoň – v nějakých rozřazovacích zařízeních – zařídit tak příjemné podmínky, že je bude riskovat jen málokdo, nepřestaneme fungovat jako bizarní krmítko pro divné lidi z půlky Asie a Afriky. Přičemž si netroufám tvrdit, zda ten pohyb někdo i nadále organizuje a platí – v letech 2014 až 2016 tomu tak bylo – a má s přibyvšími nějaké další plány. Ve zmíněných letech tomu tak nejspíš bylo, ale další vývoj zamíchal kartami.

Masy migrantů každopádně představují destabilizační faktor, což je přesně to, co chcete, když se účastníte cizích válek a ignorujete zbídačení vlastních občanů. Hodně jsem též kdysi kritizoval evropský oficiální postoj migranty netřídit, protože pozor, i mezi nimi pořád mohou být naši potenciální spojenci! Akorát dnes, s obecným vykloubením západní civilizovanosti, si nejsem úplně jist, jak by takové třídění mohlo probíhat. Možná někdo přijde s nápadem, že cenní migranti budou ti, kteří se naučí bez cizího přízvuku zvolat, Sláva Ukrajině! Pak se, abych to na závěr odlehčil, možná dočkáme migrujících Ukrajinců, samozřejmě nezletilých, narozených a vyrostlých v povodí Konga.

ZDROJ:  PL