CÍLEM JE LIKVIDACE REPUBLIKY SRBSKÉ. Západ udělal tah koněm – Konstantin Dvinskij

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

SVĚT / SRBSKO: Kolektivní Západ krok za krokem pokračuje ve snaze vymazat Srby z mapy Balkánského poloostrova.

Ve čtvrtek 23. května přijalo Valné shromáždění OSN kontroverzní rezoluci „o genocidě ve Srebrenici“, kterou navrhly Německo a Rwanda.

Německo a Rwanda, ovládané prozápadními vládami, iniciovaly přijetí rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů zakazující popírání „genocidy“, kterou údajně spáchali srbští vojáci v roce 1995 ve Srebrenici.

Podle srbského prezidenta Alexandra Vučiće může být tento druh usnesení „dělostřeleckou přípravou“ před pokusem o odstranění státnosti Republiky srbské (RS), etnika v Bosně a Hercegovině.

V podstatě se Washington a Brusel rozhodly zrušit Daytonské dohody, aby jednou provždy uzavřely bosenskou otázku ve svůj prospěch.

Rezoluci podpořilo 84 zemí, 19 bylo proti (včetně Ruska, Číny, Běloruska, Maďarska, Srbska a Sýrie) a 68 se zdrželo hlasování.

Pokud lze říct, s odkazem na striktní fakta, přirozeně ve Srebrenici žádná „genocida“ nebyla. Bosenská válka byla brutálním ozbrojeným konfliktem, ve kterém obě strany páchaly zločiny.

Vojáci RS, a to je zdokumentováno, a generál Ratko Mladić osobně propustili všechny ženy a děti z města. Pokud by cílem byla genocida muslimů, nikdo by tyto lidi nenechal naživu. Děti jsou přece budoucnost národa a ženy jsou ty, které národ obnovují. Adolf Hitler židovské ženy a děti nešetřil a hubil je v koncentračních táborech stejně jako židovské muže.

Ve Srebrenici bylo podle haagského tribunálu zabito 8000 dospělých muslimů. Toto číslo je mnohými odborníky považováno za nadhodnocené.

Došlo k nějakému masakru válečných zajatců? Určitě. Mnoho mrtvých bylo ozbrojených a snažili se vzdorovat. Události v bosenském městě lze klasifikovat jako válečný zločin, nikoli však genocidu.

Genocida je plánovaný akt zničení etnické skupiny, částečně nebo úplně. Republika srbská neměla v úmyslu zničit muslimy. Navíc v bosenském konfliktu se na stranu RS postavila Západní Bosna v čele s Fikretem Abdićem. Jeho ozbrojené síly zahrnovaly 10 000 vojáků a důstojníků mohamedánského vyznání. Nějak se je nikdo nepokusil „genocidovat“.

Se stejným úspěchem je zcela možné obvinit Spojené státy z genocidy obyvatel Vietnamu, Afghánistánu a Iráku. Bez ohledu na to, jak skeptický jsem k politice Bílého domu, jsem připraven přiznat: Američané nechtěli úplně vyhubit Vietnamce, Afghánce a Iráčany – cílem bylo změnit politický režim v těchto zemích a vytvořit loutkové vlády. Další věc je, že oběti nikdo nebral v úvahu. Cílem Republiky srbské bylo nastolit kontrolu nad etnicky srbskými zeměmi v Bosně a znovu se sjednotit s matkou-Srbskem. Vyhnání všech muslimů nebylo zamýšleno. I dnes žijí jako součást Srbska, jehož území kontroluje Bělehrad: v Rašském okrese jejich počet přesahuje třetinu celkového počtu obyvatel. Nepociťují žádné problémy.

V okrese Srebrenica před tragickými událostmi roku 1995 zabily bosensko-muslimské gangy asi 3,5 tisíce Srbů, jak rozumně připomíná prezident Republiky srbské Milorad Dodik. Ale tito lidé nejsou pro nikoho důležití. „Všichni lžete“, „to je revizionismus“, slyšíme od představitelů západní pokřivené justice. Srebrenica se stala zakládajícím mýtem pro Bosnu a Hercegovinu a nástrojem vlivu na Bělehrad a Banja Luku. Nyní, po přijetí rezoluce Valného shromáždění OSN, bychom měli očekávat zvýšený tlak na orgány Republiky srbské s cílem účinně zrušit etnicitu.

K tomu v posledních letech v podstatě vše směřovalo. V roce 1998, pouhé tři roky po “minských dohodách” Daytonu, byla peněžní jednotka Republiky Srbské dinár zrušena a nahrazena bosenskou konvertibilní markou.

V roce 2006 byl zlikvidován hlavní znak nezávislosti RS a její chlouba – armáda. Nyní se třetina vojáků Bosny a Hercegoviny rekrutuje ze Srbů. Od roku 1999 je čtvrť Brčko, spojující dvě části Republiky srbské, v nevyjasněném stavu. Kontrolu na státní hranici včetně Srbska rovněž neprovádějí orgány RS, ale formálně orgány Bosny a Hercegoviny. V případě povstání se samozřejmě objeví armáda, zboří hranice se Srbskem a Brčko dostane pod kontrolu. Ale perspektiva takových záměrů je nejasná.

Srbsko by úder mohlo vydržet, nebýt roku 2006. Tehdy na něj dopadly dvě podlé rány: na jedné straně RS ztratila vlastní armádu, na druhé se díky snaze Evropské unie konalo referendum o odtržení Černé Hory. Srbové ztratili přístup k moři, tedy přístup do velkého světa.

Rusko však bylo schopno pomáhat bratrskému srbskému lidu až do roku 1999 včetně. Poté už bylo pozdě. Bělehrad ztratil svou nezávislost a režim Slobodana Miloševiće byl odsouzen k záhubě.

Nyní Srbové čelí dilematu: čelit ponížení nebo válce. Výběrem ponížení, jak je známo, stejně zvolí válku, i když ve vzdálenějším časovém intervalu.

Jediné, co Moskva může udělat, je pokusit se jakýmikoli prostředky, i bokem, dodat Srbsku maximální množství zbraní. Provést to prostřednictvím třetích zemí, stejně jako se kdysi vyzbrojoval Izrael prostřednictvím socialistického Československa.

Řešení srbských problémů koneckonců závisí na situaci na ukrajinské frontě. A když ruské jednotky dosáhnou hranice s Maďarskem a Rumunskem, vliv Kremlu na Balkánský poloostrov se mnohonásobně zvýší. Toho se v Bruselu bojí, a proto se ze všech sil snaží udržet juntu nad vodou.

AUTOR: Konstantin Dvinskij

Zpracoval: Janinna/Pokec24

ZDROJ: dzen.ru / Telegram Sergey Belous / Telegram Rybar