TÝDEN PETRA HAMPLA: SEZÓNA DONÁŠENÍ A ZAKAZOVÁNÍ

PONDĚLÍ 8. LEDNA

V zastoupení politbyra Sdružení bílých heterosexuálních mužů a jejich obdivovatelek potvrzuji, že Den rebelů 20. ledna v Praze opravdu proběhne. I když nám aktivisté seskupení kolem šéfa poradců primátora Hřiba dosáhli toho, že nám hospoda zrušila rezervaci, nic nerušíme.
A bude to větší, než to původně mělo být. Rezervujte si čas. Pondělí 20. ledna od 17 hodin v Praze.
Místo oznámíme až ten den ráno. Pokud nesledujete můj Facebook či Twitter, můžete nechat e-mail, kam tu informaci poslat. Doufám, že budou připraveny i nemocnice. Po oznámení toho místa můžeme čekat vlnu infarktů v Pražské kavárně. Větší než po zvolení Miloše Zemana prezidentem.
Nahým demonstrantkám můžeme poskytnout pohodlnou šatnu. Kdo ví, třeba Piráti předvedu to jediné, v čem jsou dobří.
A teď vážně. Někteří přátelé mi radili, abych stáhnul z pozvánky konfederační vlajku nebo z ní odstranil některá jména. Ani náhodou! Tady proti sobě nemáme rozumné partnery, s nimiž bychom se mohli dohodnout. Narážíme na profesionální zakazovače, z nichž většina nemá vlastní životy, koníčky, myšlenky a ideály. Žijí jen tím, koho udat, co komu zakázat, co překazit. Opájejí se vlastní mocí, navzájem se hlídají (aby snad někdo neprojevil záblesk zdravého rozumu), a taky je to pro ně slušné živobytí. Jakmile v něčem ustoupíme, okamžitě začnou zakazovat něco dalšího.
Je důležité tyhle konflikty vybojovávat, abychom udrželi prostor pro základní svobodu projevu. Nejen pro nás, ale pro všechny, kdo chtějí svobodně mluvit, přemýšlet a diskutovat. Za ně všechny v tomhle konkrétním případě bojujeme.

ÚTERÝ 9. LEDNA

Někteří mě asi podezírají, že si Piráty platím. Ale opravdu ne. Podpora Hampla je asi jediná činnost, kterou neziskovkáři dělají zadarmo. Bilance za necelých 48 hodin od zákazu je následující:
prodeje na mém e-shopu narostly na úroveň z poloviny prosince,
čtyři nové nabídky na besedu, včetně jednoho z nejprestižnějších pivovarů v zemi,
a to nejlepší nakonec. Ozvala se mi jedna politicko-právnická celebrita, kterou jsem se neodvážil oslovit (že akce není dost na úrovni). Ozvala se sama a ráda nás přijde podpořit.
Logicky se nabízí otázka, proč to Piráti vlastně dělají. Úplné ignorování by pro nás bylo horší.
Myslím, že k odpovědi ukazuje horlivost, s jakou se všichni chlubí, že právě oni se na tom zákazu podíleli. Oni se potřebují zviditelnit! Mediální prostor totiž ovládl řeporyjský vepř, a stát se neviditelným je příliš riskantní.
V sázce je totiž hodně. Třeba místo šéfa poradců primátora. Je to pozice skvělá tím, že nemusíte rozumět absolutně ničemu (od toho jsou jednotliví poradci) a přitom máte nejvíc peněz. A žádnou odpovědnost. Musíte mít samozřejmě správný názor na tibetsko-čínské vztahy a být vidět. To se podařilo.
Nebo členství v dozorčí radě státního podniku. Tři měsíce se intenzivně připravujete na schůzi, pak dvě hodiny statečně jíte chlebíčky, týden odpočíváte a znovu se vrhnete do přípravy. A uživí vás to.
Zkrátka, být pirátský aktivista není snadné. Ještě, že takové schopné, pracovité a poctivé mladé lidi máme.

STŘEDA 8. LEDNA

Včera byla uvedena do provozu internetová stránka obsahující přehled všech besed, koncertů, setkání a dalších akcí, u kterých je riziko, že je budou média hlavního proudu cíleně ignorovat. Zkrátka “akce, o kterých jste se neměli dozvědět.”
www.svoboda-projevu.cz

ČTVRTEK 9. LEDNA

Kdyby Američani dokázali najít ve vesmíru Vetřelce, tak ho přivezou na Zemi. Budou doufat, že napadne Rusko. Až když jim zaútočí na New York, začnou přemýšlet, jestli ho taky umí zastavit.

PÁTEK 10. LEDNA

To nejdůležitější, co jsme zdědili z předchozího režimu, je schopnost nebrat vrchnost vážně a postavit se jí na odpor (vhodným způsobem). To dělá rozdíl mezi námi a multikulturními aktivisty, kteří si prostě neumí představit, že by mohli zpochybnit “moudro” seslané z vyšších pater společenské struktury. Nejenže to nezpochybňují. Nejen, že nejsou schopni svobodně myslet. Oni si to ani neumí představit!

SOBOTA 11. LEDNA

“Německý Siemens nabídl místo v dozorčí radě 23 leté klima aktivistce z Hamburku,” píše Tomáš Měšťan.
Kdo mě čte, tak ví, že přesně to jsem předvídal od první minuty klimatických demonstrací. Ti mladí lidé ve skutečnosti nebojují proti svým rodičům ani proti vlastní civilizaci (i když to tak může vypadat). Soutěží jeden proti druhému! Život se stává stále těžším, normální pracující chudnou a snižují se také šance vyšplhat se mezi novou aristokracii. Dnešní 20-30letí – místo, aby se vzbouřili – vedou zoufalý zápas jeden proti druhému. Kdo bude nejaktivnější, ten půjde nahoru. Všechny ostatní čeká značně temná budoucnost.
Nevědí ale jednu podstatnou věc. Aktivita a sebeponižování nestačí, pokud nepocházíte z dobré rodiny (případně nejste milenkou někoho významného).
A že to prozatím odmítla? Vsaďte se, že v tichosti dostane místo placené poradkyně a časem dojde i na vyšší mety – třeba na členství v představenstvu.

NEDĚLE 12. LEDNA

Po Pirátech se mě snaží cenzurovat soudružka ředitelka Multikulturního centra Praha, která iniciuje dopisy protestující proti tomu, že se mnou Učitelské noviny natočily a rozhovor. Soudružka ředitelka jedná pochopitelně a logicky. Kdybychom diskutovali tváří v tvář, do pěti minut bych ji usvědčil, že je podvodnice. Ona to ví stejně dobře jako já. Co jiného jí zbývá než cenzura a udavačství?
Zajímavější je, že v diskuzi se vyskytla řada lidí (byť ne většina), kteří tento mrzký a amorální postoj podporují. Ukazuje to na obecnější princip. Dokud je zlodějů a podvodníků pár, snaží se své činy zakrývat. Pokud jich přibývá, a začnou tvořit dostatečně velkou skupinu, jsou schopni vytvořit vlastní pojetí morálky, podle kterého vlastně jednají správně. Dokážou se dokonce navzájem ujistit, že jsou mravnější a vznešenější než ostatní. Vyberou si k tomu vhodnou ideologii. Dnes v těch kruzích převažuje neomarxismus, ale mnozí zjišťují, že islám funguje ještě lépe.
Jenže ono to taky obsahuje mechanismus autodestrukce. Chcete-li vlastní morální rámec udržet, musíte přibírat další a další lidi (jinak nebudou váš postoj sdílet). Jenže ti další a další lidé taky chtějí své místo u žlabu. A žlab neroste dost rychle, a z pracujících lidí se už nedá vyrazit o moc víc peněz. Hra se blíží svému konci.