Čte si to Minář? Průšvih na transparentním účtu Milionu chvilek. Petr Žantovský si otevřel výpis a nestačil zírat

ČESKO: Za významný mediální počin týdne považuje Petr Žantovský analytický článek o Karlu Krylovi, hlasu vzdoru, který byl po revoluci neprávem utišen. Mnoho z Krylových textů z posledních let jeho života se naplnilo, ale po více než čtvrtstoletí říct, že měl pravdu, je spíš žalozpěv než oslava. Naopak nejeden důvod k pousmání vyvolává pohled na některé částky a vzkazy na transparentním účtu Milionu chvilek pro demokracii. Je z nich zřejmé, že akce spolku neprovází celonárodní souhlas. A také je dobré si připomenout, že jeho akce neřídí nějaká naivní banda dobrovolníků, ale velmi dobře placený management.

Netradičně pochvalou začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí. „Po dlouhé době jsem se tuto středu dočetl v oficiálních mediálních zdrojích, konkrétně na portálu ‚Čti doma‘, něco o Karlu Krylovi. To ‚něco‘ myslím ve smyslu obsáhlý a velmi přesný medailon nebo vzpomínku na Karla Kryla, který už více než čtvrtstoletí není mezi námi a který byl symbolem odporu proti komunismu už za komunismu i za své emigrace v Německu. A po převratu zůstal symbolem svobodného, neumlčitelného, ačkoli vystrkovaného a ostrakizovaného, myšlení a mluvení. Prostě Karel Kryl zůstal sám sebou. Zůstal tím kritikem, tím, kterým byl už před rokem 1969 i potom po celou dobu emigrace a pak i po návratu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Dostalo se mu i příležitosti se s Karlem Krylem trochu seznámit. „Ale hlavně díky tomu, že jsem velice pozorně studoval jeho život i dílo, poslouchal jsem ho také ze Svobodné Evropy, tak vím, že to byl člověk, který velmi nerad žil v emigraci. Měl velice silný vztah a vazbu ke své vlasti, ačkoli se vlast k němu mnohokrát zachovala velice špatně v předemigračních letech i po nich. Byl to opravdový vlastenec. Vlastenec nikoli ve smyslu nacionalista, ale jako člověk, který ví, kde je doma, a ví, proč se tam cítí doma. A tenhle člověk byl, jak víme, v podstatě odvržen poté, co byl využit na Václavském náměstí zpěvem hymny s Karlem Gottem a s Václavem Havlem za zády, tak byl v podstatě odkopnut tou novou mocenskou havlovskou elitou,“ připomíná mediální analytik.

Cítil jako křivdu, když ho Havlova kamarila odstavila zpátky ke kytaře

Je přesvědčen o tom, že to Karel Kryl nesl jako velikánskou křivdu. „A veliké neštěstí pro sebe, protože on měl co říct a chtěl to říkat. Chtěl být spolutvůrcem té nové reality, cítil za ni spoluzodpovědnost. Už i proto, že sám byl tím symbolem po celou svou emigraci a pochopitelně to dobře věděl, co pro nás tady znamená. Koneckonců to potom viděl v těch zaplněných Lucernách těsně po listopadu, když s ním lidé zpívali jeho písničky. Nejen ty, co vyšly na deskách tady, ale znali i ty, co nazpíval v emigraci. To pro něj byla velice silná zkušenost a silný pocit. Ale když ho pan prezident a jeho kamarila vrátili ‚zpátky ke kytaře‘, asi ne příliš laskavě nějak ve smyslu ‚do politiky se nepleť, ty máš kytaru, tak běž a zpívej‘, tak se samozřejmě stal velmi kritickým vůči takovému typu mocenského jednání,“ vysvětluje Petr Žantovský.

A to hlavně tím, že mu to velmi silně připomínalo mocenské jednání komunistického režimu. „Myslím si, že byl velmi prozíravý. Když si dnes přečteme Krylovy texty z posledních let jeho života, tak vidíme, že mnoho z toho se naplnilo. Bohužel, musíme dodat. Ty naivní představy, které jsme mnozí nesli po převratu, se nenaplnily a dnes po více než čtvrtstoletí říct ‚Ano, Karel Kryl měl pravdu‘ je spíš žalozpěv než nějaká oslava. Takhle zeširoka o tom mluvím proto, že jsem skutečně velmi dlouho nikde nečetl pořádný analytický článek o Karlu Krylovi a jeho odkazu a významu. A na ‚Čti doma‘ jsem si to přečetl a oživil. Je to opravdu velmi dobrý článek. Dal bych mu za to všechny jedničky, které mám dnes k dispozici,“ podotýká mediální odborník.

Komentují témata, která jsou pro lepšolidi politicky nekorektní

Druhé téma lze brát i jako doporučení pro ty, kteří nedají jen na to, co pochytí z mainstreamu. „Úplnou náhodou se ke mně dostaly informace o novém mediálním projektu, který působí na Slovensku pod názvem Kulturblog. Stojí za ním tři velmi mladí Slováci, studenti, Lívia Garčalová, Ján Pastuszek a Dávid Pavlík. Jednak je to web a k tomu vytvořili něco jako videoportál, který zavěšují na YouTube. Je tam k vidění mnoho jejich příspěvků. Zajímavé na tom je to, že hlavní postava Lívia Garčalová je dívka, které v době, kdy s tím začali, nebylo ještě ani osmnáct let. Zakladatelé Kulturblogu bývají charakterizováni jako ‚konzervativně-katolicky smýšlející mladí východní Slováci‘, konkrétně tedy z města Kežmarok,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Aby si potvrdil, jestli ty přívlastky ‚konzervativně a katolicky smýšlející‘ skutečně sedí a aby se dozvěděl, o co tvůrcům Kulturblogu vlastně jde, tak se snažil prokousat mnoha jejich videy. „Byl jsem velice překvapen, jak dospělí lidé to jsou navzdory nízkému věku a jak rozumné názory prezentují. Většinou jde o témata, co jsou dnes považována za politicky nekorektní jako třeba potraty, LGBT, multi-kulti a tak dále. Všechna tato témata, o nichž se v té lepší společnosti lepšolidí nemluví, protože jsou brána tak, že na to máme všichni jeden názor, ten liberálně demokratický, oni komentují naprosto natvrdo svými konzervativní názory. Jsou velmi ztotožnitelní s různými hnutími pro-life, Pro Family a podobně,“ přibližuje mediální analytik autory projektu Kulturblog.

Za své postoje si od „bratislavské kaviarně“ vysloužili tradiční nálepky

Oceňuje, že jednoznačně prezentují jasné hodnoty, za které se lze postavit a do posledního písmene je podepsat. „Tak mě potěšilo, že na Slovensku něco takového existuje a doporučuji to čtenářům a divákům v Česku, aby se s tím seznámili, pokud je něco takového zajímá. Samozřejmě, že mají na Slovensku své nepřátele, stejně jako Svobodný vysílač v Banské Bystrici. Jsou nálepkováni příslušníky ‚bratislavské kaviarně‘. Ty nálepky jsou úplně stejné, jaké dostáváme od rozmanitých novinářů tady u nás my, kteří nejsme ochotni tlačit jednu káru s těmi liberálně demokratickými diktátory a chceme si udržet svoji vlastní identitu a vlastní názor. Jednoduché to nemají, ale přeji jim to mládí, závidím tu pevnost názorů a doufám, že vydrží, co nejdéle to půjde,“ věří Petr Žantovský ve zdar tohoto projektu.

Na závěr si tentokrát nechal trošku úsměvné povídání. „Ale ono to zas tak moc k smíchu není. Poněvadž se o tom mluví poměrně málo, tak jsem si vytáhl transparentní účet u Fio banky číslo 20201117/2010. Majitelem účtu je Milion chvilek, zapsaný spolek. Tak jsem si vyjel měsíc od 12. listopadu do 12. prosince. Musím říct, že jsem se chvíli docela bavil, protože tam jsou skutečně reprezentovány všechny ty drobné dary od různých lidí od deseti, dvaceti, třiceti korun až po nějakých pět tisíc. Ty dary jsou leckdy různě komentovány, třeba jako ‚Děkujeme vám‘, ‚Držíme palce‘ a tak podobně. To je v pořádku, to je naprosto transparentní, je dobře, že je to vidět. Ale byly tam i poněkud jiné příspěvky, a tak jsem si pár takových vytáhl,“ zdůvodňuje mediální odborník.

Otevřeli jste mi oči. Nevolil jsem ho, ale příště to Andrejovi hodím

Není se co divit, vytažené částky i vzkazy za to opravdu stojí. „Například jakýsi pan Musil jim poslal jeden haléř, skutečně 0,01 CZK, a komentoval to: ‚Otevřeli jste mi oči. Nikdy jsem ho nevolil, ale příště to Andrejovi hodím.‘ Nebo jakýsi Radim Hroch poslal deset haléřů, ten byl tedy štědřejší, a doprovodil to slovy: ‚Díky vám ho budu volit.‘ A tentýž člověk jim ještě o tři dny později poslal další desetník s konstatováním: ‚Skvělá prezidentská kampaň. Tým A. Babiš děkuje.‘ Dále jsem se tam dočetl moc hezký komentář jakési paní Babkové, která poslala také desetník a okomentovala to pouhou lakonickou radou: ‚Kup si něco na sebe.‘ Nevím, jestli to bylo určeno konkrétně panu Minářovi, nebo někomu jinému, nicméně je zjevné, že ty akce Milionu chvilek neprovází celonárodní souhlas. A to jsem tedy četl jen nějaké ty veselejší odezvy,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Proti zmíněným byl velmi štědrý pan Slavík, který poslal celou jednu korunu. „A napsal k tomu: ‚V Praze 6 na stanici autobusu 131 U Matěje jsou pevně přilepené vaše různé výzvy. Prosím, odstraňte je.‘ Myslím si, že je to velmi občanský přístup, který tento pán projevil. Tak to pro začátek. Ale teď bychom se měli podívat na to, co z těchto haléřů, korun, desetikorun nebo tisícikorun spolek Milion chvilek financuje. Tak například za uvedené období, za ten jeden měsíc, vybírám: 13. listopadu za sto tisíc korun a nějaké drobné placky Milion chvilek v počtu 30 tisíc kusů. 29. listopadu za téměř 116 tisíc korun placky Milion chvilek 35 tisíc kusů. 18. listopadu za 360 tisíc leták A4 s novou výzvou ‚Co chceme‘. 9. prosince 130 a půl tisíce za leták A4 ‚Co nechceme‘. Ve stejný den za leták A4 ‚Střet zájmů‘ zaplatil 210 tisíc korun,“ vypočítává mediální analytik.

Žádná naivní banda dobrovolníků, ale demonstranti na plný úvazek

Hlavní výdaje nastaly u příležitosti třicátého výročí listopadových událostí. „Samozřejmě že nejvíc peněz spolkla 16. listopadu ta maškaráda na Letné. Například tam zahučelo za půjčení agregátů 95 tisíc, za půjčení techniky a LED obrazovek 184 tisíc a za jiné LED obrazovky 327 tisíc, za ozvučení Letenské pláně 140 tisíc, za pronájem komunikační techniky 65 tisíc, za živý přenos z Letné skoro 90 tisíc, za kompletní management odpadového hospodářství – prostě úklid nepořádku, ale je to hezky politicky korektně uvedeno: kompletní management odpadového hospodářství, jen si představte ten management – 61 tisíc. A tak dál. Tohle představuje během jednoho jediného měsíce výdaje ve výši 1 milion 933 tisíc 995 korun. Za jeden měsíc si tenhle spolek dovolil vyházet bezmála dva miliony korun,“ žasne Petr Žantovský.

K tomu je dobré podotknout, že tohle nejsou všechny směry, jimiž odtékají prostředky z účtu spolku. „Jak jsem se dočetl – můžete říct, že to je neseriózní médium, já si to nemyslím, někdy je serióznější než takzvaná seriózní – a to v Blesku, kde už v červnu vyšla informace, že peníze, které od lidí dostávají, jdou na výplaty zaměstnanců. Cituji: ‚Demonstrantem na plný úvazek je hlavní tvář Milionu chvilek Mikuláš Minář, který veřejně mluví o tom, že on je na plný úvazek ve spolku a díky tomu to mohlo vzniknout, protože on tomu opravdu věnuje většinu času.‘ Tohle o něm řekl jeho zástupce, ten pan Roll. A také to, že tam na dohodu pracují další, nejužší tým čítá asi patnáct lidí. Tak jenom abychom věděli – i ti, co si myslí, že je to správně – že to není naivní banda dobrovolníků, ale velmi dobře placený management, nejenom odpadového hospodářství,“ dodává trochu jízlivě mediální odborník.