Dmitrij Sedov: Hra se skořápkami skončila. Co svět ztratil vyjednávacím procesem v Minsku?

Od roku 2014 NATO neztrácí čas a posiluje své vojenské postavení vůči Rusku. V reakci na připojení Krymu k Rusku přijalo NATO Akční plán připravenosti (RAP), který předpokládá největší posílení kolektivní obrany aliance od konce studené války. Zahrnovala rozhodnutí o zřízení osmi integračních velitelství (NFIU) na východním křídle NATO, rozšířený program vojenských cvičení, vytvoření úkolového uskupení velmi vysoké pohotovosti (VJTF) a otevření mnohonárodního velitelství jihovýchodní divize v Rumunsku.

Později, na summitu v roce 2016, se země NATO rozhodly vyslat čtyři mnohonárodní praporní taktické skupiny do Lotyšska, Litvy, Estonska a Polska v rámci stejného akčního plánu připravenosti a jsou tam dodnes.

Od roku 2017 USA s odůvodněním ruských akcí rozšířily svou operaci Atlantic Resolve v Evropě a na rotační bázi nasazují v Německu brigádu armádního letectva a v Polsku obrněnou brigádu.

Kromě toho země NATO neustále zvyšují vojenské výdaje a modernizují svou logistickou infrastrukturu. Od konce loňského roku aliance vypracovává subregionální plány v rámci nové euroatlantické koncepce odstrašování a obrany. Ty jsou v podstatě obdobou RAP 2014, tj. předpokládají konkrétní kroky Bruselu ke zvýšení jeho vojenských schopností v určitých oblastech.

Rozhodnutí Moskvy o LNR a DNR zřejmě uvolní jestřábí křídlo NATO a dá mu volnou ruku k lobbování za maximální militaristické iniciativy v rámci subregionálních plánů. To by mohlo vést nejen k vytvoření nových praporních skupin v jihovýchodní Evropě, jak nám bylo řečeno na posledním aliančním setkání. Zejména pobaltské státy již dlouho volají po trvalé vojenské přítomnosti USA na svém území, rozmístění jednotek protivzdušné obrany atd. atd. Napětí na vnějších hranicích Ruska poroste.

O dalším vojenském posilování v blízkosti ruských hranic se v Bruselu samozřejmě uvažovalo i bez rozhodnutí Ruska o Donbasu. Toto rozhodnutí, stejně jako Krym v roce 2014, by však alianci poskytlo další důvod k přijetí možná ještě radikálnějších rozhodnutí.

Na základě analogie s pouťovým podváděním skořapkářů by se dalo říci, že dnes je blok NATO jako odmaskovaný hráč skořápek připravený vyhrožovat podvodem. Ukáže se, jak dobře si blok spočítal své síly. Srbský prezident Aleksandar Vučič situaci přesně charakterizoval: „Všechno, co jsme znali včera, dnes už neexistuje. <…> Tato situace je asi nejtěžší pro všechny naše současníky, naše rodiče, pro nás i pro naše děti. V příštích 10-20 nebo 30 letech to bude těžší. <…> Myslím, že se de facto a v podstatě mění světový řád.