Nejen Evropou se šíří nová ideologie 21. století, jež má potenciál rozvrátit západní civilizaci. Právě se uskutečňuje grandiózní sociální inženýrství spojené s koronavirem. Stačí ještě několikrát roztočit mediální a politická kola masového strachu a paniky a ze společnosti blahobytu, sociálních jistot a demokracie nezbude nic. Už nejde o spor, v jaké míře preferovat ochranu veřejného zdraví před ekonomickými zájmy, lidskými právy a svobodami, ale o to, že radikální opatření ve svém souhrnu zašla tak daleko, že se mění ve svůj protiklad. Kolikrát v dějinách se stalo, že dobrými úmysly byla dlážděna cesta do pekel.

Tenká je hranice mezi vyznavači a odpírači totálních regulací. Je třeba odmítnout konspirační teorie a výroky typu chřipečka, ale stejně tak i spasitelskou ideologii, destruující společnost. Hospodářské lockdowny, spjaté s astronomickými dluhy, hrozí nevídaným rozvalem ekonomiky a následně rozvratem robustních zdravotnických, sociálních, důchodových i vzdělávacích systémů. Zároveň se vytrácí elementární lidství.

Jak se něco takového mohlo stát v 21. století? Komu to slouží? Jaká je alternativa? Pokusme se rozplést podstatu krize a naznačit, jak z toho ven. Na samém počátku uveďme, že klíčovým problémem současné zdravotnické, ekonomické, kulturní, politické a vůbec lidské krize je nová spasitelská ideologie, která má své hlasatele a vyznavače, kteří si nárokují patent na vyšší morálku a rozum. Pojďme krok za krokem v rámci předkládaného devatera rozklíčovat základní stavební kameny nové ideologie.

1/ Mezi dobrem a zlem

Tenká je hranice mezi radikálními opatřeními a jejich devastačními důsledky. Všudypřítomný strach a izolace, kombinovaná s obavou z bankrotů, ztráty zaměstnání a zchudnutí, způsobují psychické onemocnění celé společnosti. Dramaticky se tak snižuje imunita obyvatelstva a stoupá nemocnost. Podle předsedy kardiologické společnosti prof. A. Linharta platí úměra: čím více se lidé uzavírají doma a drasticky omezují pohyb, tím více přibývá infarktů, mrtvic… Rostou počty sebevražd, zvyšuje se domácí násilí a odkládání dětí do Klokánku.

Dětská generace je nenapravitelně postižena zavřením škol, propadem úrovně vzdělání, zákazem setkávání s vrstevníky a sportování. To samé se týká studentů středních a vysokých škol. Staří lidé se uzavírají do zlaté klece neživota. Trpí strachem a osaměním, depresemi a nespavostí, se všemi důsledky ohrožující jejich zdraví a životy. Zákaz vycházení mezi 21.00 a 5.00 je stále méně snesitelný a stále méně dává smysl. Protivirový boj ve svém celku vede k neobhajitelnému sebepoškozování.

2/ Ideologie války

Vyznavači ideologie hlásají: „Jsme ve válce.“ Cítí se povoláni vést svatou válku proti koronaviru do úplného vítězství, do vyhlazení posledního viru z povrchu zemského. Za hlavní zbraně považují bezprecedentní šíření strachu a paniky, uzávěru ekonomiky a hraničních přechodů, uzamčení lidí v jejich domovech.

„Kdo nejde s námi, jde proti nám.“ Ano, každá svatá válka má své ideology, bojovníky, hrdiny, ale i škůdce a nepřátele. V této atmosféře se zjevují novodobí svazáci a domovní důvěrníci, známí z 50. let, kteří udávají a slovně útočí na ty, kteří dostatečně nedodržují sporná opatření. Horliví policisté vyhánějí sáňkující děti z Petřína. Jinak smýšlející jsou označováni za sobce a extremisty. Dochází ke štěpení na „my“ a „oni“.

3/ Ideologie dobra

Nová ideologie má i svou spasitelskou tvář. Opírá se o vyšší morální a vyšší racionální principy při ochraně zdraví a životů lidí. Jádrem víry je upřímné a hluboké přesvědčení, že cíle lze dosáhnout, jen když se přijmou co nejradikálnější opatření, ve skutečnosti ale ta nejdestruktivnější. Domnělá osvícená elita, přisvojující si morální Olymp, má za to, že v období pandemie je předurčena páchat dobro. Činí si nárok diktovat politikům, napravovat neuvědomělé a neposlušné masy, umlčovat a odsuzovat odlišné názory, filtrovat informace. Dokonce v zájmu dobra zapisuje na listinu dezinformátorů na ministerstvu zdravotnictví kriticky myslícího profesora epidemiologie Jiřího Berana.

4/ Perpetuum mobile

Vynalezena byla věčná ideologie vyvolávání strachu a paniky, protože – jako každý virus – i covid mutuje, tedy „včera, dnes a zítra“. Včera jsme tu měli normální covid. Dnes je tu britská varianta, která se, jak jinak, šíří dramaticky rychleji. A na obzoru už je obávanější brazilská a jihoafrická mutace. A protože existují miliardy virů, máme se na co těšit. Civilizace je na rozcestí.

Viry útočí a jen tak nepřestanou. Z nouzových či tomu podobných stavů se jen tak nevybabráme. O to se mediální, političtí a rádoby vědečtí mágové postarají. Ustanovily totiž mocné zájmové struktury, profitující z krize. Jednou vypuštěný džin, okupující světla ramp, se nebude chtít vrátit do své láhve.

5/ Vedoucí role – ideologové

V rámci ideologie války a dobra se vedoucí role neujímá dělnická třída, ale část médií spolu s pečlivě vybíranými salonními vědci i odboráři. V kontextu předvolebního boje se k nim účelově přidávají někteří politici. Část médií se chopila pandemie jako příležitosti, jak získat co největší podíl sledovanosti, jak navýšit profit, vliv a vlastní celebrizaci. V honbě za senzacemi a rekordy se chovají populisticky, stejně jako kritizované politické strany. Jejich téměř roční nasazení v první ideologické linii působí jako droga. Hranice mezi bulvárem a seriózními médii se rozostřuje, všude převažuje černá kronika a šponování paniky. Média se transformují v globální tlampače strachu.

Médii preferovaní teoretičtí matematici a ekonomové z renomovaných pracovišť opakovaně selhávali ve svých předpovědích během podzimní a zimní vlny covidu. Jejich apokalyptické modely se nenaplnily. Stejně dopadly i médii hýčkané celebrity z řad lékařů a přírodovědců. Vrcholem byl miláček médií – jurodivý profesor evoluční biologie. Ačkoliv všichni společně vyděsili miliony lidí, zejména staré a nemocné, ani se za to neomluvili.

6/ Švédsko – za železnou oponou

I když se fundamentalisté snaží sebevíc, neututlají, že existuje vzorová země, která je protipólem vůči radikálnímu přístupu k pandemii. Je to Švédsko, ve kterém žije téměř stejný počet obyvatel jako v Česku, a ve kterém se dlouhodobě uplatňují umírněná a spíše doporučující opatření. Proto se o Švédsku mlčí nebo se pokřivují skutečnosti. Místo toho se za vzor vydávají země, jež přijímají ta nejdrastičtější opatření.

Jaká je pravda o Švédsku? Zde jsou data z první poloviny února: v pracovním dnu je průměrně 1 až 2 tisíce pozitivně testovaných; méně než 2 tisíce hospitalizovaných a necelých 300 v těžkém stavu; počet úmrtí s covidem je o několik tisíc méně než v Česku. Platí tu dosud „nejpřísnější“ pravidla, jaká v této zemi přijali v období pandemie. Školství funguje bez přestání pro děti do deváté třídy. Všechny obchody otevírají a nošení roušek není doporučeno. Jen u větších obchodů radí, aby tam lidé nechodili v případě většího množství nakupujících.

Restaurace otevírají, pouze se nesmí po 20.00 nalévat alkohol. Hotely a lyžařské vleky jsou v provozu za daných podmínek – například rozestupy. Ve veřejné dopravě nejsou roušky povinné, doporučují se však v dopravní špičce.

7/ Demokracie na vedlejší koleji

Někteří liberální novináři také propadají spasitelské ideologii. Příkladně tepou kritiky, vzývají radikální uzávěry společnosti, včetně užití represe. Jako by na demokracii tolik nezáleželo. Přehlížejí autoritářské a klientelistické sklony exministra zdravotnictví Prymuly, i to, že je neoficiální kádrovou rezervou Hradu na post premiéra v případě pádu vlády. Jako by už je nezajímalo, že hlavní pilíře demokracie jsou pluralita názorů, dělba moci, systém brzd a protivah a nezávislost médií. Pro samý svatý boj podceňují, že po 21 letech se dá očekávat útok na nezávislost veřejnoprávní televize skrze jarní volbu tří členů Rady České televize.

Faktem je, že v důsledku devastačních opatření se zvyšuje labilita demokracie. V propadu jsou celé ekonomické sektory a nezávislé podnikání, což oslabuje střední vrstvu. V lednu pozastavilo své aktivity neuvěřitelných 25 a půl tisíce živnostníků, což je nejvíc v historii Česka. Co bude v únoru, březnu, dubnu? Dochází k útlumu občanské společnosti, a to i kvůli zákazům shromažďování. Společnost je unavená, rozpolcená, rozhořčená, zoufalá, otřesená, podlomená. Dnes v Česku není prozápadní demokratické hnutí či strana, která by jasně deklarovala: „Je nepřijatelné zavírat lidi jako v zoologické zahradě a devastovat jejich životy.“

8/ Zavádějící data – dezinformace

Podle odborníků z České statistické společnosti nemá vláda spolehlivé údaje o covidu. Její předseda O. Vencálek kritizuje Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) za neodborné zacházení s daty takto: „Bezprostředním popudem jsou další a další hrůzostrašné predikce budoucího vývoje, o kterých nevíme, na jakých datech jsou dělány… Modely, které používá ÚZIS – to je katastrofa, je tam mnoho chyb.“ Navíc ani jiní, kteří publikují divoké předpovědi, nezveřejňují své modely. A vláda, pokud nemá přesná čísla, nemůže přijímat účinná opatření. Dosud se neví, na základě jakých informací se zavírají školy.

Kdyby doktorandi na vysokých školách nakládali podobně s daty, žádný by neobhájil svou dizertační práci. Neboť kdo nepracuje korektně s přesnými údaji, plodí pokroucené hypotézy, závěry i dezinformace.

9/ Sebepoškozování Západu

Ještě jeden podobný čínský virus a Čína se stane největší velmocí světa dříve, než v předpokládaném roce 2050. Kdo sleduje reakci Západu – v podobě vysoké míry sebepoškozování – zaznamená, že demokratický svět nyní neohrožují tolik atomové či vesmírné zbraně, ani kyberútoky, ale zejména panika kolem koronaviru.

Navíc, právě absolutní boj proti covidu ospravedlňuje v Číně již několik let praktikovanou totalitní kontrolu občanů prostřednictvím všudypřítomných kamer ve veřejném prostoru. Cení se přitom poslušnost vůči státostraně a vládě. Pozor, abychom se i my v Česku nedožili chvíle, kdy kvůli strachu a chaosu z pandemie poroste poptávka po vládě pevné ruky.

Závěrem

Vlak s nákladem strachu a paniky se rozjel v Česku, po Evropě i ve světě. Zdá se, že jej nelze zastavit, že z něj nelze vystoupit. Ví vůbec někdo, kam se řítí? Více než pandemie koronaviru hrozí pandemie paniky a následný rozvrat společnosti.

Je zřejmé, že racionální a vyvážená ochranná opatření, založená na spolehlivých datech, lze konstruovat a zavádět jen v atmosféře pluralitní odborné debaty a objektivního šíření informací. Nikdo nemá patent na rozum a morálku.

Je jisté, že viry tu byly, jsou a budou. I covid tu je a bude. Tedy analyzujme rizika s ním spojená a chraňme ty nejvíce ohrožené sociální skupiny. A protože covid není mor, není důvod nevratně poškozovat dětskou generaci a celou společnost, ale naučit se s virem žít.

Autor: Michal Klíma, politolog, Metropolitní univerzita Praha