Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
ČESKO: Česko by nemělo trhat vztahy s Ruskem v oblasti jádra, říká uznávaný expert na jadernou energii František Hezoučký, který stál u zrodu československé jaderné energetiky. Kdybychom koupili technologii jaderného ostrova z Petrohradu, mohli bychom o to rychleji stavět. V rozhovoru se dozvíte, že dřívější spolupráce s Ruskem byla vždy na úrovni.
EU se snaží do let 2030–2040 zajistit uhlíkovou neutralitu. Přitom se viditelně omezuje možnost získávání energie z jádra. Je bezjaderný projekt vůbec reálný? Anebo ponechá-li se jaderná energetika tak, že se rozvinou současné trendy co do provozu a výstavby reaktorů, může se takto koncipovaný záměr podařit? Utáhneme všechny ty elektromobily, zejména dojde-li na oživení českého průmyslu?
František Hezoučký (expert na jadernou energetiku): Nejde to udělat. Kdo zná obyčejné počty, musí si dát dohromady, že se oné neutrality, kterou požaduje Green Deal, nedá dosáhnout. Nevím, jak to mají rozmyšleno v Bruselu, ale u nás reálný plán postrádám. Pokud bychom chtěli my jít na plné odstavení veškerých uhelných elektráren, potřebovali bychom nejen postavit náhradu za Dukovany do roku 2045, ale též náhradu za cca 8000 megawattů z uhelných elektráren. To se nedá stihnout.
Připadá mi dost neseriózní, že se termín uhlíkové neutrality stále posouvá. Nedávno se hovořilo o roku 2038, teď už o roce 2030. Je to taková ta unáhlená tendence zvládnout pětiletku za tři roky. Nejde to takto dělat. Odstavíme uhlí a nemáme náhradu. Nevidím jiný zdroj v našich podmínkách, než je zdroj jaderný. ČEZ plánuje zatím jen jeden blok v Dukovanech. Bude nutný i druhý dukovanský blok, ale ten ČEZ, ani nikdo jiný zatím neplánuje. A bez ještě dalších šesti jaderných (tzn. velkých jaderných bloků), až se odstaví „uhelky“, nejen že se žádné avizované termíny pro energetickou neutralitu splnit nedají, ale ani ty bloky – i při nejlepší vůli – se v takovém čase nedají postavit. Pokud někdo slibuje řešení pomocí obnovitelných zdrojů energie, je to snílek, nebo podvodník.
Objevují se nové elektrárny uzavřených jaderných cyklů(Tomsk, Rusko). Řeší to problematiku vyhořelého jaderného paliva. Výstavba takových objektů u nás (někdy v budoucnu) by ulevila těm českým obcím, v jejichž blízkosti jsou vytipována místa pro budoucí uložiště vyhořelého paliva z jaderek; to se má v hlubinných depotech sanovat po dobu neuvěřitelných 100 000 let. Otázka zní, zda máme vyhořelé palivo začít zakopávat teď, nebo si raději počkat na nové technologie?
Technologie je to nadějná, ale jako každá taková si jednou řekne o nějaké omezení. Abychom předešli momentu případného překvapení, pokud by se mělo něco technologicky zdržet, musíme stavět to, co umíme a tu novou technologii sledovat a případně včas plány změnit. Ano, uvažuje se o kompaktním palivu, které by se z velké části obnovovalo… Měnilo by se izotopické složení, aby se spotřebované palivo nemuselo uskladňovat na 100 000 let, tato doba by se využitím nové technologie výrazně zkracovala.
A jak moc?
I kdybychom to stáhli na nějakých 300 let, pořád je to doba dlouhá, to tu už nebudou ani naše hroby. Čili novým technologiím ano, ale než se dotáhnou k dokonalosti, musíme používat to, co umíme. Dokončeme předcházející projekty, včetně přípravy hlubinných úložišť.
Pokud stavět dosavadní projekty, pořád tu visí omílaná otázka – „s kým“? Rusko jsme vyřadili, vybíráme si selektivně, už ne dle zásad volné soutěže. Jsme vůči Rusku a jeho inovacím v oboru „slepí“? Holport s Westinghouse – přinese to kýžené plody?
Musím s politováním konstatovat, že vyloučení Rusů se dělá s použitím falešné argumentace, proto tu o selektivní slepotě být řeč může. Na co jsem narazil, když padly všechny racionální důvody, zbyly obyčejné emoce a jakási osobní nepřízeň, kdy „někdo nemá někoho rád“… To je argument, který by neměl mít nic společného s národním hospodářstvím. Psal jsem o tom, že k výběru projektu chybí odborná diskuse. Ano, Westinghouse má jisté problémy. Nevím, zda se to ukáže v rámci „bezpečnostního dotazníku“, který uchazeči o tendr vyplňují a budou nyní odevzdávat. Někteří specialisté v něm vidí riziko.
Jak se tedy přiblížit uhlíkové neutralitě s jádrem?
Cesta je jasná: musí se postavit bloků 6 + 2, jen tak se přiblížíme oné neutralitě, nebo si o ní nechme zdát. Osm bloků je takové množství zařízení, že bych byl rád, abychom co nejvíce z toho zhotovovali/stavěli sami. Podle projektu, který bychom koupili. U prvního bloku můžeme budovat pod jakýmsi autorským dozorem příslušného projektanta. Ty další bloky si už můžeme dělat zcela sami.
Škodovka JS říká, že se firmě vyplatí zahájit výrobu při větším počtu, než jsou tři reaktory. V současnosti máme většinu potřebných znalostí v republice. Jen se musí najít vůle všechno dát do pohybu. Tím jasně říkám, že považuji za nutné zadávat zakázky dobrým a stabilním českým a slovenským firmám, firmám, které tady platí daně a zaměstnávají naše lidi.
Dnes o výstavbě elektrárny rozhodují lidé, kteří nežili v době, kdy jsme my, v Československu, postavili našich šest bloků (dnešní ČR) a dalších šest na Slovensku, sami. Oni to nevědí, nikdy to neviděli, pak je s nimi těžká diskuse – pokud to není za cizí peníze.
Jaké je dnes věkové složení odborníků v oblasti energetiky? Vyloučení zájemců o tendr – může toto být „měkká forma“ průmyslové sabotáže? Možná někdo kalkuluje s tím, že se ve skutečnosti vůbec nic dostavovat nebude…
Přímo takto bych to nenazval. Ale ano, spousta odborníků, kteří byli při výstavbě slovenských a českých bloků, to jsou lidé v mém věku, ale jsou i mladší. Když stavět ale nezačneme a nebudeme dávat práci našim lidem, zvolíme si tím dost nepříznivou variantu… Dnes ještě žijí specialisté, kteří mohou své znalosti předat. Přitom dnes jsme na tom 1000krát lépe, než když jsme před léty v oboru začínali.
Mladí lidé se mohou v oblasti energetiky dobře vzdělávat, jen je potřeba jim zadat směr. Lépe jsme na tom znalostně. Máme spoustu znalostí, výzkumné ústavy, univerzitní pracoviště, …. To vše se vybudovalo za ta léta. Měli bychom se sebrat a využít našeho know-how i pro nové bloky. Máme na co navazovat.
Kontrakt na dostavbu je určitě koncipován na celé dekády dopředu. Tohle by výrazně pomohlo našemu trhu práce. Jak v tomto smyslu nahlížíte na stávající set-up daného tendru, tedy na dostavbu bloků v Dukovanech?
Bude to bitva. Vidíte, jak se vyostřil vztah mezi několika státy kvůli zrušení dodávek francouzských ponorek Austrálii. Tyto velké kontrakty, to nikdy není jen tak; Austrálie je tam jen objekt sporu, nikoli vlastně účastník. Bitva bude silná i v otázce dostavby Dukovan, to je jasné. Jde o velké peníze. Lze očekávat i podvody, úskoky, úplatky a zákulisní vyjednávání. Tohle určitě předcházelo i těm ponorkám. To, že budeme potřebovat jakousi podporu během provozování, to je pravda do té míry, do jaké bude zanedbán požadavek transferu technologie. Stávající bloky byly dělány podle ruského projektu jaderného ostrova. Řada částí projektu se ale dělala u nás, podílel se na tom Energoprojekt Praha, dále dnešní firma Doosan Škoda Power, Škoda JS i další firmy. Ty znalosti jsme si hodně akumulovali.
S odborníky z SSSR, příp. z dnešního z Ruska (RF) – byla vždy velice dobrá spolupráce. Nemohu si na nic stěžovat. Vše bylo velmi profesionální a přátelské, to vám potvrdí i moji kolegové. Samotný projekt nebylo ani tak drahý. Většinu znalostí v ČR dnes už máme. Pokud bychom koupili současný projekt jaderného ostrova z Petrohradu, můžeme si zopakovat model, který je už pro nás známý. Ale evidentně to má své nepřátele.
Mají šanci jaderné mini-reaktory?
Ano, ale spíše v zemích, kde žije odlehlá komunita, kam nevedou dráty, tedy kam nevede přenosová soustava, např. sever Aljašky, Kanady, Jakutsko (Rusko)… Neviděl bych zde moc perspektivu pro nás… V našich podmínkách bych na ně zatím příliš nesázel. Bude to příliš drahé. Malý reaktor je dnes v provozu jediný, ruský, ostatní jsou na papíře. Dle projektanta je jeho cena dvaapůlkrát vyšší nežli hodnota velkého reaktoru. Jak bude vyhlížet následná finalizace projektu, to se uvidí, bude to určitě stát ještě více.
Děkujeme za rozhovor.
František Hezoučký začínal kariérně v Jaslovských Bohunicích. Pracoval zde jako inženýr. Zažil reaktory A1, V1, v Dukovanech působil jako hlavní inženýr spouštění na všech čtyřech blocích. Posléze působil v Temelíně, u firmy Westinghouse, pracoval 4,5 roku. Na popud doc. Grégra, tehdejšího ministra, se vrátil do Temelína jako ředitel. Pod jeho vedením byly dokončeny oba bloky. Další kroky směřovaly do Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) ve Vídni, kde naplnil pracovní limit pěti let. Poté mimo jiné učil na Fakultě strojní Západočeské univerzity (ZČU), kde působí dodnes. Má na starosti studenty v 5. ročníku.
Autor: Vladimír Franta
Prosím podpořte náš projekt!
Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu
CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :
Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX
EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi