Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
Když Karel IV, náš Otec vlasti, úspěšně skoncoval s loupeživými rytíři, celá země si oddechla, že toto kriminální „řemeslo“ doznalo svůj konec. Jaká nemilá překvapení pak pro svět opakovaně připravili moderní loupeživí rytíři o mnoho století později, to ukázal i rok 2011, když se na ropou bohatý stát Libyi, pod záminkou ochrany bouřících se civilistů, pronásledovaných režimem vůdce Libye plukovníka Muammara Kaddafiho, vrhla téměř jako kdysi loupeživí rytíři, letadla řady států Evropské unie, mocné NATO i samotné USA, Kanada. A jako u loupeživých rytířů za doby Karla IV, i tady jim šlo hlavně o peníze.
V rámci „arabského jara“ v 2011 a změny vlády v Tunisu i Egyptě, začaly i v řadě měst Libye masové demonstrace proti diktatuře Kaddafiho, hlavně však ve východní části země, v Bengházi, kde žijí jiné kmeny než v její západní části. Mír mezi kmeny udržovala železná ruka Kaddafiho, kdysi obdivovatele egyptského plukovníka Nassera. Sám se k vládě dostal po převratu před více než 40 lety, kdy svrhl vládu, zřejmě korumpovanou, starého krále Idrise, z fundamentalistické (?) sekty senussiů (podobné do jisté míry přísným wahabitům z 18 století, vládnoucím dnes v Saudské Arábii). Kaddafi byl diktátor, který, až na tu svobodu, nicméně udělal z Libye bohatý stát a velmi pozvedl standard života v zemi (bezplatné zdravotnictví, školství, velmi laciné potraviny, benzín, snadné získání bytů apod.). Ženy byly podstatně volnější než např.v Saudské Arábii, Bahrainu. Lid ale musel poslouchat, dobře se neměli odpůrci Kaddafiho.
Kaddafi energicky potlačoval nepokoje v rámci „arabského jara“. Byli i mrtví. Pro západ byl plukovník Kaddafi a jeho bohatá Libye, téměř do konce druhého tisíciletí, jedním z velmi nebezpečných vůdců muslimů, podporoval terorizmus, s mnoha mrtvými (např.výbuch v letadle, let 103, nad skotským Lockerbie v 1988). Za to Američané bombardovali Tripolis , nad Syrtským zálivem sestřelili několik Kaddafiho letadel.
Posledních deset let se vztahy Západu s vládcem Libye výrazně zlepšily, když přestal podporovat terorizmus. Kaddafi se také stal „hodným“ pro velmi kvalitní libyjskou ropu a pro obrovské půjčky Západu, které podle některých dosahovaly prý až 200 miliard US dolarů. Část měla být splatná během 2012. S Kaddafim se „bratříčkovali“ britský Tony Blair, francouzský Nicolas Sarkozy, italský Silvio Berluscony. Smířil se dokonce i s přísným George Bushem mladším, který v 2006 odvolal různá omezení vůči Libyi, pro některé politické laskavosti Kaddafiho.
Do této idylky vpadlo „arabské jaro“, posílené miliardami dlužných dolarů Západu vůči Libyi a jejich splatností. Aby Kaddafim pronásledované, bouřící se části jeho poddaných pomohli, ti hodní lidé ze Západu se nezištně rozhodli zajistit bezletovou zónu nad Libyí, aby Kaddafi své poddané nemohl bombardovat. Na toto přistoupily i Rusko a Čína v Radě bezpečnosti. K jejich nemilému překvapení začala letadla Západu bombardovat Kaddafiho jednotky a jejich sklady, jemu „věrná“ města, za nemalého ničení a za stovek mrtvých civilů, kteří měli být chráněni. Protože údajně už několik dnů bombardování „vyčerpalo“ zásoby pum a raket těch „ochránců civilů“ z Evropské unie, bombardovací a ničící roli v rámci ochrany bouřících se Kaddafiho poddaných, pochopitelně, převzalo NATO, pamětlivé svých 78 dnů kriminálního bombardování Jugoslávie (Srbska) v roce 1999, i bez rezoluce Rady bezpečnosti. Nějak nečekaně se objevili a byli v Bengházi a v oblastech pod kontrolou rebelů, už nějaký čas, četní západní vojenští instruktoři, včetně CIA a SAS. K trpícím civilům se valily dodávky zbraní a munice. Kaddafiho vojenské kolony byly ničeny NATO letectvem. Putin výrazně protestoval proti ničení a zabíjení, místo slibované pouhé bezletové zóny. I tak Kaddafiho armáda Libye bojovala proti obrovské letecké přesile, která znemožňovala jeho armádě dostatečně zasáhnout proti rebelům. Na konec zajatého Muammara ti libyjští „bojovníci za svobodu“ ubili.
Podle kanadského novináře Scotta Taylora (The Chronicle Herald, 17.10.2011) USA, Francie, Britanie, Itálie, atd., včetně Kanady a NATO, tzv. Západ, když začal „chránit“ rebely Libye před „soldateskou“ Kaddafiho, zmrazil ve svých bankách přes 160 miliard dolarů aktiv Libye (viz i udávaných 200 miliard dolarů půjček). S kanadským ministrem zahraničí J. Bairdem přiletěli do Tripolisu představitelé, kanadské ropné společnosti z Calgary (SUNCOR), která před „ochranou civilů Libye“ denně získávala 50 000 barelů libyjské ropy ( 7 miliónů dolarů). Přišli i lidé z kanadské stavební společnosti SNC-Lavalin, se smlouvami za 500 milionů dolarů. Francie prý získala 35% dodávek ropy. J. Baird přinesl jako dar 10 miliónů (!) dolarů na pomoc při rekonstrukci poškozené země, k povzbuzení demokracie.
Desítky tisíc bojovných rebelů z různých kmenů je po zuby ozbrojeno. Měli by se rychle odzbrojit. Podaří se to? V Libyi se hlásí boje mezi vítěznými rebely a některými kmeny, které stranily Kaddafimu. Ani rebelové nejsou svorní. Nedávné události velmi zvýšily nejistotu v zemi. Zdá se, že se ICC (Mezinárodní Trestní Soud) se sídlem v Haagu (není to Mezinárodní Trestní Tribunál pro bývalou Jugoslávii), začíná zajímat o řadu zločinů, spáchaných „ochránci civilů“, některých zemí EU a hlavním vykonavatelem ničení a zabíjení, NATO. Žalobce ICC L.Morena-Ocampa se vyjádřil, že je připraven prověřit různá obvinění, zda se nejedná o válečné zločiny (např.zbytečné ničení různých civilních cílů). Možná se bude vyšetřovat i proč zavraždili Kaddafiho.
A moderní loupeživý rytíři získají miliardy dolarů, zbaví se části (všech ?) dluhů za ropu, pokusí se, aby jim ICC a veřejnost uznaly ty nejhumánnější úmysly během agrese proti Libyi, k „ochraně“ rebelujících civilů. Možná se zase zrodí pojmy „humanitární rakety a bomby“, tak úspěšně používané během NATO agrese proti Jugoslávii (1999) tehdejším prezidentem Havlem.
Bude lid Libye šťastnější a svobodnější po zásahu loupeživých rytířů?
Dobytí Libye a veřejná poprava Kaddáfího je vzkazem všem dosud svobodným zemím, aby se podrobily NWO
Z pohledu diplomacie moci jsou záběry vražedných maniaků mrzačících libyjského vůdce jasným poselstvím vyslaným těmi, kdo za invazí a okupací stojí. Není nijak těžké smysl těchto vysílaných mediálních obrazů pochopit. Ten vzkaz zní asi takto: “Takto dopadne ten, kdo nám bude vzdorovat. Nepokoušejte se proti nám bojovat. Podrobte se a vzdejte se nám. Pohleďte, zde byla nejmocnější africká země pod silným vůdcem a s velkými ambicemi, a přesto podlehla naší síle. Vláda je naše, uznejte naší svrchovanost.” Dá se předpokládat, že ten vzkaz je primárně určen “rebelujícím” státům jako Venezuela, Írán, Sýrie apod.
Další informace plynoucí z obrazu událostí je, že mezinárodní právo již neplatí. Invazní operace byla tak nelegální, neopodstatněná a naprosto očividně protiprávní, jak je jen možné. Přesto jsme viděli, kým a jak byla masivně podporována. Na kampani se podíleli politici většiny západního světa, vojenská aliance NATO za tichého souhlasu OSN, a neuvěřitelně propagandisticky pokryteckým způsobem byla podporována prakticky všemi velkými médii. To je jasný signál a každá osoba znalá práva ho vnímá. Světoví politici nyní vidí, že zde není nikdo, kdo by hájil mezinárodní právo a v případě jejich napadení by jim pomohl. Vidí, že při případném odporování diplomatickému diktátu bohatých a mocných mohou skončit podobným osudem, a budou přitom označeni za zločince.
Již předchozí invaze do Iráku ukázala, že je možné provádět neoprávněné vojenské akce porušující dosavadní právo, aniž by se zdvihl občanský protest nebo mezinárodní kritika.
Jsme zde svědky velmi nebezpečného trendu, který může skončit hrozivým nadnárodním systémem, kde svoboda a nezávislost svrchovaných států budou jen zdánlivé kulisy, za nimiž bude vládnout tvrdá diktatura moci těch, kteří v skrytu tahají za nitky a určují mezinárodní politiku. Vidíme na mnoha případech již dnes, že za kulisami demokratických institucí a orgánů se může skrývat naprosto bezohledný totalitní systém. Tak je tomu u řady států, které už jsou součástí globální světové vlády řízené neznámými mocnými. Lidé jen pomalu a postupně zjišťují, že se nepozorovaně mění obsah a účel struktur, kterým důvěřují a svěřují své životy.
Nevím, jakým způsobem se k této události bude stavět odborná veřejnost, neboť netuším, jakým způsobem by se dalo odůvodnit bestiální řádění pochybných rebelů možná spolupracujících s Al-Káidou podporovaných NATO, jak odůvodnit vojenskou invazi do země, kde prakticky všechno domácí obyvatelstvo až fanaticky zbožňovalo svého vůdce a bylo ochotno za něj bojovat až na smrt, jak jsme mohli vidět během válečných operací, přičemž Libye byla do nynějška jednou z nejbohatších a nejúspěšnějších afrických zemí.
Proč OSN nehájí mezinárodní právo? Proč mlčí mezinárodní organizace? Proč naši politici neprotestují proti postupu NATO? Naší politici, kromě Václava Klause, jak jsme sledovali, byli přívrženci invaze. Vidíme tedy alespoň, kdo je na jaké straně.
Poslední informace plynoucí ze zásahu je, že Africe nebude umožněno spojit se v regionální unii vedenou místním vůdcem, a že si světoví vládci nepřejí bezpečnou a prosperující Afriku. Znamená to, že pomoc Africe bude ponechána v podobě potravinových balíčků dovážených do uprchlických táborů, politická pomoc však ať není očekávána.
Vývoj událostí na mezinárodním poli tedy ukazuje tu horší variantu a já si říkám, kdo a jak bude tuto situaci řešit.
Prosím podpořte náš projekt!
Bez vaší pomoci se neobejdeme. Vaše příspěvky pomáhají zvládat opakující se měsíční platby a udržet portál v chodu. Potřebujeme vaši pomoc a podporu
CZK účet ve FIO bance (správce Slovanský Svět) :
Ú:2902573480/2010
IBAN:CZ4320100000002902573480 SWIFT: FIOBCZPPXXX
EURO účet ve WISE bank (správce Jie Liang) :
IBAN: BE62967308702361 Swift:TRWIBEB1XXX
Adresa banky: WISE EUROPE S.A., Avenue Louise 54, Room S52 Brussels 1050, Belgium
Děkujeme
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi