Ivan Lehotský: Orbán zavřel hranice: Ví něco, co my ne?

MAĎARSKO: IVAN LEHOTSKÝ přemýšlí, proč Orbán přistoupil k tak tvrdým opatřením na hranicích Maďarska, a v kontextu dění v Bruselu mu víc než jen trochu svítá

Maďarsko zavřelo od 1. září hranice způsobem, který vyvolává otázky – proč tak dramaticky? Není za tím náhodou něco jiného? Naznačuje odpověď poslední srpnové zasedání Evropské komise?

V Maďarsku denně přibývají stovky nových případů nákazy (celkově jich v zemi dosud zaznamenali 9715, smrtelných případů je zatím 628). Premiér Viktor Orbán proto před dvěma týdny rozhodl zcela zavřít hranice, s výjimkou omezeného počtu hraničních přechodů. Maďarští občané přicházející ze zahraničí musí jít na dva týdny do karantény nebo předložit dva negativní testy na koronavirus, dělané s odstupem dvou dnů. Akceptují se pouze testy dělané v Maďarsku. Z uvedených pravidel jsou i výjimky, které se týkají občanů zemí V4.

Proč?

Je pravda, že ve většině zemí, se kterými Maďarsko hraničí, je situace s koronavirem o něco horší než v Maďarsku, ale na druhou stranu, ani v jedné z těchto zemí není vzhledem k situaci ve zbytku Evropy nějak extrémně alarmující. Toto maďarské opatření, když ho porovnáme s režimem na hranicích jiných zemí, v nichž je epidemiologická situace i mnohem horší, je nezvykle přísná. To je navíc v příkrém rozporu se skutečností, že preventivní opatření, která v současnosti platí pro občany v Maďarsku, naopak jsou relativně velmi měkká – i v nejvíce postižené Budapešti se stále chodí bez roušek.

Leckdo si proto klade otázku, proč Orbán takto náhle zavřel hranice, což z epidemiologického hlediska podle odborníků není v této chvíli opodstatněné – a výrazně omezuje možnost tuto zemi navštívit.

Nabízejí se různá vysvětlení. Maďarské zavření hranic považují za záminku i sluníčkářští fundamentalisté, jako například v deníku SME Peter Schutz, který tentokrát nemusí být ani daleko od pravdy: je přesvědčený, že je to součást Orbanových okázalých tahů, jimiž demonstruje svůj vzpurný postoj vůči bruselské moci.

„Plán obnovy“

Evropským tématem číslo jedna je nyní slavný „plán obnovy“ evropské ekonomiky, který předpokládá rozdělování miliardových částek evropským zemím, ovšem jen za předpokladu, že budou „dodržovat evropské hodnoty“, jak to Brusel pojmenoval, přísně a velevýznamně přitom hledě na Varšavu a Budapešť. Co přesně se tím myslí, začíná být stále jasnější: připravuje se opět cosi na způsob migračních kvót.

Tentokrát však už jejich odmítnutí nebude tak relativně bezbolestné, jako tomu bylo naposledy. Poslední srpnový týden se bez pozornosti médií sešla Evropská komise, aby připravila návrh nového paktu o migraci. Setkání nebylo o řešení příčin masové migrace, ani o způsobech jak ji ukončit, ale o „nových mechanismech „solidarity“ v rámci EU a o novém stupni odpovědnosti členských států EU“. Co to může znamenat v překladu do lidské řeči, to si snadno umíme domyslet.

A k tomu si ještě přidejme informace, které říkají, že stále více migrantů přicházejících do Evropy je nakažených koronavirem. Podle italských zdrojů byly mezi 11.700 migranty, kteří od června přišli na Sicílii, až tři procenta pozitivně testována na koronavirus, přičemž šance na šíření viru v jejich oficiálních či neoficiálních táborech a komunitách je dramaticky větší, než v prostředí místního obyvatelstva.

Orbánovo gesto

Orbanovo gesto s dramatickým zavřením hranic proto může být i čímsi víc, než jen běžným epidemiologickým opatřením: může být již prvním preventivním krokem k vybudování zcela vážně myšlené dlouhodobé strategie obrany, která by, například (i pod záminkou ochrany před koronavirem) mohla zemi chránit i před importem jiných druhů „obohacení“.

Objevily se navíc informace, že maďarský parlament je připraven neschválit výše zmíněný plán obnovy EU (který nemůže být přijat bez schválení každé jedné členské země), dokud nebude přesně specifikováno, co znamená to „dodržování evropských hodnot“, přes které se Brusel chystá členské státy vydírat, a dokud nebude přesně určeno, co si Brusel vůči členským zemím smí či nesmí dovolit.

Bohužel Slovenska se podobné problémy netýkají. Oproti Maďarsku má tu „výhodu“, že na klíčových pozicích jsou lidé jako Korčok, Matovič či Čaputová (slovenský ministr zahraničí, premiér a prezidentka – pozn. PP). A proto opravdu nemusíme mít pochybnosti o tom, jak budou jednat, když bruselský pán rozkáže.

A jak se zachová „Slovák“ Babiš v Čechách?