J. Kaufman: Bitva o Bachmut. Porážka Západu a na čí straně je mezinárodní zákon

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

UKRAJINA: Ve video rozhovoru, ve kterém diskutují Scott Ritter a právník–profesor Daniel Kovalik, se dovídáme mnoho důležitých detailů ze současné války na Ukraině.

Scott Ritter přiznává, že bitva o Bachmut se táhne již několik měsíců. Je to těžká bitva, krvavá a Ukrajinci zaznamenávají obrovské ztráty na životech. Bachmut je hlavní součást obranného pruhu pevností, který Ukrajinci vytvořili proti Rusku a na kterém pracovali celých osm let, od r. 2014. Je to jedno z nejdokonalejších opevnění dnešní doby a je hlídáno dobře vyzbrojeným vojskem, vybaveným těžkou artilerií.

Vojska jsou měněna, po určité době je celý pluk odstraněn a na jeho místo nastoupí jiný. Je to nutné, protože mají 60 až 70% ztráty na životech. Čerství vojáci se dostaví na místo a poměrně rychle zahynou, aniž by spatřili jednoho Rusa. Rusové vyčkávají, až Ukrajinci udělají nějakou chybu, třeba se opozdí při výměně stráží, anebo něco opomenou, čehož okamžitě využijí. Je to drsný boj zblízka, s použitím nožů, mačet, bajonetů a pistolí. Ukrajinci poskytují hojnost příležitostí k napadení a člověk se pak musí divit, že ještě nepoznali, že cena, kterou platí za hájení toho místa je příliš vysoká.

Hlídky používají moderní západní děla, jako na příklad M777 z Ameriky a jiné dělostřelecké systémy, spolu s HIMARS raketami. Přesto má Bachmut na mále a až padne, tak se ruská armáda tudy dostane za obranný pás pevností. Zhruba v té době se dostaví i nové posily, což má činit 10 až 15 divizí a s nimi přídavná moderní vojenská výbava, takže naděje na brzké ukončení války se blíží.

Mohli bychom se ptát, kdo tvoří současnou ukrajinskou armádu. V Bachmutu bojují nejrůznější národnosti, Američané, Britové, Poláci a jiní. Američanům se podařilo opevnit se v jedné z budov a odtud zkoušejí naplánovat útěk. Někteří Ukrajinci se zase opevnili v mateřské školce v jižní části města, kde probíhají kruté boje. Krátká videa jsou na stránce.

Generál Surovikin změnil válečnou strategii a namísto přímého útoku, celé místo obklíčil. Tím pádem je větší část ukrajinské armády chycena do pasti, 50 000 vojáků, obklíčeni ze všech stran. Ruská armáda ještě bojuje v Opitném a Kliščiivce, kterou rovněž obklíčili. Části ruských vojsk se pohybují směrem na Bilaja Gora a Toreck. Všecky tyto manévry mají katastrofální následky pro ukrajinská vojska. Krátká videa a mapky jsou na stránce.

Kliščiivka a Toreck jsou snad nejdůležitější body, které rozhodnou o osudu mnoha Ukrajinců. Tudy totiž vede jižní přístupová cesta pro zásobování ukrajinských vojsk. Ukrajinci musí být urychleně vypuzeni z Kliščiivky, aby bylo možno zkolapsovat jižní frontu u Bachmutu.

Kapitulace Bachmutu je očekávána

Poradce ukrajinského presidenta Alexej Arestovič veřejně oznámil velké ztráty na životech při bojích v Bachmutu a vedlejším Soledaru. Tisíce mrtvých, 30 krát víc, než co mají Rusové. Stěžoval si, že Rusové bez přestání tato místa odstřelují a napadají pěchotou. Arestovič tím pomalu připravuje populaci na to, že se ukrajinská vojska v této oblasti budou muset vzdát. Tím pádem bude větší část současné ukrajinské armády vyřízena.

Některým obklíčeným ukrajinským vojákům se podařilo uprchnout, ale zaznamenali obrovské ztráty na životech. Jiní, na jihovýchodním kraji města zkoušeli ruské jednotky napadnout, ale byli zajati a opět, utrpěli velké ztráty. Obrovské množství vojenské výbavy ukrajinské armády je rovněž zničeno. Krátká videa jsou na stránce.

Bachmut je nazýván mlýnek na maso, čímž je myšleno lidské maso. Odborníci odhadují, že do ledna 2023 bude každý druhý ukrajinský voják v tomto místě zabit. Přesto přese všecko, Kyjev stále posílá do Bachmutu posily. Zřejmě berou boj do posledního Ukrajince vážně.

Na čí straně je mezinárodní zákon?

Jak říká Scott Ritter, ruské válečné tažení na Ukrajinu bylo naprosto nepopíratelně vyprovokováno Západem. Rusové se zachovali naprosto správně, když přišli ohroženému Donbasu na pomoc a ti, kteří tvrdí opak, neznají historii a neznají mezinárodní zákony. Odstavec č. 51 Charty OSN umožňuje dva způsoby, jak začít válku. Ten první je založen na Kapitole č. 7, kdy Bezpečnostní rada OSN pověří jejich vojska, aby nastolila mír v určitých situacích. To je, co byla na příklad válka v Iráku.

Druhá možnost válečného tažení je v případě sebeobrany. Jeden stát může napadnout jiný stát v sebeobraně, aby tím odvrátil plánovaný útok od tamtéž. Je to vlastně prevence očekávaného válečného napadení. I NATO tuto možnost uznává za platnou a mezinárodními zákony povolenou. To je způsob, jakým vyvolali válku v Srbsku. Tvrdili, že Srbové měli v úmyslu vyhubit Muslimy a tak je napadli, aby tomu zabránili. Byla to samozřejmě nehorázná lež.

Historicky také existuje „Karolinina doktrína,“ někdy z r. 1836. Tehdy převážela americká loď kanadské rebely do provincie New Brunswick a Britové je napadli za tím účelem, aby preventivně zabránili podpoře kanadských vzbouřenců. Později byla tato doktrína uzákoněna Nejvyšším americkým soudem a je uznávána dodnes. I Rusové tuto možnost použili na obhajobu útoku na Ukrajinu.

Takže Rusko se ve skutečnosti zachovalo naprosto správně a podle platných zákonů. Napřed Doněck a Lugansk vyhlásili nezávislost, což změnilo civilní válku v zemi, do které se Rusové nemohli zamíchat, protože něco takového je vnitřní problém každého státu, na válku jednoho národa proti druhému. Rusko jejich nezávislost uznalo a zároveň podepsalo smlouvu o vzájemné výpomoci v případě ohrožení. To jim umožnilo preventivně napadnout Ukrajinu, aby zabránili dalším útokům.

Jenže když to, co Rusové udělali je v souladu se zákonem, pak musí být jejich napadání, ohrožování a trestání sankcemi protizákonné!

Každý vyšší soud světa, jehož soudci jsou opravdu zákona znalí, musí toto uznat. Tím pádem je Rusko ten jediný účastník celého konfliktu, který jednal v rozmezích zákona. Nejen to, již předtím zkoušeli zajistit diplomatické řešení, které neustále navrhovali a které bylo opozicí zavrhováno. Ruský President Putin udělal pouze jednu chybu a to dnes veřejně přiznává: že nevtáhl na Ukrajinu již v r. 2014.

Dnes diplomatické jednání nepřipadá v úvahu. S kým asi by tak mohli Rusové jednat? Snad s Ukrajinou? V žádném případě, co ti slíbí, to ihned poruší. Nebo s Amerikou? Tito jsou ještě větší lháři. Anebo s Německem? Ani to není možné, selhali v Minsku a ještě ke všemu dvakrát. Anebo s Francií – to určitě ne, taky ignorovali Minsk.

Zde není jediný národ, kterému by dnes mohlo Rusko věřit. V r. 2014 uvěřili společnému Západu a dnes můžeme vidět, jak nerozumné to bylo. Západu se věřit nedá, to je víc než zřejmé. Dnes, když už Rusové zmobilizovali dalších 300 000 vojáků a vítězství mají jisté, by ani nebylo rozumné vzdát se výsledků vší té snahy nějakými dohodami, které nemusí být uznávány už druhý den po podepsání. Až válka skončí, pak si bude Rusko diktovat podmínky a Ukrajina nebude mít jinou možnost, než je přijmout.

Porážka Západu

Konec konfliktu bude rovněž znamenat poražení NATO a Evropa pak bude muset souhlasit s novým zabezpečovacím zřízením. To je něco, co Rusko propaguje už delší dobu. Jedná se o smlouvy, které vyhrazují hranice vlivu jednotlivých národů a určují možnosti řešení případných sporů.

Rusko bude to, které bude tyto podmínky diktovat, protože NATO bude prohrou na Ukrajině zbaveno veškerého vlivu. NATO je na Ukrajině poráženo dnes a denně, každý den. Jejich armáda se rapidně zmenšuje a touto dobou je z ní jen prázdná snaha, pár hrdinských řečí, plechový strašák. Německo pořádalo vojenské cvičení a z 18 nových „Puma“ vojenských vozidel se jich 18 rozbilo a bylo nepojízdných. Všecky německé „Leopard“ tanky, o které Ukrajina tolik stála, stojí v kasárnách, protože nefungují. Není je možno ani nastartovat.

Němci sami, když chtěli dodat 50 tanků Litevcům, tak museli hromadu dalších rozebrat a součástky použít na opravu. A to, že by dali dohromady pluk vojáků, to vůbec nepřipadá v úvahu. Stejně, bojovat nechtějí, o válku nestojí.

Jediní, kdo chtějí bojovat jsou Američané, ale nemají ani dostačující armádu, ani vojenské vybavení. 101. brigáda o 4 700 mužích, která je v současné době v Rumunsku, není žádného boje schopná. Jejich helikoptéry by byly sestřeleny jen by se vznesly nahoru. Mají 18 děl a Rusové jich mají 800. Ani americké letectvo za moc nestojí. Posledních 20 let bombardovali vesničany v Afghanistánu a v Iráku, kde nebyl žádný protiletecký obranný systém. Piloti by si nedokázali poradit s protileteckým systémem, jaký mají Rusové.

Profesor Kovalik dodává, že je dobře, že Rusové učiní konec řádění US a NATO, protože od r. 1991 si dělají co chtějí. Napadají cizí země jen tak, většinou bez souhlasu Bezpečnostního výboru OSN. Celý svět to vidí, ale nikdo neví jak jim v tom zabránit.

Evropané musí pochopit situaci

Mnozí Evropané si mysleli, že Amerika je jejich spojenec a teď jsou nesmírně překvapeni, když zjišťují, že tomu tak není. US je může tisíckrát nazývat svými přáteli, ale rozhodně se k nim jako k přátelům nechová. Přátelská země by přece nezničila životně důležitý plynovod. Celá Evropa, to všecko jsou jakési podivné kolonie velkého kolonizátora, což je Amerika. Británie není o moc lepší, ta zklamala své spojence pokaždé, když se jim to hodilo.

Pokud ale Amerika nezmění svůj přístup k jiným zemím, do té doby není možno na ni spoléhat. Chová se k Evropě (a k jiným státům) jako by to byli její otroci, kteří přece musí splnit všecko, co jim přikáže. Taková země není schopna žít v míru s ostatními.

K Sovětskému svazu se chovali zcela jinak než k Rusku. To proto, že se ho báli. Báli se nevyzpytatelného lišáka Stalina a proto s nimi jednali na stejné úrovni, jako rovný s rovným. Nedovolili by si Sovětům přikazovat, nebo je nějakým způsobem popichovat.

Jenže tam, kde není rovnoprávnost, kde je každý druhý chápán jako podřadný, tam nemůže být důvěra. A důvěra by ani nebyla na místě, protože Amerika lže prakticky neustále. Je to čistě oportunistická země, která zkouší využít každou příležitost, která se jí naskytne, přiznává Scott Ritter.

Však ať se Evropané zamyslí nad tím, co jim Američané vyvedli: zničili evropskou ekonomii, každý čtvrtý průmyslový podnik se stěhuje z Německa pryč, hlavně do Ameriky, která promptně vytvořila příhodnější podmínky pro takovou situaci.

Říká se tomu „brain drain,“ neboli „odsávání mozků,“ kdy v některé části světa je záměrně vytvořena krizová situace, aby byli lidé nespokojeni. Ti průbojnější pak ze země odejdou a k tomu účelu jsou upraveny podmínky ve Spojených státech, aby je jako magnet přitáhly. Dělají to tak už mnoho desetiletí a vždycky jim to vycházelo. Málokdo tento trik prohlédl. Ti, kteří nakonec skončili za mořem si sice zvykli, ale nikdy nepřestali toužit vrátit se zpět, do své domoviny. Takže zůstali napořád rozpolceni mezi dvěma světy a nemohli si doopravdy zvyknout na žádný z nich. Vždycky toužili po té druhé zemi, kde se zrovna nenacházeli.

Je možné, že proto je v Americe velká většina domů postavena ze dřeva. Nově příchozí si budovali dočasné obydlí, protože čítali s tím, že se vrátí zpátky.

Ani drsnými sankcemi, jaké svět nikdy předtím nezažil a na jejichž vytvoření nemá nikdo nárok, se Američanům nepodařilo zničit ruskou ekonomii, která je naopak na vzestupu. Zato zničili Evropu, zkouší zničit Afriku a jiné země, které vesměs nemají, jak se bránit.

Evropa byla vybudována na laciném ruském plynu a ropě. Bylo to od nich sice tak trochu oportunistické, jenže mnohé státy neměly na vybranou. Při místních platových a daňových podmínkách nebyli jejich občané schopni platit dražší suroviny. Takže když tyto levné zdroje energie pozbyli, tak na tom budou lidé velice špatně.

Obranyschopnost

Zbraně, válečná technologie, vojsko, to jsou další požírači financí každého státu. Ovšem nikde to není tak zlé, jako právě ve Spojených státech. Pod hrozbou neustálé možnosti napadení odkudkoliv, vedení země neustále zvyšuje finanční požadavky na zbrojení. Už teď utratí víc než devět dalších vyspělých zemí dohromady a přitom nemají dost zbraní pro vlastní potřebu, o pořádné armádě ani nemluvě.

Zato Rusové utratí na zbrojení pouhý zlomek toho, co US a přitom mají veškeré vyspělé zbraně, munici a všecko možné. Rusko vydává ročně na zbrojení 68 miliard dolarů a Amerika spotřebuje na to stejné více než 800 miliard. Rusové také dokážou zmobilizovat 300 000 vojáků během pár týdnů, zatím co Amerika není schopna dát dohromady schopnou armádu ani kdyby znovu zavedli povinné odvody. Většina mužů odvodového věku jsou obézní, nebo nemocní, či jinak znevýhodnění. Povinné očkování proti Covidu je ochromí ještě víc, takže Amerika prakticky žádnou armádu nemá. A to nebereme v úvahu pohlavní úchylky, které to, co z původní armády zbylo, ji doslova rozežírá.

Je pravda, že Spojené státy mají velké výdaje v tom směru, že mají vojenské základny roztroušeny po celém světě. Stejně tak nakupování součástek pro vojenskou výrobu je vedeno na podivné bázi, kdy určité (protekční) firmy zakázky dostanou a jiné ne. Součástky jsou kupovány od různých dodavatelů, což je velice drahé hospodaření a to všecko dohromady vyžaduje víc a víc peněz. Stalo se – a byla z toho řádná aféra – že vláda kupovala určitou součástku za 85 dolarů. Někteří začali pátrat co je to za věc, že je tak drahá. Ukázalo se, že to bylo obyčejné kladivo!

Ta nevýhoda ve Spojených státech je spojení zbrojařského průmyslu s politikou. Jedni podporují druhé, jak se říká – ruka ruku myje a to se prodraží. Jako další, všichni američtí politikové patří k „deep state“ politické bažině, neboli skryté garnituře a takoví lidé vidí všecko pouze jako mechanismus k získání větší moci a nadvlády nad druhými. Ten, kdo mezi toto bahno nepatří, ten se do politické funkce nedostane.

Spojené státy by mohly mít armádu jako nikdo na světě a vůbec by to nestálo moc. Mohli by mít ta nejlepší letadla, ty nejlepší tanky a všecko vybavení a vůbec by to nemuselo být drahé. Jenže pokud tyto politické „elity,“ které se jako rakovina rozlezly po celém Washingtonu, budou dál u moci, ta možnost něco takového vybudovat a vyrobit je velice malá.

Když President Biden říká, že se postavíme Rusku a porazíme je, tak má člověk chuť se ho zeptat: „A s čím je porazíme? S čím?“

AUTOR: Jane Kaufman