JAK JE TO S „TAJNOU SVĚTOVOU VLÁDOU“ …PRO LEPŠÍ POCHOPENÍ RUSKA

Andrej Fursov

Britská královská rodina je součástí světové elity (foto REUTERS)

Ale většina západních politiků, včetně D. Camerona a B. Obamy – nikoli  (foto REUTERS)

Ano, v poslední době se aktivně upozorňuje právě na linii konfrontace „Rothschildi – Rocefellerové“. Takový vztah skutečně existuje. Sehrál významnou roli ve XX. století a vinul se jak červená nit všemi důležitými událostmi, včetně první světové války, kdy vítězství bylo na straně Rockefellerů. Je zajímavé, že tato konfrontace začala v Ruském impériu – na ropných polích v Baku. Tam Rockefellerové sponzorovali stávku dělníků v zóně náležející Rohtschildům. Také bolševici skupiny Fioletova organizovali stávky, aktivní roli tam hrál Koba – Stalin. Ruské impérium s jeho ropou z Baku, přesněji západní majitelé tohoto černého zlata, byli hlavními konkurenty rockefellerovské Standard Oil na počátku XX. století. V důsledku revoluce v roce 1917 Standard Oil (přesněji část společností, na které ho formálně rozdělili v USA) se stal absolutním lídrem. Rothschildi okamžitě po smrti Stalina „vstoupili“ do SSSR, i když s přidruženými společnostmi (např. De Beers Oppesnheimer) byl SSSR neustále v kontaktu. S Rockefellery stalinský SSSR především v první polovině 30. let pracoval velmi aktivně, ale po smrti Johna Rockefellera v roce 1937 intenzita poklesla. Druhý příchod Rockefellerů (a spolu s nimi i Warburg) do SSSR se uskutečnil v roce 1973 téměř přesně s příchodem J. Andropova do politbyra. 

Velmi zajímavé! A nynější fáze bojů Rothschildů a Rockefellerů?

To už je složitější. Zaprvé – kromě boje je tu i spolupráce: oba klany jsou zastoupeny prakticky ve všech vážnějších zákulisních strukturách, i když v otázce světové valuty si protiřečí a přinejmenším v tuto chvíli mají neslučitelný charakter. Zadruhé Rockefellery a Rothschildy není světový trh ohraničen, jsou tu ještě londýnské City, Vatikán, arabské a východoasijské „domy“. A to nemluvím o symbiózách klanů, velkých států a nadnárodních společností, což obraz činí výrazně složitějším. Nakonec zatřetí – cosi mi říká, že zatímco pravicí i levicí manipulovaly tytéž osoby a skupiny, totéž může být s dvojicí Rockefellerů a Rothschildů, přesně podle principu boje nanajských chlapečků s medvědem. 

Ten anebo ti „někdo“ nemusí nutně být bohatší. Peníze jsou jen funkcí moci, v jejímž základu leží ten či onen systém idejí – světských, ale častěji okultních. Informace a energie jsou důležitější než hmota, a metafyzika – než fyzika. Sapienti sat. 

Nu což, svobodné zednářství skutečně sehrálo velkou roli, zejména v XVIII. – XIX. století. Svobodní zednáři odchovali lidský materiál, který sehrál vůdčí roli v epoše revolucí 1789 – 1848 na Západě a dostali se tak k moci. Nicméně „zestátnění“ zednářství vytvořilo řadu problémů. Od konce XIX. století bylo potřeba vytvořit nové formy organizace tajných nadnárodních struktur, které by více odpovídaly nové epoše světového boje o moc, informace a zdroje. Jedná se o „Skupinu“ (aneb společnost „My“), kterou vytvořil C. Rhodes a rozvinul A. Milner, a další struktury. Zednářství nikdo nezrušil, nadále hrálo významnou roli, nicméně přestalo být jedinou a dominantní formou tajných struktur. Tak v ruské revoluci zednáři lóže „Velký východ Francie“ jednali velmi aktivně (skrze Kerenského), ale byly zde i další síly spojené s britskou rozvědkou, Rockefellery, Američany, německým generálním štábem a samozřejmě kontrarozvědkou Ruska postavené na imperiálně orientovaných bolševicích. Výslednicí těchto sil byla Říjnová revoluce.
Po druhé světové válce vznikla potřeba nových pokolení tajných organizačních struktur a ty se objevily: Bormannova Čtvrtá říše, Bilderbergský klub, Římský klub, Trilaterální komise… Mnozí jejich členové zůstali zednáři, ilumináty, členy organizace Bnai Brith a dalších, ale struktury to byly principiálně nové, zaměřené na nové úkoly. 

V základu legendy o „světovém židovském spiknutí“ (velký vklad do jejího vzniku přinesli zednáři skotského ritu) leží fakt, že od poloviny XIX. století byli Židé velmi aktivní ve sféře financí, v médiích, vědě a do značné míry v těchto sférách zaujali vedoucí postavení. Navíc to byl židovský kapitál, co propojilo na přelomu XIX. a XX. století Velkou Británii a USA, které byly před tím sto let nepřáteli. Světová židovská diaspora je velmi důležitá síla, ale zdaleka ne jediná.
Všechny hlavní mocnosti mají své vlastní dlouhodobé plány. Někdo to nazývá spiknutím, já dávám přednost termínu „projekt“. Světová historie, to je bitva projektů a jejich výslednicí.
Rusko bohužel tehdy – kromě stalinského období – svůj projekt nemělo. 

Kominterna, kterou údajně rozpustili v roce 1943 (od roku 1936 k tomu Stalin směřoval a také k ustanovení kontroly nad aktivy této levoglobalistické organizace) není ruským projektem. Je třeba říci, že do „projektu SSSR“ bylo od samého začátku vloženo nemálo cizích prvků, které měly realizovat zájmy cizích mocností a struktur (především neveřejných). Jak historie ukázala, Stalinovi se podařilo tuto nepřirozenost utlumit jen na čas, protože po jeho smrti se postupně zase zregenerovala. Spolu se zájmy přerodivší se sovětské nomenklatury tento faktor sehrál velkou roli v likvidaci projektu, přesněji souboru projektů – SSSR. 

Mám rád sci-fi a fantasy. Ale verzi, kterou mezi Američany rozšířil David Icke, nechci komentovat. Myslím si, že podobné scénáře jsou vypouštěny proto, aby záměrně odvedly pozornost od skutečných tajemství řídících struktur. A také zkompromitovat hledání tajných mechanismů historického procesu jako celku, včetně starověké historie a záhad původu člověka. 

Skutečná moc je tajná. A Bilderbergský klub má už dokonce internetové stránky. „Bilderberg“ – to je jen vnější fasáda světové elity. Klub byl vytvořen v roce 1954 ke smíření staré evropské elity, té, co podporovala Hitlera („Ghibel line“), a té, co bojovala proti nim („Guelph Line“) s Anglosasy a její integrace do jejich projektu obecně a „evrounijního“ zvlášť. Dnes „bilderbergové“ diskutují ty otázky, které jsou postaveny v reálně uzavřeném, často neformálním režimu. 

Neřídí – jen se o to pokoušejí. Přitom jak v konfliktu jeden s druhým, tak i v boji s Anglosasy. Jméno současného římského papeže „František“ je svérázné gesto-symbol smíření starých protivníků jezuitů a františkánů před tlakem ze strany Anglosasů. Spojencem těch dvou řádů je Řád maltézských rytířů, jejichž dávnou specializací je prostřednictví mezi Vatikánem, MI-6 a CIA. Maltézský řád je elementem systému „Vatikán“. Ano, vydání socialistického tábora a SSSR Američanům a nadnacionálům zosobněným Bushem starším proběhlo na Maltě, ale Gorbačov přiletěl na Maltu ze setkání s římským papežem Janem Pavlem II., který „Gorbyho“ na vydání socialistického systému a své země požehnal. Hierarchie je tedy evidentní.

Snaha přesvědčit lidi, že nějaká jednotlivé struktura – Bildrbergové, maltézští rytíři, zednáři Rothschild-Rockefellerovci a tak podobně – samostatně vládnou světu, odvádí od skutečných mechanizmů světového řízení, od celkové Sítě, nahrazujíc ji jednotlivými buňkami. Je to ještě jeden způsob, jak skrýt celé struktury (korporace, banky) za určité lidi nebo strany. Tak národní socialismus nám podávají jako činnost NSDAP a Hitlera a K°. Ve skutečnosti tvůrci nacional-socializmu a projektu Třetí říše byli především anglo-američtí bankéři a průmyslníci, korporace typu I. G. FarbenindustrieAG.
Podrobně o tom, jak tyto struktury vytvářely první podobu Evropské unie – hitlerovskou Třetí říši – je možné se dočíst ve velmi zajímavé knize Dmitrije Pěretolčina „Světové války a světové elity“

Práce Alexandra Ševjakina o tom, jak rozbíjeli SSSR, Alexandra Ostrovského o Stalinovi a pěrestrojce a Vladimíra Pavlenko o Římském klubu. Všichni tito tři autoři jsou skvělí. Velmi doporučuji také romány Olega Markjejeva a Alexandra Gery vysvětlující obrazy světa. Mimochodem – Gera i Markjejev zemřeli za záhadných okolností…

Těžko. Jsou tu klanové, etnocivilizační a – dosud i státní zájmy, které jsou těžko slučitelné. Šli by Číňané nebo muslimové pod světovou vládu? Ne. Ani Rusové by nešli. Reálné je snížení počtu tajných nadnárodních struktur, z nichž každá bude kontrolovat svůj makroregionální blok. A to má daleko ke skutečné světové vládě. Kromě toho se hroutí svět – ano, svět kapitalismu se opravdu hroutí! – zachraňují se jednotlivě, ale ne všichni spolu a v houfu. Čeká nás proto boj „houfů“. Nejrůznějších. Starých, velmi starých i relativně mladých. Uzavřené společnosti, které už jednou vznikly, zpravidla nezmizí, ale transformují se, buď to jsou žrečeské organizace starověkého Blízkého východu, Triády,  templáři, zednáři, ilumináti, anglosaské kluby, Kominterna, Čtvrtá říše a mnohé další. Hmota (lidé), energie (peníze) a informace (idey) se spojí a získávají nadlidské, nadsociální vlastnosti a začínají existovat samy o sobě, důkladně opatrujíce sebe, své hranice a přesvědčujíce okolní svět o tom, že jako organizace neexistují. Jiná věc je, že časem se transformují, přijímají nové formy („had“ svléká starou kůži a zakousne se do vlastního ocasu), vstupují do podivných vztahů jeden s druhým i s fasádními strukturami. Ale přichází den, kdy v podmínkách krize se blíží rozhodující zápas o Budoucnost a tajné struktury vycházejí na povrch a/nebo dají o sobě vědět. Myslím, že právě s tím je svázán prudce se zvyšující objem tištěné produkce o tajných společnostech. Budoucnost nastupuje a v ní zvítězí ten, kdo bude mít trumfy. Proto na otázku, v jaké valutě zachránit peníze, odpovídám: ve valutě „automat Kalašnikov“. Nebo minimálně v dobré sadě vrhacích nožů.

Andrej Fursov: 63 let; ředitel Centra ruských studií Moskevské humanitní univerzity; ředitel Institutu strategické systémové analýzy; akademik International Academy of scince (Innsbruck, Rakousko); autor více než 400 vědeckých publikací včetně 11 monografií; přednášel na univerzitách v USA, Kanadě, Německu, Maďarsku, Indii, Číně a Japonsku; člen Svazu spisovatelů Ruska; vítěz prestižních ocenění pro vědecké, publicistické a veřejné činnosti