Jak spáchat válečné zločiny – a vyváznout bez trestu

Již 21. prosince 2001 OSN prošetřovala zprávy o „urychlené popravě vězňů následně po jejich zajetí“; ve zprávách z první ruky se uvádělo, že minimálně 2 000 vězňů Tálibánu bylo ve vězeňské pevnosti Qala-e Džangi poblíž Mazár-e Šaríf v Afghánistánu „udušeno nebo zastřeleno v kontejnerových vozech“. O události informovala organizace Lékaři pro lidská práva. V roce 2009 vyšlo najevo, že administrativa George W. Bushe zabránila jakémukoli vyšetřování tohoto zvěrstva. Ani jedna osoba nebyla za tento válečný zločin postavena před soud.

Co je to „válečný zločin“? Římský statut Mezinárodního soudního dvora – který vstoupil v platnost v roce 2002, ale byl vypracován již v roce 1998 – definuje válečné zločiny jako „závažná porušení zákonů a zvyklostí, platná v mezinárodním ozbrojeném konfliktu“. Patří sem útoky proti civilistům, útoky proti těm, kteří se vzdali, útoky biologickými a chemickými zbraněmi a útoky proti lékařským a kulturním institucím.

Římský statut staví na 100 letech právního precedentu, ustanoveného Ženevskými a Haagskými úmluvami. Statut neobsahuje žádné dvojznačné výrazy, které by měli odříkávat školáci v zemích, jež mají tendence vést války.

Mezinárodní trestní soud

Spojené státy nejsou stranou Mezinárodního trestního soudu (ICC). Pomohly ustanovit tento soud, ale poté změnily směr a odmítly spadat pod jurisdikci ICC. V roce 2002 americký Kongres schválil zákon o ochraně členů amerických ozbrojených sil, který umožňuje vládě USA „použít všechny dostupné prostředky“ k ochraně vojáků před prokurátory ICC. Článek 98 Římského statutu nenařizuje státům, aby vydávaly hledané osoby z třetí strany, pokud tyto státy podepsaly „imunitní“ dohodu se třetí stranou; americká vláda proto vyzvala státy k podepsání těchto „dohod podle článku 98“, aby poskytla svým vojákům imunitu před stíháním.

Obrovské množství důkazů o válečných zločinech, které spáchaly americké jednotky a jednotky, spolupracující s USA, v Afghánistánu a Iráku, dopadá na důvěryhodnost ICC. V roce 2016, po deseti letech vyšetřování, vydal ICC zprávu, která poskytla naději Afgháncům. ICC uvedl, že existuje „opodstatněný důvod“ pro další vyšetřování válečných zločinů, spáchaných různými silami v Afghánistánu – jako je Tálibán, síť Hakkání a vojenské síly Spojených států, společně s Ústřední zpravodajskou službou. Následující rok přišel ICC s detailnějším potvrzením možnosti válečných zločinů. Od té doby se začal zvyšovat tlak na žalobce ICC.

Nátlak na Mezinárodní trestní soud

Zdálo se, že v tomto bodě vše skončí. Trumpova administrativa však dala jasně najevo trestnímu soudu prostřednictvím Johna Boltona a Mikea Pompeo, že pokud budou projednávat případ proti zájmům USA, potom Trumpova administrativa půjde osobně po prokurátorovi a soudcích.

Prokurátorce Mezinárodního trestního soudu Fatou Bensoudové byla zamítnuta žádost o vstupní vízum do USA, o něž žádala s úmyslem vycestovat do USA a vystoupit na půdě OSN. To bylo varování pro tribunál. USA daly najevo, že nebudou jednat v rukavičkách. Nedlouho poté, v dubnu 2019, soud ICC prohlásil, že nebude pokračovat ve vyšetřování případů válečných zločinů proti Spojeným státům, ani žádným válčícím stranám v Afghánistánu. Soudní dvůr uvedl, že „nebude sloužit zájmům spravedlnosti“, a nebude pokračovat ve vyšetřování.

Trump na toto rozhodnutí reagoval slovy, že ICC je „protiprávní“, a – zároveň – že rozsudek ICC je „vítězstvím nejen pro tyto vlastence, ale i pro právní stát“.

Zaměstnance ICC toto rozhodnutí ICC vyděsilo. Horlivě se snažili rozhodnutí zpochybnit, protože se obávali, že pokud umožní, aby mafiánská taktika USA zabránila jejich vlastnímu soudnímu řízení, ICC ztratí veškerou špetku legitimity. V současné době to vypadá, že ICC je zaměřen hlavně proti nepřátelům Spojených států; neproběhlo žádné velké vyšetřování jakýchkoli sil, které jsou úzce spojeny se Spojenými státy.

Prokurátorka Mezinárodního trestního soudu ICC Fatou Bensoudová podala v červnu žádost v rámci těžkopádného systému ICC, čímž v podstatě podala protest proti rozhodnutí nepokračovat ve vyšetřování válečných zločinů v Afghánistánu. K výzvě prokurátorky Bensoudyové se připojily různé skupiny z Afghánistánu, včetně Afghánské asociace obětí rodin a Afghánské organizace forenzní vědy. V září bylo v předsoudní fázi uvedeno, že bude umožněno se proti rozhodnutí odvolat. Kancelář prokurátorky Bensoudové bude nyní muset shromáždit obrovské množství důkazů, které jí umožní se odvolat, což samo o sobě může trvat až šest měsíců. Je pravděpodobné, že Trumpova administrativa již začala tlačit na trestní soud, takže obavy zaměstnanců soudu budou mít dopad na odvolání, stejně jako tomu bylo poprvé.

Británie a Mezinárodní trestní soud

Hlavním spojencem USA v těchto válkách v Afghánistánu a Iráku je Spojené království. Nedávno byl ve Velké Británii odvysílán televizní program, poskytující děsivé důkazy britských válečných zločinů v Iráku. V roce 2017 soud ICC uvedl, že má „věrohodné“ důkazy o tom, že britské ozbrojené síly se v letech 2003 – 2009 dopustily strašlivých válečných zločinů – včetně vražd, mučení a znásilnění. Nyní, vzhledem k novým zjištěním programu BBC „Panorama“, soud ICC uvedl, že bude pravděpodobně tento případ znovu projednávat.

Není pochyb, že pokud bude britský případ spravedlivě posouzen, vyvolá mnoho otázek o hlavním partnerovi v těchto válkách, jmenovitě USA. Boris Johnson, současný britský premiér, prohlásil, že chce schválit zákony, které – stejně jako v USA – zaručí vojákům imunitu. Labouristická strana Jeremyho Corbyna však prohlásila, že naopak uvítá podrobné přezkoumání.

Žádný voják by neměl být nad zákonem. Ani ti, kteří poslali vojáky do bitvy. Žádné takové vyšetřování nevyžaduje zásadnější otázky.

Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan označil americkou válku proti Iráku za „nezákonnou“. Nikdo, dokonce ani prokurátorka Bensoudová, nepředložil návrh, aby byl na lavici obžalovaných přiveden George W. Bush a jeho kabinet, a Tony Blair.

Pokud usilujeme o spravedlnost, není to jen na úrovni někoho takového, jako je Edward Gallagher; měli by to být jeho nadřízení z oblasti politiky, kdo by měl odpovídat na otázky nejen o různých válečných zločinech, ale o celé válce a zločinu jako takovém.