Jak to vidí Vidlák: Život je PES

ČESKO: Nejdřív se mi zdálo, že se mi to zdá, ale vážně to řekl. V Televizních novinách dne 29. 11. na TV Nova předseda vlády Andrej Babiš prohlásil doslova toto: „Chtěl bych lidi poprosit, aby hlavně dodržovali ty opatření, ty nařízení, a pokud ve svém okolí uvidí někoho, kdo to nedodržuje, aby se ho snažili přesvědčit a vysvětlit mu, že je to v zájmu nás všech. Že musíme být solidární, že musíme společně zvládnout tu pandemii, protože by bylo nejhorší, kdyby sme se zase vrátili do nějaké vlny …“

Jediný, kdo tady přitom dělá od jara vlny, je on a jeho parta. Nejnověji ministr zdravotnictví Jan Blatný a jeho PES sice otevřeli fitnesscentra, ale pokud by tam snad náhodou chtěl jít někdo cvičit, musí si nasadit na ústa a nos roušku! Z toho vyplývá jediné – po restauracích jsou v krachující řadě i posilovny. Každý člověk, a tím spíše dětský lékař, kterým ministr Blatný je, totiž chápe, že v rouškách se sportovat nedá. Při fyzické zátěži to člověk tak tak udýchá i za normálních okolností, ale s poslintaným a propoceným hadrem plným plísní, bakterií a virů, přilepeným na obličeji, je to zhola nemožné. Však také „ministr PES“ už otevřeně přiznal, že důvod nošení roušek v tělocvičnách není zdravotní. Smyslem opatření prý je minimalizovat cvičení uvnitř a přesunout ho ven. Zkrátka pokud lidé chtějí sportovat, donutit je to dělat venku. Skvělý nápad, když začíná mrznout, ale na rybníku není ještě ani led…

Má to však pro stát jednu velikou výhodu. Majitelé fitness center de facto možná ani neotevřou, protože v rouškách se cvičit prostě nedá a stejně jim tam nikdo normální nepřijde. Nemůžou ale žádat od státu žádnou pomoc a náhrady, protože vlídný PES jim přece dovolil otevřít.

O tom, že vládní snaha vede přesně tímto směrem, svědčí i připravovaná novela zákona o veřejném zdraví. Ta sice zdánlivě pojednává o zřízení Státní hygienické služby, úřadu, který by centralizoval krajské hygienické stanice pod jedno vedení, ale do balíčku přibaluje několik totalitních „chuťovek“.

Ministerstvo zdravotnictví by například získalo pravomoc omezit či zakázat cestování, obchody a vybrané služby. Tedy řádit jako dosud, ovšem legálně. Bez úpravy legislativy musela vláda od jara zákony obcházet. Nejprve vyhlašovala opatření místo podle krizového zákona pod rouškou zákona o ochraně veřejného zdraví – jakmile jde totiž o zdraví, nemusí stát platit škody, které svým rozhodováním podnikatelům způsobil. Kdyby nařízení stát nařizoval tak, jak měl, tedy podle krizového zákona, odškodnění by bylo automatické. To, že je to protiprávní, ostatně nakonec potvrdil i soud. Přesto jedeme v klidu dál…

Novela by tento „problém“ vyřešila velmi elegantně. Nejenže umožňuje legální řádění vlády a zavírání čehokoli, co se jí zlíbí, bez zodpovědnosti za škody, které způsobí, ale rozšiřuje to pravomoci státu podle „čínského střihu“. Návrh totiž počítá s tím, že by hygiena mohla třeba sledovat mobily infikovaných nebo domněle infikovaných lidí, přičemž se vůbec neřeší kontrola nad sledováním občanů a zneužitelnost dat. Taktika je to chytrá, protože aby si stát mohl s lidmi dělat, co chce, schová to dojemně za péči o jejich zdraví. Většina orwellovskému počinu ještě zatleská, tak, jako si dobrovolně instalovali do mobilů třeba aplikaci eRouška.

Něco podobného již vyzkoušelo ministerstvo vnitra, které připravilo novelu ústavního zákona o bezpečnosti, kde definuje různé druhy krizových situací tak, aby mohlo dělat cokoli a lidi nic. Poprvé by přitom bylo v nějakém ústavním zákoně uvedeno, že je během nouzového stavu nutné omezit občanská práva. Podmínkou pro jeho vyhlášení je sice ohrožení značného rozsahu, které nelze vyřešit standardním způsobem, ale jak jsme se již přesvědčili, za ohrožení značného rozsahu lze dnes považovat i virózu. Že mají ale ti vládní filutové pod čepicí…

Zbytečný humbuk?

Pod péči o zdraví se dá zkrátka schovat úplně všechno. Jakmile se ale začneme zabývat samotnou péčí o zdraví, a ne jenom tím, co se pod ni dá všechno ukrýt, zjistíme další pozoruhodné věci. Existují totiž naštěstí i odborníci, kteří vědí, o čem mluví, a nevyužívají mimořádné situace populisticky k posílení vlastních pozic či výhod. Poznají se podle toho, že nemění své názory podle toho, jak zrovna štěká PES nebo bliká semafor, říkají, co si myslí, a situace jim dává za pravdu.

Jedním z nich je docent Martin Balík, vedoucí lékař Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Tedy člověk, který stojí v první linii boje proti nákaze, jak média ráda opakují, aby ještě víc vyděsila lidi. První linie, boj, ta slova zkrátka evokují, že se děje něco výjimečného, podobného válce. Jak je to ale ve skutečnosti?

„Celý humbuk kolem prvních případů mi připadal přehnaný. A to zejména ve srovnání s tím, jak se k tomu stavěla odborná veřejnost a jak se celá situace přemílala v medicínských kruzích. Zpočátku u nás přibývalo deset pacientů denně a dělala se tu kvůli tomu opatření, která na čtyři měsíce prakticky zlikvidovala republiku. A opatření byla přísnější než na podzim, když tu přibývalo deset tisíc pacientů denně. Vím, že po bitvě je každý generál, ale prostě mi ta situace přišla přehnaně vyhrocená. Opakuji to v rozhovorech již od začátku dubna,“ připomněl Martin Balík v rozhovoru.

Vyvrátil zde opět několik mýtů, mimo jiné třeba ten oblíbený o tom, že koronavirus vážně poškozuje orgány a zanechává trvalé následky, a tudíž je nebezpečnější než třeba chřipka. Následky nezpůsobuje ani tak nákaza samotným koronavirem jako celkový zdravotní stav pacienta a agresivita intenzivní péče, které je v nemocnici podroben. Dvoutýdenní pobyt na ventilátoru se zkrátka podepíše na každém, ať už koronavirus má, nebo nemá. Dodal také, že 72 procent pacientů, kteří se k němu na oddělení s koronavirem dostanou, je extrémně obézních. Tyto lidi přitom ohrožuje každá viróza, nejen ta koronavirová.

I když je fakt, že virus od jara evidentně zesílil a v kombinaci s nevlídným podzimním počasím může být nákaza touto infekcí velice nepříjemná. Na rozdíl od března a dubna, kdy bychom bez politiků a médií ani nevěděli, že existuje. Zde se mimochodem nabízí jedna kacířská otázka: nepřispělo ke zmutování koronaviru třeba neustálé nošení roušek, které bakteriím, virům a plísním poskytují naprosto ideální podmínky k životu a růstu?

Kdybychom místo na toaletu chodili několik dní močit a kálet do rohu obýváku, co by tam za dobu, než uklidíme, asi tak vyrostlo? Tak se může dít v roušce, než si ji vyměníme? A nedej bože při cvičení v posilovně?

Zajímavá byla i odpověď docenta Balíka na otázku redaktora, zda dobře zvládnuté jaro přispělo k tomu, že je teď epidemie silnější, protože se v létě situace podcenila. „Dobře zvládnuté jaro? Myslím si, že jsme ho totálně zpackali. Tehdy to tu řídila parta ambiciózních datových analytiků, kteří uměli programovat v excelu. Zásadním způsobem tu ovlivňovali politiky, kteří tu pak udělali naprosto hysterický lockdown. A ten tu na čtyři měsíce poničil školství, zavřel hranice a celkově republice zařízl veškeré sociálně-ekonomické rezervy, které měla.“

Proto je podle něj třeba vidět i za horizont tabulek s počty nakažených a nicneříkajících mediálních čísel a uvědomovat si následky zavření ekonomiky. Koronavirus totiž přináší obrovské množství lidí, kteří přišli a přijdou o živobytí, zkrachované podniky, rozbité pracovní týmy i rozpadající se rodiny. A také bude přibývat pacientů s kardiovaskulárními a onkologickými potížemi, neboť nefunguje standardně lékařská péče, protože doktoři musí řešit jenom covid-19, a též roste počet lidí s depresemi. Nemluvě o „šílenosti“ v podobě uzavření škol, které napáchalo „zvěrstvo“ na mladé generaci.

Jediné štěstí našich politiků tak možná spočívá v tom, že jsou Češi velmi závistivý a nepřející národ; a proto si vláda i přes to, co provádí, drží stabilně velkou podporu. Významná část národa totiž v rámci třídního boje, který u nás ani po roce 1989 neskončil, přeje ostatním jen to nejhorší, v tomto případě krach všem podnikatelům, sousedům a vůbec všem, kteří by se mohli mít stejně nebo lépe než oni.

Ke své smůle si podporovatelé vládní politiky neuvědomují, že po krachu velké části soukromého sektoru dopadne nezaměstnanost i zchudnutí ekonomiky také na ně, protože je nebude mít kdo zaměstnat. A v případě, že jsou státními úředníky, kteří si myslí, že mají své jisté, na ně nebude mít kdo pracovat, a tak přijdou o práci nebo část platu taky. Tak daleko ale tito „soudruzi“ nevidí, a tak jim zatím nijak zvlášť nevadí, že život je PES. Zvlášť když třeba sedí doma, nic nedělají a berou za to (zatím) plat.

Jistě, pane premiére

Tím se dostáváme zpět k panu řídícímu a jeho apelu na „zodpovědnost“, neboť každý, kdo nedodržuje nesmyslná nařízení, je podle něj nezodpovědný. Ten jeho estébácký tón je prostě neuvěřitelný. Co si tak představit pod pojmem přesvědčit někoho, aby nosil zdraví škodlivou roušku nebo nepil pivo na ulici, v podání bývalého agenta komunistické tajné policie? Verbální agresivitu, fyzický útok, nebo jenom tradiční, jarem prověřené udávání?

Ještě šílenější než premiérova rétorika je ale fakt, že s ní velká část Čechů souhlasí. Již ne zřejmě tak velká jako na jaře a v minulých letech, kdy jsme to po 30 letech dopracovali znovu málem k vládě jedné strany (té samé, jen s trochu modernější rétorikou), ale přesto vzhledem k okolnostem dosud překvapivě početná.

Potvrdil to nedávný průzkum agentury Median, ve kterém padla mimo jiné otázka, kdo může za současnou koronavirovou krizi. Podle ředitele Medianu Přemysla Čecha z průzkumu plyne, že lidé stále slyší na slova premiéra Babiše. „Na výsledku této otázky mě zaujalo především to, že nám vyšlo téměř přes kopírák to, co říká vláda – respektive pan premiér – říká. Tedy, že za současnou koronavirovou krizi mohou neukáznění lidé,“ řekl a dodal, že ho postoje respondentů překvapují. „Populace je rozdělena zhruba půl na půl. Myslel jsem si, že procento těch lidí, kteří řeknou, že za to může vláda, by mohlo být větší. (…)“

Kdy za to bude moct vláda? Až tehdy, kdy tito „zodpovědní“ lidé zjistí, že jim stát přestal platit za to, že nic nedělají, neboť stojí státní finance před bankrotem, jejich zaměstnavatel zkrachoval a začne se z důvodu nedostatku financí propouštět i ve státní správě? Nic jiného tyhle „rouškaře“ zřejmě z epidemie nevyléčí.

Autor: Milan Vidlák

Zdroj: https://www.casopis-sifra.cz/