Jakub Železný začal na ČT vyhrožovat, že vyhodí ze studia kohokoliv, kdo se dotkne Milady Horákové! Česká televize už je zprivatizované médium, něco nám uniklo? A kdo doopravdy byla Horáková? Socialistka, poslankyně za ČSNS, hlasovala v jedné linii s komunisty Klementa Gottwalda, založila Svaz přátel SSSR, stala se místopředsedkyní svazu, v roce 1946 v Moskvě v hotelu National utajeně jednala s členy Nejvyššího politbyra ÚV KSSS a chtěla být ministryní zahraničí místo Jana Masaryka! Proč je Pražská havlérka tak fascinována ženou, která obdivovala národní socialismus a měla úzké vazby se Stalinovým politbyrem?

ČESKO: Nikomu zřejmě nemohlo uniknout 70. výročí popravy Dr. Milady Horákové, která byla 27. června 1950 popravena za vyzvědačství a velezradu. Česká televize již od pátku jede nekonečné pásmo pořadů a připomínek k údajné vraždě této bývalé poslankyně Národního shromážděni za Československou stranu národně socialistickou. Původně jsem na toto obskurní a propagandisticky masírované téma nechtěl žádný článek napsat, ale změnil jsem názor poté, co buržoazní synek Jakub Železný, syn bývalého ředitele TV Nova Vladimíra Železného, v roli moderátora České televize, uveřejnil na Twitteru výhrůžku 10 milionům obyvatel České republiky.

A to takovým způsobem, že to opravdu zasluhuje pozornost. Otec Jakuba Železného, Vladimír Železný,  v divoké arbitráži v roce 2003 s prezidentem Světového židovského kongresu Ronaldem Lauderem připravili Českou republiku o hezkých 10,5 miliardy korun za zmaření investic Lauderovy americké společnosti CME v ČR. A dnes o 17 let později, jeho synek na veřejnoprávní televizi, který je placen z peněz občanů na základě koncesního výpalného, vyhrožuje těm samým občanům způsobem, že se to nemůže nechat jen tak bez povšimnutí. K čemu tedy došlo?

Moderátor České televize vyhrožuje 10 milionům občanů, že kdo bude mít jiný názor na Miladu, vyhodí ho ze studia

Jakub Železný na Twitteru napsal [2], že kdokoliv se dotkne Milady Horákové v pořadu na ČT, který bude moderovat, tak dotyčného hosta prostě ze studia vyhodí. Není jasné, jestli by Jakub Železný se této úlohy zhostil sám a nepohodlného oponenta v názorech na Dr. Horákovou by chytil za límec a vyvedl ze studia, anebo by zavolal ochranku, hlídače, vyhazovače, nebo jiné opatrovatele Pravdy & Lásky na K(rk)avčích horách, ale tento moderátorův výrok je v rozporu s kodexem ČT, který jasně hovoří o tom, že Česká televize má být nestranná a měla by nechat zaznít všechny názory.

Při památce Vaší oběti, vědomí, jak mučivým způsobem Vás komunisté zavraždili a nedali Vaší milované dceři Váš poslední dopis, slibuji: Když kdokoli (byly takové pokusy) v @CzechTV zkusí jen slovem se Vás dotknout, budu-li moderovat já, ze studia takového hosta prostě vyhodím. J. pic.twitter.com/V0I9uKruHi

— Jakub Železný 🇨🇿 (@JakubZelezny) June 27, 2020

To, že se to tak neděje, to je i důvod, proč poslední volby do Rady ČT dopadly tak divoce a neobvykle, kdy za členy rady byl zvolen nejen Luboš Xaver Veselý, ale i Hana Lipavská. Oba dva jsou od té chvíle terči neustálých útoků ze strany redaktorů redakcí na Kavčích horách a situace houstne každým dnem, dokonce se hovoří o tom, že v ČT se opět bude stávkovat a budou spacáky, pokud nedojde k odvolání obou zmíněných radních. To je prostě válka. A výrok Jakuba Železného do této války dokonale zapadá. Jenže, co je důvodem takové alergické reakce a umanutosti kvůli Horákové? Toto si musíme důkladně rozebrat.

Marxismus vs. Neomarxismus

Pokud čtete Aeronet, tak víte z mých článků, jaký je rozdíl mezi marxismem a neomarxismem. Neomarxismus současného liberálního západního světa není rozšířenou nebo modernizovanou formou marxismu, jak by předpona “neo” mohla matoucím způsobem evokovat, ale je převrácenou hodnotou marxismu. Pokud máte rádi matematiku a orientujete se v ní, potom víte, co je to převrácená hodnota. V politice převrácenou hodnotou je inverze tezí a hodnot, takže nelze mluvit o opaku rámce hodnot, ale o jejich naprosté redefinici v rámci úplně jiných definic.

Zatímco marxismus prosazoval třídní boj s vedoucí úlohou dělnické třídy, boj proti vykořisťování dělníků a boj proti kapitálu, tak naproti tomu neomarxismus prosazuje genderovou, rasovou a sociálně-kulturní rovnost, přičemž veškerou moc v neomarxismu nedrží žádná ze tříd, ale pouze nejmenované, skryté a globální elity. Jak sami vidíte, převrácené hodnoty marxismu v podobě neomarxismu tak proto nemají s marxismem téměř nic společného, s výjimkou ulice a procesů revoluce a rozvratů z ulice, a společným znakem je i násilí a násilné prosazování cílů.

Milada Horáková byla průkopnicí liberálního socialismu, předchůdce neomarxismu. Hlasovala spolu s komunisty, založila Svaz přátel SSSR

A přesně toto můžeme vypozorovat v procesech České televize a ve vystupování Jakuba Železného. Pokud se někdo dotkne jeho favoritky a modly, okamžitě vyhrožuje represí a chce hosty ze studia vyhazovat. Žádné diskuse, žádné polemiky, ale rovnou ven a pryč ze studia. A tím se právě dostáváme k jádru samotné věci. Proč Pražskou havlérku a moderátory ČT tak silně rozrušuje zrovna Milada Horáková? Jednomu by se zdálo, že Dr. Milada Horáková musela být jakýmsi poválečným demokratickým a západním etalonem kapitalismu a svobody, ale přitom nic nebylo vzdálenějšího pravdě.

Dr. Milada Horáková nebyla demokratka, byla to socialistka, která předstihla svoji dobu a již koncem 40. let minulého století začala razit neomarxismus, i když zatím jen jeho ranou formu. Nebyla totiž v roli pravičáka, ale v roli liberálního socialisty v době, kdy o tezích evropské globalizace nikdo nic nevěděl. Proč se Pražská havlérka klaní Horákové, to je kvůli tomu, že nereprezentovala kapitalismus a demokracii, ale liberální socialismus, předvoj neomarxismu.

Jako poslankyně Národního shromáždění za ČSNS hlasovala vždy jednotně s komunisty, nikdy nehlasovala proti nim, dokonce se ani nezdržovala hlasování při komunistických návrzích znárodňování velkoprůmyslu, proti čemuž ostře vystupovali agrárníci, ale ČSNS hlasovala spolu s komunisty. Poválečné znárodňování probíhalo už od roku 1945 s cílem koordinovat zdroje průmyslu při obnově Československa po válce, ale bylo v rozporu se všemi demokratickými a hlavně majetkovými a kapitalistickými principy, kterými se jindy dnešní demokraté zaštiťují. Milada Horáková jako socialistka neměla s hlasováním pro znárodňování žádný problém. A tak v roce 1946 založila Svaz přátel SSSR, jehož se stala místopředsedkyní.

O její smrti rozhodla už 4 roky předtím utajená schůzka s nejvyššími hlavouny Stalinova politbyra v moskevském hotelu National a Noskova StB začala mít obavy o vnitřní bezpečnost strany

Byla proto v témže roce pozvána do Moskvy, kde ji ubytovali v hotelu National, kde jednala s představiteli Nejvyššího politbyra ÚV KSSS a existuje podezření, že mohla být naverbována sovětskou NKVD, která se právě v průběhu roku 1946 již transformovala do KGB. Její poprava v roce 1950 byla oficiálně vedena za vyzvědačství pro západ, ale mezi členy StB po listopadu 1989 dodnes kolují dokumenty a informace, že Noskova StB ji podezřívala, že donášela informace naopak právě na české komunisty do Moskvy. Nemohli kvůli tomu Dr. Horákovou popravit za vyzvídání pro SSSR, to by byl krok proti J. V. Stalinovi, ale mohli ji obvinit ze špionáže pro západ a potom popravit se souhlasem Moskvy jako západní špionku. Přitom Horáková se stýkala hlavně se sovětskými zástupci v Praze a věnovala se sociálním otázkám péče o zdraví, zaměstnanosti a denacifikací české státní správy. Nebyla to žádná obdivovatelka Churchilla.

Veřejně šířený příběh o tom, že Milada Horáková byla popravena kvůli tomu, co mohla vynést na západ, byla naprostá zástěrka, protože Horáková byla přesvědčená socialistka a měla velmi čilé vztahy se sovětskou diplomatickou misí v Praze, o čemž zjevně komunisté okolo Klementa Gottwalda věděli, a proto na Dr. Horákovou nasadili agentku a důstojnici StB Zdeňku Patschovou, která civilně pracovala jako politička a soudkyně. Horákové de facto dělala řídící důstojníci a snažila se Horákovou přetáhnout z ČSNS do KSČ.

Horáková to odmítala, protože jako členka ČSNS vyčnívala nad ostatní členy strany, ale uvnitř obrovské KSČ by měla mohutnou konkurenci mezi tehdy vyrůstajícími kádry, kteří se drali nahoru k moci. Poté, co ministr zahraničí Jan Masaryk v březnu 1948 vyskočil z okna svého pokoje na Pražském hradě, a podle jiných indicií byl vyhozen, tak Milada Horáková rezignovala na post poslankyně a očekávala, že díky Stalinovi a úzkým vztahům, které v roce 1946 navázala v Moskvě s předáky Nejvyššího politbyra ÚV KSSS, bude jmenována ministryní zahraničí. Jenže, to se nestalo.

Horákové se nešlo zbavit ve chvíli, kdy měla těsné a vřelé vztahy s moskevským politbyrem

Místo Horákové se stal ministrem zahraničí komunista Vlado Clementis, který byl později v procesu s Rudolfem Slánským a dalšími také popraven. Historik Jan Berwid-Buquoy na svém blogu napsal [3] velmi pěkný faktografický článek o Miladě Horákové, ale chybí v něm zásadní poznatek, a to bylo operativní nasazení Milady Horákové. Ze všech svazků StB, které po roce 1989 byly odkloněny a přesunuty do soukromých rukou a máme v redakci možnost čerpat z jejich určitých zdrojů, nevyplývá ani jeden důkaz a náznak, že by StB koncem 40. let tzv. zahájila vyšetřování Milady Horáková pro špionáž ve prospěch západních zpravodajských služeb, ale objevují se tam jiné informace.

Samotný proces byl sice připravený tak, aby se hovořilo o vyzvědačství pro CIA a MI6, ale Noskova StB byla přesvědčena, že Milada Horáková se celou dobu od roku 1945 setkávala pouze s lidmi s extrémně těsnými vazbami na Kreml a tehdejší Nejvyšší politbyro ÚV KSSS. Jestli Horáková mohla představovat v něčem hrozbu pro KSČ, tak to bylo pouze to, že mohla donášet do Moskvy na české komunisty. Z její podezřelé schůzky v říjnu v roce 1946 v Moskvě v hotelu National totiž neexistuje naprosto žádný záznam, protokol, naprosto nic a Horáková o rozhovorech s aparátčíky Nejvyššího politbyra v Moskvě nikdy nenapsala a nesdělila nikomu ani slovo. Noskova StB v červnu 1947 kvůli tomu zřídila dokonce útvar vyšetřování.

StB zahájila Miladu Horákovou jako “ženu s čamadánem”, takže v sekčním rozpracování Noskovy StB jako “donašečku” informací do Moskvy, nikoliv na západ

O dva měsíce později po návratu Horákové z Moskvy, tedy přesně 12. prosince 1946, publikovala článek k výročí československo-sovětské smlouvy o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci. Článek nazvala Dějinné jubileum a pěla v něm ódy na Sovětský svaz, varovala před tím, že se Československo nesmí odvrátit v poválečných procesech od východu, ale rovněž apelovala, že Moskva musí pochopit, že české země jsou historicky a kulturně svázány i se západem.

V tomto pohledu se projevila jako klasická liberální socialistka, která na bázi socialismu chtěla budovat partnerství na ose Východ-Západ. A to je co? To je agenda globalizace a neomarxismu. V té době tedy neomarxismus v plenkách, protože Horáková tím propagovala sociálně-kulturní rovnost mezi Východem a Západem. V té době to bylo hodně naivní, ale tím, že byla Milada Horáková popravena, se stala mučednicí globalistů a neomarxistů. A právě kvůli tomu je okolo výročí smrti Milady Horákové takový řev na České televizi a dalších MSM médiích.

Největší absurditou okolo Milady Horákové je, že největší hrozbu představovaly její úzké styky s Moskvou a politbyrem ÚV KSSS, čehož se báli komunisté v Praze jako čert kříže. Bylo všeobecně známé, že J. V. Stalin byl paranoidní a všude nasazoval své lidi a informátory, aby měl přehled o tom, co se děje. Horáková si myslela v březnu 1948, že po smrti Jana Masaryka bude ministryní zahraničí, ale že ji Moskva zradila a nezatlačila na komunisty v Praze, aby ji opravdu ministryní jmenovali. Jenže, v této věci se podle všeho Milada Horáková šeredně spletla. Moskva podle našich informací opravdu doporučila Gottwaldovi “zvážit” jmenování Horákové ministryní zahraničí, ale podle svodek StB zasáhl přímo Václav Nosek, tehdejší ministr vnitra a šéf StB, který varoval Ústřední výbor strany před Miladou Horákovou jako před “ženou s čamadánem”. To byla mezi pracovníky StB přezdívka pro lidi uvnitř strany, resp. státu, kteří donášeli anebo byli podezřelí z donášení do Moskvy na české soudruhy v Praze.

Horáková začala představovat vnitřní hrozbu pro Gottwaldovu KSČ ve chvíli, kdy začala přijímat kroky ke svému dosazení do funkce ministryně zahraničí a dovolávala se tlačenky z Moskvy

Noskova StB proto od poloviny roku 1948 rozehrála operaci na likvidaci donašečů informací z ČSR do Moskvy, která ale byla přikryta příběhem na zamaskování. Oficiálně byli vytipovaní donašeči označení za spolupracovníky naopak západních tajných služeb, a to takovým způsobem, aby tomu sovětská KGB ráda a sama uvěřila. Do skupiny obviněných k Horákové tak byli přiřazeni skutečně Moskvě nepohodlní lidé, kteří šli otevřeně proti Moskvě a proti proletariátu, jako např. Oldřich Pecl, bývalý majitel dolů, nebo Záviš Kalandra, který kritizoval marxismus a V. I. Lenina. Milada Horáková ve skupině obžalovaných přitom působila jako zjevení, ale protože byla ve skupině spolu se zjevně protisocialistickými kádry, Moskva žádná podezření nepojala a opravdu byla přesvědčena, že Milada Horáková, věrná a oddané socialistka, začala donášet pro západ.

Byla to mezi nimi jediná přesvědčená a oddaná socialistka, která se nescházela s americkými nebo britskými diplomaty v Praze, ani nekoketovala s tehdejší buržoazní kavárnou v Praze, ale byla oddaná socialismu, hlasovala spolu s komunisty a měla těsné vazby s Nejvyšším politbyrem v Moskvě. Chápete? Milada Horáková představovala hrozbu pro KSČ, pokud by se dostala do strany, byla by to katastrofa pro komunisty, a proto byla odstavena. Jenže nebylo snadné vzepřít se Moskvě a nejmenovat ji ministryní zahraničí na přání politbyra v Moskvě. Takže, Noskova StB musela z Horákové udělat vyzvědačku pro západní mocnosti, aby Horáková ztratila ochranu Moskvy. A podle všeho se ukázalo, že Moskva tomu opravdu uvěřila, když byla Horáková včleněna do skupiny protisocialistických kádrů a lidí z buržoazie a tehdejší pravicové inteligence.

O rok později po popravě Milady Horákové začaly v Československu monstr-procesy s předáky KSČ stejně tak jako tak, KGB měla uvnitř KSČ v té době už armádu informátorů. Horáková ale v roce 1946 mohla být první…

Milada Horáková se tak stala obětí vlastních vysokých ambicí. Není nikde důkaz, že opravdu na komunisty do Moskvy aktivně donášela, ale pouhé podezření, paranoia a neexistující záznam a podrobnosti o její schůzce s vysokými kádry Stalinova politbyra v hotelu National v Moskvě v říjnu 1946 opravdu podle všeho dovedly lidi okolo ministra vnitra Václava Noska k rozhodnutí zbavit se Horákové. Buď na základě opravdu nějakých důkazů, nebo jen na základě obav, pro jistotu partaje.

Komunisté se v Praze bránili vnitřnímu nepříteli marně, nakonec stejně o rok později v roce 1951 začal monstr-proces se skupinou Rudolfa Slánského, který byl spuštěn na základě nasbíraných materiálů sovětské KGB o rozvratné činnosti uvnitř KSČ. KGB tak opravdu budovala uvnitř Gottwaldovy partaje síť informátorů a sami se snadno domyslíte, že Milada Horáková mohla být, anebo mohla být považována, za jednoho z nich, i když nebyla členkou KSČ, ale měla úzké vazby s Nejvyšším politbyrem ÚV KSSS. Je proto absurdní, že v roce 2020 synkové z buržoazních rodin se čílí a vyhrožují českým občanům, když začnou odkrývat souvislosti okolo ženy, která se nestala soudružkou, ale jinak dělala všechno pro budování socialismu a proletariátu. Takže, jak se to říká? Ano, Česko snese fšecko.

-VK-

Šéfredaktor AE News