Jaroslav Tichý: Další našlápnutí vlády na hrábě

ČESKO: Před velikonočními svátky projednala naše sněmovna vládní návrh úpravy zákona o ČNB, kdy namísto povolení měnového financování (a tedy provádění přímých operací mezi vládou a ČNB za účelem financováním zvýšených potřeb státního rozpočtu) byl v rozporu s očekáváním odsouhlasen odkup vládních dluhopisů zahraničními bankami a tedy naše další zadlužování prostřednictvím cizích bank, a to fakticky za bezpracný zisk pro tyto banky, který odejde opět do zahraničí. Další vývoj dal v krátkosti za pravdu mému kritickému článku na Outsider Media z 13. 4. 2020 na toto téma. Současně ale otevřel další témata, na která jsem chtěl v blízké budoucnosti upozornit. Učiním tak tedy již při této příležitosti.

Následek chybného vládního návrhu i následující špatné úpravy zákona o ČNB odsouhlasené ve sněmovně na sebe nenechal dlouho čekat. Dokonce to trvalo kratší dobu, než by se čekalo. O co se jedná?

Vše se ukázalo v plném světle na základě pozdějšího vyjádření premiéra Babiše o tom, že by se ČNB mohla podělit se státem o svůj zisk za předchozí rok a dále snížit úrokové sazby.

Co k tomu říci?

Tak především to, že škemravý tón premiéra není na místě, odpovídá ale znění zákona o ČNB, který ač před několika málo dny měl být upravován s ohledem na potřeby státu a vzniklou mimořádnou situaci, vinou vlády ale i sněmovny v potřebném směru a rozsahu upraven nebyl.

Ano, ČNB, její bankovní rada ani žádný z členů této rady skutečně nesmějí podle stávajícího znění zákona o ČNB přijímat ani vyžadovat pokyny od prezidenta, vlády, parlamentu, správních úřadů ani jiného subjektu. A pokud zejména toto ustanovení v zákoně o ČNB nezměníme, nepohneme se vpřed. A to se také stalo. Výsledkem je pak to, že se celé financování pro naše podniky a OSVČ zbytečně zpozdí a prodraží a že opět nadbíháme zbytečně cizímu kapitálu za naše peníze. Jak jinak. Občané to přece zaplatí.

Logickou a přitom nezodpovězenou otázkou ovšem je, proč taková úprava zákona o ČNB nebyla ve vládním návrhu zákona předložena do sněmovny a proč tuto chybu nikdo ani ve sněmovně nenapravil.

V této souvislosti nelze si nepoložit přinejmenším tyto zásadní otázky:

• Proč máme takové ustanovení o centrální bance vůbec v zákoně, když v jiných zemích EU (např. v Rakousku) tomu tak není? Výmluvy na požadavky EU zde tedy neobstojí.
• Kdo je vůbec vlastníkem ČNB? Ze samotného zákona to nevyplývá, banka není ani vedena u nás v rejstříku společností. Např. v Rakousku je vlastníkem centrální banky OeNB rakouský stát. A u nás?

To podstatné v úpravě zákona nově schválené sněmovnou tedy chybí, tedy povolení měnového financování pro ČNB a vyjasnění vlastnických poměrů ČNB a potvrzení jejího vlastnictví naším státem a z toho vyplývající úprava vztahů mezi prezidentem, vládou a ČNB.

Bez uvedené úpravy příslušného zákona tato centrální banka pod názvem Česká národní banka nemůže být ani česká ani národní. Ukládat si pak státní devizové rezervy u banky s nevyjasněnými vlastnickými vztahy je hazardem, což se nám potvrdilo již v případě zlatých rezerv zašantročených bývalým guvernérem Tošovským. Komu se tehdy on vlastně zodpovídal? S jak velkou ztrátou se teď bude ČNB zbavovat dluhopisů, za které Tošovský naše zlaté devizové rezervy vyměnil? Komu se zodpovídají pozdější vedení ČNB za ztráty z titulu vesměs nesmyslných intervencí proti koruně, které budou nabývat reálné podoby při přibližování směnného kurzu koruny k paritě její kupní síly? Doplácíme přitom na ně průběžně my, občané a firmy v ČR.

Úpravu zákona o ČNB je třeba provést, a to i s ohledem na vývoj ve světě, kde dochází k deprivatizaci (zestátňování) centrálních bank (viz FED, ale i další), pokud již nebyly ve vlastnictví státu (např. Rakousko). Opět jsme na chvostu dění v Evropě a stále jen na něco čekáme. Tedy opět za pět. Proč tak soustavně a cíleně škodí naše vlády a parlament našemu státu a jeho občanům?

Jinou, avšak související otázkou je dosavadní činnost ČNB, která jde často nejen proti hospodářské politice vlády, nýbrž i proti vývoji v okolním světě. Dochází tak k tomu, že ČNB obvykle zvyšuje úrokové sazby v době, kdy je třeba je snižovat, což centrální banky v jiných státech dělají (a naopak) a nesmyslně intervenuje proti koruně, čímž na jedné straně prodražuje naše dovozy, na druhé straně fakticky napomáhá k nižším volnoměnovým inkasům při exportu výrobků z ČR. (Kvůli podhodnocené koruně se naši exportéři spokojí i s nižším inkasem ve volné měně, zbytek inkasa „doženou“ podhodnocenou korunou). Tím je snižován tlak na inovace výrobků českých firem, na produkci výrobků s vyšší přidanou hodnotou a na naši konkurenceschopnost na zahraničních trzích, kdy místo kvalitou výrobků, jejich přidanou hodnotou a jejich inovacemi konkurují české firmy často pouze cenovým dumpingem.

Především z důvodů intervencí proti koruně má dnes ČNB značné devizové zásoby, avšak s nimi též velký problém. Je s nimi svázána velká účetní ztráta, která se bude v praxi měnit ve ztrátu skutečnou v souvislosti s postupnými kroky ke zreálnění kursu Kč vůči dalším měnám, především pak ale vůči paritě její kupní síly (cca 18 CZK/EUR). Rozdíl oproti stávajícímu směnnému kurzu (cca 27 CZK/EUR) je enormní, enormní budou též skutečné ztráty při postupném zreálňování kurzu koruny. Vedení ČNB při svém právě avizovaném stanovisku tak zřejmě propase možnost „spláchnout“ problém, který si jak toto její vedení, tak i vedení předchozí vytvořily.

Na druhé straně je ale třeba objektivně říci, že zisk banky z loňského roku ve výši 57,9 mld. Kč odsouhlasený bankovní radou na krytí ztrát předchozích období je za normální situace rozhodnutím správným a logickým, byť sám o sobě nebude na krytí ztrát nabíhajících při zreálňování kurzu koruny zdaleka postačovat. Otázkou ovšem je, zda jsme v normální situaci či nikoliv.

Každopádně měl premiér Babiš hovořit o využití velkých devizových rezerv ČNB k financování navýšených nákladů rozpočtu v souvislosti s koronavirem namísto škemrání o pouhou část zisku ČNB za rok 2019.

I přesto reakce vedení ČNB, které se postavilo zcela přezíravě jak k pomoci naší zemi v nastalých problémech, tak i způsob jeho komunikace s premiérem pouhým vzkazem přes tiskovou mluvčí, není adekvátní. Krom toho nebere ani v potaz trend ve světě směřující k zestátnění centrálních bank a k řešení následné otázky jejich další potřebnosti a možného využití. Zanedlouho přitom může dojít k tomu, že na základě další změny zákona o ČNB bude vedení ČNB předvoláno do Strakovky, aby tam předalo klíče od uzavřené banky.

Pro tuto chvíli ale platí, že za chyby se platí. Vláda Andreje Babiše opět (pokolikáté už?) našlápla vlastní vinou na hrábě a efekt se vzápětí dostavil. Jinak to ani nefunguje. Lze jen doufat, že vláda se poučí a zjedná v předmětné záležitosti ve spolupráci se sněmovnou obratem nápravu. Možnost k tomu má. Upozornit na to je i hlavním cílem tohoto článku.