Je Trump jenom promarněná šance?

USA: Ani nevím, jak nazvat svůj dnešní článek. Světu vládne zločinný režim, který navíc zešílel a má ve svém čele malého Caligulu, což je i na běžné poměry zmíněného zločinného režimu opravdu silná káva. Jako do Caliguly byly vkládány naděje i do Donalda Trumpa. I já jsem věřil, že přinese pozitivní změnu a zboří nadvládu deep state a vrátí moc zpět do rukou národa, do rukou obyčejných lidí, občanů, voličů. A stejně jako Caligula i Trump se ukázal jako promarněná šance.

Zatímco před svým zvolením pronesl slova, která jasně ukazovala, že si uvědomuje hlavní hrozbu (především pro USA, ale domyšleno do důsledků samozřejmě i pro celý svět), když jasně identifikoval zločinné struktury deep state, zločinné struktury fakticky nekontrolovatelné politické moci ale i nekontrolovatelné moci finanční a moci represívní (jak vnitřní – stovky nekontrolovaných a nekontrolovatelných tajných služeb USA fízlujících na každého člověka na této planetě; tak vnější – nejvyzbrojenější armáda světa, společně s vazaly pak několikanásobně převyšující vojenskou sílu celého zbytku světa; navíc nejšílenější armáda světa, armáda země, která má – zatím oprávněný – pocit vlastní beztrestnosti.)
https://youtu.be/NUidFwKeVrM

Hned po inauguraci ale Trump přinášel jedno zklamání za druhým. Jen slepá víra ve stylu „naděje umírá poslední“ ještě může hledat v Trumpovi jakoukoli, byť sebemenší naději na pozitivní změnu. Zoufalá slepá víra, že Trump je pozitivní změna je vidět u řady „disidentů“ – jak u nezávislých autorů u nás, tak i v USA. Na příkladu USA bych zmínil ve vztahu k Trumpovi až komicky podlézavý a nekritický web Prison Planet a Alexe Jonese, který ač jinak velmi kriticky přemýšlející, ve vztahu k Trumpovi je tak zoufale doufající a tak zoufale věřící, že i ta největší Trumpova chyba, i ten největší Trumpův zločin je vlastně „pozitivní“. I Trumpovo hovno by mu vonělo po fialkách.

Prvním varováním, prvním signálem, že Trump se podvolil temným strukturám deep state a proměnil se z nositele změny na natěrače fasády, byl případ, kdy Trump obětoval hlubokému státu generála Flynna, jednoho ze svých nejvěrnějších a nejcennějších podporovatelů. A to jen kvůli absurdním obviněním, že Flynn zajišťoval pro Trumpa „ruské zmanipulování amerických voličů ke zvolení Trumpa prezidentem“.

Vlastně ještě před tímto případem Trump jasně ukázal, že i v jeho případě vše před volbami bylo jen obvyklé podvádění voličů – i když v daném případě Trump velice otevřeně pojmenoval a identifikoval hlavní problémy odcizení moci od amerických občanů. A tak zatímco před volbami řekl na adresu famiglie Clintonů doslova „Clinton’s are criminals, remember that, they are criminals“ (Clintonovi jsou zločinci, pamatujte si to, jsou to zločinci), hned v inauguračním projevu se přilísal ke strukturám temné moci deep state svým poděkováním Clintonové za její „velice cennou práci pro USA“. Těžko říci, kdy měl na mysli těch několik desítek lidí, kteří různým způsobem ohrožovali klan Clintonovců a kteří za záhadných okolností zemřeli dříve, než se ohrožení mohlo změnit ve knock out. Vzpomínám si například na jednoho vysokého úředníka OSN, který měl vypovídat v kauze fondů OSN rozkradených Hillary a který den před svou výpovědí před soudem zemřel nešťastnou náhodou, když si šel zacvičit do fitka a při benchi mu nešťastnou náhodou spadla činka přímo na krku a na místě ho zabila. Skoro jako když Epsteinovi v cele selhaly kamery, dozorci zároveň usnuli a Epstein se oběsil zřejmě na papírovém brčku k pití Coly. Nebo tak nějak to určitě bylo. A Clinton i Obama (a další) v Epsteinově „Lolita expresu“ létali jen náhodou a jen náhodou často bez ochranky. A propos – po Epsteinově „Lolita expresu“ – ještě vám připadá tak nesmyslná PizzaGate? (Skandál, ehm „spiklenecká teorie“ o prostituci nezletilých dívek i chlapců pro nejvyšší politické kruhy USA). K tomu viz tzv. Podestovy e–maily na Wikileaks.

Kdo pochyboval i poté, co Trump ve svém inauguračním projevu vychválil „Clinton criminals“ až do nebes, pro toho hned vzápětí přidal Trump jasný a nepopiratelný důkaz, že není změnou, že je jen přemalováním zločinné, anti–demokratické moci deep state – a to když dal rozkaz k raketovému útoku na Sýrii pod falešnou a od samého začátku zcela zřetelně vylhanou záminkou „útok sarinem na civilní obyvatelstvo v Sýrii“ (zrežírováno zcela zřejmě nějakou americkou tajnou službou a sehráno islámskými teroristy z Al Kajdy, Islámského Státu, Al Nusry nebo nějaké jiné pobočky islámských teroristů podporovaných, financovaných a vyzbrojených USA).

Jednoho po druhém pak ze svého teamu Trump vyhazoval všechny „nerežimní“, „ne aparátčické“ osoby a nahrazoval je zkušenými soudruhy aparátčíky. Místo Brandona a dalších se tak objevili ultra–aparátčíci a ultra–loutky skryté moci (deep state) jako například Bolton.

Šílenství režimu USA se naneštěstí značně stupňuje a akceleruje. Americké politice nevyšla snaha rozvrátit Sýrii pomocí Islámského státu a Al Kajdy. A to ani přes mnohaletou finanční, materiální (dodávky zbraní a munice, spojovací techniky atd.) i propagandistickou podporu ze strany USA a dalších zemí „demokratického“ Západu. Navíc je mimo pochybnost, že islámští teroristé v Sýrii byli západem podporováni zpravodajskými informacemi, včetně informací ze špionážních družic o přesunech syrské armády. A když ani to nestačilo, tak Američané každou chvíli „zcela omylem“ vybombardovali jednotky syrské armády bojující proti islámským teroristům. Ale pak se do hry vložilo Rusko a Irán. A zatímco do té doby nás západní (fakticky pro–teroristická) propaganda zásobovala „informacemi“, že Islámský stát je asi teda možná jako že neporazitelný a že se tedy jako musíme naučit s Islámským státem žít, tak Rusko, Irán a Sýrie jasně ukázaly, že kde je vůle proti islámskému terorismu bojovat (a ne ho podporovat), tam je vítězství možné a poměrně rychlé. A to i přes americké, britské, francouzské, německé, turecké snahy boj proti terorismu co nejvíce mařit, ať již výzvami a snahami k zajištění „humanitární“ (zbrojní) pomoci islámským teroristům nebo občasným „bombardováním“ proti–teroristických jednotek – samozřejmě bombardováním čistě humanitárním a omylem.

Pozn.: Malá odbočka do historie vyzbrojení Islámského státu – irácké město Mosul mělo před ovládnutím Islámským státem posádku cca 20 000 vojáků vyzbrojených veškerou technikou, včetně těžkých zbraní, tanků, děl, dokonce i americký bitevní vrtulník. K Mosulu se blížila skupina asi 2 000 teroristů Islámského státu. Ani na výslovnou žádost irácké vlády o vojenskou podporu Mosulu USA nepodpořily obránce Mosulu ani leteckými údery proti blížícím se (a v poušti perfektně viditelným) islámským teroristům a USA naopak takovou pomoc Mosulu výslovně odmítly. Proč? Potřebovaly USA, aby tisíce ručních zbraní, zásoby munice, tanky, děla a bitevní vrtulník získal spojenec USA, tedy Islámský stát k tažení proti Sýrii?

Jistě jen spiklenecká teorie. Kdepak. To se prostě jen tak nějak přihodilo, mocní přeci nikdy nic neplánují, jak nás stále přesvědčuje například pan Hampl. (Naposledy zde https://tinyurl.com/v2vb2wy ). Mimochodem, ta snaha neustále přesvědčovat, že mocenské elity nemají žádný plán ani cíl, že mocní tohoto světa vlastně nic neplánují, nic nerozhodují, nic neřídí a o nic se nesnaží, to už u Petra Hampla hraničí s posedlostí. Nemine týden, abych od něj v nějakém komentáři nečetl něco ve stylu „kdo věří v plán elit, věří [debilním] spikleneckým teoriím, mocenské elity nic neplánují, čehož důkazem je to, že se to všechno sype“. Jen stručně – „všechno se sype“ vypadá třeba i v lednu 1945 úplně jinak v bunkru pod říšským kancléřstvím a úplně jinak na východní frontě a dnes úplně jinak v luxusním kanclu ve Washingtonu nebo Brusellu a úplně jinak třeba v paneláku v Malmo nebo v Chomutově; navíc – jak už jsem psal mnohokrát – mít plán neznamená dosáhnout plánovaného nebo třeba jen jakéhokoli pozitivního výsledku – plán napadnout SSSR existoval a fakt, že si Hitler v pětačtyřicátém prostřelil hlavu, neznamená, že věřit na plán Barbarossa znamená věřit (stupidním dle Hampla) spikleneckým teoriím. Petr Hampl se stále podivuje, že někdo věří „spikleneckým teoriím“ že elity mají nějaké plány, cíle, zájmy a usilují o ně. Já se zase podivuji tomu, že někdo ze špatného výsledku může sveřepě odvozovat neexistenci plánu, cíle a úsilí. FGS, vždyť je to o prostém pochopení časové osy. Nebo máme věřit tomu, že se věci prostě nějak samy od sebe dějí? A že je tedy vlastně nemůžeme nijak ovlivnit ani změnit? Skrytá výzva k pasivitě a odevzdanosti?

Boj proti Islámskému státu, Al Kajdě a dalším západem podporovaným islámským teroristickým skupinám za Irán řídil generál Suleimani, kterého nechal Trump zavraždit při teroristickém útoku spáchaném USA na území cizí země, Iráku. Při teroristickém útoku USA zemřel oficiální představitel legitimní vlády suverénní země. Země na místní poměry velice moderní – zatímco v „nejvěrnějším spojenci USA a Západu“, v Saúdské Arábii již ženy „dokonce“ mohou i řídit auto, tak v Íránu celá uplynulá desetiletí studují ženy a dívky na univerzitách a v Teheránu chodí běžně po ulicích oblečené v moderním oblečení západního stylu, nalíčené, k nerozeznání od západních měst. Naproti tomu v Američany „osvobozeném, demokratizovaném“ Iráku nebo Afghánistánu (nebo podobně rozvrácené Libyi) se nejen ženy, ale vlastně skoro nikdo neodvažuje ani vylézt na ulici, natožpak v oděvu jiném než dle norem Šaria.

Kromě generála Suleimaniho byli při tomto zbabělém teroristickém útoku zavražděni iráčtí občané, představitelé ozbrojených milicí, které legitimní (a pod americkou okupační správou víceméně demokraticky zvolenou) vládou prý demokratické prý svobodné země Irák nejsou chápány jako nelegitimní, nelegální nebo dokonce teroristické. A buď musí USA a celá západní propaganda říci, že Irák ani po 16 letech není demokratickou zemí s legitimní vládou, nebo musí přijmout skutečnost, že rozhodující z pohledu vnitřních věcí Iráku je názor irácké vlády a parlamentu. Takže buď jakákoli demokratizace Iráku selhala a o žádné osvobození Iráku nešlo (tím by musela západní propaganda připustit, že v roce 2003 a dále šlo výlučně o zločinnou agresívní válku ve smyslu zločinů dle Norimberského tribunálu), nebo že nyní šlo o teroristický útok USA proti suverénní zemi s legitimní vládou a proti jejím občanům a proti legálním návštěvníkům této země.

Nesmysly, které vykládá Trump, že íránský generál plánoval útoky na americké občany, je jednak ničím nepodloženým blábolem – protože nelze nalézt jediný příklad útoků Íránu proti západním nebo americkým občanům. A tak vytáhla administrativa USA ústy Pompea (již dříve trapně hranou písničku) o podílu Íránu na 11. září. Poprvé jsme tyto hlouposti slyšeli před mnoha lety od Bushovy administrativy, kdy režim USA hledal záminky k napadení Íránu. Trapnější už bylo snad jedině když Bush vykládal v televizi, že americké jednotky objevily na letišti v Baghdádu letadlo Boeing, přesně toho typu, jaký použili údajní únosci z 11. září, a že to prý je nezvratným důkazem, že 11. září zorganizoval Saddám.

Mimochodem, pokud připustíme platnost principu „je legitimní zabít jakéhokoli představitele cizí země, který se podílí – třebas jen hypoteticky – na přípravě útoků proti občanům jiné země“, pak bychom museli připustit absurdní princip, že je legitimní zabít jakéhokoli pracovníka jakékoli armády nebo jakéhokoli ministerstva (včetně např. ministerstva financí, které zajišťuje financování armády, takže dle Trumpovy „logiky“ je také vino) jakékoli země světa. Protože, krucinál, co asi tak vojáci dělají, než se připravují na válku s nějakou cizí zemí? Myslí si snad někdo, že američtí nebo němečtí nebo ruští nebo polští nebo čínští generálové se připravují na válku s něčím jiným, než s nějakou cizí zemí? Třeba na válku s ranní rosou?

Irácká vláda zcela oprávněně označila americký teroristický útok za hrubé porušení irácké suverenity. Evropská unie vazalů USA vyzvala Irák k podpoře okupačních jednotek NATO a Írán pak k dodržování smlouvy o omezení jaderného programu, kterou Írán 4 roky dodržuje, smlouvy, kterou USA nikdy nezačaly ani nemínily začít dodržovat a kterou země EU dodržovat nikdy dodržovat nezačaly ze zbabělosti a ve svém otročení USA.

Je k nevíře, že i mezi nezávislými komentátory je řada lidí, kteří hýkají nadšením nad tímto (dalším) teroristickým útokem USA.

K obhajobě amerického terorismu se dočítáme, že zavražděný íránský generál byl „mečem džihádu“, že organizoval vraždy nevěřících na celém světě (opět postrádám konkrétní příklady) apod. Dočítáme se, i od nezávislých autorů, že Írán napadl tankery v Hormuzském průlivu (co na tom, že šlo o zcela zjevný fejk – například očití svědci z napadených tankerů hovoří o raketách, vystřelených z lodě – a tedy nejspíše z lodi US NAVY, zatímco americké „jistojisté zprávy“ hovoří o „typicky íránských minách nainstalovaných nad čarou ponoru íránskými speciálními jednotkami pod dohledem kamery amerického vrtulníku těsně nad jejich hlavami“). Dozvídáme se, že Írán zaútočil raketami na saudsko–arabská ropná zařízení (co na tom, že šlo zcela zjevně o odvetu jemenských bojovníků proti saúdsko–arabské zločinné, genocidní válce podporované USA a celým Západem). Dozvídáme se, že Írán zločinně unesl britský tanker (co na tom, že Írán zadržel britskou loď v odvetě až poté, co britská vláda nechala nelegálně a protiprávně zadržet íránskou loď). Dozvídáme se, z článků dokonce i nezávislých autorů, že Írán stojí za útoky na americké základny v Iráku – i když zcela očividně jde o celkovou nas…ost Iráčanů na americké okupanty, ehm osvoboditele, jak ukazuje i jasná rezoluce iráckého parlamentu, požadující jednoznačně okamžitý odchod amerických vojsk ze země. (Třeba Iráku pojede pomoc s vypakováním okupantů Kocáb, ne?). A tak dále a tak dále a tak dále. Nakonec přispěchá i Pompeo s tím, že Írán prý stojí za 11. zářím (za zcela zjevným americkým insider jobem, k tomu v příštích článcích).

Politika USA a vlastně celého vazalského Západu je nikoli nepodobná ryzímu šílenství už celé roky. Vždyť se dá shrnout jako politika „rozvrátit cokoli, co je alespoň trochu funkční, alespoň trochu lidské, alespoň trochu schopné dialogu a spolupráce“. Tak byl rozvrácen Irák, na místní poměry velice pokrokový (práva žen, práva náboženských menšin, péče státu o svoje občany, přístup ke vzdělání, zajištění lidských práv – například srovnání s dnešním „americkém“ Iráku u toho nejzákladnějšího práva, práva na život, vychází velice tristně v neprospěch USA a to i ve srovnání s dvaceti lety „Saddámovy hrůzovlády“.) Totéž platí pro Libyi. Totéž platí pro Afghánistán (ve srovnání s tím, k čemu okupovaný Afghánistán neodvratně směřuje, byla i vláda Talibánu funkční, lidskoprávní stát; mark my words, za pár let uvidíte, v jaké hrůzy se to tam zvrhne – pokud se do toho nevloží Rusko jako v Sýrii.) Totéž platí pro Írán – na tamní poměry rozumná země, kterou se Západ snaží vytrvale rozvrátit sankcemi, provokacemi a podporou protivládních teroristů, když „demokratický“ Západ zatím nenašel vhodnou záminku a příležitost k přímému napadení Íránu vojenskou silou.

O Íránu už izraelské vlády asi tak dvacet let prohlašují, že pokud nebude Írán okamžitě vybombardován, tak nejpozději do dvou let bude mít jadernou bombu. Dvacet let opakovaný evergreen izraelských politiků. Stejně hloupá politika izraelských politiků, jako jejich podpora snahám o rozvrácení Sýrie a svržení Assada (velice rozumného a na místní poměry přímo pokrokového, inteligentního, racionálního a solidního politika). Učebnicový příklad, jak zájmy mocenských elit (izraelských top politiků) se může zásadně rozcházet se zájmy obyčejných občanů. Podpora islámských teroristů v Sýrii byla politikou izraelských mocenských elit – v přímém rozporu se zájmy „obyčejných“ Židů žijících v Izraeli.

Za všechny komentáře nezávislých autorů nadšeně aplaudujících teroristický útok USA na íránského generála a irácké občany (fanatická propaganda mainstream médií nestojí ani za zmínku) odcituji s drobnými vlastními poznámkami komentář Petra Hampla (zřejmě převzatý z The Guardian, ale těžko říci, článek jsem nenašel a link uvedený P.H. vede na článek The Guardianu o Corbynovi a nikoli o Iránu.):

Meč džihádu je mrtev

Je dobré používat mozek a nepropadat hysterii v žádném případě. Nejen v kontaktu se sluníčkářskou propagandou. Zdá se, že jako jeden z mála to umí Martin Gust (viz níže).

Takže pár základních poznámek k událostem v Iráku a okolí.

1) Americká zahraniční politika opravdu je dementní až zločinná. To ale neznamená, že každý, kdo je protiamerický, je automaticky dobrý člověk. Nebo dokonce, že je „ušlechtilý a statečný“, jak čtu na některých profilech. V Íránu dnes vládne odporný režim islámského extrémismu, který se netají cílem dobýt svět. Sulejmani, „meč džihádu“, vedl jeho ozbrojené složky, organizoval zabíjení nevěřících na celém světě a patřil k nejnebezpečnějším grázlům pod sluncem. Že občas bojoval proti konkurenčním džihádistům, to je v těch kruzích normální, a žádná polehčující okolnost.

Pozn.:  Co se týče údajné snahy Íránu „dobýt celý svět“, je to ze stále stejné kategorie báchorek, lží a překroucených výroků proti–íránské propagandy. Stejných jako „Írán bude mít do dvou let atomovou bombu“ nebo „Írán chce vymazat Izrael z mapy“. Ani jedno z toho není pravda, ale což, irácké zbraně hromadného ničení, Tonkinský záliv, potopení Lousitanie, „desítky tisíc libyjských prodemokratických demonstrantů postřílených Kaddáfího stíhačkami“, děti prý zabité Assadovým sarinem, Saddámovy anthraxové dopisy (s americkým antraxem z laboratoří CIA), MH17, rituální oběť Němcova, Skripal a novičok, pořád stejné lži propagandy…

2) Nedošlo k žádnému „sarajevskému atentátu“. Nepřátelství mezi Íránem a Saúdsko–americko–izraelskou koalicí trvá už dlouho. V poslední době přibývalo vojenských útoků. Sulejmani a jeho lidé nejspíš předpokládali, že Trump si před volbami nechá líbit všechno.

Pozn.: Ano, v poslední době hodně přibylo amerických vojenských útoků a provokací. Suleimani, jeho lidé a ani irácká vláda nejspíš nepředpokládali, že americký režim se chová již otevřeně v rozporu s mezinárodním právem a v rozporu s těmi nejzákladnějšími normami mírového soužití států.

3) Další vývoj je téměř jistý pro každého, kdo sleduje zprávy delší dobu. Írán vydá několik ostrých prohlášení, možná provede pár zcela formálních útoků, a potom dá na několik let pokoj. Dělají to tak pokaždé, když narazí na sílu. Jejich reakce nikdy není reagovat na sílu ještě větší silou. A naopak, čím víc jim ustupujete a čím víc „drobností“ typu útoku na tanker nebo zapálení vyslanectví tolerujete, tím jsou agresivnější.

Pozn.: Ano, reakce Íránu naštěstí není reagovat na zločinné akce USA odvetnými zločinnými akcemi. Každý stát se naštěstí nechová stejně psychopaticky jako USA. Mimochodem, útok na tanker je fejk, false flag attack Made in USA.

4) Kdyby dokázali udělat víc škody, víc atentátů, zabít víc lidí atd., tak to by udělali. K tomu nikdo nemusel zabíjet Sulejmaniho. Jenže vládcové Íránu jsou natolik racionální, že nechtějí otevřenou válku s USA. Po posledních událostech ji nechtějí dvojnásobně. Minimálně do doby, než dokončí vývoj vlastní jaderné zbraně.
Pozn.: „Kdyby dokázali udělat víc škody, víc atentátů, zabít víc lidí atd., tak to by udělali.“ No, to je zase jen prázdné obvinění. Autor této proti–íránské, hysterické propagandy nemůže doložit ani jeden konkrétní příklad íránského atentátu a zabíjení lidí, tak temně pronese „kdyby mohli zabíjet více, tak to udělají“ a tím se snaží implantovat čtenáři falešný dojem, že Írán páchá atentáty a zabíjí (nevinné) lidi, aniž by to autor–propagandista mohl doložit konkrétními fakty. To je stejné, jako říci o autorovi této skvostné „myšlenky“, že kdyby dokázal znásilnit a podřezat více nedospělých dívek, tak už to dávno udělal. Vidíte to? Vlastně to není lež. Ale neopírá se to o žádná fakta. A přesto to zanechává v mozku čtenáře pachuť, jako kdyby pan Gust znásilňoval a podřezával nedospělé dívky, jen jakoby neměl dostatečnou potenci na častější znásilňování. Takhle pracuje demagogie, s těmito fígly pracuje propaganda. Od strejdy Goebbelse až po strejdu Gusta.

5) Trump má našlápnuto ke snadnému volebnímu vítězství. Jeho voliči ale rozhodně nechtějí další konflikt. Irán je pro něj tedy komplikace a riziko. Udělá všechno pro to, aby se vše co nejrychleji uklidnilo.

Pozn.: Ano, vyhrožování Trumpa Íránu po teroristickém útoku USA je typická snaha o uklidnění situace. Stejně jako Trumpovo vyhrožování Íráku.

To nejhorší samozřejmě je, že Amerika je de facto vlastněna Saúdskou Arábií. Ne přes investice, ale přes to, že příliš mnoho mocných lidí (včetně lidí v armádě a tajných službách) je navázáno na džihádistické organizace. Je lhostejné, kdo bere peníze, kdo je vydírán a kde má ten vztah ještě jinou povahu.

Pozn.: Toto je myslím zralé na psychiatrické vyšetření. Věřit tomu, že USA jsou vlastněny Saúdskou Arábií, která ovládá struktury temné moci deep state USA, to už není ani konspirační teorie. To je prostě na psychiatra.