Jediný povolený pohled na migraci a koronavirus aneb Donutíme vás myslet správně!

ČESKO: Radek Pokorný komentuje rozhovor s kontrolorkou sociálních sítí v Deníku N, jež červenou tužkou škrtá v naší zemi na Facebooku „podezřelé“ příspěvky – a je při tom placena ze zahraničí francouzskou tiskovou agenturou AFP.

Otázka výkladu příčin a všech souvislostí epidemie, která od nového roku postupně paralyzovala celý svět a povede k dosud nepředstavitelným ekonomickým a sociálním důsledkům, bude postupem času stále aktuálnější. Lidé se budou stále více ptát, co stojí za tímto sci-fi filmem, v němž jsme nedobrovolným komparsem a současně diváky. Pro globalistické elity spřažené s mainstreamovými médii bude stále obtížnější vysvětlit nevysvětlitelné.

Hra na demokracii a svobodná média, tedy zřejmě brzy skončí. Alternativní média a především sociální sítě budou podrobeny stále brutálnější cenzuře, se kterou se škrtací profíci, už ani nebudou tajit. Takzvaný boj proti dezinformacím se stane každodenní agendou.

Coming out

Vrchní cenzoři se již dnes stávají celebritami. Hrdinové liberální demokracie nasazení v první linii desinformační války proti většinové společnosti se již přestanou skrývat za svými klávesnicemi. Tak jako vedoucí českých censorů-dobrovolníků (zvesela si říkají elfové, jako mladí bolševici si zase říkají Piráti) Bob Kartouz odhalí svoji identitu.

Tento týden jsme byli svědky typického cenzorského coming outu. V Deníku N, který je vlajkovou lodí pražské a bratislavské kavárny, vyšel rozhovor s vrchní cenzorkou sociálních sítí. Hned v titulku zalitovala, že zatím nesmí mazat texty zvoleným politikům, ani když (podle jejího cenzorského mustru) šíří lži.

To není vtip. Mladá podnikatelka, která si z cenzorství udělala prosperující živnost, v rozhovoru lituje toho, že na facebooku, kde má neuvěřitelnou moc vypnout „závadný názor“, nemůže vypnout zároveň politický status jakéhokoliv politika.

Jsou to ale jen dětské nemoci, rozjíždějící se mašinérie. Je téměř jisté, že v dnešní výjimečné době, která si žádá mimořádná opatření, bude brzy tento nedostatek v její práci napraven, a ona a její kolegové budou moci vypnout třeba před volbami „nezodpovědného politika“, který řekněme usiluje o vypsání referenda o vystoupení ČR z Evropské unie.

Soudružka cenzorka

To právě tento týden navrhl místopředseda sněmovny a předseda SPD Tomio Okamura. Ve všeobecném zděšění se k němu nakonec ve sněmovně přidalo pouze 27 poslanců – ale 69 dalších se vyjádření raději zdrželo. Na prosazení tohoto bodu na sněmovní plénum to zatím nestačilo, ale zmatek, který tím v řadách probruselských kolaborantů výsledek vyvolal, otřásl i vládnoucím Berlínem. Svědčí o tom neuvěřitelně drzý komentář německého velvyslance v Praze, který otevřeně vstoupil do politické debaty (což samozřejmě není vměšování, na rozdíl třeba od vyjádření čínského velvyslance k Tchajwanu). Soudruh německý velvyslanec na sociálních sítích nám vyťal „přátelský políček“ slovy, že „toto hlasování musí být impulzem, abychom své české partnery a přátele získali ještě více pro Evropu“. 

To mu ovšem soudružka censorka nesmazala. Proč také? Slovy Karla Havlíčka Borovského: „co Berlín káže, zdrávoť pro poddané“. Metternichové dnes mají jiná témata.

Jak taková náročná práce cenzora na facebooku vlastně dnes probíhá? Dejme slovo odbornici, která nám v Deníku N tento týden bez ostychu vysvětlila, co znamená tzv. fact-checkingový program, který má kontrolovat sociální sítě.

„Ověřuji fake news, podezřelé zprávy, polopravdy, nepravdy a zavádějící informace, které se šíří po sociálních sítích. V Česku se jedná především o Facebook, protože agentura AFP, která mě zaměstnává, má s Facebookem smlouvu na poskytování této služby. Hlavní rozdíl mezi mnou a jinými kolegy z webů, které vyvracejí dezinformace, je, že díky smlouvě s Facebookem mám možnost označit zprávu za nepravdivou, což se promítne na jejím sdílení na sociálních sítích. Jakmile ji tak vyhodnotím, mohu jít do systému Facebooku a označit ji zde. Hned poté naskočí na obrazovce nápis, který překrývá příspěvek a říká: „Pozor, tato zpráva byla označena jako nepravdivá.“ Zpráva nezmizí, ale sníží se její viditelnost.“ říká Laďka Mortkowitz Bauerová, která – placena ze zahraničí – v ČR kontroluje „pravdivost“ zpráv na sociálních sítích.

V záběhu

Na otázku zda to znamená že uživatel po jejím cenzorském zásahu příspěvek neuvidí Laďka Mortkowitz odpovídá. „Ano, změní se její algoritmus a bude mnohem méně viditelná. Neznám přesná procenta, ale má to okamžitý a celkem zásadní dopad. Navíc je tam i psychologický efekt. Když si chcete zprávu přečíst, musíte se prokliknout přes obrazovku, která ji překrývá a upozorňuje, že obsah je (dle soudruhů z globalistické agentury, pozn. aut.) nepravdivý. Člověk si pak dvakrát rozmyslí, jestli to chce šířit dál. Protože naše varování se bude ukazovat dále – třeba i vašim přátelům.“

A jak takové závadové zprávy soudružka kontrolorka vyhledává? „Používáme na to speciální vyhledávací algoritmus, který je shromažďuje do přehledů, z nichž vycházím. Ve Spojených státech, Francii a v dalších zavedených zemích už to báječně funguje. U nás jsme pořád ještě v záběhu, takže se systém teprve učí, kde takové zprávy nacházet. Zatím to nefunguje přesně a objevují se nám tam třeba recepty. V porovnání s jinými zeměmi jsme na začátku. Jinde často nestíhají zprávy vyvracet, zatímco já toho zatím musím dost projet, než najdu něco, co má smysl vyvracet.“

Naštěstí na to není bruselská Mata Hari sama, má mnoho mladých zapálených spolupracovníků, kteří se tak jako ona zhlédli v udavačském koníčku (pro ní se stal způsobem obživy). Po vzoru Pavlíka Morozova jí nahlašují „reakční“ názory a příspěvky. „Lidé samozřejmě mohou zprávy označovat a ty se mi následně objeví ve výběru. Některé z věcí, které jsem vyvrátila, už v minulosti byly vyvráceny i dalšími servery, jako jsou Manipulátoři či Demagog.“

Neúnavní

Nejvíce se v současné době Laďka Mortkowitz podle svých slov soustřeďuje na cenzurování příspěvků ohledně koronaviru a migrace v souvislosti se situací na řecko-turecké hranici. To musí být opravdu fuška vysvětlit nevysvětlitelné. Zatím je podobných liberálních „kreativců“ s červenou censorskou tužkou, údajně málo. Ono také pustit někoho do systému, který má právo veta a může škrtem klávesnice udělat příspěvek téměř neviditelným, si přece jen žádá zocelené kádry.

Rozpoznat „závadný“ příspěvek, od toho správného, když se situace na globální geopolitické šachovnici mění každým dnem, není nic jednoduchého. A v dnešní mediální epidemii paniky to platí dvojnásob. Nemají to holt současní cenzoři lehké. A nic nenasvědčuje tomu, že by si vskutku praví „liberálové a demokraté“ jako je Laďka a její neúnavní spolupracovníci v boji proti té hnusné svobodě slova od rejdů reakčních sil na sociálních sítích v nejbližší době odpočinuli.

Praktická totalita se svými metodami už prostě neskrývá. Pokud bych tento text uveřejnil na Facebooku, jistě byste ho neviděli.