Jindřich Kulhavý: CO MŮŽE ZPŮSOBIT POZNÁNÍ PRAVDY?

 O médiích a jejich praktikách už jsme tu párkrát zapochybovali. Jejich aktivity jsou pravděpodobně nejen extrémně manipulativní, ale zároveň pro mnohé velmi přesvědčivé, protože v České republice je vyvěšeno více ukrajinských vlajek než českých v den významného státního svátku. Národní hrdost je pro většinu mladých lidí něčím naprosto neznámým, což je důsledek školní indoktrinace a veřejného působení kolaborujících politiků, umělců a částečně i nepříliš vlastenecky laděné rodinné výchovy. Neznalost naší a zahraniční historie bohužel způsobuje velmi zkreslené náhledy na současné dění kolem nás, navíc se bohužel idealizuje existence Evropské unie a v ní prosazované ideologie. Politizace běžného života dosahuje extrému. Tak, jako za socialismu, se hledají třídní i zahraniční nepřátelé, jen se pootočila střelka kompasu. A jak je naším zvykem, opět jsme v hloupé době na špatné straně. Vzhlížíme k těm, kterým jsme lhostejní, maximálně pro ně zastáváme roli užitečných idiotů.

Momentálně se blíží energetická krize způsobená především neschopností eurounijních elit povýšit realitu právě nad ideologické pomatení. Prosazování Green Dealu v době, kdy je svět zdecimován v laboratořích vytvořeným virem, je ukázkou degenerace politiků a jim nápomocných či je naopak ovládajících mediálních magnátů. Stejně tak nepochopitelná je  snaha elektrifikovat soukromou a osobní dopravu, přestože technologie k tomu dosud použitelné jsou daleko za možnostmi nejmodernějších spalovacích motorů. To je však jen jedna z plánovaných změn života na zemi. Následovat mají další, například větší a důslednější kontrola obyvatelstva zbývajícího tu po dalších možných pandemiích, rušení hotovosti a postupné omezování pohybu, projevu a dalších svobod. Salámovou metodou je vše postupně uváděno do provozu, přičemž se lidé díky výrazným událostem nedostávají k informacím o dění v Evropském parlamentu, Evropské komisi. Média mlčí a europoslanci schvalují či připravují nové směrnice určující chmurnou budoucnost. Ne všichni jsou však ochotni se podvolit.

Rusové vstupem na Ukrajinu překazili mnoho plánů, které měly být v souladu s nastolením NWO. Nový světový pořádek má změnit vše nám dosud známé. Jeho strůjcům překáží několik nepoddajných politiků v čele rebelujících států. Orbán v Maďarsku, kterého čekají rozhodující volby, vyhnal ze země Sorose, nicméně opozice spojená proti němu a jdoucí do voleb stejně, jako to udělala u nás Pětikoalice, je možná financovaná právě jím. To je samozřejmě spekulace, ale nebudeme daleko od pravdy. Největším házečem vidlí do plánů tvůrců NWO je ale především Rusko. Jeho zásah na Ukrajině je logickým, a zároveň pro mnohé překvapivým, vyústěním předešlého i současného chování Západu, především USA a EU. Nicméně snaha proniknout co nejblíže ke všem ruským zdrojům bohatství je dlouhodobá a neúspěšná stejně, jako v některých dalších postsovětských republikách stále se hlásících k tradičnímu spojení s Ruskem. Neidealizujme si Rusy samotné, nicméně i přes současnou situaci jsou to oni, kdo drží Západ na jisté uzdě. Křehké, ale pevně držené.

Novým opatřením, kterým je platba za plyn a ropu v rublech, dosáhnul Vladimír Putin především toho, že se předáci eurounijních států začali kroutit. I přes řadu sankcí a krádeží majetku oligarchů či přímo Ruské federace si dovolují hovořit o porušování smluv o dodávkách tohoto nerostného bohatství. Jde o nehoráznou drzost a vcelku správný by ze strany Ruska byl stejný požadavek i v případu dalších produktů, například pšenice či průmyslově vyráběných hnojiv. Rubl už se vrátil na svou původní hodnotu, navíc je kryt mnohem lépe, než z tiskáren stále nově vyjíždějící dolary a eura. Tímto tahem se Moskvě podařilo vrátit svou měnu zpět a udělat ji přinejmenším konkurence schopnou. Bez ruského plynu se Evropa neobejde. Hovoří se o třech letech potřebných ke ztrátě závislosti na Rusku, ale realita je mnohem delší a bolestivější.

Chování západních elit, jejich namistrovanost a ego mohou dovést Evropu do chudoby. Bude zajímavé pozorovat, co to udělá se spokojeností Evropanů. Bez plynu nebude teplo a dostatek elektřiny, bez ropy vznikne problém i s veškerou dopravou, ne jen s elektromobily. Samozřejmě by se to vše týkalo mnohem širšího spektra průmyslu, polnohospodářství a služeb, takže i zaměstnanosti a životní úrovně obyvatelstva. Což by mohlo nakonec znamenat nepokoje, nenávist vůči elitám a totální rozvrat EU.  Přiznejme si, že Moskva drží v rukách řadu trumfů. Vladimír Putin musí být velmi dobře hlídán, hrozí mu mnohé, nenávist Západu je neuvěřitelná a promítá se i do chování našich politiků tušících, o co vše se hraje. Zbavit se Putina by bylo pro ně majstrštykem. Ať už jeho fyzickou likvidací nebo odsunutím mimo politiku. To už zkusili na Lukašenka (nezapomeňme zvýšenou aktivitu Člověka v tísni v Bělorusku před volbami), teď by rádi vyhladověli Rusko a dostali lidi do tamních ulic. Jenže to se jim nepovedlo a popularita Putina stoupá. Jde tak o další špatnou analýzu Západu? Zdá se, že ano. A nepokoje v ulicích čekají spíše EU. Začnou se tedy otřásat bruselská a další koryta? Kéž by…

AUTOR: Jindřich Kulhavý

ZDROJ