Jindřich Kulhavý: Kdo čekal něco jiného?

  Petr Pavel nepřekvapil. Ještě neoschnul inkoust na jeho podpisu pod prezidentským slibem a už začal škodit republice a občanům v ní. Urychleně navázal kontakt s protičínským taiwanským režimem, popovídal si po telefonu se Zelenským, přičemž mu lezl až kamsi, setkal se se Sorosem dosazenou slovenskou prezidentkou Čaputovou, se kterou by rád absolvoval dohromady zahraniční cesty, a nakonec podepsal snížení valorizace důchodů, aby vzápětí řekl, že se obrátí na Ústavní soud s tím, že nechá prověřit zákonnost tohoto kroku vlády a Sněmovny. To připomíná Kocourkov. Dokázal také projevit vděk umělecké scéně a k sobě na Hrad pozvednul herečku Evu Holubovou, která ho v době jeho kampaně, za jejíž vedení mimochodem dostal od Nejvyššího kontrolního úřadu dosud nejvyšší jednotlivci udělenou pokutu, zvláště vehementně podporovala. Nebyla jediná, bývalý komunista a signatář Anticharty Svěrák a plno dalších, třeba propagátor vpichů Čtvrtníček se také snažili být u ,,všeho“ podstatného. Petr Pavel tak hned od počátku ukazuje, kterým směrem se bude jeho prodejná lampasácká duše ubírat a komu se upsal. Fiala, když se bude chovat dle amerických not, získal solidního spojence, ale pokud se od nich odkloní, budou to dva kohouti na jednom smetišti. Tím je Česká republika.

Když už jsme u zahraniční politiky státu, Markéta Pekarová se chystá i přes řadu varování na Taiwan. Jak víme, jde o velmi ožehavou cestu vzbuzující u Číňanů značnou nelibost. Vystrčilova návštěva ukončila historii Škodovky v Číně a stála hodně peněz. Pekarová Adamová to může posunout o další level a ještě více zkomplikovat naše postavení vůči nejlidnatější zemi světa s jednou z nejdůležitějších ekonomik. Nejtupější aktivní představitelka státu v historii našeho státu získávající Zlatou malinu za oblast tvorby nejnesmyslnějších politických výroků i v tak tvrdé konkurenci Džamily Stehlíkové, Mirky Němcové, Jany Černochové, Dany Drábové a Olgy Richterové začala vynikat. Také si vzala svou funkci předsedkyně Sněmovny jako hračku a likvidaci České republiky jako poslání. V době, kdy se utváří silné světové mocenské a ekonomické spojení mezi Ruskem, Čínou, Indií, Saudskou Arábií, Brazilií, Íránem a dalšími státy směřujícími do organizace BRICS, Pekarová dští síru na tyto země a míří do jámy lvové. Přesně podle instrukcí z bortícího se Bílého domu. Zdatně jí v tom sekunduje nejen Vystrčil, ale i vojín Jasánek, jak se říká ministrovi zahraničí Lipavskému.

A ještě malý návrat do českých luhů a hájů. Láďa Vrábel je se svými exekucemi zapomenut a novými nepřáteli státu se stali Ševčík a Rajchl. Média rozjela štvavou kampaň doplněnou výroky vládních činitelů a z Ševčíka udělala agresora a cíl pro zmanipulované studenty vysoké školy, na níž zastává svou pedagogickou funkci, z Jindřicha Rajchla zase defraudanta a protřelého podvodníka. To se dalo čekat, ale smutné je, že se médiím opět daří rozvrátit Alternativu. Je zajímavé, jak snadné to je. Plno lidí, kteří za normálních okolností články z mediálního bahna typu Seznam, Novinky, či reportáže na ČT, Nově a dalších stanicích vypouští mimo svou sféru, najednou přesně vědí, kdy a kde co Rajchl ukradnul. A ihned ho za to odsuzují, přestože v podstatě činí to, co se po něm chtělo. Tedy naplnil Václavák a přednesl náznak plánu, co dále. To Vrábelovi chybělo. Tady chce říct, že se u nás nikdo nemůže stát prorokem, protože se vždy nějaká špína vytvoří či vynoří. I proto jít do politiky musí člověk úplně nahý, aby na něm nebylo co najít. Kdo má historii, bude vždy vysvlečen a zneuctěn.

Podnikatelské aktivity Rajchla nás zajímat nemusí, čas ukáže, kde byla pravda. Daleko více je třeba vnímat, kam míří jeho politické ambice. Je li jeho záměrem být věrný EU a NATO, je li to skutečná realita, musíme být ve střehu. To považujeme za větší varování, než jsou nějaké pozemky, o kterých se stát dohaduje s developerem. Morální kredit si Rajchl nastavuje sám a měl li v něčem podvodném skutečně prsty, vypluje to na hladinu a semele ho to. Politika je prostě drtička, která dokáže být neskutečně efektivní. Vždy záleží na tom, kdo k ní má ovladač. A ta drží proliberální média. Musíme se tedy naučit rozlišovat štvavou kampaň od reality. Jak vidíme, nic z toho, co se děje, není neočekávané. Dokonce ani padající banky, mluví se o tom již déle, je to plán. Smutné je především to, že jsme před mnohým varovali a měli pravdu. Doufejme, že se vše zbortí co nejrychleji, aby mohla začít náprava. Čekají nás těžké roky.