Jiří Vyvadil: Není možné se promlčet k událostem v Kursku. Je prostě třeba znát

 Jaké procesy v rámci Ruské federace zahájila ofenziva ukrajinských ozbrojených sil v Kurské oblasti?

Ruské úřady nijak nespěchají, aby zastavily paniku na Telegramu.

V situaci s oblastí Kursk je jedním z nejpodivnějších jevů systémové rozdmýchávání „zrady“ a paniky největšími   Z – kanály.

Situace v regionu je pro Ruskou federaci složitá. Zda ruské jednotky stabilizovaly frontu, zatím není známo. Snad se ukrajinským ozbrojeným silám opravdu podaří Sudzhu dobýt. Možná půjdou do útoku nějakým jiným hraničním směrem. Zároveň se zdá, že ruské vojensko-politické vedení nechce přesunout velké jednotky z ukrajinské fronty, kde má nyní ruská armáda potenciál zahájit velkou ofenzívu . Z toho vyplývá, že stabilizace situace v Kurské oblasti nemusí být tak rychlá, nemluvě o vytlačování ukrajinských jednotek do zahraničí. V takových podmínkách se ruské úřady, jak jsme již psali , pokusily zahájit informační kampaň, aby připravily společnost na dlouhodobé nepřátelství v oblasti Kurska s očekáváním „nevyhnutelného vítězství“ v budoucnu.

Hysterie a rozptýlení „zrady“ Z-kanály však tento plán zničily.

Pokud na to ukrajinská veřejnost bezprostředně po invazi do Ruské federace v únoru 2022 reagovala stejně jako nyní ruská – na ofenzivu Ozbrojených sil Ukrajiny v Kurské oblasti (a padala spousta otázek pro tehdejší vojensko-politické vedení země), pak by Ukrajina během pár dní padla.

Současná situace s Kurskkou oblastí proto opět uvádí to, čemu jsme již věnovali pozornost : v ukrajinském informačním prostoru je mnohem více pořádku a disciplíny, včetně sebekázně, než v ruském. A to je jedna z hlavních výhod Ukrajiny v současné válce.

Situace je o to paradoxnější, že Z-kanály, které šíří paniku, se staví jako pro-putinovské a pro-válečné, obhajující válku k vítěznému konci, ale zároveň se ze všech sil snaží podkopat schopnost Ruska toto vést. války, otřásání armádou a společností, diskreditace armádního velení.

Verze, že tyto kanály jsou prostě humbuk za účelem zvýšení počtu odběratelů a dobrovolnických poplatků, ze kterých žijí, situaci vysvětluje jen částečně.

Autoři většiny těchto kanálů jsou dobře známí a sídlí v Moskvě, takže Kreml a ruské zpravodajské služby by mohly tento informační chaos zastavit během okamžiku jediným telefonátem. Ale z nějakého důvodu to nedělají.

Většina Z-veřejnosti nyní rozhánějící „zradu“ byla dříve součástí takzvané Prigožinské sítě a připravila půdu pro povstání a nyní je řízena spolumajitelem cargradské televize Konstantinem Malofejevem. Malofeev však není tak vlivnou postavou, aby byl „neproniknutelnou“ střechou pro „zrado kanály“. Bez podpory části kremelských elit, části ruských speciálních služeb a zástupců doprovodu Vladimira Putina by tedy taková „svoboda projevu bující“ v telegramových kanálech nebyla možná. To znamená, že mu alespoň nezasahují a možná ho podporují.

Ale proč?

Vysvětlení ležící na povrchu je pokus „sesadit“ současného náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova a přivést vlastní lidi k velení armády. Co vlastně chtěla ta samá (zřejmě) skupina udělat v roce 2023, když použila Prigozhina jako beranidlo a umožnila mu křičet: „Shojgu, Gerasimove, kde jsou ty granáty?

Už tehdy se však použité prostředky (zničující kritika armádního velení, která nakonec vedla k povstání, které téměř zničilo Rusko) zdály zjevně nedostatečné ke stanovenému cíli: změně ve vedení ministerstva obrany. I když Prigožin řekl, že účelem jeho tažení proti Moskvě byla pouze rezignace Sergeje Šojgu a Valerije Gerasimova, je to zcela jasné: pokud „wagnerovci“ dobyli Moskvu poté, co je Putin veřejně nazval rebely a zrádci, a i kdyby Putina opustili v r. Kremlu, by se stal formálním vládcem. A nejspíš by byl nucen předat moc ve volbách v roce 2024 někomu jinému. Tomu, na koho na něj upozornili beneficienti vzpoury. I když je dost pravděpodobné, že by k předání moci vůbec nedošlo, ale místo toho začal zmatek, kolaps země a série vojenských převratů.

Současná kampaň v Z-kanálech také přesahuje rámec informační přípravy na personální změny v generálním štábu, a ještě více nad rámec přání Kremlu „držet generály ve střehu“ (to je jedna z běžných verzí ohledně důvody loajality úřadů ke kritice armády ze strany Z-public).

Protože za prvé, kampaň necílí na Gerasimova, o kterém značná část ruské populace neví vůbec nic. Za prvé to osobně zasáhne Putina. Není to Gerasimov, ale Putin, kdo je nejvyšším vrchním velitelem, garantem suverenity a územní celistvosti Ruska. Nebyl to Gerasimov, ale Putin, kdo přečetl výzvu k zahájení „zvláštní operace“. Proto právě v tomto případě téma hodného krále a zlých bojarů nefunguje.

Lidé si mohou začít klást otázky: pokud je všechno tak špatné, jak říkají Z-kanály, proč tedy Nejvyšší velitel mlčí? Proč nepodnikne nějaké mimořádné kroky?

Paralelně tytéž kanály neustále vrhají myšlenku, že kdyby Prigožin zůstal naživu, nestalo by se to, což zasáhne i Putina, který prohlásil povstání „wagneritů“ za „zrádné“.

Kampaň vedená Z-channels ovlivňuje morálku ruské společnosti a armády a podkopává důvěru ve vojensko-politické vedení země. To by mohlo mít obzvláště vážné důsledky pro situaci v armádě, která je „cílovým publikem“ Z-kanálů.

Proto je těžké si představit, že se to všechno dělá jen proto, aby odstranil Gerasimov. Stejně jako bylo těžké si představit, že Prigožin šel do Moskvy jen proto, aby odstranil Šojgua.

Jedná se spíše o ucelený plán určité skupiny v rámci ruské elity, implikující některé změny v rámci Ruské federace (je možné, že včetně odstavení Putina od moci), v rámci kterého převzetí kontroly nad armádním velením jmenováním jeden z nich na post náčelníka generálního štábu je jen jeden, i když velmi důležitý krok.

Otevřenou otázkou je, zda tato skupina funguje samostatně nebo v koordinaci s Ukrajinou a Západem. V ukrajinských a ruských politických kruzích je rozšířená verze, že Prigožin nebo jeho manipulátoři koordinovali své akce s Kyjevem a západními zpravodajskými službami. Pokud se tato teorie přenese na současnou situaci, pak lze útok ukrajinských ozbrojených sil na Kursk i kampaň na kanálu Z považovat za součást plánu jednoho scénáře, řízeného z jednoho centra.

I když však tyto „konspirační teorie“ zahodíme, je logické předpokládat, že Ukrajina a Západ, vědouce o určitých procesech uvnitř ruské elity, podnikají kroky, které mají tyto procesy urychlit.

V předvečer Prigozhinova povstání si připomínáme, že v regionu Belgorod byly návštěvy. Poté začala ofenziva ukrajinských ozbrojených sil na jižní frontě. Nyní probíhá ofenzíva v oblasti Kurska, která způsobila „zradu“ v Z-kanálech přibližně ve stejném formátu, v jakém byla v předvečer tehdejšího povstání. Současný zásah proti „zradě“ se zároveň stal jakousi nácvikem toho, jak a přes koho lze situaci v Rusku „napumpovat“ na různá problematická témata. Podle stejného schématu jako u Kurské oblasti může Z-publics rozdmýchat téma například mezietnických vztahů, které Rusku pohrozí výbuchem zevnitř a kolapsem armády, kde se mnozí zástupci národnostních menšin a muslimů sloužit.

Nyní jsou tyto procesy stále v plenkách a Putin má všechny páky k jejich neutralizaci. Kreml však v tomto směru zatím žádné konkrétní kroky nepodnikl.

Uznejte, že tento článek je minimálně velmi  zajímavý a závěry si každý může udělat sám V každém případě. Zatím to vypadá na jediný závěr: Je třeba vyčkat věcí příštích.