Koronavirus: Domácí vězení pro Evropany, amnestie pro ilegální imigranty

EU: Zatímco Evropa zažívá bezprecedentní hospodářský šok a desítky milionů Evropanů přišly o živobytí, ilegálním migrantům je v Evropě automaticky poskytováno bezplatné bydlení a bezplatná zdravotní péče.

Skutečný počet ilegálních imigrantů ve Francii není znám, ale v roce 2017 odhadla organizace Pew Research Center jejich počet na 300 000 až 400 000. Dnes jich je díky pokračující masové imigraci pravděpodobně mnohem více než půl milionu.

V Británii žije nejméně 1,2 milionu ilegálních migrantů – přibližně čtvrtina všech migrantů, kteří ilegálně vstoupili do Evropy… Zdá se, že shovívavost Spojeného království vyvolala další vlnu ilegální imigrace. Od 23. března 2020, kdy byla kvůli koronaviru vyhlášena ve Spojeném království karanténa, překročilo podle organizace Migration Watch UK kanál La Manche ilegálně téměř 900 lidí.

„Mezi obyvatelstvem je velká nespokojenost, protože každý migrant, který sem přijde, má okamžitě právo na sociální dávky a lékařskou péči a má dokonce přednost před někým, kdo zde celý život pracoval.“ — Ministr vnitra spolkové země Sársko Klaus Bouillon (CDU) v rozhovoru s deníkem Die Welt.

„V muslimských zemích žije v současné době 300 milionů mužů ve věku do 15 let. To není předpověď, ale realita. Vědci jako Gunnar Heinsohn předpokládají, že ve své domovské zemi může získat pracovní uplatnění a společenské postavení maximálně 100 milionů těchto mužů. Zbývajících 200 milionů se bude snažit emigrovat nebo jinak bojovat o své místo na slunci.“ — Anabel Schunke, politická komentátorka v článku na německém blogu Die Achse des Guten („Osa dobra“).

Evropské vlády využívají pandemii koronaviru jako kouřovou clonu k udělování hromadných amnestií – k legalizaci pobytu – stovkám tisíc ilegálních imigrantů z Afriky, Asie a Středního východu. Zatímco Evropa zažívá bezprecedentní hospodářský šok a desítky milionů Evropanů přišly o živobytí, ilegálním migrantům je v Evropě automaticky poskytováno bezplatné bydlení a bezplatná zdravotní péče.

V Itálii, kde se očekává, že veřejný dluh letos vzroste na 160 % HDP, oznámila levicová koaliční vláda plán na udělení amnestie nejméně 600 000 migrantů pobývajících v zemi ilegálně. Povolení k pobytu má být platné zpočátku jen po dobu šesti měsíců, ale poté může být samozřejmě donekonečna prodlužováno.

Takzvaný Marshallův plán pro zemědělství vymyslela ministryně zemědělství Teresa Bellanova, která tvrdí, že migranti jsou důležití, protože během koronavirové krize sklízejí úrodu a starají se o seniory. Odpůrci tohoto plánu namítají, že v Itálii v současné době pracuje v zemědělství nebo v oblasti péče o seniory pouze velmi malý počet ilegálních migrantů bez platných dokladů.

V Itálii pracuje každý rok legálně přibližně 100 000 zemědělských dělníků z východní Evropy, ale letos to v důsledku pandemie koronaviru kvůli zákazům cestování není možné. Podle zemědělských odborů chybí v zemědělství aktuálně 200 000 pracovníků. Toto číslo odpovídá zhruba jedné třetině ilegálních migrantů, jejichž pobyt v Itálii by ministryně Bellanova chtěla legalizovat.

Bývalý ministr vnitra Matteo Salvini, který nyní vede opozici, prohlásil, že je pro dočasné udělování pracovních povolení těm, kteří v současné době pracují v zemědělství, ale masová amnestie stovek tisíc migrantů je neospravedlnitelná. Navrhl alternativní plán: Nezaměstnaní imigranti, kteří pobývají v zemi legálně a pobírají sociální dávky, by měli být povoláni na práci v zemědělství.

Matteo Salvini řekl, že legalizace pobytu stovek tisíc ilegálních imigrantů je „fackou do tváře“ milionům nezaměstnaných Italů. Varoval, že by tento krok mohl také vyvolat novou vlnu ilegální imigrace do Itálie. Teresa Bellanova pohrozila svojí rezignací, pokud nebude po jejím.

Ačkoliv se výzvy k masové amnestii ilegálních migrantů objevovaly již několik let před koronavirovou krizí, byly v předchozí vládě důsledně blokovány Matteem Salvinim a jeho stranou Lega. Současná vláda, vládnoucí od září 2019, je k ilegální imigraci daleko liberálnější. Zdá se, že ministryně Bellanova, podporovaná skupinami aktivistů, nyní využívá demokratické vakuum vytvořené nouzovým stavem kvůli koronaviru k vyhlášení amnestie bez souhlasu parlamentu.

V Portugalsku vláda 28. března 2020 oznámila, že se všemi migranty, kteří čekají na vyřízení žádosti o azyl, bude nejméně do 1. července zacházeno jako s trvalými rezidenty, aby měli během pandemie koronaviru přístup k veřejným službám. Ilegálním migrantům tak byl poskytnut přístup k lékařské péči, sociálním dávkám, bankovním účtům a pracovním a nájemním smlouvám. Tento krok Portugalska vyvolal výzvy k masovým amnestiím ilegálních migrantů i v ostatních evropských zemích.

Ve Francii podepsalo více než 100 francouzských poslanců dopis adresovaný premiérovi Édouardovi Philippeovi, v němž vyzvali vládu, aby kvůli pandemii koronaviru zlegalizovala pobyt všech migrantů bez platných osobních dokladů pobývajících ve Francii. V dopisu, zveřejněném týdeníkem Le Journal du Dimanche 12. dubna, napsali:

„Se vší vážností žádáme francouzskou vládu, aby přijala stejná opatření jako vláda portugalská. Zdravotní katastrofa, kterou zažíváme, nás nutí jednat odpovědně a bez průtahů, tak jako to udělali naši přátelé v Portugalsku.“

Skutečný počet ilegálních imigrantů ve Francii není znám, ale v roce 2017 odhadla organizace Pew Research Center jejich počet na 300 000 až 400 000. Dnes jich je díky pokračující masové imigraci pravděpodobně mnohem více než půl milionu.

Ve Španělsku, kde je nyní na podpoře od státu závislá polovina obyvatel z celkového počtu 47 milionů lidí, požádalo 200 nevládních organizací vládu o „mimořádné zlegalizování“ pobytu ilegálních imigrantů v zemi kvůli koronaviru. „Široká a mimořádná legalizace pobytu všech migrantů žijících na španělském území je nejefektivnějším a nejkomplexnějším opatřením, které zaručí, že se všichni lidé budou schopni vypořádat s touto zdravotní a ekonomickou krizí,“ uvedli ve svém prohlášení ze 14. dubna 2020. Podle španělské rozhlasové stanice COPE se počet ilegálních imigrantů ve Španělsku odhaduje na více než 800 000.

Ve Spojeném království vyzvali katoličtí představitelé 3. května 2020 premiéra Borise Johnsona, aby během pandemie koronaviru umožnil žadatelům o azyl a ostatním imigrantům s „vratkou existencí“ možnost v zemi svobodně žít a pracovat. Podle průzkumu organizace Pew Research Center v Británii žije nejméně 1,2 milionu ilegálních migrantů – přibližně čtvrtina všech migrantů, kteří ilegálně vstoupili do Evropy.

Mezitím komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatović vyzvala evropské vlády, aby kvůli koronaviru propustily z detence žadatele o azyl, jimž byl azyl zamítnut, a zadržené ilegální migranty. Ve svém prohlášení zveřejněném 26. března 2020 napsala:

„Vzhledem k celosvětové pandemii nemoci COVID-19 muselo mnoho členských států pozastavit nucené deportace osob, které již nemají povolení k pobytu na jejich územích, včetně tzv. Dublinských návratů – to je vracení migrantů do zemí jejich vstupu do EU podle Dublinských dohod – a není jasné, kdy by mohly být obnoveny. Detence zadržených migrantů za účelem jejich deportace je z hlediska lidských práv legální pouze v tom případě, že k deportaci skutečně dojde. Tato vyhlídka je v současné době v mnoha případech v nedohlednu…“

„Propuštění těch nejzranitelnějších by mělo být prioritou. Vzhledem k tomu, že detence dětí bez ohledu na to, zda jsou bez doprovodu nebo se svými rodinami, není nikdy v jejich nejlepším zájmu, měly by tyto děti být okamžitě propuštěny. Orgány členských států by rovněž neměly vydávat nové příkazy k detenci osob, které pravděpodobně nebudou moci být v blízké budoucnosti deportovány.“

Ve Španělsku, kde byl kvůli koronaviru vyhlášen nouzový stav 14. března 2020, propustila vláda z detence tisíce ilegálních imigrantů zadržovaných v tzv. Internačních centrech pro cizince (Centro de Internamiento de Extranjeros, CIE). Španělské zákony umožňují zadržovat migranty před deportací v CIE – dočasném detenčním zařízení – po dobu maximálně 60 dnů. Protože hranice uzavřené v důsledku pandemie koronaviru znemožnily deportace, nechalo je španělské ministerstvo vnitra prostě odejít. Mnoho migrantů bylo posláno do tzv. Center pro přijímání uprchlíků (Centro de Acogida a Refugiados, CAR), kde jim bude po dobu šesti měsíců poskytnuto ubytování a stravování.

V Belgii vláda propustila z detenčních středisek několik set migrantů. Zpravodajský portál Brussels Times napsal:

„300 zadržovaných migrantů, zejména mužů, bylo propuštěno z detence s příkazem opustit Belgii do 30 dnů. Ilegální imigranti tedy v tomto případě nebyli nuceně usazeni do letadel letících do jejich vlasti, ale jednoduše jim bylo umožněno odejít hlavními dveřmi detenčního střediska. Lze očekávat, že mnoho z nich zmizí v podsvětí. Protože nemají žádné osobní doklady, bude jejich sledování od nynějška obtížné, ne-li nemožné.“

Ve Spojeném království propustila vláda z Deportačních detenčních center (Immigration Removal Centers, IRC) více než 700 migrantů, protože nemohli být deportováni kvůli pandemii koronaviru. Soudní tribunály donutily ministerstvo vnitra propustit desítky migrantů navzdory obavám, že by mohly představovat riziko pro veřejnost. „Více než 40 zemí, do nichž je ministerstvo vnitra mělo v úmyslu deportovat, buď uzavřelo své hranice, nebo omezilo cestování, což deportace znemožnilo,“ uvedl zpravodajský portál The Telegraph.

Zdá se, že shovívavost Spojeného království vyvolala další vlnu ilegální imigrace. Od 23. března 2020, kdy byla kvůli koronaviru vyhlášena ve Spojeném království karanténa, překročilo podle organizace Migration Watch UK kanál La Manche ilegálně téměř 900 lidí. 8. května zastavily hlídky Pohraničních sil osm agentů, kteří přepravovali 145 migrantů, což je podle ministerstva vnitra denní rekord. Předpokládá se, že v roce 2020 již úspěšně přeplulo Lamanšský průliv z Francie více než 1 200 ilegálních migrantů.

Národní agentura pro trestnou činnost informovala britský parlament, že cílem pašeráků a migrantů je nechat se britskými orgány „zadržet“ a odvézt do některého britského přístavu, kde jich většina (přes 90 %) požádá o azyl.

Podle organizace Migration Watch UK: „Největší pobídkou pro ty, kteří se pokoušejí o nebezpečné přeplutí kanálu La Manche, je vědomí toho, že když je vyzvedne plavidlo britských Pohraničních sil (Border Force) nebo se jim podaří vstoupit na náš břeh, tak mají velkou šanci na získání trvalého pobytu.“

8. května 2020 informoval německý deník Die Welt o dokumentu uniklém z Evropské agentury pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex), podle něhož se agentura připravuje na nový příliv migrantů na hranici mezi Řeckem a Tureckem, jakmile turecká vláda zruší omezení zavedená v důsledku pandemie koronaviru:

„Omezení týkající se nemoci COVID-19 byly postupně zrušeny ve většině provincií Egejského regionu, ale v provinciích Canakkale, Istanbul a Izmir jsou omezení stále v platnosti. Až bude v těchto provinciích obnovena svoboda pohybu, lze očekávat masivní přesuny migrantů směrem k řecko-turecké hranici.“

Ministr vnitra spolkové země Sársko Klaus Bouillon (CDU) v rozhovoru s deníkem Die Welt řekl, že německá veřejnost by už další vlnu ilegální migrace nepřijala vlídně:

„Ochota přijímat migranty je dnes v naší zemi nižší. Pravděpodobně bychom už nebyli schopni aktivovat dostatek dobrovolníků. Velkým problémem je kromě toho i absorpční kapacita.“

„Mezi obyvatelstvem je velká nespokojenost, protože každý migrant, který sem přijde, má okamžitě právo na sociální dávky a lékařskou péči a má dokonce přednost před někým, kdo zde celý život pracoval.“

„V rozhovorech s lidmi slyším každý den velké rozhořčení a frustraci. Základní výše sociálních dávek jsou stanoveny zákonem a dokonce, i když někdo zahodí svůj cestovní pas a nespolupracuje s úřady, tak mu mohou být jeho sociální dávky sníženy jen minimálně.“

Německá vláda stále přijímá další migranty. Kancléřství nedávno oznámilo, že usiluje o vytvoření „koalice ochotných“ evropských zemí, které by přijaly děti z uprchlických táborů v Řecku. Plán by měl pomoci 1 500 dětem, které byly identifikovány jako zvláště ohrožené: Jedná se o děti bez doprovodu mladší 14 let a děti, které potřebují neodkladnou lékařskou péči. Německá vláda se zavázala přijmout 350 dětí a zdůraznila, že nejvyšší prioritou je zachránit mladé dívky. Když 18. dubna přistálo v Hannoveru první letadlo se 47 dětmi, byly v něm jen čtyři dívky.

Politická komentátorka Anabel Schunke v článku na německém blogu Die Achse des Guten („Osa dobra“) popsala dlouhodobé problémy, kterým Německo čelí v důsledku toho, že přijalo miliony většinou nevzdělaných mužů. V eseji nazvané „Mnoho mužů a málo žen – problém s imigrací“ napsala:

„Je to už dávno, co byla otázka imigrace tak aktuální, jako v posledních dnech… Důvodem bylo přijetí „nezletilých uprchlíků bez doprovodu“ z Řecka, jak bylo dohodnuto „koalicí ochotných“. Včera 47 z nich přistálo v Hannoveru. Předtím dorazilo dvanáct mladistvých do Lucemburku. Kromě Německa a Lucemburska se zavázaly přijmout nezletilé žadatele o azyl z táborů v Řecku také Francie, Irsko, Finsko, Portugalsko a Chorvatsko. Tímto způsobem má být rozděleno 1 500 dětí. Samotné Německo oznámilo, že jich přijme 350 až 500…“

„Toto číslo se ve srovnání s uprchlickou krizí z let 2015-2016 a ve srovnání se stále probíhající nekontrolovanou ilegální migrací může zdát bezvýznamné. Bylo nám řečeno, že se primárně jedná o vážně nemocné děti a dívky, a že většina z nich je mladší 14 let.“

„Jak ale dnes již víme, realita je jiná a tomu odpovídá naše pobouření. První fotky z Lucemburku nám naznačily, jaké to bude v Německu. Mezi dvanácti mladými lidmi nebyla ani jedna dívka. Do Lucemburku totiž přiletělo deset chlapců z Afghánistánu a dva ze Sýrie. A mezi 47 dětmi bez doprovodu, které včera dorazily do Hannoveru, byly pouze čtyři dívky…“

„Přijetí ‚nezletilých uprchlíků bez doprovodu‘ je nákladné. V závislosti na regionu stojí nezletilý uprchlík bez doprovodu daňového poplatníka 5 000 až 7 000 eur měsíčně. V Hesensku stojí každý nezletilý bez doprovodu 101 515 eur ročně, což je 8 460 eur měsíčně.“

„I když budeme počítat jen 5 000 eur na jednoho nezletilého, tak celkové náklady za všech 47 včera příchozích nezletilých činí 235 000 eur měsíčně. A to není pakatel.“

„Každý sociální pracovník si chce pro sebe ukousnout kousek rozpočtového koláče a výsledkem jsou obrovské náklady, které by se daly zásadně zpochybnit, zejména v době hrozící hospodářské krize. Ale toto není náš jediný problém.“

„Mezi žadateli o azyl je od roku 2015 ve všech věkových kategoriích podíl mužů výrazně vyšší než podíl žen. Nejméně 93 % dětí a dospívajících v řeckých uprchlických táborech jsou chlapci a lze předpokládat, že ministerstvo vnitra si toho bylo vědomo, když ve snaze uklidnit veřejnost oznámilo, že chce především přijmout ty, kteří jsou vážně nemocní, a hlavně dívky…“

„Ve věkové kategorii žadatelů o azyl 18 až 25 let je mužů 67 %; mezi 16 a 18 lety tvoří chlapci 63,9 % žadatelů o azyl; a mezi 25 a 30 lety je podíl mužů 64,9 %…“

„V muslimských zemích žije v současné době 300 milionů mužů ve věku do 15 let. To není předpověď, ale realita. Vědci jako Gunnar Heinsohn předpokládají, že ve své domovské zemi může získat pracovní uplatnění a společenské postavení maximálně 100 milionů těchto mužů. Zbývajících 200 milionů se bude snažit emigrovat nebo jinak bojovat o své místo na slunci.“

„Náboženský a ideologický fanatismus přispívá k tomu, že v těchto zemích vyrůstají mladí muži, kteří jsou připraveni bojovat – džihád je jen zástěrkou jejich vlastního boje o místo na slunci. Krizí a konfliktů nebude v příštích 15 letech méně, než je jich dnes, pravděpodobně jich bude více. Ve světle této skutečnosti jsou migrační toky, kterých jsme dnes svědky, pouze začátek…“

„Tam, kde je mnoho mužů a málo žen, roste na všech stranách sexuální frustrace, což vede ke konfliktům mezi místními obyvateli a imigranty, ke zvýšenému počtu sexuálních útoků a k růstu všeobecné nenávisti k ženám. Mnoho mladých migrantů neustále zápolí s rozporem mezi přísnou islámskou sexuální morálkou a sexuální svobodou Evropy. Tato imigrace ovlivňuje také všeobecně obraz žen ve společnosti a bezpečnost zde žijících žen. Ovšem ještě tragičtější je to, že tuto imigraci do velké míry podporují právě ženy. Možná, že postupné omezování svobod a snižování bezpečnosti žen, které zde žijí, nakonec povede k jejich větší empatii k problémům žen v radikálních islámských zemích, jako je Afghánistán. Možná jednoho dne pochopí, že je rozdíl mezi tím, zda k nám většinou přicházejí chlapci a muži nebo dívky a ženy.“

„Pokud se podíváte do diskusí pod články na německých zpravodajských serverech, tak se zdá, že mnoho občanů si v zemi pořád přeje daleko víc migrantů a současná vlna imigrace v nich stále vzbuzuje nadšení. V každém případě bude zajímavé sledovat, co se stane, až po současném vypnutí ekonomiky v důsledku pandemie koronaviru, přijde ekonomická krize. Teprve potom uvidíme, zda příznivci masové migrace budou za svoji „morální“ převahu stále ochotni platit tak vysokou cenu. Ale to zjistíme, až když koronavirová krize opadne.“

Soeren Kern