Leonid Savin: Od bezpečnosti Eurasie k bezpečnosti světa

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

RF / BRICS / NATO: Vznikající multipolární svět vyžaduje aktivnější a prozíravější jednání

Ve dnech 31. října – 1. listopadu 2024 se v Minsku konala druhá mezinárodní konference o euroasijské bezpečnosti, na níž byla představena „Euroasijská charta multipolarity a rozmanitosti v 21. století“. Vystoupili na ní běloruský prezident Alexandr Lukašenko a ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, kteří zdůraznili, že unipolární svět skončil a je třeba vytvořit nový systém mezinárodní bezpečnosti. A protože Západ je vinen především rozdmýcháváním konfliktů a navrhováním „slepých uliček“, vyvstává přirozená otázka: jak a s kým vytvořit novou bezpečnostní architekturu?

Evropa si jako malý výběžek Eurasie, jak řekl Nikolaj Danilevskij, nemůže nárokovat monopol na regionální bezpečnostní otázky, i když takové pokusy v euroatlantickém formátu (blok NATO a také bezprecedentní vliv USA na EU) probíhají. Nicméně návrh ruského prezidenta Vladimira Putina na vytvoření společného hospodářského prostoru od Lisabonu po Vladivostok – projekt Velké Eurasie – je stále aktuální. Není pochyb o tom, že naprostá většina občanů EU by si přála konstruktivní a přátelské vztahy s Ruskem, stejně jako s dalšími euroasijskými zeměmi, na které se vztahují sankce EU a USA (např. Írán a KLDR). Hlavním problémem Evropy jsou tedy dnes politické elity. V některých zemích stále panuje strašlivá rusofobie (pobaltské státy, Polsko), jiné se snaží předstírat neutralitu a řídit se obecnou politikou Bruselu.

Nicméně existují euroskeptičtí lídři, kteří slovy i činy ukazují adekvátnost nastoleného politického kurzu. Kromě Republiky srbské v rámci Bosny a Hercegoviny se tlaku Západu tvrdošíjně brání Srbsko, za což jeho vedení musí platit rizikem další barevné revoluce. Maďarsko a Slovensko vedou racionální a vyváženou politiku, zejména v souvislosti s ukrajinskou krizí a společnými hranicemi. Je příznačné, že další země se společnými hranicemi vykazuje zjevný příklon k euroskepticismu. Například v Rumunsku získal v prvním kole prezidentských voleb minulou neděli nejvíce hlasů (23 %) Calin Georgescu, který byl dříve spojován s radikální nacionalistickou stranou AUR, ale kandidoval jako nezávislý kandidát. Na druhém místě skončila vůdkyně liberálů Elena Lasconiová s 19,2 procenta hlasů, zatímco bývalý premiér Nicolae Ciuca a bývalý náměstek generálního tajemníka NATO Mircea Gioane získali každý méně než 10 procent hlasů.

Pokud Georgescu zvítězí i ve druhém kole, bude zastávat nejmocnější úřad v Rumunsku, který bude mít pravomoc jmenovat premiéra, vyjednávat o koalici a bude mít rozhodující slovo v bezpečnostní a zahraniční politice. Zároveň se dříve vždy příznivě vyjadřoval o Rusku a jeho prezidentovi.

Spolu s přesvědčivým vítězstvím strany Alternativa pro Německo v německých parlamentních volbách to ukazuje na měnící se politické prostředí v důsledku rostoucí mnohorozměrné krize v EU.

A s adekvátnějšími politiky je větší šance, že v rámci EU a NATO nebudou přijímána šílená rozhodnutí namířená proti Rusku a dokonce i proti vlastním občanům EU.

Je příznačné, že Turecko jako člen NATO se snaží vést vyváženou a vyváženou politiku a uvědomuje si, že vážné ekonomické či regionální bezpečnostní problémy nelze řešit bez účasti Ruska. Turecko má však syrské zkušenosti a určité zájmy, včetně vytvoření energetického uzlu s pomocí Moskvy. Vzhledem ke geostrategické poloze Turecka a kontrole vstupu do Černého moře budou muset evropské země počítat jak s ambicemi Ankary, tak s měnící se realitou.

Pokud se přesuneme dále na východ, také zde dochází k pozoruhodným proměnám. I když je situace v Iráku stále křehká, existují vyhlídky na brzké zlepšení. Naznačují to i rozhodnutí týkající se investic a plánů na infrastrukturní projekty. Pozitivní dynamiku vykazuje také Írán. Vzhledem k aktivní bezpečnostní spolupráci s Ruskem a postupné revitalizaci koridoru Sever-Jih bude Írán hrát stále větší roli geopolitického pólu a zároveň bude sloužit jako spojovací prvek v regionu.

Afghánistán zůstává bílým místem na euroasijské mapě v tom smyslu, že po nástupu Talibanu (v Rusku zakázaného) k moci nebyly vztahy s novou vládou řádně vyřešeny. Bylo již přijato zásadní rozhodnutí odebrat Talibanu v Rusku status teroristické organizace. Na druhé straně se Írán a Pákistán rovněž snaží urovnat své spory a posunout je konstruktivním směrem (pro Pákistán je to otázka vymezení hranic, neboť afghánská strana i přes přijatý mezinárodní status neuznává Durandovu linii, která vznikla v důsledku britské okupace regionu na konci 19. století).

V globálním kontextu je však třeba mít stále na paměti, že anglosaská politika vůči Eurasii se řídí imperativy Halforda Mackindera a Zbigniewa Brzezinského. Pokud Západ nemůže dosáhnout přímo do Heartlandu (Ruska) Eurasie, bude se snažit uplatnit svůj vliv na Rimland (pobřežní pásmo) a východní Evropu. Proto byla vyprovokována krize na Ukrajině. Proto budou pokračovat pokusy o podněcování a eskalaci konfliktů prostřednictvím různých zástupných subjektů, zejména v těch oblastech, které Zbigniew Brzezinski charakterizoval jako eurasijský oblouk nestability – Blízký východ, Kavkaz a část Střední Asie až po území Indie.

Aby bylo možné těmto destruktivním plánům čelit, je třeba rozšířit a posílit interakci mezi státy prostřednictvím stávajících organizací a případně vytvořit nové pracovní struktury. Formát ŠOS je v tomto ohledu jedinečný – organizace zahrnuje několik států, které vůči sobě mají územní nároky, které však nepřerůstají v aktivní konflikt. Pákistán a Indie mají Kašmír jako kámen úrazu již mnoho desetiletí. Čína a Indie zase nadále považují svou část území v Himálaji za vlastní. Všechny tři státy zároveň vlastní jaderné zbraně, ale nehrozí jejich použitím ve stylu bezohledné politiky Západu.

Pokud by se k ŠOS přidala spolupráce s CSTO a BRICS (včetně statusu kandidátských zemí, práce Organizace islámské spolupráce a dalších iniciativ), vznikla by účinná síť politické interakce na nejvyšší úrovni v Eurasii a Africe (kde budou rovněž pokračovat procesy dekolonizace a suverenity, přinejmenším u některých států, zejména v oblasti Sahelu). A Eurasie a Afrika je světovým ostrovem, na němž je zbytek světa vlastně závislý.

To vše naznačuje, že je třeba upravit fungování zastaralých mechanismů a vyhnout se vnuceným západním šablonám, včetně vytvoření zásadně nových základů mezinárodního práva.

Zatímco polycentrický svět se ještě nezformoval a je v přechodném období, řinoucí se multipolarita vyžaduje aktivnější činnost a práci pro budoucnost.

AUTOR: Leonid Savin

Překlad, Zpracoval: CZ24.news

ZDROJ

Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.