Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
ČESKO: Velký problém mají média, která kryla záda koalici Spolu i PirSTAN před volbami. Vystavovala je totiž na odiv světu jako ty čisté, kteří nám konečně přinesou to správné vládnutí. „A tak volí kličkovací cestu, jako že to odsoudí, že to je špatně. Ale v zásadě ten stín nepadá na celou koalici, ale padá jenom na Farského,“ poukazuje Petr Žantovský na klasickou manipulační techniku v souvislosti se sněmovním vyvrhelem. Prohlédl si také, co na letošek přichystala Česká televize. Každému doporučuje si ten výčet projít a při placení koncesionářského poplatku si uvědomit, co že si to vlastně kupujeme.
Začneme tím, jak se vybarvuje naše transparentní, férová a odborná vládní koalice, která stavěla na těchto frázích své předvolební kampaně. „Zatím, když to shrnu, vidím tuto bilanci: premiér je neviditelný, předsedkyně Sněmovny uráží premiéra státu V4 Orbána, předseda STAN a ministr vnitra Vít Rakušan bere sponzorské peníze od trestně stíhaného člověka a místopředseda STAN Jan Farský lže o délce stáže a chce brát peníze za nic. Za to, že odjede a bude si tam něco dělat, bude brát peníze od daňových poplatníků. Ale pozor, bude brát dvojí peníze, nejen plat, který mu dál poběží, protože pan premiér vyjádřil chápavé stanovisko, ale ještě bude brát peníze od státu, neboť Fulbrightova nadace je z velké části financována naším státem. Čili budeme dotovat nějakého poslance, který si kdesi bude doplňovat nějaké vzdělání za naše peníze a vedle toho bude ještě brát peníze za funkci, kterou nebude vykonávat,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Považuje to za tak absurdní a arogantní situaci, která by byla nemyslitelná za jakékoli předchozí vlády. „Nechat se zvolit za poslance a pár týdnů poté oznámit odjezd za veřejné peníze na nějaký zahraniční trip na osm měsíců. A ještě lhát o tom, že jich je jen šest. To by nastal v médiích třesk. Takhle sice přišly nesouhlasné reakce, a to dokonce i v médiích, kde bychom to nečekali, jako je Forum24 nebo Hlídací pes. Ale jen proto, že tato média, která kryla záda koalici Spolu i PirSTAN před volbami, mají velký problém. Vystavovala je totiž na odiv světu jako ty čisté, kteří nám konečně přinesou to správné vládnutí. Jenže teď na jedné straně paní Pekarová naprosto dramaticky překračuje veškeré pravomoci, zvyklosti a slušnost ve svých vyjádřeních na adresu státníků v okolních zemích. A k tomu pan Farský lže, jak když tiskne, a hodlá odírat veřejné peníze o poměrně značné sumy. Tak to se těžko hájí,“ vysvětluje mediální analytik.
Farský nemůže udělat nic jiného, než se vzdát mandátu
Chápe proto šéfredaktory těchto i podobných médií, že tohle se opravdu hájit nedá. „A tak volí kličkovací cestu, jako že to odsoudí, že to je špatně. Ale v zásadě ten stín nepadá na celou koalici, ale padá jenom na Farského. To je klasická manipulační technika. Myslím, že Farský nemůže udělat nic jiného, než se vzdát mandátu. Ale možná to neudělá, protože stoosmičková většina je klíčem k naprosto bezprecedentní aroganci a drzosti. K tomu, co bude pan Farský dělat v Americe, se dobře vyjádřil doktor Marek Zeman v blogu na iDnes. ‚Bude studovat otázky federalizace USA a přenesení jejich zkušenosti do našich podmínek a možné federalizace EU. Konkrétně bude řešit otázku možné evropské armády, k čemu by byla dobrá a co tomu brání. Dál bude zkoumat otázku chybějících institucí EU – tedy prezidenta a druhé komory parlamentu – a jestli se EU může bez nich posunout dál a stát se silným mezinárodním hráčem‘,“ cituje Petr Žantovský.
Bere to tak, že Farskému už nestačí funkce předsedy Evropské rady jako neformální prezident EU. „Potřebuje tu trafiku nafouknout a zdůraznit, že Evropská unie je federální soustátí na způsob Spojených států. Také to tedy znamená, že všechny naše pravomoci, i ty, co jsme ještě neodevzdali v Lisabonské smlouvě, jdou za Bruselem. Drobná potíž je v tom, že USA vznikly zdola aktivitou obyvatel jednotlivých států Unie i vzhledem k té občanské válce později. Každopádně to byla vůle lidu. V Evropě žádnou takovou vůli lidu nespatřuji. Vidím tu jen vůli administrativních a politických vrchnostů, kteří si chtějí urvat větší kus moci a větší kus pravomocí, a tím pádem i peněz, bez ohledu na to, co si myslí občané jednotlivých států. Takže to je poněkud jiná situace, než byla ve Spojených státech,“ upozorňuje mediální odborník.
Dnes svoji vlastní legislativu téměř nemáme
Vzato úplně důsledně, tak i Spojené státy mají legislativu postavenou dvojím způsobem. „Jednak mají federální legislativu, kde jsou federální zločiny typu úkladná vražda, vlastizrada a podobně, a pak mají legislativu jednotlivých států, která řeší jiné věci. Zato my jsme na tom dnes už tak, že vlastní legislativu téměř žádnou nemáme. I to málo, co zbývá, se chystají obkličovat různými směrnicemi a donucováním k tzv. harmonizaci s evropským právem. Aktivitám, co pan Farský hodlá na Fulbrightově stipendiu studovat, které byly v naprostém rozporu s vůlí občanů, vůlí lidu a možná i politické reprezentace – zajímalo by mě, co si o této zostřené integraci až federalizaci myslí například Petr Fiala a jeho ODS – tomu se za starých časů říkalo vlastizrada. Teď nechci být konkrétní a nechci říkat, že pan Farský se něčeho takového dopouští, jen to dávám do placu k úvaze, že to je téma, o kterém by se mělo mluvit,“ myslí si Petr Žantovský.
V souvislosti s plány místopředsedy STAN Jana Farského ho poněkud zaskočil titulek „Opoziční obstrukce kazí Farského cestu do USA, dnes kvůli hlasování neodletí“ ke čtvrtečnímu článku na iDnes. „Článek je vícestranný, ale z titulku čtenář usoudí, že jen kvůli strašné opozici ANO a SPD chudák pan Farský nemůže odletět do Spojených států, protože se před jeho odletem neodehrálo hlasování o důvěře vládě, u kterého by měl být, když byl donedávna předsedou poslaneckého klubu jedné z koaličních stran. A to se ještě můžeme bavit o tom, do jaké míry jsou ty kluby ustaveny ústavně, nebo neústavně, jak o tom podrobně mluvil hradní právník Pavel Hasenkopf. Ale zpět k tomu titulku. To je něco tak neuvěřitelného, manipulativního, že bych to od iDnes nečekal, neboť jsem se vždy domníval, že se tohle médium snaží o jakousi vyváženost. Ale tohle je tak dramatická manipulace, že je mi z toho špatně,“ přiznává mediální analytik.
TBH, Sex a Na záchodcích v iVysílání České televize
Druhé téma udělá opravdu velkou radost divákům veřejnoprávního média z Kavčích hor. „Na webu Kinobox jsem minulou sobotu našel titulek ‚iVysílání si nebude na nic hrát. Bude řešit šikanu, sex a rodičovství bez přetvářky‘. Tím je míněno vysílání České televize. Článek se věnuje novým formátům, které pro nás chystá veřejnoprávní televize pro letošní rok. A stojí to opravdu za to. Například seriál České televize, který se jmenuje TBH, tedy zkratka To be honest neboli Být upřímný, se zabývá ‚hledáním hranic v bolestném světě dospívání a manipulativních sociálních sítí. ‚Aktivistická Mája svůj boj o přežití živě streamovala a nyní se musí vyrovnat s náhlou internetovou slávou. Bohužel však natočila i trapné okamžiky mezi školní hvězdou Nessou a jejím přítelem atd. Vedle aktuálního tématu šikany se seriál TBH věnuje i hledání sexuální identity‘. To nebudu komentovat,“ říká Petr Žantovský.
A sice proto, že výčet pokračuje seriálem Sex, který je převzatý z Dánska. „Je o lesbách a já zacituji z anotace: ‚Dvacetiletá Cathrine má na první pohled všechno: zajímavou práci na poradní lince pro mládež, byt v trendy kodaňské čtvrti a milujícího přítele. Jenže jednoho dne potká Selmu a zjistí, že láska je sice mocná čarodějka, ale sex je démon.‘ Jinými slovy, seriál Sex je o lesbických vztazích. To je propagace LGBT problematiky už v druhém pořadu v jednom jediném soupisu novinek.
Pokračujme v tom, co nám Česká televize chystá. Například zábavný pořad o sexu určený mladým lidem, který se jmenuje Na záchodcích. ‚Dvě mladé ženy, Terezie a Zuzana, známé z podcastu Vyhonit ďábla‘ – to je hezký veřejnoprávní název, že ano – ‚si spolu na záchodcích povídají o různých tématech týkajících se sexuality, intimity, tělesnosti a sebepřijetí‘. Veřejnoprávní tématika jako noha,“ kroutí hlavou mediální odborník.
Při placení poplatku ČT vzpomeňte, co si za něj kupujete
Další nabídka iVysílání ČT se jmenuje Protivný sprostý matky, kde se používá genderově vyvážený pojem „hosti a hostky“, jenž nemá oporu v českém jazyce. „V anotaci se píše, že pořad přináší úlevu sdílením všední i nevšední frustrace a zoufalství i naděje a lásky. ‚Protivný sprostý matky spolu mluví na rovinu, nekorektně a s humorem o všech podobách mateřství. A mluví také o tom, o čem se nemluví. Otevírají bolavá témata – sex, smrt, bolest, nepřízeň osudu i láska a naděje‘. To je úžasný výpotek České televize.
Další má v režii Apolena Rychlíková – odkud to jméno známe? Jednou ze scenáristek je Saša Uhlová – odkud to jméno známe? Jmenuje se to ‚Novinářky‘. A toto dílko mapuje práci údajně renomovaných novinářek Hany Čápové, což je ta paní, co vytáhla na Babiše před volbami ten barák ve Francii, Saši Uhlové a Jany Ustohalové, které kombinují své reportáže s postupy dokumentárního formátu,“ popisuje Petr Žantovský.
Část anotace stojí za to: ‚Sledujeme novinářky na jejich každodenní cestě za pochopením poškozeného člověka, ověřením faktů a objasněním kontextu, ve kterém k sociální nespravedlnosti dochází.‘ „Blé, blé, blé. Mně to připadá jako anotace bolševických filmů nebo seriálů, jak hrdina socialistické práce bojuje s nezájmem a neochotou soudruhů na pracovišti a ve finále je přesvědčí o tom, že on je nositelem té pravdy a budoucnosti našeho skvělého socialistického zřízení. Tady jsou to novinářky Čápová, Ustohalová a Uhlová. To vše za peníze nás všech televizních poplatníků.
Čili, přátelé, až zase budete platit televizní poplatek, uvědomte si, že si za to kupujete lesbický seriál Sex, agitační blábol Novinářky, úžasný seriál TBH. Mimochodem, ta děvčata, co se v něm vyskytují, mají název ‚parta Bitchez‘, což jsou ty pracovnice na ulici, prostě kurvy. Takže je to ryze veřejnoprávní tematika, pojďme do toho a mějme z toho radost,“ nabádá mediální analytik.
Osud Literárních novin čeká podobná periodika na Slovensku
Mnohem vážněji doporučuje přistupovat k závěrečné glose, která se týká Slovenska, ale něco podobného jsme zažili i u nás. „Došlo tam k jedné velmi dramatické věci. Tak jako jsou u nás různé fondy na ministerstvu kultury, které financují tu kinematografii, tu nějaké granty na knížky, tak Slováci mají Fond na podporu umenia, což je instituce vyčleněná mimo ministerstvo kultury. Nicméně politické vlivy jsou zcela zjevné a evidentní. A tenhle fond letos poprvé zrušil veškeré dotace pro periodické publikace Spolku slovenských spisovateľov, konkrétně se jedná o Literárny týždenník a časopis pre mladú literatúru a umenie Dotyky a také internetový časopis Kulturno-literárny týždenník. Tato média dostávala od Fondu na podporu umenia až do nástupu slavného Matoviče a jeho party do vlády sice malé dotace, ale i ty jim umožňovaly přežít,“ konstatuje Petr Žantovský.
Sám je velkým nepřítelem dotací na nesmysly, zbytečnosti a vše, co rozpohybovává tržní systém. „Ale co se týče literárních časopisů, maloformátového nekomerčního umění, si asi každý umí spočítat, že bez příspěvku nedokážou přežít, protože jejich náklad je malý. Lidí, co se zajímají o vážnou literaturu nebo vážné umění, není nekonečně mnoho a literární periodika nejsou schopna obstát v tržním systému. Tak je to v každém státě Evropské unie, tedy i na Slovensku i u nás. U nás před nějakými dvěma lety se ministerstvo zachovalo úplně stejně vůči Literárním novinám, které kvůli tomu přestaly vycházet jako tištěné periodikum a zůstaly jenom na internetu, kde to obhospodařuje jeden jediný člověk. A je to v podstatě taková minimalizace aktivit. Posuzovací komisí to bylo zdůvodněno, že Literární noviny mají explicitní politické obsahy a stavějí se na nějakou politickou stranu a nejsou dostatečně literární,“ připomíná mediální odborník.
Názorová pluralita se už zase nenosí, opět překáží
Přitom jiné podporované časopisy jsou také nějak vyhraněné. „V literatuře je explicitně nebo minimálně implicitně obsažena politika nebo společensko-odpovědný obsah, protože literatura je od toho. Umění je do jisté míry od toho, aby reflektovalo, co se děje ve společnosti, a tedy v politice. A Literární noviny byly už od 60. let vždy politické. Nosily svůj názor na trh a ovlivňovaly spoustu lidí, nebo poskytovaly minimálně jakýsi oponentní prostor proti oficiálním názorům. Proskripce Literárních novin začala za ministra Hermana a dokončili to soudruzi, kteří tam byli do posledních voleb. Úplně stejně se snaží Fond na podporu umenia zlikvidovat Literárny týždenník i další média, která jsem jmenoval, protože jsou jim nepohodlná, neboť přinášejí různé názory, nejen oficiální, ale i oponentní. Přitom v 99 procentech textu se tam jedná o literatuře nebo o jejím zasazení ve společensko- politickém kontextu, což je přesně to, co takové časopisy mají dělat,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Ale to těm chlapcům a dívkám z nastupující liberálně-demokratické generace překáží, protože to vyjadřuje poctivou snahu o literární a politicko-názorový pluralismus. „To je něco, co se dnes nenosí. Pluralita je zakázána, budeme mít zase všichni jeden názor. Vidíme to kolem sebe všude a dnes to už platí i na Slovensku. Já bych tedy, jestli je to možné touto cestou, vyzval lidi, kteří si nepřejí, aby se tyto věci děly, aby se po tom trošku poohlédli. Našli si webovou stránku Literárneho týždenníku nebo Spolku slovenských spisovateľov, podpořili jejich petici ke slovenskému ministerstvu kultury, které volá po návratu normálních přístupů a pluralitě. K Literárnemu týždenníku je dobré podotknout, aby si někdo nemyslel, že tu hájíme nějaké bolševiky, že vznikl v roce 1988, tedy ještě za bolševika, ale velmi silně se tehdy vyhraňoval jako opoziční médium. Na Slovensku to tehdy šlo, v Česku to bylo ještě velmi tabu,“ podotýká mediální analytik.
Boj proti opozici se odehrává u nás i na Slovensku
Literárny týždenník velmi odvážně otvíral tabuizovaná témata ochrany životního prostředí. „Vracel do veřejného života spisovatele včetně křesťanských autorů, což je na Slovensku velmi vážná věc, také umělce či vědce, kteří byli postihováni v důsledku normalizace. Vysvětloval význam slovenských historických událostí a osobností, které ten režim neuznával. Čili byl to velmi národo-tvorný a velmi demokraticko-tvorný časopis. Stejně tak se velice zasazoval za národně emancipační požadavky Slováků včetně návratu Slovenského státu i znaku, což je ten dvojkříž na trojvrší, do tehdejší státní symboliky. Bylo to první médium na Slovensku, které zveřejnilo vyhlášení Veřejnosti proti násilí v listopadu 89. Čili nelze to paušálně odmávnout tím, že jde o médium nějakých stárnoucích bolševiků. Je to jenom záminka, je to boj proti názorové opozici, který se odehrává stejně tak u nás, jako na Slovensku. Můžeme se toho jenom bát, nebo proti tomu protestovat,“ dodává Petr Žantovský.
Zdroj: topky.sk
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi