Mám obavy ze sílíciho neokomunistického hnutí pod pláštíkem hezkých myšlenek. Nebude se tomu říkat znárodnění, ale sharování, říká byznysmen Vlastislav Bříza ml. z Koh-i-nooru (Rozhovor)

V osobní rovině mám k nemoci respekt, na druhou stranu, když vidím v televizi pana Flegra, přijde mi, že některé jeho výroky by měly být klasifikovány jako šíření poplašných zpráv. Mrtvoly na ulicích jsou za hranou a psychologický dopad podobných prohlášení pro některé skupiny obyvatel je devastující. Plus nebyla situace řešena koncepčně. Ale co mi vadí nejvíc, je rezignace na vzdělání v Česku.

Jak to myslíte?

Stále musím cestovat, máme export do 80 zemí světa a za hranicemi vidím, že na docházku do škol se v zahraničí buď nesáhlo vůbec, nebo pouze v přijatelné míře. My jsme školy zavřeli jako první a na Staromáku raději demonstrujeme za to, aby se hrála zase fotbalová liga nebo otevřely hospody. Má to jediné pozitivum – snad si aspoň někteří rodiče začnou více vážit práce učitelů a ti získají vyšší status.

Například Věra Komárová z Dermacolu nebo Karel Janeček založili celou iniciativu za návrat dětí do škol.

Toho jsem si bohužel nevšiml. Ale uznejte, že rvačka na Staromáku asi přitáhla větší pozornost.

Jak promlouvá covid do vašeho byznysu?

Hodně, ale přesto nemám rád takové to dělení na svět před covidem a svět po covidu. To jsou nesmysly. Učím na katedře mezinárodních vztahů FSV UK, o historii se hodně zajímám, takže vím, že lidstvo opravdu přečkalo daleko větší zásahy do fungování společností, než je covid. Bohatě stačí pouze minulé století – například dvě světové války, komunismus, nacismus nebo španělská chřipka. A s tím se fakt covid srovnávat nedá. Asi se trochu víc rozšíří digitalizace, ale to je tak celé. Svět se nezmění. Respektive změní, ale nebude za to moci covid.

Co tedy?

Západní svět otáčí k řekněme až salonnímu levicovému humanismu. To povede k novým tendencím založení rovnostářské společnosti. Mám obavy z dalšího neokomunistického hnutí pod pláštíkem velmi hezkých myšlenek. Nebude se tomu říkat ukradení či znárodnění majetku, ale například sharování (sdílení, pozn. red.). To vše třeba ve jménu ekologie nebo nutného přerozdělování, až lidé zchudnou kvůli covidu. Vezměte si, že mladé už nezajímají tolik značky, nechtějí vlastnit auta, vyznávají raději sdílení. Všechno budeme sharovat. Podniky, byty, auta. Bude to líbivé a covid to může zrychlit. Na Západě se tomu říká progresivismus, já tomu říkám salonní humanismus.

V čem je současný stav lepší?

To nejcennější na dnešní době je historicky nevídaná míra svobody a bezprecedentně dlouhá doba míru a blahobytu v naší, tedy západní společnosti. Možná je to právě kámen úrazu – lidově řečeno nás pálí dobré bydlo a je prostor pro vymýšlení nesmyslů, které ve finále svobodu výrazně omezí. Mnozí navíc demokracii zneužívají v tom smyslu, že vše zabalují za větu: „Máme demokracii, mohu si tak povídat, co chci“ a beztrestně šíří bludy. Jenže demokracie není svoboda svobodné lišky ve svobodném kurníku plném svobodných slepic.

Jak tedy skutečně covid promlouvá do byznysu holdingu Koh-i-noor?

Různě v různých částech holdingu. Pokud se bavíme o tužkách a výtvarných potřebách, tam máme trochu smůlu v tom, že obhospodařujeme celý produkční řetězec. Od výroby až po 100 vlastních obchodů jenom v Česku a nepočítám další desítky prodejen v Rusku a na Slovensku. U nás tedy asi 300 prodavaček. Takže to schytáváme na obou stranách. Přes e-shopy prodejní objemy samozřejmě dohnat nejdou.

Němci se rozhodli, elektroauta budou realitou