Markéta Šichtařová: EU má k rozpadu blíž než kdy jindy! Merkelovou navrhovaný fond není záchranou po pandemii. Hraje se mnohem vyšší hra

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

EU: Nespokojení Italové dostanou od hodné Unie dárky. To by bylo, aby ji zase nezačali mít rádi. Evropské peníze už nepůjdou na chudý východ, ale půjdou také na sice bohatší, ale zato předlužený jih. Tak komentuje Markéta Šichtařová návrh Německa a Francie, aby vznikl unijní fond na pomoc státům a sektorům nejvíce zasaženým koronavirem v objemu 500 miliard eur. Ve skutečnosti ale fond vůbec není záchranou před koronou, protože jeho hlavním cílem je zabránit tomu, aby po Británii neopustila Evropskou unii i Itálie.

Německá kancléřka Merkelová a francouzský prezident Macron společně navrhli vznik fondu na pomoc státům a sektorům nejvíce zasaženým koronavirem. Potřebných 500 miliard eur, v přepočtu 14 bilionů korun, by chtěli získat na finančních trzích společnou půjčkou celého bloku členských států. Částka by se začala splácet v rámci příštího rozpočtového období, tedy po roce 2027, a byla by rozložená na několik desetiletí. Co tomuto návrhu, k jehož přijetí je nutný souhlas všech zemí sedmadvacítky, říkáte?

Je to velice fikaný plán. Málokdo ovšem dokáže rozklíčovat, co se za ním schovává. Jde o to, že vznikne záchranný fond na hospodářskou obnovu. Podporu z fondu mají dostávat země a sektory nejhůř postižené pandemií. Fond bude samostatnou právnickou osobou. Sám bude vydávat dluhopisy, a tím pádem neporoste dluh již tak předlužených zemí. A o to jde. Dluh předlužených zemí se tím podaří maskovat. To je „geniální“ řešení. Evropa bude žít na dluh a bude se tvářit, jako že ho nemá.

Je to v podstatě stejné, jako když žádáte o úvěr u banky a nepřiznáte jí, že už jste zadlužení až po uši jinde. V takovém případě by se to klasifikovalo jako úvěrový podvod. V případě státu se to klasifikuje jako sofistikované řešení. Důsledek je ovšem stejný. Jednou vás to dožene.

A to úplně „nejchytřejší“ je, že vlády nebudou fondu dlužit. Tady se totiž nemluví o úvěrech – tady se mluví o dotacích. Nespokojení Italové dostanou od hodné Unie dárky. To by bylo, aby ji zase nezačali mít rádi. Evropské peníze už nepůjdou na chudý východ, ale půjdou také na sice bohatší, ale zato předlužený jih. Fond totiž vůbec není záchranou před koronou. Fond má zabránit tomu, aby po Británii neopustila EU i Itálie.

Proti návrhu jsou Dánsko, Nizozemsko a Rakousko, které místo tzv. fondu obnovy a společných peněz a grantů navrhují půjčky. Českému premiérovi Andreji Babišovi zase vadí, že by peníze měly přednostně jít nejvíc postiženým zemím, a tvrdí, že Česko nemůže být trestáno za to, že situaci relativně dobře zvládlo. Zaregistroval jsem názor, že to je vůči ostatním zemím nemorální a že to může poškodit naši pověst mnohem víc než odmítání migrantů. Je namístě tentokrát ustoupit a projevit solidaritu s těmi nejvíce zasaženými?

Tady vůbec nejde o nějakou solidaritu, poškození pověsti a další povídačky. To jsou banality. Tady se hraje nesrovnatelně vyšší hra. Jde o to, aby se EU nerozpadla. K rozpadu má totiž dneska Evropská unie mnohem blíž než kdy v minulosti. Odpor vůči EU v Itálii narostl do míry, v jaké byl v Británii před referendem, ovšem s tím rozdílem, že Itálie je navrch ještě enormně předlužená a postižená virem. Takže se její stav bude ekonomicky odteď dál rapidně horšit a protievropské nálady budou taky sílit. A Evropská unie teď hraje o to, aby Itálii v EU stůj co stůj udržela, protože jinak se celá evropská konstrukce začne bortit jako domek z karet.

Na nějaké povídačky o naší „pověsti“ v tuhle chvíli skočí jen naivka. Podílet se na tomto fondu je enormně rizikové. Podobně, jako část řeckého dluhu byla škrtnuta, i tady je vysoká pravděpodobnost, že část dluhů tohoto fondu bude nakonec škrtnuta. Takže kdo do tohoto fondu peníze vloží, má vysokou pravděpodobnost, podle mého soudu dvoucifernou, že o jejich část přijde.

Podle údajů evropského statistického úřadu Eurostat klesla v dubnu meziroční inflace v EU na 0,7 procenta oproti březnovým 1,2 procenta a oproti 1,7 procenta v dubnu loňského roku. V médiích se poté objevilo, že Česko je na tom s 3,3 procenta nejhůře z celé sedmadvacítky. Považujete nejrychlejší růst cen pro nás za problém?

Pozor, nežonglujme tu se slovy, nepřebírejme ono mediálně frekventované slovo „nejhůř“. Proč bychom si měli myslet, že mít inflaci ve výši 3,3 procenta je „nejhorší“? Víte, co si myslím, že je mnohem horší, než mít inflaci 3,3 procenta a půlprocentní úrokové sazby. Mnohem horší je mít inflaci 0,7 procenta a záporné úrokové sazby. Neboli my jsme na tom vlastně v rámci EU velice dobře.

Dovolte, abych připomněla, že ČNB před časem vyvolala hysterii z toho, že u nás máme deflaci, a jen kvůli této deflaci začala mohutně intervenovat proti české koruně. Léta se jí nedařilo inflaci zvýšit. Teď se to konečně povedlo. A my budeme vyrábět umělou hysterii, že najednou tu místo deflace máme poměrně uměřenou inflaci, která navíc z měsíce na měsíc klesá?!

Opravdu nestačím žasnout, z čeho všeho se dá uměle vyrobit zpráva. Pro mě tahle informace, že u nás máme inflaci 3,3 procenta, v podstatě nestojí za pozornost, protože to svědčí o jediném: Máme mnohem zdravější a zdravěji reagující prostředí než celá slavná EU a hlavně eurozóna, v níž se nedaří inflaci zvýšit ani tiskem peněz. U nás jsme se jako jedna z mála zemí Evropy dosud nepropadli do takzvané pasti likvidity, do níž se už propadla drtivá většina Evropy!

Bývalý ministr financí Miroslav Kalousek se na sociálních sítích obrátil na spoluobčany s tím, aby nevěřili premiéru Andreji Babišovi, když je nabádá k tomu, aby věřili v budoucnost a utráceli, protože mu nejde o ně, ale o DPH z každého jejich nákupu. Máme se řídit výzvou dosavadního „krále rozpočtového schodku“ neutrácet a šetřit na příští těžké dny? Nebo je to od něj spíše politická proklamace „čím hůře, tím lépe“ pro opozici, tedy i jeho TOP 09?

Neznám motivy pana Kalouska, vím ale, jaké je racionální jednání v tuto chvíli. Když se na vás žene pohroma v podobě vyšší nezaměstnanosti, přeci nebudete bezuzdně utrácet! Naopak musíte začít šetřit, kumulovat peníze na účtu, abyste měli zásobu na horší časy, které stále ještě jsou před námi!

Z pohledu firem bude nejhorší druhý až třetí kvartál, z pohledu jednotlivců, fyzických občanů, nejspíš bude nejhorší čtvrtý kvartál. Jediné racionální jednání je připravit se na to s co nejmenším rozhazováním a s co největší zásobou peněz v kapse. Ostatně o tom, že firmy by měly akumulovat likviditu na účtech, protože jsou před námi těžké časy, jsme na tomto místě, pokud si dobře vzpomínám, mluvili již koncem minulého roku. Kdo se podle toho zařídil, má dneska o poznání menší problém.

Přestože značka Škoda z koncernu VW Group registrovala za duben v rámci Evropské unie 20 007 nových automobilů, což představuje meziroční pokles o 64,6 procenta, je to jeden z nejnižších propadů v registracích mezi automobilkami. Kvůli slabé koruně i nízkoemisní technologii mají nové automobily zdražit až o 10 procent, ale už teď lidé odkládají dražší nákupy a omezují spotřebu v obavách z budoucnosti. Co by automobilovému průmyslu, který je celosvětově jednou z největších obětí koronakrize a v Česku patří k tahounům ekonomiky, mohlo pomoci?

To je snadné: Automobilkám, na kterých je Evropa závislá, by pomohlo, kdybychom je plánovitě přestali likvidovat! Pod svícnem je největší tma. Vždyť si to děláme sami! Vykašleme se na ekoalarmismus, který zatím nic dobrého nepřinesl. Když byla skoro nulová doprava, v Německu emise neklesaly! Tím se ukázalo, že zákaz dieselů ve městech je jenom ideologie, nic jiného, nemá to žádný příznivý dopad na svět. Vykašleme se na jakýkoliv alarmismus. Ostatně i mnoho věcí v souvislosti s koronavirem je také jen jiná forma alarmismu a ideologie. Přestaňme vypínat ekonomiku ať už ve jménu ekologie, nebo koronaviru, nebo jakéhokoliv jiného náboženství – a zase se bude dařit jak automobilkám, tak nám všem.

Od zítřka budou lidé moci chodit venku bez roušky, jen budou muset udržovat odstup dva metry a víc, pokud nepůjdou společně s lidmi, s nimiž žijí ve společné domácnosti. Povinnost nosit roušku zůstane v hromadné dopravě a v uzavřených prostorách, včetně restaurací, a to s výjimkou hostů, co budou sedět u stolu, jíst a pít. Přistupovala jste k povinnosti ji nosit s porozuměním, nebo jste podobně jako jeden znojemský zastupitel, který si ji odmítal nasadit a byl z jednání vyveden policií, nabyla dojmu, že rouška se v poslední době stala nedůvodným omezením základních občanských práv a svobod, symbolem poddanství, mlčení a podřízenosti občanů vůči státní moci?

Domnívám se, že rouška je symbolem. Domnívám se, že z epidemiologického hlediska má nulovou přidanou hodnotu. Ta malá část virové nálože, kterou je rouška schopna zastavit, je víc než vyvážena nárůstem falešného pocitu bezpečí, takže lidé se nezdráhají do ní prskat a kýchat falešně uchlácholení představou, že sebe i ostatní chrání. Navlhlý, tisíckrát ohmataný kus posmrkaného hadru na obličeji, ve který se rouška u drtivé většiny lidí dlouhým používáním transformuje, není schopna zastavit pandemii. Nic totiž není schopno zastavit pandemii. Můžeme ji jen zpomalit, nikoliv zastavit. COVID-19 se časem stane normální součástí lidského genomu. Jen to ještě část lidstva nepochopila, nepřijala a nesmířila se s tímto faktem. Rouškování se stalo symbolem poslušnosti vůči státní moci, symbolem respektování Velkého Bratra.

Já odmítám podporovat takový falešný symbol a dělat ze sebe pitomce. Současně nebudu porušovat zákon. Proto jsem se zařídila po svém a nevycházela jsem do prostor, kde byla rouška povinná. Takže vlastně spokojenost na všech stranách.