Podobné články
ČESKO: Rozum zůstává stát nad tím, jak se v ekonomickém týmu ústředního krizového štábu, ale i v platformě KoroNERV-20, mohli vedle ekonomů objevit ryzí ideologové, spíše politruci. Jestli jim bude nasloucháno, pak „pánbůh s námi“. Markéta Šichtařová žasne i nad tím, jak pojmy v této mimořádné době ztrácejí svůj skutečný význam. Místo krádeže se eufemisticky mluví o prominutí nájmu, o zestátnění zase jako o převzetí krachujících firem. Vůbec nechápe, jak si stát může dovolit majiteli nemovitosti nařídit, že v ní musí strpět nájemníka a nesmí od něj ani žádat nájem.
V rámci ústředního krizového štábu inicioval jeho šéf Jan Hamáček vznik ekonomického týmu, jehož základním úkolem bude řešení koronavirové krize, ale hlavně jejích následků. Spolupráci odmítl bývalý viceguvernér ČNB Mojmír Hampl kvůli negativní zkušenosti s podobnými vládními či ministerskými týmy z minulosti, ale jinak jsou v týmu i někteří ekonomové, kteří založili platformu KoroNERV-20. Může vytváření tolika týmů při současné existenci těch z ekonomických ministerstev něčemu prospět? Bude víc hlav víc vědět?
Ne, víc hlav nebude víc vědět. Víc hlav jen ztratí tah na bránu. Ještě bych dokázala pochopit, že levicový politik Hamáček si nominuje do tohoto týmu samé velmi levicové osoby, když oslovení Mojmíra Hampla bylo evidentně nějakým úkrokem a on měl tolik soudnosti, aby odmítl. Nad čím mi ale zůstává rozum stát, je aktivita některých ryzích ideologů, skoro se mi chce říct politruků, v tomto či konkurenčním orgánu. Jestli jim bude nasloucháno, pak „pánbůh s námi“.
Je to strašlivě smutné, jak otěže hospodářské politiky místo ekonomů přebírají politruci.
Co říkáte jednomu z návrhů profesora Jana Švejnara, který stojí v čele tohoto ekonomického týmu, aby se stát začal chystat na převzetí krachujících firem?
Proč tomu probůh říkáme „převzetí krachujících firem“? Proč nenazýváme věci pravými jmény? Proč tomu neříkáme popravdě zestátnění? A proč zestátnění neoznačíme popravdě jako krádež? Nemám pro to jiný komentář.
Tihle salónní rádoby-ekonomové v životě nespravovali žádný skutečný podnik, nezaměstnávali a neplatili ze své kapsy žádné zaměstnance, neprodávali nikomu své služby a výrobky. Nemuseli se probíjet světem tím, že tvrdě pracovali rukama. A tak jsou ochotni zapomenout na ekonomii a podlehnou ideologii.
Vláda podpořila návrh, který majitelům domů zakazuje dát nájemníkům výpověď kvůli neplacení nájmu. Schválila také odklad nájmu pro podnikatele zatím na tři měsíce. K čemu jsou takovéto kroky ve prospěch jedněch a na úkor druhých dobré, a to i v jiných případech, když teoreticky mohou být ohrožující i pro ty pronajímatele?
Tak si to rozklíčujme: Vydělal jste si na byt. Nebo jste se zadlužil, abyste si ho mohl koupit. A pak jste se ho rozhodl pronajímat, abyste měl nějaký majetek na důchod, a tím abyste byl na důchod zabezpečen. Vlastně jste tím tak nějak „odpustil“ státu, že nezvládl udělat důchodovou reformu. Postaral jste se o sebe svým vlastním úsilím sám, nestojíte u státu s nataženou rukou pro důchod. To ale není jediný dobrý skutek, který jste udělal. Druhý dobrý skutek je i to, že byt nabízíte k pronájmu, a tím umožníte někomu dalšímu bydlet, kdo by předtím nedosáhl na to, aby si byt sám koupil.
No a teď přijde stát – ten, který vás podrazil s důchodovou reformou – a řekne: „Svůj majetek nesmíš používat, musíš v něm strpět nájemníka a nesmíš ho vyhodit a nesmíš od něj ani žádat nájem.“
Víte, jak se tomu říká? Tomu se říká vyvlastnění. A neargumentujte mi tu tím, že byt po právní stránce stále patří majiteli. Nic jako podmíněné vlastnictví neexistuje! To je podobné jako říct částečné těhotenství. Prostě těhotní buď jste, nebo nejste. Majetek máte, nebo nemáte. A když majetek nemůžete používat a spravovat a rozhodovat o něm, tak ho prostě nemáte. Tedy stát vás opět podrazil a majetek vám ukradl.
Ale to není pěkné, používat slovo „krádež“, že? A tak to raději obrátíme a eufemisticky budeme mluvit o tom, že stát nájemníkům prominul nájem… Jenže, co má co stát promíjet nájemníkovi platbu, která státu nepatří? Napadne vás snad promíjet vaší sousedce platbu za housku, kterou si koupila u pekaře? Je vám snad něco do transakce mezi vaší sousedkou a pekařem? Ne? Tak jak si může stát dovolovat kafrat do obchodního vztahu mezi nájemcem a nájemníkem?!
Mezi spasitele, kterých se za poslední tři týdny vyrojila kvanta, se zařadil i Martin Jaroš se svou iniciativou Restart Česka. Navrhuje zrušit všechny staré exekuce, bohatým stanovit procentuálně vyšší daně, zavést superučitele, založit Českou IT univerzitu, ano sňatkům i adopcím LGBT, ano marihuaně i jejímu kvalitnímu pěstování, zlepšit nabídku péče o malé děti, aby ženy chtěly rodit víc. Je to uskutečnitelné, nebo jde jen o další pokus skvělého marketéra – který kromě kampaní pro české telekomunikační operátory a také katarského proslul kampaní lékařů „Děkujeme, odcházíme“ – dostat se do politiky, když jím v roce 2016 založené hnutí NE jako protiváha Babišova ANO bylo naprostým fiaskem?
Tak marketingově je to poměrně povedené – ten text používá slovník a dikci typu „Čau, lidi“. Je vidět, že je to pěkně píárově vystajlované. Jinak ale ekonomicky je to takový paskvil, že to ani nestojí za komentář. Pominu banality typu legalizace marihuany, s níž nemám problém, ale které vážně ekonomiku na nohy nepostaví a jsou sem zamíchané jen proto, aby to oslovilo i cílovou skupinu typu pirátů. To ostatní, co má nějaký ekonomické přesah, je ovšem už jen čistá levicová ideologie.
V tom textu se to hemží různými protimluvy, které jsou shlukem pěkně znějících slov, ale jsou naprosto vnitřně nekonzistentní. Vypíchnu jen jednu citaci: „… Mějme férovou a svobodnou společnost. Liberální země, ostrůvek svobody ve světě. (…)Totální rovnost…“
Uši mě bolí – prý mějme férovou společnost a současně totální rovnost. Jak jenom je možné, že každý neslyší, jaký je to protimluv? Že neslyší, že férovost a spravedlnost je přesným opakem rovnosti! Lidé si nejsou rovní. Lidé jsou různí, mají různé zásluhy – a za ně různé příjmy a různé bohatství.
Máme mít rovnost, tedy zničení spravedlnosti? Však proč ne. Je to asi nutné, abychom si nabili ústa po sté a z této chiméry procitli. Protože před spravedlností nakonec není úniku; nic nelze získat nezaslouženě. Je to jako zákon zachování energie ve vesmíru. Budeme si hrát ještě chvíli tu hru, že můžeme být svobodní, spravedliví a rovní si současně – a dobře tak, jen houšť. Protože dokud si ta ústa v novém socialistickém pokusu znovu do krve neroztřískáme, nebudeme schopni skutečného restartu a osvobození.
Takže za mě – ať už se ten socialismus raději sesype co nejdřív, abychom se zas mohli vychýlit na druhou stranu. Že to přijde a kyvadlo se zase vychýlí, nepochybuji.
Ivan David jako jediný z europoslanců hlasoval proti návrhu Evropské komise poskytnout přímou finanční pomoc členským státům a uchazečům o vstup do EU v boji proti koronaviru. Zdůvodnil to tím, že EK chce rozdělovat peníze, které patří daňovým poplatníkům členských států, aby zvýšila svoji autoritu v naději, že tyto prostředky budou naivními občany vnímány jako dar z laskavosti. Co postoji tohoto vyvrhele, jak začal být Ivan David vnímán, říkáte?
Opravdu nevím, proč bychom my, Česká republika, měli poskytovat dary z našich daní zemím, které ani nejsou členy Evropské unie. Dal někdo nám v téhle krizi nějaký dar? Nedal. Já chci ze svých daní dostat dostatek zdravotnického materiálu u nás doma, abych mohla ochránit svou rodinu, své děti. Nechci peníze z mých daní věnovat někomu, koho neznám, za hranicemi EU, aby potom chyběly při ochraně mé vlastní rodiny. To není správné. Naopak, tenhle rádoby altruismus považuji za zlo, které ubližuje našim nejbližším.
Jak chápat to, že pod prohlášení varující před příliš restriktivními opatřeními zavedenými kvůli pandemii koronaviru a mířící na Maďarsko se z evropské sedmadvacítky podepsali zástupci 13 západních zemí, zatímco státy ze střední a východní Evropy tuto možnost nedostaly? Má nás víc mrzet tohle, nebo verdikt Soudního dvora Evropské unie, podle něhož jsme spolu s Maďarskem a Polskem vinni nepřijetím migrantů dle tehdy stanovených kvót?
Jsem ráda, že střední Evropa, respektive V4, pořád tak nějak víceméně drží pohromadě. Podobná prohlášení jsou jen řeči. Řeči nebolí. To klidně můžeme ignorovat.
A že jsme vinní nepřijetím migrantů podle kvót? Buďme hrdí na tuto „vinu“, na to, že jsme to tehdy ustáli a nenechali se tlakem Bruselu k naplnění kvót zlomit.
Diskuze