Monika Pilloni: Desítky tisíc lidí z Bergama vyrazily na fotbal… A teď odváží mrtvé z města armáda…Mrtvol už je tolik, že je místní krematorium nestíhá pálit a musejí být armádou odváženy jinam

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

ITÁLIE: ROZHOVOR Apokalyptické záběry z italského Bergama někomu připomínají Černobyl. Mrtvol už je tolik, že je místní krematorium nestíhá pálit a musejí být armádou odváženy jinam. Vše přitom začalo fatálním podceněním situace a nejspíš jedním fotbalovým zápasem s desítkami tisíc diváků. Monika Pilloni přináší novinky z těžce zkoušené země, kde se mrtví aktuálně počítají ve vyšších stovkách denně.

V týdnu obletěly svět děsivé záběry z města Bergamo, odkud kolona armádních vozidel odvážela mrtvoly, které už ve městě nebylo kde spálit. Stalo se tedy Bergamo centrem epidemie?

Pohled na ty záběry nás všechny doslova vyděsil a mnohé rozplakal. Tato vozidla nadále odvážejí mrtvoly do různých italských měst, včerejší armádní kolona je odvezla do krematoria v Serravalle Scrivia. Odborníci se shodli na tom, že jedním z ohnisek nákazy v této oblasti bylo fotbalové utkání Ligy mistrů Atalanta Bergamo – FC Valencia, které se konalo 19. února.

Tehdy se na stadionu sešlo více než 40 000 fanoušků, kteří pak radostně v následujících dnech oslavovali vítězství s přáteli v barech a restauracích v celé oblasti. Potvrdil to například prof. Francesco Le Foche – lékař-imunolog z nemocnice Policlinico Umberto I v Římě.

Atalanta Bergamo – FC Valencia 19. 2. 2020

Armádní konvoj odváží z města těla zemřelých

Počty nakažených a mrtvých stále stoupají. Ve čtvrtek Itálie v množství obětí překonala Čínu, odkud se virus rozšířil. Objevují už se aspoň nějaké pozitivní zprávy?

Pozitivní zprávy jsou ty, že nemoc překonávají i velmi malé děti a celkový počet uzdravených také stoupá. Dále, jak se zdá, celkem dobře zabírá lék tocilizumab, jinak určený na léčení artrózy. V Itálii ho poprvé aplikoval lékař v Neapoli, ale byl prý použit se zajímavým výsledkem také v Číně. V těchto dnech je situace spíše tragická, což ukazují čísla z ministerstva zdravotnictví z 21. 3. 2020: od začátku je v Itálii zaznamenáno 53 585 případů, z nichž se 6 072 uzdravilo, ale 4 825 zemřelo – v jednom dni 793 osob.

Už to bude měsíc, co italské nemocnice čelí tomuto náporu. Už jej začaly aspoň trochu zvládat? V počátcích byly informace, že nebyly schopné léčit všechny pacienty a musely volit, které se pokusit zachránit. Změnilo se alespoň v tomto směru něco?

V Lombardii je situace stále kritická. Připravuje se zde z několika veletržních paláců v Miláně oddělení pro pacienty Covid-19, aby se čelilo tomu neúnosnému náporu. Takže se hledá kromě technického vybavení i personál. Z méně zasažených oblastí se personál přesouvá do Lombardie a vracejí se i zdravotníci, kteří jsou již v důchodu. Mnoho zdravotnického personálu onemocnělo a dozvěděla jsem se, že 17 lékařů zemřelo. V Bergamu se stalo to, čeho se všichni obávali, v nemocnici Papa Giovanni XXIII již není místo ani pro jednoho pacienta a stále více lidí v této oblasti umírá doma, aniž je jim byl proveden test na Covid-19, tedy bez toho, aby se dostali do oficiálních statistik. V kraji, kde žiji, ve Venetu, se situace zvládá lépe. Nemocnice, která se nachází pět kilometrů od mého bydliště, již slouží pouze pro nakažené pacienty z celého okresu Padova.

Centrem nákazy je sever Itálie. Jak to zvládá zbytek země?

Jelikož se tento koronavirus rozšířil po celé Itálii, mám obavy, jak to dopadne s pacienty na jihu, kde je zdravotnictví v katastrofálním stavu. A není to jen kvůli špatnému stavu nemocnic na jihu, ale i proto, že tam mnoho lidí nechce pochopit vážnost této situace. Dokonce když byla vyhlášena první karanténa v Lombardii a v některých oblastech Veneta, studenti a jiní lidé původem z jihu prchali v přeplněných vlacích domů. Je známo, že např. studenti nakazili své rodiče v Apulii. Nicméně další den byla pak karanténa uvalena na celou Itálii, takže tomu neunikli, ba naopak, nákazu hromadně rozšířili.

Jak to vypadá v Itálii dnes? V Česku se prakticky zastavil život, ulice jsou prázdné, a přitom slyšíme, že v Itálii platí opatření ještě mnohem přísnější…

No ano, v některých bodech opatření mohou být přísnější. V Itálii se musíme od nařízení z 8. března pohybovat s formulářem, kde jsou zapsané naše údaje, odkud, kam a proč jdeme… nesmí se bez vážných důvodů opustit domov ani město. Povoleno je jít na nákup do supermarketů a jiných prodejen potravin, do lékáren a k objednanému lékaři. Hlídky údaje kontrolují. Na webu ministerstva vnitra je uvedeno že 20. 3. 2020 bylo zkontrolováno 223 633 osob, nahlášených osob nedodržujících vyhlášená opatření bylo 9 888 a 260 lidí s falešnou osobní deklarací. Z 91 129 zkontrolovaných obchodů bylo nahlášeno 104 majitelů a 19 obchodů bylo rovnou uzavřeno. Do ulic některých měst, jako jsou Milán, Neapol atd., se vysílá vojsko.

Pro italskou ekonomiku je to další rána, přitom jsme se už v minulosti bavili o tom, že má dost problémů. Co vlastně v současnosti v Itálii funguje?

Výroba v podnicích doteď pokračovala ve všech odvětvích, doprava a přeprava je zajištěna a v obchodech je dostatek jídla. V novém Conteho nočním proslovu jsme se dozvěděli, že by se měly uzavřít podniky, které se nepodílejí na strategickém chodu země, a tak čekáme, kdy nám dá premiér laskavě vědět, koho se to týká a koho ne. Opět další chaotické prohlášení. A to o uzavírku všeho, co není pro chod země důležité, žádají již delší dobu krajští guvernéři a Matteo Salvini za Ligu, tak doufejme, že byl konečně alespoň v tomto vyslyšen.

Česká vláda, ale i další vlády připravují různé projekty na podporu podnikání po epidemii. Chystá italská vláda něco takového, nebo je stále zásadní ambicí jen přežít?

Návrhů je celá řada a mnoho věcí se řeší postupně za pochodu, asi tak jako všude jinde. Jde jak o finanční podpory, tak i úlevy. Stále panuje celková nejistota z rozhodování vlády.

Mohli jsme vidět záběry, jak se Italové snaží i v těžkých časech absolutní karantény zvedat náladu, třeba „balkónovými party“, kdy na sebe sousedé pokřikují z balkónů. Pro tradičně družné Italy, zvyklé žít na ulicích, to musí být mimořádně psychicky náročné…

Ano, Italové jsou národ, který se rád setkává a chodí ven, i kdyby jen na kávu a na trh. Chování je různé a záleží na tom, kde žijete. Někde řičí z okna či balkónu častěji než jinde a je to také někde oceněno více či méně. Na jihu je jistý folklór více barvitý a s mnohonásobnou výškou hlasu již při normální mluvě. Tam, kde žiji já, se v tom organizovaném „balkónování“ otevřelo snad jen jedno okno, a to ještě z recese. Každý se zde snaží nějak přizpůsobit situaci.

Itálie se kromě smrtelné epidemie potýká také s tisícovkami migrantů. Jak tyto skupiny zvládají dodržovat vyhlášená pravidla karantény? A dochází v azylových centrech k takovým scénám jako v německém Suhlu, kde se imigranti pokusili z karantény uniknout násilím?

Problémy v Itálii existují. Hloučky migrantů poflakujících se na náměstích či v parcích jsou toho důkazem. Absolutně ignorují nařízení. V nedaleké Padově utekl migrant pozitivní na koronavirus z nemocnice. V nedaleké vesnici celá marocká rodina ignorovala karanténu a nakažení se promenádovali venku. Já osobně jsem byla minulý týden v šoku, když jsem opět viděla u nákupních vozíků žebrajícího migranta ze subsaharské Afriky, který tak jako vždy požadoval a od jistých dobroserů dostával eura z vozíku!!! Problém je také s těmi, co v této době dorazili autonomně na loďkách z Tunisu. Místo aby se italská ministryně Lamorgese postavila razantně k tomuto problému, tak ho akorát distribuuje napříč Itálií. 120 migrantů, kteří přijeli před několika dny na ostrov Lampedusa, bylo odvezeno na pevninu do hotelu v Porto Empedocle, kde měli být v karanténě, ale místo toho se toulají venku, jak se jim zachce, a dokonce se tam fotí jako turisté!

Jak se situace podepsala na italské politice? Premiér Conte se stylizoval do role válečného premiéra Winstona Churchilla slovy o nejtemnější hodině, pomohlo mu to mezi lidmi?

Neschopnost této vlády je naprosto zřejmá. Absolutní zpoždění v reakci na opatření. Konat se začalo, až když už byla nákaza na našem území, a přitom guvernéři krajských správ Ligy požadovali karanténu a kontrolu všech osob vracejících se z nebezpečných oblastí včetně čínských studentů, již koncem ledna! Premiér našel v epidemii samolibou příležitost představit se v roli W. Churchilla jako státník a zachránce vlasti. Škoda že jeho spasitelné intervence přicházejí neustále se zpožděním. Jeho reputaci už nepomůže nic.

Když to v Itálii koncem února propuklo, vzpomínám si na záběry televizního reportéra na hlavním náměstí v Miláně, kde za ním navzdory prvním mrtvým dál v klidu procházeli místní. Z dnešního pohledu to asi byla fatální chyba, že to Italové i po prvních nakažených vzali tak na lehkou váhu…

Viděla jsem také záběry, jak si lidé dělají „grilovačky se sousedy“ anebo se scházejí jako vždy s partou přátel na veřejném prostranství. Musely se začít zavírat parky a vstupy na pláže, protože se tam nahrnula spousta lidí. Ta chyba podceňování či negování problému je opravdu fatální a můžeme to pozorovat i v okolních státech. Lidé si musejí uvědomit, že v době pandemie musejí zůstat co nejvíce izolovaní. V České republice se mi líbí, že se celkem brzy zavedl příkaz nošení roušek, to mi dává naději.

Co by si z italské zkušenosti měly odnést ostatní země?

Důležité je testování všech osob, které by mohly být ve styku s někým nemocným, protože více než polovina osob nemá viditelné známky nákazy, nebo je má velmi slabé a ti jsou schopni nevědomě nakazit mnoho spoluobčanů. To, co v Itálii zafungovalo, byla absolutní izolace prvních 11 obcí, které po karanténě byly bez nálezu. Aby to mělo dlouhodobý smysl, tak by ta izolace měla nastat velkoplošně a dodávám, alespoň celoevropsky, aby se pak mohl nastartovat obchod a obnovit i turistický ruch a s tím i spojené služby, jako je např. pohostinství.