Následky šílenství MeToo

USA: VIKTORIE NIKIFOROVÁ uvádí několik burcujících příkladů svědčících o tom, jakou odpověď našli muži na Západě na šikanu rozpoutanou hysterickou kampaní MeToo

Před třemi lety padl na silnější polovinu západní populace černý mor. Zničehonic se dostalo na veřejnost, že filmové hvězdy, politici, režiséři, profesoři, zpěváci, romanopisci, vědci a dokonce i členové Nobelovské komise léta trpěli sexismem, urazili různé ženy, činili jim neslušné nabídky a všemožnými způsoby je utlačovali. Stížnosti obětí zahltily sociální sítě a vyústily v masivní a podezřele koordinované hnutí s hashtagem #MeToo.

Dnes sociologové, právníci a psychologové studují důsledky tohoto mediálního hurikánu, který rychlostí blesku přeformátoval vztahy mezi muži a ženami v řadě zemí. Jejich zjištění jsou překvapivá a skličující.

Držte se dál od žen

Skupina vědců z Houstonské univerzity se dva roky dotazuje podnikatelů a profesionálů, jak MeToo ovlivnilo jejich personální politiku a týmové vztahy. Zjistili, že strach před obviněním ze sexuálního obtěžování rozdělil lidi podle pohlaví v podstatě na principu muslimských zákonů šaría. V době oběda dávají muži přednost stravovat se odděleně od žen a tradiční páteční společná posezení v hospodě rychle vycházejí z módy.

Změnila se i obchodní etiketa. Stále více mužů se řídí „Pencovým principem“ – tím se rozumí zásady viceprezidenta Michaela Pence, který uvedl, že nechodí do restaurací se ženami, pokud s nimi není jejich manžel. Pokud jde o obchodní jednání se ženami, byznysmeni a podnikatelé se bojí je vodit do restaurace – nikdy nevíte. Je bezpečnější uspořádat schůzku nebo pohovor v zasedací místnosti za přítomnosti několika kolegů. A jestliže je nutná rozmluva mezi čtyřma očima, měly by být dveře do kanceláře otevřené a na recepci by měla být přítomna alespoň jedna sekretářka.

V personální politice vedla hysterie kolem MeToo ke zvýšení procenta mužů v roli vedoucích, kteří odmítají přijímat ženy do zaměstnání, v nichž se předpokládá spolupráce s muži – například společné služební cesty.

Současně vznikla zvláštní utlačovaná menšina – „krásné ženy“. V letech 2017–2018 se počet mužů kategoricky odmítajících přijmout do zaměstnání krásnou ženu téměř zdvojnásobil – z 10 na 19 procent.

Boj proti sexismu vedl k tomu, že reálná práva žen – získat dobré postavení, jezdit na služební cesty, nebo pobavit se po práci s kolegy mužského pohlaví – se vrátila kamsi do doby viktoriánské éry.

Zvrácená soudní praxe

Slavný právník a profesor na Harvardu Alan Dershowitz napsal o právních důsledcích MeToo celou knihu. Nedávno obhajoval Jeffreyho Epsteina, poté Harveye Weinsteina, naposledy byl Trumpovým obhájcem při snaze o jeho impeachment. Dokonce i sám tento dvaaosmdesátiletý úctyhodný pán se stal terčem obvinění, když ho jedna z Epsteinových dívek označila za příjemce jejích sexuálních služeb. Dershowitz se bránil jako lev, na pomoc si přizval příslušníky FBI, poskytoval rozhovory, psal sloupky v novinách – a nakonec byl obvinění zproštěn.

V tomto procesu však legendární advokát poznal, jak hnutí MeToo změnilo současnou právní praxi: „Důkazy už nemají význam. Záleží pouze na charakteru obvinění a na osobách státního zástupce a obviněného. Presumpce neviny byla nahrazena presumpcí viny,“ napsal Dershowitz ve své nejprodávanější knize s názvem „Guilt by Accusation – Vinen na základě obvinění“.

Mimochodem, první oběť MeToo – producent Harvey Weinstein – odmítl během procesu Dershowitzovy služby. Jeho obhájkyní je nyní slečna Donna Rotunno – chicagská právnička specializující se na obhajobu mužů před obviněním ze znásilnění. Pro feministky staré generace by tato třiačtyřicetiletá Donna Rotunno byla hrdinkou. Jako nezávislá žena dosáhla pozoruhodného úspěchu v tak tvrdé a zpočátku čistě mužské sféře, do níž patří trestní procesy. Když si otevřela advokátní kancelář, bylo jí pouze devětadvacet let. A ze čtyřiceti trestních případů prohrála pouze jeden.

Současné feministky však na Donnu Rotunno poštvaly všechny psy. Neustále je cílem útoků za pouhé plnění svých povinností, když se snaží obhajovat svého klienta. Soudní proces s Weinsteinem se koná v atmosféře neustálých veřejných hysterických záchvatů ochránkyní lidských práv, které požadují, aby soud ženám žalujícím producenta věřil na slovo a nepožadoval po nich žádné důkazy. V této souvislosti se dokonce objevil i hashtag „BelieveAllWomen“ – „Věřte všem ženám“.

Odstrašující případ

Stojí za zmínku, že z celé laviny obvinění, která před třemi lety zavalila Weinsteina, se k soudu dostaly pouze dva případy. Producent je souzen za znásilnění jedné ženy v roce 2013 a za vynucený orální sex (ať už to znamená cokoliv) od jiné ženy v roce 2006. Přitom žádný z těchto případů není podložen objektivními důkazy – pouze tvrzením údajných obětí.

Na fotografiích pořízených během procesu vypadá Weinstein jako člověk vězněný gestapem. Neuvěřitelně zestárl, vychrtl a jen stěží dokáže chodit opíraje se o berle. Má jisté šance svůj proces vyhrát. Při pohledu na trosku, která z něho zbyla, se však každý „bílý muž“ může přesvědčit o tom, k čemu může vést neopatrné zacházení s opačným pohlavím.

Není divu, že dalším důsledkem MeToo byl rychlý nárůst depresí mezi muži. Psychiatři zaznamenali zvýšený počet fobií – zejména obsedantní vzpomínka na nějaký sexuální akt vyvolávající hrůzy. Mužům straší v hlavě, protože se bojí, že by je jejich partnerka mohla obvinit ze znásilnění. Nezáleží na tom, kolik let od aktu uplynulo, nezáleží ani na tom, že partnerka vypadala potěšeně. Pacient má nutkavou obavu, že vše mohla jen předstírat, že náhle přijde se svým odhalením, a okamžitě tak zničí jeho pověst i kariéru.

V boji proti těmto obavám a neustálému pocitu studu za svoji „toxickou maskulinitu“ se pokrokoví muži nechávají vtahovat do všelijakých kurzů, které vyrostly jako houby po dešti. Novinář listu Guardian absolvoval podobný kurz s názvem Rebel Wisdom (Rebelova moudrost) v Londýně. Ve třídě to voní orientálním kadidlem, všude visí krystaly ametystu, jež prý vysávají z účastníků „negativní energii“. Shromáždění muži se učí projevovat svoji „zranitelnost“ před zobrazenými tygry, propracovávají v sobě jungovské archetypy, hledají vnitřní ženu, mluví o svých traumatech, objímají se a pláčou.

Z kurzů si novinář přinesl ucelený kodex chování moderního pokrokového muže: „Přemýšlej. Buď smířlivý. Pracuj na sobě. Přiznej si vinu.“

Mužská vendeta

Ne každý muž je však takhle masochistický. Pro mnoho mužů se z MeToo a jeho nepodložených obvinění stala příležitost připomenout si svá vlastní práva. V právní praxi se objevuje stále více soudních případů vedených proti ženám ve věci obvinění ze sexuálního obtěžování, agresivního chování a domácího násilí.

Například devatenáctiletá dívka v Delaware je souzena za obtěžování svého přítele. Obtěžování se projevovalo tím, že ho volala na jeho mobilní telefon – až třistakrát denně. Osmadvacetiletá obyvatelka Cornwallu se dostala k soudu za psaní svému milenci příliš mnoha emailů, které obsahovaly také výhrůžky. Osmapadesátiletá rodačka z Yorkshire byla zatčena, protože její manžel ji obvinil z domácího násilí. To se zakládalo na tom, že po něm požadovala, aby umyl dveře.

Muži začínají chápat, že v důsledku MeToo už život nebude jako dřív – je nutné zapřít vlastní hrdost a udělat ze sebe oběť. A během soudních procesů začíná být jasné, že ženy se ve vztazích velmi často projevují jako agresorky.

Možná trend neodůvodněného obviňování mužů zvrátí široce popularizovaný případ Johnnyho Deppa proti jeho bývalé manželce Amber Heardové.

Kauza za padesát milionů dolarů

V roce 2012 přebrala tato bisexuální kráska filmovou hvězdu francouzské zpěvačce Vanesse Paradis a poté uzavřela s Deppem manželství ve státě Kalifornie – kde jsou pro manželky velmi výhodné rozvodové zákony. O rok později požádala o rozvod a požadovala od herce kompenzaci v hodnotě několika milionů dolarů za „domácí násilí“, které na ní údajně páchal. O tomto násilí dokonce napsala sloupek ve Washington Post a od té doby je považována za obhájkyni lidských práv utlačovaných žen.

Depp prakticky skončil v bankrotu a uvědomil si, že už nemá co ztratit. Tdíž vloni podal proti Heardové soudní protinávrh za 50 milionů dolarů. Obvinil bývalou manželku z pomluvy – a rovněž z domácího násilí. Navíc dal k dispozici bulvárnímu tisku zvukové nahrávky rozhovorů s ním a Amber Heardovou, které byly natočeny v době jejich společného soužití. Na nich je slyšet, jak Heardová svému manželovi hrubě nadává, a pak ho začne přesvědčovat, že neudělala nic špatného. „Jen jsem ti dala facku,“ říká, „neudeřila jsem tě pěstí … baby, nikdo tě pěstí nebil.“

Depp říká, že po jejím dalším útoku byl „vystrašený k smrti: všechno u nás vypadalo jako ďábelské místo činu“. Heardová ani neslibovala nápravu: „Nemohu ti slíbit, že se tě už rukou nedotknu. Já (obscénně) se někdy tak rozzuřím, že ztratím kontrolu …“ Ke své žalobě Depp připojil selfie, které jasně ukazuje modřiny a škrábance, jež na něm jeho žena zanechala, a také 87 videozáznamů. Heardová po něm házela hrnce, pánve, vázy. Herec před svou mladou ženou utíkal a volal o pomoc – Heardové to přišlo náramně směšné.

Jednou, když Depp přemlouval Heardovou, aby podepsala manželskou dohodu o rozdělení majetku, rozzuřila se takovým způsobem, že na něj začala házet lahve. Úlomek skla odřízl herci koneček prstu. Fotografie zraněného prstu je rovněž součástí soudního spisu.

Pokud tedy cílem MeToo bylo udělat z mužů a žen na Západě vzájemně znepřátelené společenské skupiny, potom je třeba říci, že loutkářům v pozadí se dílo podařilo.

Dokonale.