Parazitismus – vládní zřízení většiny světa

Stáhnout PDF

Sledujte nás na Telegramu: 👉  @cz24news

Většina lidí si myslí, že světu vládnou kompetentní, relativně „normální“ lidi, který si ta většina zvolila ve volbách, který vůbec nebyly zfalšovaný. Většina lidí si myslí, že tihle vládci se snaží dělat to nejlepší pro lidi, i když jim to někdy nejde. Jinými slovy, většina lidí je „trošku“ hloupá. Světu vládnou psychopatičtí paraziti, kterejm je dobro kohokoliv jinýho než jejich vlastní u prdele, a celej systém je dávno uspořádanej tak, aby se ty nejhorší zrůdy mohly lehko držet u moci a prakticky nic nemohlo jejich pozice ohrozit.

Vše, co vlády dělají, je za účelem posílení vlastní moci a bohatství, což s sebou nese omezení moci a bohatství nás ostatních. To je celá podstata současnýho systému. Vláda, hlavně ta skrytá („Deep State“) usiluje o to, aby byla všemocná, k čemuž jí dopomáhá to, že omezuje práva a svobodu obyvatelstva, jak jen to jde. Snem vládnoucí vrstvy je zajistit, abysme my ostatní nemohli udělat absolutně nic bez jejich vědomí a svolení. Neboli totální kontrola.

Většina lidí ale nejen že nechápe, že tak to je, ale ani si nedokáže představit, že by to vůbec bylo možný, a proto kdykoliv se jim někdo pokouší vysvětlit, jak věci opravdu fungujou, okamžitě reagují výsměchem a nekoherentním blábolením o „konspiračních teoriích“.

Proč je tak těžký si to představit? Je to jen díky propagandě a vymejvání mozků 24/7. Jinak je to totiž všechno naprosto logický a celkem i předvídatelný. Stačí mít nějaký základní znalosti a umět si dát dvě a dvě dohromady (což je ale evidentně za hranicema schopností většiny zombíků). Vysvětlím tu, proč tohle uspořádání dává smysl a proč se jeho vznik dá i předvídat. Nejdřív je ale třeba chápat, jak fungujou paraziti/psychopati.

PsychoParaziti

Parazit je někdo, kdo prosperuje na úkor někoho jinýho. Je to někdo, kdo žije z energie (ať už je to krev, peníze, nebo cokoliv jinýho) ostatních a nedává nic zpátky. Chytřejší parazit si aspoň dává pozor, aby nezničil svýho hostitele, protože tím se připraví o přísun energie, ale většina parazitů moc chytrá neni a o tohle se nestará. Prostě vysává a vysává, dokud to jde.

Psychopat je někdo, kdo postrádá schopnost empatie. Nezná soucit, pocit viny nebo studu, nemá smysl pro spravedlnost, nemá zábrany, nemá žádný morální zásady. Stará se o vlastní „dobro“, a vaše dobro ho zajímá asi tolik, jako dobro žížaly v zemi. Chybí mu spousta emocí a figuruje u něj převážně jen strach a vztek, což se úzce váže k egu. Pokud vám chybí empatie, neni nic, co by bránilo vašemu egu se rozpínat do nezdravejch rozměrů.

Psychopat touží po moci nad ostatníma. Čím víc, tím líp. Začíná to třeba šikanováním ve škole, končí to podrobováním celejch národů. Psychopat použije k dosažení svejch cílů čehokoliv, o čem si myslí, že mu to projde. Nemá problém krást a dokonce ani vraždit – vnitřně ho to nijak neznepokojuje. Hlavně když mu to přinese nějakou výhodu. Proto ale žije ve věčnym strachu – strachu z toho, že ho někdo odhalí, přijde na to, co je zač, a zatrhne mu jeho praktiky (ať už mu hrozí vyhazov z práce, ztráta reputace, vězení, nebo smrt).

Ačkoliv parazit nemusí bejt psychopat, prakticky každej psychopat je ve svojí podstatě parazit. Dává jen a pouze v případě, že v tom následně vidí nějakej zisk pro sebe. Dává ale nerad a ideálně jen bere. Jelikož se tu zabejvám parazity lidskýho typu, tj. psychopaty, budu oba termíny používat víceméně zaměnitelně.

Podle psychologů psychopati tvoří asi 6% populace. Nevyskytujou se ale v terénu rovnoměrně, neboť je logicky přitahujou určitý místa a zaměstnání. Obvykle se nehrnou na místa zdravotních sester (ale najdou se i tam, a pak se vyžívají v trápení a zabíjení pacientů – což se v posledních letech jaksi rozšířilo i mezi nepsychopaty v medicíně), zato se hrnou kamkoliv, kde mají nějakou moc.

Údajně se často nachází například na pozici řidiče autobusu (když nemaji vzdělání na nic lepšího), což, když si vzpomenu na doby, kdy jsem autobusy denně jezdil, mi objasňuje spoustu zážitků z tý doby. („Poběž, bábo. Ještě ti zbejvá asi 20 metrů, než ti zavřu před nosem a ujedu.“) Nejvíc žádoucí jsou ale samozřejmě místa s tou největší mocí, tj. politici, bankéři, ředitelé korporací, atd. To jsou místa, kam se psychopat chce dostat.

Normíci zombíci si obvykle myslí, že psychopati jsou nějací sérioví vrazi, kteří sedí ve vězení. To je sice část pravdy, ale to jsou jen ti neúspěšní, kterejm to moc nemyslí a nechali se hloupě chytit. Ti úspěšní jsou na svobodě, páchají zločiny beztrestně, protože jsou opatrnější a nenechají se chytit, a jejich okolí si o nich ještě myslí, že jsou to dobří lidé. (Což ostatně neni nijak překvapivý, protože jejich okolí se skládá převážně z lehko oblbnutelnejch zombíků.) Namátkou můžeme zmínit třeba ty pedofilní kněze.

Každej z nás pravděpodobně zná pár řádovejch parazitů. Narazíte na ně běžně v práci a obvykle o nich neuvažujete vyloženě jako o psychopatech. Je to ten člověk, co je línej jak veš, práce nikdy moc neudělá a nějak se z ní vždycky dokáže vyvlíknout a hodit jí na někoho jinýho, ošidí, co se dá, pokud mu to projde, kamarádí se se šéfama (když to jde) a podlejzá jim, protože ho pak krejou a má z toho další výhody, věčně lže, pomlouvá, práská na ostatní, často bez sebemenších výčitek krade, a jakmile získá nějaký vyšší postavení, buzeruje, koho může. Takoví lidi jsou v tej práci celkem k hovnu, protože skutečnou práci skoro žádnou neudělaj a jen škodí. Jak se o nich říká – zadarmo drahej.

Psychopati obvykle nejsou obzvlášť inteligentní, ale v případech, kdy jsou, má jejich inteligence tu „výhodu“, že neni omezovaná tím typem zábran, co máme my ostatní. Když se normální člověk uchází o vedoucí pozici a někdo jinej mu konkuruje, tak se snaží, aby byl lepší. S tim se psychopat neobtěžuje. Naopak se zaměřuje na to, aby ten druhej byl „horší“, takže sabotuje jeho práci, háže mu klacky pod nohy, pomlouvá ho, a když usoudí, že bude dobrý mu přisypat nějakej jed do oběda, tak to udělá. Morálně s tim nemá problém. Zábrany pramení jen a pouze ze strachu, aby ho při tom někdo nechytil, protože to by (alespoň dočasně) zničilo jeho šance na postup.

Jak ovládnout svět, pomalu ale jistě

Takže teď chápeme, jak operuje psychopat a o co mu jde. Otázka je, jak se může stát, že takoví magoři ovládnou celou vládu. Bohužel lidi se na to dívaji z toho výslednýho konce. Zamyslí se nad tím, jestli je možný, že je vláda plná psychopatů (když je k tomu teda někdo podnítí, protože sami od sebe nemyslí), usoudí, že to vypadá nepravděpodobně (a zároveň maj velkej zájem nedojít k opačnýmu závěru, protože to by bylo děsivý a mohlo by to vyžadovat nějakou činnost vedoucí k nápravě situace, což smrdí prací a zodpovědností), a celou myšlenku zahodí jako blbost.

Užitečnější je podívat se na problém z toho druhýho konce – odspodu. Tady musíme vzít v úvahu, že k dosažení úspěchů je třeba těch chytřejších psychopatů. Ti vydláždí tu cestu, po níž se pak dostanou nahoru i ti hloupější. Jakmile se ten chytřejší psychopat dostane někam nahoru, začne si pod sebe tahat další psychopaty, protože ti ochotně hrajou podle jeho pravidel a jeho zákeřnou hru mu nijak nekazí, snad kromě toho, že se snaží vyšplhat vejš. Tady ale hierarchii zaručuje ta inteligence. Ten chytrej si pod sebe dá hloupýho psychopata, protože ten bude hrát jeho špinavou hru, ale s nedostatečnou inteligencí moc neohrožuje jeho vlastní pozici.

Pokud by na těch nižších místech byli normální lidi se svědomím, nastal by problém ve chvíli, kdy by zjistili, že se tu hraje špinavá hra. Nižší psychopat si maximálně řekne vyššímu o úplatek za to, že bude držet hubu, ale v principu mu špinavá hra vůbec nevadí. Spíš naopak.

Kdokoliv trochu chytřejší než úplnej blb si lehko spočítá, že tady tak nějak všemu vládnou prachy. Kdo jich má hodně, má mnohem větší možnosti, než někdo, kdo je nemá. Jednak se dá legálně koupit spousta užitečnejch věcí, a když to nejde legálně, tak s prachama se toho dá hodně dělat i nelegálně (od úplatků až po zaplacení nájemnejch vrahů za účelem odstranění „překážek“ v cestě nahoru). Takže psychopat, toužící po maximální moci, potřebuje prachy.

Prachy se daj získat všelijak, v nejhorším případě i prací. To je ale ta nejpomalejší a psychopatovi nejodpornější cesta. Lepší je na to jít přes něco nelegálního, protože to vynáší mnohem víc. Když je člověk trochu chytrej a nemá morální zábrany, prachy se sypou mnohem víc, než když je jen trochu chytrej.

Ale můžeme se na to podívat i z jinýho pohledu. Řekněme, že všichni se snaží si co nejvíc vydělat. Někomu se to povede, někomu ne. Takže se to povede nějakýmu procentu normálů a dejme tomu stejnýmu procentu psychopatů. Rozdíl je v tom, že když si normál nahrabe prachy, tak si zařídí vyšší životní úroveň, možná utratí hromadu za děvky a jiný kraviny, ale nepokouší se financovat zrod nějaký čtvrtý říše. Normální člověk chce prachy, ale nemá žádnej velkej cíl, co s nima udělat. Jen si nakoupí víc toho, co se mu líbí. Psychopat má od začátku svůj cíl – co největší moc. A čím víc jí má, tím víc jí chce.

Jakmile se nahromadí nějaký prachy, dalším cílem je ty prachy co nejvíc namnožit a investovat do čehokoliv, co přinese moc. K tomu je třeba se podívat na to, jak ta společnost opravdu funguje. Ne jak si lidi myslí, že by měla fungovat, ale jak opravdu funguje. Kde se nejvíc vydělává? Kde je ta skutečná moc?

Náš zbohatlej psychopat snadno zjistí (pokud už to dávno neví), že moc je u politiků, bankéřů a šéfů čehokoliv, co fakt hodně vydělává – ropnej byznys, pharmafie, atd. Takže se investuje, kam je třeba, a hledaji se uličky do kruhů lidí, kteří už nějakou moc maji.

Když je člověk zazobanej jak prase, tak se lehko dostane do kruhu dalších zazobanců, kde si začne dělat kámoše. Ideálně si najde takový, kteří se daji lehko ovládat, jsou taky paraziti a nezajímá je fair play, a nebo naopak jsou naivní a důvěřiví. Potřebujete něco od politiků? Skamaraďte se nima. Pokud máte víc prachů než oni, budete tomu vztahu dominovat vy. (Důležitej poznatek.)

Politici maji vždycky konkurenci a potřebujou prachy na kampaně a podobný kraviny. Zazobanej psychopat si buď vybere politika, kterej se mu nějak líbí, a uplatí ho ke „spolupráci“, nebo udělá něco ještě jednoduššího: aby nemusel nikoho přesvědčovat, vybere si ze soupeřících politiků toho, kterej je už od začátku nakloněnej jeho zájmům, a toho sponzoruje. Případně opět použije prachy na sabotáž toho druhýho, včetně třeba placení lidí, který na něj hledaj špínu.

Jak se říká, nejvíc práce dá první milión. Pak už se ty prachy množí celkem snadno (obzvlášť když se nezdržujete tim, co je legální nebo morální) a čím víc jich je, tím je snazší si kupovat „kooperaci“ lidí. Koupenej politik (a případně celá jeho strana) pak bude zaručeně vždycky o všem hlasovat tak, jak si přeje jeho bohatej parazitickej sponzor. A takhle to všechno funguje.

Komu to připadá jako nějaký konspirační sci-fi, ať se probere a přečte si něco o historii Rothschildů nebo Rockefellerů, protože z toho v podstatě vychází to, co jsem tady napsal – ne z nějaký mojí fantazie. A zároveň je to naprosto logický – pokud pochopíme, že tu máme psychopaty, kteří jdou po moci, tak tohle je logicky to, co se dá čekat, že budou dělat.

Politiku jsme probrali. Pak jsou tu banky. Podívejte se na historii FEDu pro další historickej příklad toho, jak „hacknout“ systém a vytvořit si prakticky neomezenej přísun peněz. Amerika to značně prosrala v roce 1913. Parazitům (a paražidům) se podařilo zavést systém, kde banky (který vlastní oni) vyrábí peníze z ničeho, půjčujou je na úrok vládám, a vlády ten úrok musí splácet penězma, který si nemůžou vyrobit z ničeho – to smí jen bankéři. Podle jakýkoliv jiný než bankéřský definice je to podvod. Ale psychopatům se ho podařilo zlegazilovat.

Tenhle systém zaručuje, že majitelům bank se prachy donekonečna množí, a protože půjčky je nemožný splatit (Protože jak můžete bance vrátit víc peněz, než bylo fakticky vyrobeno? Kde je vezmete?), všichni ostatní jsou permanentně dlužníci bank, což z nich dělá otroky. Komu dlužíte, ten vám diktuje pravidla. Pokud někdo náhodou svoje dluhy dokáže splatit, znamená to, že všem ostatním jejich schopnost splácet dluhy klesla. Všichni je v tomhle systému nikdy splatit nemůžou, i kdyby se snažili sebevíc. Tolik peněz prostě neni.

Nechci zacházet do detailů, ale každej by si měl bejt vědom toho, že v současnym systému můžou banky disponovat 10-krát větším množstvím peněz, než skutečně fyzicky vlastní (tj. 90% existuje pouze digitálně). A tyhle prachy půjčujou na úrok. Neboli vy jim fyzicky splácíte úrok z peněz, který fyzicky nikdy neexistovaly. Bankéři si je vycucali z prstu. Celý je to podvod jako prase. Nemělo by bejt příliš těžký si spočítat, že totální ekonomickej kolaps je jedinej možnej výsledek, kterej tenhle systém může nakonec mít.

Ale zpátky k psychopatům. Takže vydělaj/nakradou nějaký počáteční prachy, zajistí si jejich stálej a prakticky nekonečnej přísun, a koupí si jima politiky, aby schvalovali zákony potřebný pro další operace psychopatů. Je tu ale jeden menší problém – lidi o tom nesmí vědět. Tenhle problém ale má jednoduchý řešení – psychopati skoupí masmédia. Jak dobře to funguje, vidíme poslední 2 roky celkem jasně. Když vlastníte banky, média, nejbohatší korporace, a prakticky všechny politiky, moc vám toho v cestě nestojí.

Je už třeba jen dávat pozor na to, aby někdo z vašich poskoků nevybočoval z řady. K tomu slouží dobře zaběhaný praktiky jako úplatky, vydírání a podobně. Psychopatickej politik se koupí lehko. Co politik se svědomím? Nebojte, taky to jde. Pozvete ho na nějakou tu párty zazobanejch zazobanců (tam obvykle lidi rádi chodí, protože si pak připadaji hrozně důležití), trochu ho tam opijete nebo zfetujete, dostanete ho do nějaký situace, do který by za střízliva nešel, nafotíte, nahrajete, a máte vystaráno.

Můžete si bejt jistí, že opravdoví vládci maji téměř na každýho politika nějakou takovouhle špínu. A jeden takovej „skandál“ stačí na zničení kariéry. Skandály se neprovalí náhodně, ale přesně ty a v tu dobu, kdy to někdo potřebuje – někdo, kdo (že by úplně čirou náhodou?) vlastní ty média, který s tim skandálem přijdou.

Je to všechno v principu jednoduchý. Psychopati si nahrabou prachy, a jakmile se jim podaří tenhle první cíl, už to jede – zajistit si další přísun peněz správnejma (často nelegálníma) „investicema“, zajistit si podporu lidí na klíčovejch pozicích, skoupit média, a vládnete skoro všemu. Ta hrstka těch nejbohatších psychopatů má jednu dobrou vlastnost, se kterou my jsme trochu pozadu – umí spolupracovat. Pro ně je to čistě pragmatická záležitost. Když si můžu sám nahrabat 10 miliard a ve spolupráci s dalšíma třema hajzlama 20 miliard, tak je to jasný. Bude spolupráce – alespoň do chvíle, kdy vymyslim, jak je o všechno obrat a zbavit se jich. (Jenže takhle oni myslí taky, takže to neni tak jednoduchý.)

Je teda zvláštní, že něco takhle očividnýho se většině lidí zdá jako nějaká nemožná fantazie. Je to přitom jen logickej výsledek toho, že je v populaci 6% psychopatů. Pravda, chvíli to trvá to takhle všechno zařídit, ale vrcholnejm parazitům evidentně nedělá problémy pracovat na tom v rozsahu staletí, generaci za generací (další, v čem maji před náma náskok). No a samozřejmě jedna věc je, že to dává smysl, a druhá věc je, že máme nekonečný množství důkazů o tom, že přesně takhle to funguje. K zombíkům se o tom všem ale dostává málo informací, protože… umm… tu jaksi někdo vlastní všechny masmédia, že?

Parazitická společnost

Tragédie je, že ten parazitismus, když se zabydlí na nejvyšších místech, se pak přenáší na celou společnost. Ten přístup je do značný míry zavedenej jako standard, kterej se lidem prezentuje jako norma. Příkladem je kapitalismus. Je to filosofie typu „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, nebo „vytřískej ze všeho, co se dá, než to udělá někdo jinej“, založená na kompetici místo kooperace a zaměřená na vlastní zisk – ne na prosperitu celý společnosti. Většina lidí ale nemá pocit, že je na tom něco špatně, protože média vytváří dojem, že je to „normální“.

Komu to trochu myslí, ten chápe, že normální je navzájem si pomáhat, abysme se všichni měli tak nějak dobře. Normální je pomáhat těm, co jsou na tom špatně, aby na tom nebyli tak špatně. Prostředky na to máme. Naše společnost je ale nastavená tak, aby ti, co mají nejvíc, získali ještě víc, a ti, co mají nejmíň, dál trpěli a chudli. Celá společnost je tak parazitická. Všichni vysávaji ty o stupeň pod sebou a všichni se tváří, jako že je to „normální“. Neni.

Stojí za zmínku i to, že paraziti v podstatě neprodukujou nic, co by pro tu společnost mělo nějakou hodnotu. Neprodukujou žádný jídlo (v poslední době ho naopak aktivně ničí), neprodukujou žádnou energii (v poslední době naopak zamezujou tomu, aby někdo nějakou měl), neprodukujou žádný suroviny (v poslední době naopak zajišťujou jejich globální nedostatek), prostě nic. Starají se jen o svojí moc a o to, aby měli víc peněz, ačkoliv už mají všechno, co by si za peníze mohli koupit. Nejhorší jsou lidi jako Klaus Schwab, kteří produkujou jenom úchylný ideologie. Schwab by měl bejt na obálkách učebnic o parazitech.

Ve stádiu, kdy paraziti téměř kompletně ovládli úplně všechno, se nastalá situace těžko napravuje. Bylo by dobrý vysvětlit zombíkům, jak věci fungujou. Jenže to je ta Hlava 22. Jak vysvětlit zombíkům, že všechno včetně jejich myšlenek ovládají paraziti, když všechno včetně jejich myšlenek ovládají paraziti? Jak k nim dostat informace o tom, že masmédia jsou koupený parazitama, když zombíci sledujou výhradně ty masmédia koupený parazitama?

Vzdělat zombíky jde těžko, protože vzdělávací systém už samozřejmě taky dávno obsadili paraziti a přetvořili ho na indoktrinační systém. Stejně tak obsadili farmakologii, vytvořili pharmafii, a udržujou lidi v permanentním stavu nezdraví, k čemuž pomáhá i (p)otravinovej průmysl, v němž se značná část produktů dá jen těžko považovat za vhodnou pro lidskou konzumaci. Slabej a nemocnej člověk neklade takovej odpor, takže oslabování lidí všema možnejma způsobama je vždy součástí agendy.

Parazitická společnost má ale jednu slabost. Psychopati nikdy nemaji dost a neví, kdy přestat. Postupně zničí všechno, co má nějakou skutečnou hodnotu, a svojí touhou po totální kontrole vytvoří společnost, která nedokáže udržet při životě sama sebe. Nejvíc útočí právě na ty lidi, kteří maji skutečný tvořivý schopnosti. Nakonec zůstanou jen líní paraziti na vrcholu, hordy tupejch a poslušnejch zombíků, kteří sami nic nevymyslí, protože dokážou jen plnit rozkazy, a hrstka přežívajících normálních lidí, kteří už s tím vším nemůžou nic dělat, protože nic nefunguje, jak má.

Pak je všechno v rozkladu a psychopati jen zoufale přilejval olej do ohně v marnej naději, že to nějak pomůže. To vidíme dnes kolem sebe. Paraziti likvidujou všechno a odmítaji pochopit, že to zabije i je. Nějakej ten velkej reset je v parazitickej společnosti nevyhnutelnej, protože parazitovat a vysávat se dá jen tak dlouho, dokud je co a koho vysávat.

Připadá mi jako docela zajímavá ironie, že jejich nejnovější superzbraň – vražedný fuckcíny – vybíjí a mrzačí právě ty poslušný zombíky, co psychopatům zobou z ruky, zatímco myslící lidi si do sebe ty sračky píchnout nenechaji. Pokud by tak opravdu došlo k nějakej závažnější redukci populace (čemuž osobně moc nevěřim, protože pár miliónů mrtvejch se statisticky nikde neprojeví a miliardu to podle mě neskolí), bude to redukce těch poslušnejch a procento antivirů v populaci vzroste. Což by se asi parazitům moc nehodilo. Uvidíme, co se stane.

Nová fáze začíná

Že je všechno v rozkladu a současnej systém se rozsype, je evidentní. Paraziti si myslí, že ho pak přetvoří na ještě psychopatičtější. Může to ale dopadnout úplně jinak. Totální kontrola je nemožná a vždycky se vymkne z ruky. Sebelepší modely nikdy nedokážou předvídat všechno. A představa, že nebudeme nic vlastnit, budeme otroci švábů, a nějak záhadně budeme šťastní, je po pravdě řečeno tak infantilní a dementní, že je s podivem, že to někdo bere vážně.

Všimněte si ale, že ačkoliv paraziti momentálně ovládaji prakticky všechno, zoufale tlačí na pilu a evidentně to přehání. Proč? Kdyby postupovali pomaleji, jako dřív, mělo by to všechno větší šanci na úspěch. Proč tolik riskujou tim, že řádí jak utržení ze řetězu a nasíraji skoro všechny?

Skutečnost je taková, že vědí, že jim dochází čas. Snaží se všechno dokončit, než bude pozdě. Vědí, že přijde něco, co jim nehraje do karet. Něčeho se bojí. A měli by. Ačkoliv si myslí, že to pořád nějak dokážou uhrát k vlastnímu prospěchu, proti tomu všemu, co přijde, budou bezmocní.

Myslim si, že třídící fáze apokalypsy se blíží ke konci. Většina lidí si jasně vybrala, na jakej straně chce stát. Kdo se neprobudil doteď, s tim už asi nic nehne a probudí se maximálně tak ve chvíli, kdy se pod nim prolomí podlaha, ale to už bude pozdě na to s tim něco dělat.

Pomalu přichází fáze chaosu. Ta opravdová „legrace“ teprve začne. Samozřejmě tomu, kdo se v posledních letech nijak nepřipravil a nechápe, co se děje, moc do smíchu nebude. Ale paraziti se taky už dlouho smát nebudou. Brzo uslyší, jak jim podlaha praská pod nohama.

Pokud máte pocit, že fáze chaosu už je tu poslední dva-tři roky, vězte, že jste ještě nic neviděli. Držte si klobouky. Pojedeme z kopce.

AUTOR:  Antivirus

ZDROJ:  antivirus.22web.org