Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
UKRAJINA: Na Ukrajině se to zase schyluje k něčemu většímu. Hlava Severoatlantické aliance Jens Stoltenberg vybízí západní státy, aby povolily střelbu na ruské území jimi dodanou municí. Češi jsou, ústy vlády, jasně pro, jako i část států NATO. Poláci a pobaltské země už řinčí zbraněmi a jsou připravení hned vyrazit. Což by mohlo vést k něčemu, nad čím by se člověk, s ohledem na dějinné zkušenosti, měl přinejmenším pozastavit.
Generálprezident, dříve jen generál Petr Pavel udělí hlavě Severoatlantické aliance Jensi Stoltenbergovi za jeho nádherně proválečnou rétoriku (oficiálně jistě za obranu valu NATO) Řád TGM III. třídy. No to je pěkné. Přičemž Stoltenberg už týdny vyzývá členské státy NATO, aby se třetí světové nebály, že máme převahu, že toho zlého Rusa porazíme na hlavu. Bude to trvat tak týden a BlackRock se začne prohánět po Sibiři. Jó, povídali, že mu hráli. Na počátku první světové se také s nadšením rukovalo a říkalo se – do Vánoc jsme doma, protože do Vánoc to vyhrajeme. A pak přišel doposud nevídaný masakr, kde hynuli lidé hůř než psi, a umírali po milionech, lidskost se hubila „do Vánoc” čtyři roky.
Protiargument zní, že volání po míru je proruské a volá se nikoliv po míru, ale po ruském míru. A poukazuje se u toho na historickou zkušenost, kdy se velmoce utkaly a nukleární zima z toho nikdy nebyla. Válka na Korejském poloostrově, kde proti sobě regulérně bojovaly americké a sovětské letky, Vietnam, kde sever i jih řídily obě velmoci, Afghánistán za sovětské okupace. Vždy došlo ke střetu velmocí, nikdy k rozhoření konfliktu, který by nešel uhasit. Vše je pravda, ale u všeho šlo o proxy válku, o válku za pomoci pěšce, kde se likvidovaly třetí země – Korea, Vietnam, Afghánistán.
Teď jsme na trochu jiné úrovni, kdy šéf NATO vyzývá (a začíná být vyslyšený), aby se útočilo na jednu z velmocí přímo. Pro ten příklad si představme, že se konflikt rozhořel v Mexiku a Putin začne vyzývat k tomu, aby se bombardovala americká města a bude k tomu poskytovat rakety. V tu chvíli by měl zaslouženě plné ruce práce s tím, aby se v Kremlu ubránil letícím raketám dlouhého doletu. V čem je útok na Rusko jiný? Vím, vím, celou diskusi řídí takový ten západní étos, že Rusové jsou něco méně, oni vlastně na svou obranu nemají právo. A tak pošleme do té válečné reality show kvantum mladých lidí s pocitem, že tuhle vojnu máme už teď vyhranou.
Mladí lidé nahnaní na vidle války, kde se drtivá, drtivá, naprosto drtivá většina stane krmením pro krysy, ne válečným hrdinou, kterého opěvují bardové. Anonymním krmením pro krysy, které kdysi mělo život před sebou, mělo jméno, rodinu, život, naděje, sny. Zbude z něj jen číslo ve statistikách obětí.
Psát se bude o Stoltenbergovi, o Macronovi, o šaškovi z Bílého domu, ať tam na podzim zvolí kteréhokoliv. Bude se psát o Putinovi, Si Ťin-pchingovi. O těch krysami ohlodaných torzech se bude mluvit s tryznou chladné statistiky. Jen číslo, 15 milionů mrtvých jednou ranou. Hezky zaokrouhlit. Žádný hrdina, žádná romantická láce válečného hrdiny. Anonymní a zaokrouhlené číslo mrtvol, obětí tuposti, naprosté tuposti lidské civilizace, které my budeme udílet státní vyznamenání.
A o kom se a jak bude psát? Záleží na tom, který z kohoutků těch světových smetišť vyhraje a přežije nukleární zimu. Vyhraje-li NATO, Putin a Si Ťin-pching budou na hrobech svých národů vykreslení jako Hitlerovo vtělení. Vyhraje-li východ, budou na hrobech západních zemí vykreslení v dějepisných knihách jako Hitlerovo vtělení naši vůdci. A když nevyhraje nikdo, možná za stovky, tisíce let, tady přistane nějaký milý a usměvavý Aštar Šeran a se smutkem v oku popatří na tu spoušť, kterou po sobě necháme.
Schyluje se k velké řeži, naznačuje světaběh. A jako před sto deseti lety, kdy se schylovalo k první světové, i teď se těšíme jako malí kluci. Budeme si hrát s flintičkami. Poměřovat si oudečky. Budeme dobrovolně a s nadšením rukovat, doma mávnem rukou, že do Vánoc je to hotové. A pak se domů začnou vracet zavraždění a zmrzačení a zlomení muži, kteří na vlastní oči zažijí, že zlo má jediné jméno – člověk.
Volejme, volejme z plna hrdla – válko, ty milenko prázdných paňáců, ty milenko zmaru a rozkladu, ty milenko smrti, milenko hniloby, milenko červů, pojď, pojď k nám, pomiluj se s celým lidstvem, už jsme dlouho, tak strašně dlouho nespletli své končetiny ve smrtelném obětí vášně. Pojď, opanuj životy milionů lidí, kterým doma někdo říkal táto.
S pohrdáním, které ve mně v takové míře snad nikdy nebylo, vzkazuju našim i jejich politikům – jděte s tím už do prdele, ubožáci bez duše.
Ale možná jen zbytečně hysterčím, když mi při slovech těch našich i jejich státníků za očima prokmitne vidina toho, že mi tu nějaké z nadšení narukované hovado zabije raketou děti. To je pak těžké nepodléhat jisté míře paniky.
AUTOR: Štěpán Cháb
ZDROJ: krajskelisty.cz
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi