Petr Hájek: Čím hůř, tím lépe: Levičácká revoluce žere vlastní děti. Jak bude s opicemi? Kalouskova opička promluvila. Východ tiše pozoruje sebevraždu Západu. Co zmůže Babiš v Bruselu? Malý háček: Bestie musí zemřít, ale…

PETR HÁJEK se upřímně baví tím, jak se tyrani začínají fackovat mezi sebou, nachází paralelu v našem osmašedesátém, ale pak mu úsměv trochu ztuhne na rtech

Proto se neděsím, ale spíš ze srdce se raduji z každé další šílenosti, kterou doba vymknutá z kloubů v divokém dusotu tohoto westernu přináší. Přímo jsem zajásal nadšením při zprávě, že některé britské řetězce přestaly kupovat thajský kokos, protože ořechy v Thajsku prý nesklízejí urvaní vesničané, ale makakové, cvičené opičky. Tohle nevymyslíš. Proto se zcela výjimečně se přikláním k léčbě Čím hůře, tím lépe. Čím větší přestřelení (overkill), tím více si i lidé politiku jinak nesledující budou ťukat na čelo. Tím spíše budou imunní vůči této infekci zla, která není pandemií, protože se týká výhradně Západu.

Tragédie? Zábava!

Opice teď budou zřejmě zvlášť chráněné, neboť v jakémsi hlubokém podtextu v hlavách revolucionářů zjevně souvisejí s BLM (Na černých životech záleží). Už to dorazilo i k nám. Dokládají to chystané zvýšené pokuty pro kluby za diváky na fotbale, kteří na černé fotbalisty (ovšem jen ty soupeřovy) dělají opičí posunky. Jiné zvěře se to kupodivu netýká: Cvičení psi dál vyhledávají drogy. Cvičení koně dál jezdí na dostizích. Cvičení dravci dál hlídají letiště před hejny ptáků. Cvičení voli ve většině zemí světa dál zemědělcům tahají povozy a ořou – a jejich produkci tytéž řetězce kupují a prodávají dráž, protože se značkou „Fair Trade“.

Na rozdíl od mnoha mudrců „liberální“ demokracie, kteří nyní starostlivě krabatí čela, se tím naopak skvěle bavím. A doufám, že si to stejně užívají všichni, kteří po dlouhá léta upozorňují na hodnotovou i materiální dekadenci hroutícího se Západu – a jsou za to ostrakizováni jako nepřátelé skvělé západní demokracie a „agenti“ totalitního Východu.

Především proto, že Východ (na místě čelném Rusko) tuhle zničující hru za Putina odmítl. Všechna ta protipřirozená blbna LGBT+ (nejdřív to byli jenom teplouši, dnes už pozvolna i pedofilové). Feministické vraždění mužnosti (nejdřív to byly jenom komické sufražetky, dnes už společenské, kariérní a faktické vraždy „me too“). Obludnou válku proti normální (odjakživa existující) rodině, kterou tvoří muž-žena-dítě. Legální vraždění dětí v matčině lůně a legalizaci vražd starých takzvanou eutanázií (právě nyní ji luciferovi „lemurové“ chtějí prosadit i v našem parlamentu).

Východ si mezitím osvojil si moderní kapitalismus, který ovšem kombinuje se svou vlastní národní tradicí: pravoslavnou, konfucianistickou, hinduistickou.

Západ mezitím popřel křesťanství, jež z něj učinilo dominantní civilizaci, a líbá nohy islámským dobyvatelům na veselé cestě k „podvolení“ a sebezničení.

Ďábelská komedie

Skvěle se proto bavím, když slavná americká tenisová lesba a feministka českého původu Martina Navrátilová začne protestovat, že na okruhu hraje chlap, který si říká ženská. Mezi chlapy je podprůměr, mezi ženskými by za chvilku byl pochopitelně jedničkou. A teď babo raď, když přece sama dosud tak podporovala LGBT+. A stejné finanční odměny pro ženy, navzdory tomu, že na turnajích, kde hrají zatím jen dvě z šedesáti oficiálně uznávaných pohlaví, zejí hlediště při ženských zápasech prázdnotou, zatímco na zápasy mužů nelze dostat lístek (o cenách za ně ani nemluvě, stejně jako o cenách za televizní reklamy, které to všechno především platí).

Také po Navrátilové její kolegové-revolucionáři kvůli tomu vystartovali, jenže ta na rozdíl od Joanne Rowlingové hned zbaběle cukla. Škoda. Veselí by se mělo jen stupňovat. Přece když rovnost ve všem, tak ve všem. Jaképak rozlišování na mužský a ženský (o těch dalších osmapadesáti nemluvě) sport? Pěkně všichni dohromady, společné šatny a kvóty na minimální počet žen (normálních, lesbických, černých a zelených) v každém (nikoli mužstvu, ale) družstvu. To bude zábava! Coming soon, už brzy!

Osmašedesátníci Západu

Ale vůbec nejvíc se bavím, když se začínají ozývat intoši z globální Kavárny s „varovnými hlasy“ (teď zrovna nějakých sto padesát podepsalo vzdornou petici, a nejspíš si připadají jako hrdinové): Jako jestli se to přece jen už malinko nepřehání. Co by se přehánělo? Smrtící (a smrdící) ďáblova (opak renesanční „božské“) komedie, kterou tak dlouho a usilovně zeleno-duhovo-rudě připravovali, přece teprve startuje!

Tihle strejci a tety z mainstreamu se jakoby začínají děsit, jakouže stvůru to pomáhali přivést na svět. Netuší, že všechno tu už bylo. Neprošli si tím. Spoléhali jen na to, co o naší bývalé realitě žvanili (a žvaní) někdejší „disidenti“ z východního bloku – když byl tím, čím se nyní stává Západ.

Nikdo jim kupodivu asi neřekl, že to byli (převážně) původní konstruktéři diktatury „lidové“ demokracie, kteří prohráli (u nás v osmašedesátém) mocenský zápas s „pravověrným“ centrem totalitního Molocha. A když si dovolili protestovat, byli vyšoupnuti na okraj (kam předtím – kromě šibenic a žalářů – sami vyšoupli ty, kdo s nimi z principiálních důvodů od počátku nesouhlasili): z univerzit, médií a kariér, které jim umožnila rudá knížka – znak příslušnosti k mocenské struktuře, jež s písní o pokroku a rovnosti vše „sametově“ ovládla. „Osmašedesátníci“ Západu teď skučí – a ti naši (a jejich havlističtí dědici) nad tím chápavě pobrukují. A současně navrhují v parlamentu na státní vyznamenání vrahy Mašíny – protože přece na některých životech nezáleží.

Je to jak přes kopírák. I s tím Čím hůř, tím lépe – které teď výjimečně opravdu zase jednou platí. Kdyby totiž ten marasmus rozšiřovali opatrněji, plíživěji, nenápadněji – a za relativního materiálního blahobytu (na dluh a za ničím nekryté virtuální peníze z našich daní), mnozí by si toho buď nevšimli, nebo by nad tím mávli rukou. Takhle konečně alespoň všichni zírají, co produkuje tahle totalitářská levičácká menšina, která obsadila instituce (Deep State) a média (veřejnoprávní a mainstream). Má to ale – jako všechno – háček.

Bestie musí zemřít

Mnozí se nechávají unášet aktuální směšnou etudou na nejbrutálnější rasismus: nezáleží prý na všech životech, ale jen na těch černošských. Šéf poslanců TOP 09 M. Kalousek, s mozkem nevratně poškozeným démonem alkoholu, se kvůli tomu „doznání“ tuhle málem popral v parlamentu: Opakovaně odnášel transparent nezařazeného poslance Lubomíra Volného (nomen omen), jenž hlásal, že záleží na všech životech. Takový nesmysl musel pana Kalouska samozřejmě iritovat, jenže dřív (když předstíral pravičáka) by si to nechal pro sebe. Teď mu čert nakukal, aby vyjel – a jednou za dekádu kápl božskou.

Kápli vzápětí všichni čertem nakukaní „demokraté“- nomen omen: od pirátů, přes lidovce, stanaře a topkaře. Hlasovali, aby Andrej Babiš na blížícím se popravčím „summitu“ Bruselanů souhlasil s plánem na nejšílenější „dluh“ v historii, kterým chce unie zaplácnout hospodářské propasti „nereálného socialismu“, skrýt je za „následky koronakrize“ – a současně řetězem nesplatitelných dluhů k sobě připoutat kdysi suverénní národní státy. I my máme prý sanovat hroutící se ekonomiky západních obrů (Francie, Itálie, Španělska, Portugalska atd.), k nimž nás v roce 2014 přivázali dobře propracovanými okovy mystifikace.

Máme sice proti nim jen asi třetinové mzdy (o důchodech a sociálních dávkách ani nemluvě), ale „musíme“ být solidární. Tento dokonalý protimluv je ostatně řídícím heslem bruselského Vězení národů ve všem – včetně násilného importu migrantů, který bude po přijetí „záchranného plánu“ automaticky následovat.

Z „demobloku“ se nepřidala pouze ODS, a to jen proto, že má relativně normálního Alexandra Vondru, kterého si (vzhledem k jeho havlistické disidentské minulosti) za jeho „bruselské výroky“ neodváží vyhodit jako Klause mladšího. Je to ovšem stejné: Rowlingová se pro tento případ jmenuje Petr Fiala: obou není žádná škoda (řečeno s Haškovým Švejkem), protože na některých (politických) životech opravdu nezáleží.

Že už se tolik nebavím? Že v tomto případě beru nějak moc vážně další šílený „overkill“ Bruselanů (Němců) – a jejich páté kolony u nás? V tom totiž spočívá ten „malý háček“ onoho Čím hůře, tím lépe: V dobách kdy se ještě (dokonce i ve Francii) točily skvělé filmy, které nyní míří do trezorů (my starší jsme na to zvyklí), přišel do kin (dokonce i k nám) snímek Bestie musí zemřít. Cituje se v něm stejnojmenná Brahmsova píseň, která ovšem, což je pointa, pokračuje dalším veršem:

„Bestie musí zemřít – ale člověk též.“

PETR HÁJEK