PETR HÁJEK si povšiml, že už i v ruském parlamentu debatují o „meteo-válce“, které měla zabránit jedna „zapomenutá“ smlouva, a má za to, že v pokeru o naše životy nemusíme být jen diváky

Jde o tu tak fanaticky inzerovanou „klimatickou změnu“, nebo se jen poněkud zbláznilo počasí? Nemají nakonec pravdu „gretenisté“, když podnikají své „stávky proti klimatu“? Co když se opravdu do deseti roků planeta uškvaří, jak předpovídají „klimatologové“ takzvaného Panelu IPCC (Intergovernmental Panel on Climate Change) skvěle placení z alarmistického fondu OSN?

Opravdu se přece dějí zvláštní věci: podivné požáry v Kalifornii, na ruské Sibiři či v Austrálii, sněhové bouře ve Španělsku a tak dále a tak dále, vidíme to denně v televizním zpravodajství. A do toho ty naše suché roky a letošní mírná zima v celé Evropě – včetně Ruska pověstného svými třeskutými zimami…

Čas oponu trhnul…

Je to skoro zázračné: Navzdory tvrdým střetům s klimatickými alarmisty ještě před pár týdny platilo, že klima a počasí jsou dvě zásadně odlišné věci. Nepodplacení klimatologové znovu a znovu na tvrdých datech dokazující, že „vědecká zjištění“ zaměstnanců IPCC jsou z větší části podvod a manipulace, se nikdy raději neodvážili argumentovat aktuálním ochlazováním na různých místech planety. Měli to za příliš laciné. Když prezident Trump (u nás zase Václav Klaus mladší) si vloni udělali pár vtípků na spousty sněhu a tvrdé mrazy, byli alarmisty okřiknuti, že míchají dvě nesouvisející věci dohromady.

A hle, již je to jinak. IPCC před pár týdny sdělil, že „klimatická změna“ (už nikoli globální oteplování, protože tento pojem je neudržitelný) se projevuje i dramatickými jevy v počasí. Je to něco podobného, jako známý převrat podle Světové zdravotnické organizace (WHO). Tento důležitý nástroj proroků globalistického Nového světového řádu, před pár dekádami zničehonic oznámil, že homosexualita už nadále není pokládána za deviaci, za úchylku od normálu, že tedy není nemoc (kterou lze léčit a vyléčit), ale „norma“.

Bez ohledu na přirozený svět. Bez ohledu na to, že „normu“ vždy určovalo většinové chování. Bylo to stejné, jako by řekli, že Normální je být nemocen, stav zdraví je nenormální. Důsledky této „leaglizace“ jsou úžasné: pandémie AIDS a dalších smrtelných pohlavních chorob šířených především „normálními homosexuály“, se stala běžnou součástí reality našich životů.

Když nyní vznikne v Číně nový virus, svět šílí. Všichni jsou vzrušeni, že na tuto „chřipku“ zemřelo (v oblasti se zhruba sto milióny obyvatel) několik desítek lidí, zatímco u nás, při nastupující „normální chřipce“ jich pravidelně míváme rovněž pár desítek – jak se právě přesvědčujeme.

Jde o stále stejný model: Čas oponou trhnul – a změněn svět, jak vědí marxističtí revolucionáři již více než půldruhého století. O nic jiného nejde ani nyní: ve dvou veřejností nejsledovanějších (protože mediálně nejvíce hraných) tématech – zdraví a počasí – jsme opět dál. Oficiálně tedy už klima a počasí jedno jsou, kdybyste to náhodou ještě nevěděli. Čas oponou trhnul.

Zbraně na počasí?

Musíme to tedy vzít vážně. Globalisté jsou v posledních letech ve velkých problémech, a tak nasazují stále dramatičtější metody. Model „světové vesnice“ se jim hroutí pod rukama. Jsou proto připraveni jít do prosazení své revoluce k nastolení světové totality hlava nehlava. Oznámení, že klima a počasí jsou vlastně jedno a totéž patří mezi ně. Jinými slovy tím ale současně přiznali: planetární klima už nikoho nezajímá, protože se nepodařilo utajit, že jeho závislost na lidské činnosti je téměř nulová. Rozhoduje sluneční aktivita (je mimochodem zase mimořádně nízká, takže opět spíše hrozí „globální ochlazování“), změny magnetického pole (stěhuje se z Kanady do Ruska, asi za to může Putin) či precese zemské osy (mění svou polohu vůči zemskému povrchu – pohyb pólů).

Počasí je však něco jiného. To lidé prožívají na sobě velmi intenzivně. Vezměme si třeba jen mimořádně vysoký tlak, který se udržoval nad naším územím v minulém týdnu (naposledy byla obdobná extrémní tlaková výše zaznamenána na počátku XX. století). Není vyloučeno, že to stálo život třeba i Jaroslava Kuberu (a nepochybně mnoha dalších „bezejmenných citlivců“, mediálně neznámých).

V souvislosti s opakovanou mírnou zimou v Rusku (předtím obdobně v roce 2010) se v tamním parlamentu opět oživila diskuse o „americkém útoku na Rusko zbraněmi na počasí“ (tzv. meteo-zbraně). Pokud se teď někdo ušklíbne nad další pitomoučkou „spikleneckou teorií“, měl by se chvíli přece jen zamyslet.

Podivná dohoda

Málokdo totiž ví, že již v sedmdesátých letech minulého století se touto možností obě jaderné supervelmoci docela intenzivně zabývaly. Ve skutečnosti však daleko dřív: zhruba stejně dlouho, jako vývojem atomových zbraní. A právě tak jako začaly připravovat a uzavírat dohody o omezení jaderných zbraní, stejně se věnovaly i – počasí. Byly to kupodivu tehdy v jejich vývoji se opožďující Spojené státy, kdo v sedmdesátých letech přišel se smlouvou o zákazu nepřátelského použití prostředků měnících životní prostředí (Environmental Modification Convention). Dohoda zakazovala, aby smluvní strany používaly jako zbraně prostředky, které mají na počasí a životní prostředí dlouhotrvající nebo nevratný vliv. Mezi osmdesáti státy, které ji podepsaly, jsme dokonce i my (asi jako když ratifikujeme zákaz lovu velryb).

Takže žádná spiklenecká teorie. Pouze se od té doby o této smlouvě, kterou bezpochyby (jako všechny ostatní) už dávno nikdo nedodržuje, nikdo nikde ani nezmíní. Ano, všechny ty vysmívané HAARPy a spol, které na základě specificky zaměřeného elektromagnetického vlnění umějí ovlivňovat (otázka je pouze jak zatím přesně) nejen tryskové větry v atmosféře, ale třeba i vyvolávat zemětřesení, tsunami a podobně, už zjevně docela fachají.

Server The Moscow Times napsal, že Spojené státy používají proti Rusku klimatické zbraně právě od onoho roku 2010, aby vyvolali v Rusku ničivá sucha. Jinak v těchto záležitostech velmi uměřený ruský prezident se k tomu nevyjádřil tak ani tak. Pouze připustil, že Rusko má s měnícím se počasím problémy, ale že je lze také správným přizpůsobením využít. Například snížením spotřeby energie v chladných regionech země, rozšířením zemědělských oblastí nebo ziskem nových příležitostí v Severním ledovém oceánu.

Válka již je

Vlastně tím Vladimír Putin dává najevo, že „meteoválka“ již probíhá. Není totiž sporu o tom, že Rusko má přinejmenším stejné technologické možnosti k ovlivňování počasí jako Spojené státy. A je otázka, do jaké míry je používá či zatím spíše nechává stranou. Bezpochyby si totiž uvědomuje, že obě strany jsou si vzájemně „čitelné“. A pokud by jejich nepřátelská aktivita překročila únosnou mez, znamenalo by to přímou konfrontaci, která může mít nedozírné následky. Takové, že proti nim se stávají jaderné zbraně už spíše těmi „konvenčními“ (bez ohledu na to, že v nich, především pokud jde o nadzvukové nosiče, má nyní Rusko před USA náskok nejméně jednu dekádu).

V amerických médiích se ostatně tyto úvahy také objevují (pochopitelně jako „konspirační teorie“ – škatulka, kterou se stávají všechna odhalení pro masovou veřejnost nevěrohodná, až do okamžiku, než se stanou realitou). Například pokud by Rusko pomocí svého HAARPu uvolnilo energii supervulkánu v Yelowstonu, Spojené státy by prakticky zmizely z povrchu planety. Kdo četl knihu Cesta od Cormaca Mc Carthyho (zázrakem dostala Pulitzerovu cenu), ví, o čem je řeč.

Je proto málo pravděpodobné, že se Rusko pokouší ovlivňovat počasí ve Spojených státech. Zřejmě jen „se zájmem“ sleduje aktuální pokusy Američanů. Což ovšem neznamená, že v těchto „závodech ve zbrojení“ není přinejmenším stejně daleko. Válka prostě již probíhá – pouze má zatím jiné (tzv. hybridní) parametry. A Rusko se v ní dosud chová velmi konzervativně – nepochybně i při vědomí, že již tři roky „impeachmentovaný“ Donald Trump své generály ani zdaleka neovládá. Což se může při jeho druhém zvolení ovšem změnit.

Co nám vane nad hlavami?

V souvislosti s tažením západních politiků a průmyslových gigantů za „klimatickou změnou“ se pokusy s ovlivňováním počasí stávají v posledních letech stále intenzívnější. Všichni si totiž uvědomují, že pouhé „akademické“ spory IPCC a jejich odpůrců nikam nevedou. Dokud něco veřejnost nepocítí na vlastní kůži, neuvěří – a zbudou jim jen „Gréty pro smích“. Je proto velmi pravděpodobné, že budeme předmětem dalších a dalších demonstrací meteo-zbraní. Že mohou způsobit skutečnou katastrofu, je nesporné. Nikdo totiž neumí odhadnout, jak se citlivý planetární systém s těmito údery vyrovná.

Dokonce i mnozí mainstreamoví američtí vědci nyní přisli se zjištěním, že za sucha, horké vlny, podivné požáry, a a naopak něčekané sněhové bouře či povodně jsou odpovědny změny v takzvaném tryskovém proudění. Jaký div, že vše prý začalo již v šedesátých letech minulého století, kdy o nějakém „globálním oteplování“ nebylo vidu ani slechu – a svět se obával naopak (daleko pravděpodobnějšího, protože s malou sluneční aktivitou souvisejícího) planetárního ochlazování.

Tryskové proudění (jet stream) probíhá za normálních okolností ze západu na východ. Tyto větry ve výškách mezi osmi až šestnácti kilometry se pohybují rychlostí až se 700 kilometrů za hodinu. Docela pěkný uragán proudí v prostoru nad našimi hlavami přibližně jako trubice podél rovnoběžek („normálně“ je působí například rozdíly teplot v různých zeměpisných šířkách). Pokud je tento vichr rovný (jen málo se vychylující od severu k jihu), přináší například do Evropy pravidelné střídání počasí – přechody front a tlakových níží tak, jak je po věky známe.

Pokud ovšem „něco“ – třeba právě intenzívní bombardování elektromagnetickým zářením – jej vychýlí ostře k jihu či severu, vznikají v počasí dramtické anomálie, kterých jsme v současnosti svědky.

Poker, jemuž jen přihlížíme

Je více než pozoruhodné – podle zjištění zmíněných amerických vědců – že právě od 60. let, kdy pokusy s meteo-zbraněmi nabraly na intenzitě (takže bylo nutno je omezit smlouvou), je toto tryskové proudění rozvlněné stále častěji. Častěji se nad východním Atlantikem dostává výrazněji na sever nebo výrazněji na jih.

Nikoli tedy změny klimatu – ale změny počasí způsobené člověkem: stále titíž hrají s ním stále divočeji hrají stále stejný poker, v němž jsme jen pasívními diváky u televizních obrazovek. Velcí hráči se tváří „neprůhledně“ a pokrokově, zatímco kompars předvádí to ostatní divadlo grétovského typu, jež má odvést pozornost od skutečných příčin stále častějších dramatických výkyvů počasí.

Zda vše skončí „globální meteo-válkou“ je stejně tak možné či pravděpodobné, jako všechny ostatní pokusy vyvolat ji konvenčními zbraněmi – mezi něž, jak výše řečeno, už vlastně patří i ty jaderné.

A pokud jde o naše „suché roky“? Ty stále ještě počítejme k „normálu“ (jakkoli nám zkorumpovaní globalističtí „vědci“ Nového světového řádu tento po věky srozumitelný pojem posouvají, kde to jen jde, k nesrozumitelnosti): žijeme totiž díky Pánu Bohu v oblasti, která je jednak na pokusy příliš malá, jednak „uložená“ uvnitř kontinentu. Manipulace s počasím se zatím zkouší spíše v přímořských oblastech (Španělsko, Japonsko atd.), nebo v hlubokém pevninském vnitrozemí (Rusko).

A tak snad jen malé uklidnění na závěr: vcházíme do sedmého suchého roku, v němž se už (za „normálních“ okolností) trend zase začne obracet. Podle „vánočního kalendáře“ (čtenáři měsíčníku MY vědí, jak si jej vytvořit) se sníh ve větší míře skutečně objeví, ale až v druhé polovině února a v březnu. Celé předjaří a jaro bude poměrně hodně chladné. Vody (sněhu) se však dočkáme, přestože ještě letošní léto bude poměrně horké.

Ale co s tím vším ostatním meteo-nebezpečím? Jestli nás zmanipulují – a ovládnou – to už záleží na každém. Nemusíme tomu pokeru totiž jen nečinně přihlížet. I když nás rozhodně Brusel, OSN a mocné průmyslové monopoly nebudou královsky platit jako „experty“ IPCC a všechny jejich Grety.

Spíš nám o to víc půjdou po krku. V sázce je totiž opravdu hodně.

Všechno.