Podívejme se na některé okolnosti, jež ukazují stejně jako v Řecku a v jiných zemích zradu národních miliardářských elit, které mají svá bankovní konta pod kontrolou USA. Okolnosti státního bankrotu v Libanonu jsou velice zajímavé a poučné.
V našich médiích se o důležitých zprávách ze světa už nic nedovíme. A zbytek „informací“ jsou účelové lži, protože úkolem jednoho procenta je lhaním udržet pořádek v jimi spravovaných koloniích. Fascinuje mne, že naše noviny už ani nepíší o krizi ve Volkswagenu, a přitom tato kapitální montovna živí Česko málem z 20 %. Ale pojďme k Blízkému východu, odkud do Itálie přišlo 14 tun captagonu za 25 miliard Kč. Ano, to je ta droga, kterou místo nacistického amfetaminu dováželi evropští a islámští dodavatelé „bojovníkům za svobodu“, alias jimi placeným teroristům v Sýrii. Tito závisláci jsou v posledním tažení, drogu už životně potřebují. Na dobytých územích v Sýrii si captagon sami produkují stejně zdatně, jako Tálibán v Afghánistánu produkuje heroin pro americký a evropský trh pod záštitou NATO. Jestli si někdo myslí, že válka v Sýrii skončila a my máme podle našich novin zapomenout na tuto prohranou kapitolu koloniální NATO expanze, tak se hodně mýlí. A jak lze vidět, nejde jen o vývoz uprchlíků a teroristů do Evropy, ale o průmyslovou produkci drog.
A nyní k Libanonu, protože poslední důležitý článek o této zemi jsme psali v roce 2017 (Co se děje v Libanonu). Stát zbankrotoval a zemi už chybí jen barevná revoluce pod vedením Izraele a intervence Západem a Saúdy zaplacených teroristů do země. Jenže se píše začátek nového tisíciletí a klasický scénář se zřejmě nebude opakovat. Podívejme se na některé okolnosti, jež ukazují stejně jako v Řecku a v jiných zemích zradu národních miliardářských elit, které mají svá bankovní konta pod kontrolou USA. Okolnosti státního bankrotu v Libanonu jsou velice zajímavé a poučné. Uveďme nejprve graf státního dluhu vzhledem k HDP země, který leccos napovídá.
Zjistěme, jak běžela destrukce měny, pak se ptejme, kdo za tím stojí a proč. Z grafu je jasné, že od roku 2012 nastoupil negativní trend proti předchozím vládám. Tento debakl se kryje s vládou sunnitského premiéra jménem Saad El-Din Rafik Al-Hariri, kterého má pod palcem Saúdská Arábie a Izrael. Je synem zavražděného premiéra (Rafic Hariri, 2005) a vládl jako premiér již v první relativně úspěšné fázi 2009-11. Co se stalo potom? Krok první: Masivní korupce politických a bankéřských elit jako v Řecku. V Libanonu přestala fungovat normální ekonomika a bankéři se rozhodli zničit stát. Udělali to klasickým způsobem, jako za neoliberálně-katolického ministra financí, nějakého Kalouska. Libanonští státní bankéři vydali dluhy a ty zatížili nesmyslným úrokem, na kterém zadarmo vydělávali. Ve druhém kroku, když už bylo jasné, že se hroutí libanonská libra, stejní banksteři vyvezli načerno ze země miliardy US-dolarů do Švýcarska. Vláda v Bernu oznámila, že převody vyšetřuje. To se dělá stejně jako v případě Mostecké uhelné, tj. že se obstaví konto, pak se nějaké roky čeká na reakci daného státu řízeného bankstery a mafiány. Pak ukradené peníze propadnou Švýcarsku, jako to bylo v případě českých miliard ukradených přímo z kasy státu na rekultivace dolů. Takže rating hlavních libanonských bank (Bank Audi a Byblos Bank) je CC. Klasičtí banksterští vlci z finanční Trojky se těší, že rozeberou Libanon na kousky stejně jako Řecko.
Co udělal v zemi její premiér? Za prvé a zásadně, je jeho majetek v hodnotě okolo dvou miliard US-dolarů uložen v Saúdské Arábii a v USA. V době, kdy jeho kamarádi-bankéři ničili měnu a připravovali bankrot státu, Al-Hariri vydržoval milenku v JAR, která ho stála okolo 15 miliónů US-dolarů. Modelka Candice van der Merwe bohužel přihlásila v její zemi (a dočasném „bydlišti“ našeho mafiána Krejčíře) ke zdanění pouhých 5 400 doláčů a má problém. Hariri svůj podíl v bance po převodech milence takticky prodal v roce 2018, takže stopa peněz krapet vychladla. Po krizi se tento všemi mastmi mazaný premiér prohlásil za jediného zachránce a chce společně se západními věřiteli „zachránit“ Libanon a vyvést zemi z krize. To je známý scénář pro naše koupené noviny, takže se těmito blafy nebudeme zdržovat.
Země se v dubnu 2018 zavázala zavést reformy na oplátku za půjčky a granty v celkové výši 11,6 miliard USD. Veřejný dluh dosahuje vrcholu více než 86 miliard USD, neboli více než 150 % HDP, což je třetí nejvyšší míra na světě po Japonsku a Řecku. Podle libanonských novin Al-Akhbar vlastní nejbohatší jedno procento obyvatelstva 58 % libanonského bohatství, zatímco nejchudších 50 % vlastní méně než jedno procento. Ideální stav pro ničení státu, který se v peněženkách té chudé poloviny odrazil následovně. Libanonec vydělává cca 4 miliony libanonských liber, což je nyní v ekvivalentu asi 1000 US-dolarů po zdanění. Ještě před půl rokem, před zničením měny, to byl velice slušný plat na úrovni střední třídy. Dnes, po měnové krizi, je žebrákem s bývalou slušnou mzdou.
Otázka zní: Kdo má zájem na bankrotu této bývalé bohaté a prosperující země a proč? Odpověď je jasná: Saúdská Arábie a Izrael, ergo USA. Důvody jsou tři a všechny pádné. Za prvé a zásadně je to neporažený Hizballáh, který je ve vládě a je placený z Íránu v amerických dolarech. Západní rozbití Libanonu paradoxně způsobilo, že funkcionáři Hizballáhu neví, co s penězi. Jejich plat v dinárech stoupl na dvojnásobek za 5 měsíců. A navíc vyhrávají v válku v Sýrii, vyhráli válku proti Izraeli 2006 a Írán za nimi stojí pevněji, než dříve. Jejich náboženský vůdce Hassan Nasrallah je šíitský politický génius a šel prorocky pomáhat nevěřícímu „komunistovi“ (pardon socialistickému baathistovi) Assadovi v situaci, kdy to bylo naprosto zoufalé (Fakta o Blízkém východě XXIX. aneb Hizballáh dává šach USA a Izraeli). Hizballáh vyhrál klíčovou bitvu o město Kusajr a vyčistil pohoří Kalamún. Tím znemožnil Izraeli ničení libanonské infrastruktury a vesnic v údolí Bikáa. Nad tímto údolím teď létají izraelské stíhačky a střílejí rakety proti íránským a Assadovým skladům munice a radarovým stanicím. Uvidíme, jak dlouho to Rusové hodlají tolerovat, když jim Izraelci musí jako hlavní vítězné mocnosti v Sýrii předem oznamovat cíle útoků, aby je nesundaly ruské S-400.
Citujme z hlavního projevu Hassana, který je skutečný mistr taktiky, k al-Kájdě, která v Sýrii bojovala s podporou Západu. Ideový vůdce vítězného hnutí Hizballáh upozorňuje wahabisty v Sýrii, že je tam za peníze úmyslně poslal Západ a despocie Perského zálivu proto, aby je zde nechali povraždit: „Nalíčili na vás v Sýrii past a vy jste do ní vlezli.“ Hizballáh povstalce přátelsky upozorňuje, že proti nim bojoval pouze ze svých vlastních důvodů, a ne kvůli velmocenské politice. Šéfovi Hizballáhu jde o to, aby se povstalci obrátili proti skutečnému nepříteli. Tím je pochopitelně Izrael podporovaný západními státy a nyní i nepřímo podporovaný arabskými despociemi z Perského zálivu, které jsou kvůli Sýrii v mocenském vleku USA. To se psal rok 2014 a nyní je jasné, že po vyčištění zbytku Turky podporovaného chalífátu v Idlíbu to bude skutečná Alláhova vůle. Takže Izrael a USA potřebuje rozbít Libanon, dát to za vinu Hizballáhu a připravit si pole pro útok na Sýrii. V opačném případě, po zadrátování pohoří Kalamún ruskými S-300 starými 30 let, by v Izraeli nevyletěla z letišť ani jedna stíhačka nebo raketa.
Druhý důvod je také jasný, a o ten se bojuje v Libyi, viz nedávný článek Dnešní Libye a Vondrovo ProMoPro aneb Rozdíl mezi městskou a korporátní legendou. Podívejte na ropná a plynové pole ve Středomoří, která spadají do oblasti výlučných ekonomických zón (EEZ) vzdálených 370 km (200 námořních mil) od pobřeží dané země.
O blok č. 9. se nyní prakticky bojuje i ostrými, protože Izrael zde klasickým koloniálním způsobem loupí plyn Libanonu. Plynové pole totiž neví, co jsou státní hranice. Stejně Izrael loupí vodu Palestincům a totéž dělá i s plynem a ropou Syřanům na dobytých a nezákonně okupovaných Golanech. Íránské ropné tankery vítězným způsobem projely nejkratší cestou kolem všech amerických základem a na den hlavního islámského svátku al-Fitr dodaly ropu obležené Venezuele. Nyní Írán prohlásil, že dodá Libanonu ropu za jejich vlastní měnu, aby stát zachránil před bankrotem.
Tím se dostáváme ke třetímu bodu, což je válka USA, Saúdské Arábie a Izraele proti Íránu. Írán vyhrává v Sýrii, v Jemenu a nyní i v Libanonu. To nejde. Proto je třeba zničit další stát, aby Hizballáh ztratil podporu libanonských obyvatel. I když na jeho území existuje korupce, je jižní Libanon spravovaný naprosto nejlépe ze všech částí země a Hizballáh bojuje i za libanonské křesťany. A to je další zásadní důvod, proč Západ musí zničit tento mazaný režim. Hizballáh pomohl nejprve neznabohovi Assadovi a nyní s nasazením života jeho výborně vycvičená armáda pomáhá i syrským křesťanům, viz osvobození křesťanských oblastí kolem Malúly. Takže zničme celý stát, abychom zničili Hizballáh, který pomáhá křesťanům, které ničíme námi placenými a vyzbrojovanými teroristy. Západní neoliberalismus vedený koloniálním zájmem korporací je pořádné svinstvo, jak jsem uvedl na začátku.
