Pokusy Donalda Trumpa rozhádat Evropu s Čínou

Není to poprvé, co se Spojené státy snaží jako žárlivá manželka připravit Evropany o výhodné partnery, potenciální přátele, společníky apod. na seznamu je také Rusko a Írán… Otázka je, co z toho vzejde. Právě byla zveřejněna zpráva pod názvem Covid-19 a vztahy mezi Evropou a Čínou. Jde o kolektivní práci, které se zúčastnilo 21 národních institucí, tedy téměř celá EU. Závěrečnou zprávu sestavilo Celoevropské výzkumné středisko pro Čínu (ETNC, francouzsko-belgická struktura, European Think Tank Network on China).

Přístup k tématu byl následující: Evropa je velká, každá země má vlastní vztahy s Čínou, a zveřejnění pouhých přehledů z každé země, počínaje Rakouskem a Spojeným královstvím konče, jež je na konci abecedního pořádku, tedy Velkou Británií, bude příliš jednoduché. Potíže začínají, když je třeba rychle učinit závěry ohledně toho, jak se v dnešní situaci změnily vztahy „Evropy jako celku“ s Čínou.

Podívejte se třeba na Itálii a uvidíte upevňující se spolupráci s Čínou. Anebo Maďarsko: jde jako vždy o byznys. Ale ve Francii se stala Čína a její rostoucí úloha ve světě faktorem, který vyhrotil spory a vnitřní napětí. Také v Česku posílily spory o tom, zda je Čína přítel nebo někdo jiný, vnitřní rozkol…

Zaměřme se na tyto celoevropské závěry. Hlavní spočívá v tom, že Evropa „není imunní“ vůči americko-čínskému soupeření, ale… Je to to poslední, co ji znepokojuje ve vlastních složitých vztazích s asijským gigantem. Jde skutečně o zemi s naprosto nezápadními hodnotami, která se ale stala první světovou ekonomikou. V dřívější době existoval cíl: udělat tuto zemi, a jí se podobající (včetně Ruska), maximálně „západními“ a až potom s nimi mít co do činění. Tato doba ale neslavně skončila. Evropany proto ani moc neznepokojuje, co říká nynější americká administrativa, ale ještě není jasné, zda se tak zachová i v příštím roce. Důležité je, že samotní Evropané chtějí pochopit, kdo teď jsou a jak mají žít ve světě, ve kterém není povinné být součástí Západu, ale cítit se přitom výborně.

Další závěry: vnitřní křeče Evropy na toto téma nezačaly kvůli koronaviru. Pandemie tento spor jenom vyhrotila. A tak vznikl divný obraz: zkušenosti ze spolupráce, včetně oblasti zdravotnictví, současně Evropu s Čínou sblížily i je rozdělily.

Co máme na mysli? Některé země se v důsledku toho s Čínou sblížily, ale jiné se jí začaly ještě více bát, což posílilo rozpad evropské jednoty. City se velmi různí: od lásky k Číně, jež vzplanula v Itálii, Rakousku, anebo, ať je to jakkoli podivné, také v Polsku, až po úvahy ve Francii o tom, že potřebujeme celoevropský dozor nad tím, kam jdou čínské investice, a nehodlá-li si Peking „koupit“ Evropu.

EU měla dost vlastních nesvárů ohledně toho, „nač potřebujeme tuto jednotnou Evropu“, a teď se k tomu přidala nepříjemná perspektiva krotit své členy, jež se samostatně přátelí s Pekingem. Ale jak to udělat, aniž by se nevyhrotila jejich nepřízeň vůči „celoevropské“ politice?

Nejzajímavějším na této zprávě je varování na adresu Pekingu: nepřehánějte to s aktivitami v Evropě, bude to pro vás horší.

Jde o to, že americko-čínské neshody mocně zaktivizovaly pekingskou propagandu, diplomacii a zvlášť diplomatickou propagandu. Velvyslanci Pekingu ve všech zemích prudce ožili, všude vystupují, všude pořádají akce na téma, že nazývat koronavirus „čínským“ je rasismus. Zahájili také masovou mobilizaci svých aktivistů, včetně čínských studentů po celém světě, aby demonstrovali podporu Pekingu.

Styl čínské propagandy se od dob čínské říšemoc nezměnil . Když už se chopí prosazování jisté teze, zvlášť s naprostou upřímností a přesvědčením, končí každá legrace. Proto autoři zprávy dospěli k takové formulaci: je to diplomacie ve stylu „vlčích válečníků“.

Jde o dva čínské filmy, jež měly snad největší komerční úspěch ve světě. Je to vlastně kvalitní imitace klasického amerického žánru: válečný veterán samotář všude bojuje za spravedlnost a dobro s pomocí velkorážní zbraně. A nikdo se nediví, když vidí na obrazovce dalšího Ramba, když je to Američan. Avšak Rambo jménem Leng Feng, neporazitelný bývalý seržant čínské armády, je šok.

A nemá žádný význam, že Rambo má spoustu prototypů a… něco na způsob „po-typů“ v reálných amerických válkách a speciálních operacích, zatímco Číňané nic podobného nikdy nedělali (kromě filmu). Šok proto není menší. Také pekingští velvyslanci, kteří jednají s vytrvalostí námořního pěšáka, nejsou obvyklý fenomén. Je v tom něco nečekaného a neevropského.

A tady je na místě připomenout vynikajícího člověka, který toho udělal v životě hodně. Například, zradil všechny státy, kterým sloužil. Do dějin se ale dostal jako zakladatel francouzské diplomacie, která existuje dodnes, její struktury, principů a stylu.

Tímto člověkem je kníže Charles Maurice de Talleyrand-Périgord, známý více jako Napoleonův ministr zahraničí, který zanechal svým diplomatům odkaz: nepřehánějte to, pánové. Tedy, netlačte na partnery, neusilujte o své cíle příliš aktivně, nebuďte agresivní, i když máte pravdu… Francie si to pamatuje. Peking ale zatím Talleyrandův odkaz neakceptoval.

Dmitrij Kosyrev