Politické procesy a protesty v roce 2022: Tušl, Čermák, Popelka a Kelnar

 Vyhrožování, nahánění strachu, vazba: proti tomu hlasitě protestují Slávek Popelka a Miroslav Kelnar před Úřadem vlády a nyní příjdou i na povolenou demonstraci na podporu politických vězňů Tušla s Čermákem ve středu na náměstí Kinských před soud.

Z disidenta dezolátem.

    Ten nadpis by měl charakterizovat klikatou cestu pana Slávka Popelky, kterou prošel za těch 33 let existence současného politického zřízení v našich českých zemích.

    Slávek Popelka je člověk, se kterým nyní chodím demonstrovat a vyjadřovat protest proti různým neduhům v naší společnosti. V nedávné době jsme například protestovali před Národním muzeem proti vyvěšení ukrajinské vlajky a tam jsme také předali náše písemné vyjádření nesouhlasu  vedení Národního muzea proti oné visící ukrajinské vlajce na jejich budově. Podobný text proti vyvěšení ukrajinské vlajky jsme předali i na Ministerstvu vnitra, kde jsme požádali ministra Rakušana, aby si z budovy tzv. Kachlíkárny přestal dělat svoji osobní nástěnku. Protest proti vyvěšení ukrajinské vlajky jsme také předali jménem Holešovské výzvy i na České televizi. Protestovali jsme dále před Ministerstvem spravedlnosti proti uvěznění politických vězňů Tušla a Čermáka a slovně pomocí aparatury jsme protestovali proti  politice české armády a agresivní politice USA před Generálním štábem české armády.  Pak jsme jezdili k Ministerstvu obrany a nahlas  jsme vyjádřili svoje názory i na osobu ministryně Černochové. Demonstrovali jsme i před věznici v Ruzyni, kde jsou uvězněni  současní političtí vězni – Tušl a Čermák.

    Já jsem jméno Slávka Popelky poprvé slyšel na Svobodné Evropě za socialismu jako osobu policií pronásledovaného bojovníka za demokracii a proti socialismu atd. Říkalo se jim tenkrát disidenti. On říká, že byl vězněn za socialismu   5 x, ale poměrně krátký čas,  jeden až tři měsíce. Říká: Mě nešlo o rozbití socialismu,  šlo o to,  jak socialismus napravit a zlidštit.. Přesto ho ty bývalé prozápadní struktury počítaly mezi své tzv. disidenty a jeho jméno bylo jedním z těch, o které se opírala tehdejší prozápadní propaganda šířená k nám z Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy.

    On mě ale ujišťuje, že k němu nikdy žádné  peníze od CIA zasílané z Mnichova i ze Švédska  na podporu českých disidentů nedorazily, a ani  ho nezvali na ty divoké mejdany u Havlů, kde se tyto podpory údajně propíjely, jak jsem kdesi četl. Jak jsem se již vyjádřil, tak  Slávek Popelka dělá i nadále to, co dělal za socialismu, chodí a snaží se napravit to, kde  nynější režim dělá neplechu vůči svým vlastním občanům.

    Se Slávkem Popelkou jsme se poprvé potkali v době, kdy jsme chodili v roce 2012 každodenně demonstrovat před Úřad vlády proti Nečasově vládě tzv. „rozpočtové odpovědnosti“, kdy rozpočty řídila odpovědně zejména paní Nagyová, neblahé paměti, přes ty svoje kabelky.  Ona ta Nečasova vláda shodou okolností asi měsíc poté, co jsme ji hlučně vyzývali k demisi, skutečně skončila, ale nechceme si připisovat zásluhy za to, co nakonec spáchala Šlachtova policie s  olomouckým státním zástupcem Ištvanem. Myslím, že to nemusím připomínat.

    Jen jednu věc bych chtěl z  doby protestů před Úřadem vlády připomenout, a o tom se moc neví, ale policie na Slávka tenkrát ušila pěknou boudu, kde ho nařkla z toho, že prý najížděl autem do policisty, který sám pak před soudem  prohlásil, že se necítil být ohrožen autem Slávka. Soudci ten případ viděli rozumně a pana Popelku odsoudit nechtěli, ale tehdejší nejvyšší státní zástupce Zeman tu kauzu několikrát vrátil zpět, jen aby Slávek dostal nějaký ten trest, a tak nakonec dostal podmínku.

    Současné aktivity Slávka Popelky však naznačují, že se tento „výchovný trest“ Zemanův minul svými účinky. Není se čemu divit, člověk, který si prošel vězeními za socialismu a nedal se zastrašit státní bezpečností, přece nebude teď jen tak uhýbat nějakému Zemanovi a měnit své zásady. Tak Slávek nadále pokračuje v tom, co předváděl za socialismu, to je hledá cestu k nápravě této společnosti. Má to však jeden podstatný rozdíl, který hodně napoví o současné době. Za socialismu ho  prozápadní struktury považovaly za „svého“ disidenta a věnovaly jeho osobě patřičnou pozornost na Hlasu Ameriky a Svobodné Evropě, a ty samé prozápadní struktury o něho již žádný zájem však  neprojevily, když se ho snažil tenkrát nejvyšší státní zástupce Zeman šoupnout do basy v roce 2013. Už žádné informace o Slávkovi na Svobodné Evropě, žádní reportéři se zájmem o interview, a pokud se týká dneška?

No tak to už mají tyto pro-západní struktury pro něho jen jedno označení DEZOLÁT. Tak takovouto závratnou kariéru Slávka Popelky vyjadřuje nadpis tohoto článku.