Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
EU: Politolog Petr Drulák reflektoval nedávnou výměnu mezi komisařem EU a gruzínským premiérem.
Podobná slova měl minulý týden pronést evropský komisař Olivér Várhelyi v telefonátu s gruzínským premiérem Iraklim Kobachidzem. Bruselan se snažil Gruzínce přesvědčit, aby v Tbilisi vzdali zákon vyžadující transparenci financování gruzínských nevládek. Ukládá jim označení zahraničních agentů, pokud pobírají více než pětinu zdrojů ze zahraničí. Zákon byl navzdory protestům nevládek a představitelů EU schválen parlamentem. Potom co ho prezidentka, bývalá francouzská diplomatka, vetovala, se vrací do parlamentu, kde se o něm bude hlasovat touž většinou jako předtím. Pokud vládní strana neustoupí evropskému tlaku, bude schválen.
Co si pod evropským tlakem vlastně představit? Má svoji viditelnou tvář a pak tu skrytou. Tu viditelnou známe: veřejné výzvy představitelů EU, agresivní útoky jimi financovaných nevládek na instituce a politiky hájící národní svrchovanost, lynče v sorosovských médiích. Gruzínský premiér nyní poodhalil i tu skrytou. Telefonát z Bruselu nejspíše přesáhl běžnou úroveň vydírání, jemuž jsou menší a chudší země v Bruselu běžně vystavované.
Bezprostředně po telefonátu vydal Kobachidze prohlášení, z něhož se dozvídáme, že ho komisař seznámil s restriktivními opatřeními, která Gruzii čekají, pokud poslanci prezidentské veto přehlasují. Jako varování měl komisař pronést i následující slova: „Viděl jsi, co se stalo Ficovi, měl bys být hodně opatrný“.
Kobachidze k tomu dodává, že podle informací, které má, nese za útok na slovenského premiéra odpovědnost služba země, která je blízce napojena na „globální stranu války“. Tuto zajímavou informaci, nechme nyní stranou.
Evropský komisař pro rozšíření reagoval vlastním prohlášením, v němž lituje, že jeho slova byla vytržena z kontextu. Dále vysvětluje, že si je vědom silného proevropského cítění gruzínské společnosti, a proto premiéra upozornil, že přijetí zákona může vést k další polarizaci a „nekontrolovaným událostem v ulicích Tbilisi“. Slovensko měl uvést jako příklad toho, kam až taková polarizace může vést i v členské zemi EU.
Várhelyi se patrně domnívá, že zná gruzínskou společnost lépe než gruzínský premiér a že z titulu komisaře má právo mu dávat instrukce, jak má doma vládnout. Ani z jeho podání se nelze ubránit dojmu, že jejich konverzace se podobala mafiánskému vydírání. Představitel evropských struktur varuje, že demonstranti, podporovaní evropskými a americkými strukturami, mohou vyvolat nekontrolované události v ulicích a že to všechno může pro premiéra dost špatně dopadnout. Vybavují se scény z filmů, v nichž zdvořilý mafián vysvětluje majiteli restaurace, že by bylo škoda, pokud by jeho podnik vyhořel a že tomu lze snadno předejít, pokud se bude chovat s dostatečnou vstřícností.
Samozřejmě, že Evropská komise nemá přímé nástroje na odstraňování nepohodlných premiérů. Svými kroky však může prohlubovat chaos v zemi, která se ocitla na černém seznamu. Chaosu pak může využít domácí či zahraniční síla k tomu, aby přešla k násilnému jednání zahrnujícímu fyzické likvidace. Přitažené za vlasy? Přesně takto proběhl před deseti lety kyjevský Majdan. V Gruzii o tom něco vědí, neboť k hlavním podezřelým finální fáze převratu patří gruzínští zabijáci.
Nakonec nejpřekvapivější na celé záležitosti může být to, že Várhelyiho poslal do Bruselu nejvýraznější obránce národní svrchovanosti v EU, maďarský premiér Orbán. Připomeňme však, že Várhelyi byl až náhradníkem potom, co Evropský parlament odmítli původního maďarského kandidáta, ministra spravedlnosti Trócsányiho. Orbán tehdy narychlo sáhl po loajálním technokratovi, maďarském velvyslanci u EU, který strávil většinu svého profesního života v Bruselu.
Sázka na technokraty mívá jedno velké plus a jedno velké mínus. Na jedné straně ti nejlepší z nich dokáží dokonale naplnit politické zadání, které dostanou. Na druhé straně řada z nich je připravena naplňovat jakékoliv politické zadání podle toho, komu právě slouží. Zářným příkladem je Ivan Korčok a další lidé, které v minulosti Ficův Smer obsazoval do vedení ministerstva zahraničí. Komisař Várhelyi za několik měsíců v Bruselu končí, do důchodu má daleko, v Budapešti nic velkého čekat nemůže. Nejspíše hledá mezinárodní uplatnění. Jako Orbánův komisař žádnou vyhlídku nemá, jako bruselský bojovník za demokracii by se někde uchytit mohl.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi