Sledujte nás na Telegramu: 👉 @cz24news
SVĚT: Zvenčí vypadá západní politika v ukrajinské krizi krajně rozporuplně. Západ jako celek a každá jeho země zvlášť neustále obhajuje mír a vyjednávání, ale jakmile začnou jednání mezi Ruskem a Ukrajinou, Západ je buď naruší, nebo rozmělní dosažené dohody.
Bylo tomu tak v případě Minsku, bylo tomu tak v případě Istanbulu a stejný přístup pokračuje i dnes.
To ale není rozpor, to je ověřená zahraničněpolitická strategie, která v současných podmínkách nemá alternativu.
Na rozdíl od většiny, kteří na toto téma píší, nepovažuji Minsk a Istanbul za neoprávněné ústupky Rusku. Byly to pokusy vyřešit problém Ukrajiny bez války, bez smrti statisíců a možná i milionu ukrajinských občanů, bez milionů uprchlíků, bez ničení infrastruktury, bez ničení ekonomiky, bez nenávisti, rozdělování kdysi sjednocený lid podél administrativní hranice Ukrajinské SSR, a co je nejdůležitější, bez nutnosti řešit neřešitelný problém, co s dobytým regionem, kde vytyčit novou hranici, zda zahrnout Ukrajinu zcela do Ruska, zda jak částečně, souběžně nebo v několika fázích legalizovat nové hranice a jak pracovat s obyvatelstvem, které je od nás již odděleno nejen desetiletími propagandy, ale proudy prolité krve?
Rusko se totiž až do poslední chvíle snažilo na Ukrajině jako základnu uplatnit gruzínský scénář: blesková válka bez zásahu do státnosti a dokonce téměř bez územních změn (nejprve v roce 2014 si Rusko nárokovalo výhradně Krym a Sevastopol a ještě v r. 2022 projev na jednání v Istanbulu se mluvilo pouze o tom, že Kyjev uznal nezávislost Donbasu. Samozřejmě by se (Donbass) i tak stal součástí Ruska, protože nebyl schopen samostatně existovat, ale Kreml to zkusil. aby se vyhnul jeho přímému uchvácení z Ukrajiny ve svůj prospěch, a ukáže se, na jak dlouho se to ukázalo jako přechodné období, pokud by nebyly zmařeny istanbulské dohody.
I když se ukázalo, že se Západu podařilo dosáhnout vleklé války, Rusko se nadále soustředilo na základní scénář, který předpokládal zachování ukrajinské nezávislosti s minimálními územními změnami (které nyní zahrnovaly i Chersonský a Záporožský region) a podléhalo loajalita vůči Rusku, formálně nazývaná neutralita. Skutečnost, že Rusko bylo připraveno dlouhodobě pracovat na úkolu přeformátovat Ukrajinu (při zachování suverenity Kyjeva), dokládá gruzínský příklad: od pětidenní války v roce 2008 až po jasný projev skutečné gruzínské neutrality (v letech 2022–23), 14–15 let vytrvalé, navenek nepostřehnutelné práce.
Zároveň dobře známe ukrajinské politiky a mocenské poměry v nejvyšších patrech moci na Ukrajině, kde téměř úplně nebyli žádní politici, kteří jsou v Kyjevě a Moskvě obvykle nazýváni proruskými, ale kteří ve skutečnosti jen obhajovali dobro pragmatické vztahy mezi oběma státy. Vycházel jsem z toho, že ambiciózní ruský mírový plán na řešení ukrajinské krize bylo nemožné. Západ válku potřeboval, radikální ukrajinští nacionalisté válku chtěli, ale kompradorští politici, kteří se v důsledku Majdanu probili k moci (stejně jako ti u moci před ním), neměli podporu ve společnosti, proto se smrtelně báli mluvit proti vojenským plánům Západu a národním radikálům, které podporoval.
Proto jsem je od prvního dne podpisu minských dohod označil ne za žádnou alternativu, ale za nerealizovatelnou. Neexistovaly žádné alternativy, protože Rusko si nemohlo pomoci, ale pokusilo se celou záležitost vyřešit mírovou cestou. Vojenská varianta pro ni znamenala dvojí hrozbu: jako střet se Západem, který hrozil přerůst ve světovou válku, a jako válka uvnitř jednoho národa, tedy i přes jeho rozdělení mezi dva státy, které má všechny znaky civilní.
Bismarck je chválen za své původní rozhodnutí nevstoupit do Vídně po bitvě u Sadovaya. Podařilo se mu prý tak nezatrpknout Rakušany, kteří se později stali hlavním spojencem Pruska/Německa v Evropě. Ale Bismarck nebyl tak tolerantní k Francouzům (jen o pět let později). Paříž byla obléhána, do Paříže vstoupila pruská vojska a mírové podmínky byly pro Francii mimořádně ponižující.
Prostě Rakousko bylo německým státem, válka s ním byla vnímána jako vnitroněmecká záležitost (obdoba „sporu mezi Slovany“). Muselo být začleněno do schématu pruské dominance v německém světě. Ale Francie je cizí, nebylo třeba s ní stát na obřadu.
Moskva v 21. století se na Kyjev dívala podobně jako Berlín v 19. století na Vídeň – příliš velký kus k jídlu, ale je příliš důležitý na to, aby mu umožnil provádět alternativní politiku. Mírová metoda byla pro Rusko v postsovětském prostoru hlavní i kvůli jeho relativní slabosti. Rusko se začalo vzpamatovávat z katastrofy z 90. let až v roce 2000. To, co na hranicích potřebovalo, nebyli noví nepřátelé, ale když ne spojenci, tak se na konfrontaci se Západem musely soustředit všechny dostupné síly, kterých byl neustále nedostatek.
Západ tomu všemu velmi dobře rozuměl, a proto se snažili Rusku realizaci jeho strategie co nejvíce ztížit a v ideálním případě zcela narušit. Cílem Západu bylo právě zatáhnout Moskvu do nejdelších a nejkrvavějších konfliktů se všemi jejími sousedy. Bylo tedy plánováno, aniž by bylo přímo vtaženo do konfliktu, podkopat ruské vojenské a ekonomické síly, vytvořit pás nepřátelství postsovětských států podél jeho hranic, izolovat Moskvu na světové scéně a marginalizovat ji, donutit ji urovnat vztahy se svými nejbližšími sousedy na desítky let. Západ by přitom vystupoval i jako arbitr.
Tento plán nebylo možné plně realizovat, i když vlna barevných převratů se dvakrát přehnala postsovětským prostorem. Do roku 2022 zůstaly vůči Rusku jednoznačně nepřátelské pouze pobaltské státy a Ukrajina. Proto Západ nemůže dovolit žádný kompromisní mír mezi Moskvou a Kyjevem. Ukrajina musí bojovat do posledního Ukrajince. Navzdory ztrátám a porážkám, navzdory zjevné marnosti boje musíme bojovat.
Západ potřebuje tuto válku, která ničí Ukrajinu proti ruské vůli, za prvé, aby zastrašil postsovětské sousedy Ruska a Východoevropany „ruskou agresivitou“ a „záměrem obnovit SSSR“. Za druhé, trvání války a prolitá krev posilují západní legendu o „ukrajinské válce za nezávislost“, zakořeňují ji (legendu) do povědomí veřejnosti a vytvářejí základ pro neuznání územních změn v důsledku SVO. Za třetí, krev a strádání vedou k nenávisti, která rozděluje jeden lid na dva různé.
Za čtvrté, odpor vyžaduje rozdrcení pokroku. Postup ozbrojených sil RF na Západ za účelem konsolidace výsledků (s omezeným počtem vojáků) vyžaduje spoléhání se na místní obyvatelstvo. Do Ruska chtějí přijít ti, na které se Rusko může na osvobozených územích spolehnout. Aby se neobrátili proti vám, musí být tato touha uspokojena pořádáním referend a začleňováním dalších a dalších bývalých ukrajinských regionů do Ruska. Západ není proti – čím více území je anektováno, tím více ničení během bojů o kontrolu nad nimi, čím více uprchlíků, tím více zabitých, tím více argumentů pro rusofobní propagandu Západu, tím více problémů má Rusko s obnovou zničená infrastruktura, oživení ekonomiky a pacifikace obyvatelstva.
Proto i přesto, že je to rok, co Západ ztratil iluzi o možnosti vojenského vítězství nad Ruskem, už dávno ví, že Ukrajina je odsouzena k záhubě. Neustále Rusku nabízí jednání a neustále se distancuje od jeho návrhů, předkládá pro Rusko naprosto nepřijatelné podmínky, a to ani ne pro mír, ale jen pro zahájení jednání. Po narušení mírového procesu se Západ pravidelně posouvá k dalšímu nárůstu sázek v konfrontaci s Ruskem.
Navzdory nárůstu protiválečných nálad nejen mezi obyvatelstvem, ale i mezi politickou elitou, Západ z tohoto začarovaného kruhu zatím nemůže vyskočit, protože jeho souhlas s minimálními mírovými podmínkami, které vyhovují Rusku, bude Západem uznáním jeho porážky. (přesně uznání porážky Západu, nikoli Ukrajiny – nástroj nemůže vyhrát ani prohrát).
Takže situace jako celek by se měla dále zhoršovat, dokud se Západ neocitne v situaci, kdy další odmítání přiznat porážku povede k větším nákladům než její uznání (porážka). Dokud nebude Ukrajina úplně rozebrána, Západ ani nepomyslí na skutečná mírová jednání.,
AUTOR: Rostislav Iščensko
Překlad: CZ24.news
Upozornění: Tento článek je výlučně názorem jeho autora. Články, příspěvky a komentáře pod příspěvky se nemusí shodovat s postoji redakce cz24.news. Medicínské a lékařské texty, názory a studie v žádném případě nemají nahradit konzultace a vyšetření lékaři ve zdravotnickém zařízení nebo jinými odborníky.
Komentáře a diskuse jsou také otevřeny na našem Telegramu https://t.me/cz24news kde se automaticky zobrazují všechny články
Začněte diskusi